Katren

  Dřív než i jeho však stihla schovat, se za dveřmi ozvaly přibližující se kroky. Na poslední chvíli ještě stihla skříň zavřít a otočit se ke dveřím, kde nyní stál vysoký muž s nenávistným pohledem. 

 „Nebuď hloupá a ustup, chci jenom toho kluka.“

 „Harryho ne, prosím.“ Zaprosila, přičemž ji slzy smáčely tváře, ale i tak se nehnula z místa.

 „Ustup!“ 

 „Prosím ne!“ Opakovala svoji prosbu.

 „Avada Kedavra!“

 Zatímco miminko na posteli začalo mnohem více plakat, druhý chlapec kulil vyděšeně oči, když uslyšel tupou ránu.

 „Nikdo nebude ohrožovat lorda Voldemorta, natož nějaké hloupé dítě,“ promluvil tiše a stále propaloval malého Harryho pohledem. „Avada Kedavra!“ zasyčel znovu a k Jimmymu opět dolehlo zelené světlo. 

 Vyděšeně naslouchal, co se bude dít dál a hrozně se o svého brášku a maminku bál. Oddechl si až, když zase zaslechl pláč svého bratra a neohrabaně vylezl ze svého úkrytu. Harry sebou házel na posteli a brečel, zatímco jejich maminka ležela u okna. 

 Dosud spící, téměř dospělý chlapec vyletěl uprostřed noci do sedu a dezorientovaně se rozhlížel kolem sebe. Nakonec si oddechl a setřel pot z čela. Už několik dní se pořádně nevyspal, protože se mu neustále dokola zdál ten samý sen. Nikomu o tom zatím neřekl, ale rozhodl se, že to ráno při snídani převypráví rodičům. Oba se vyznali v nitrozpytu a ve všem okolo toho, takže by mu mohli poradit, co s tím.

 „Ahoj, Jimmy,“ pozdravila ho sestra, která jako první seděla u stolu a podle učebnic a pergamenů poznal, že nejspíš opět zapomněla na nějaký úkol do školy, takže ho teď ještě narychlo dodělávala. Nijak už ho to nepřekvapovalo, stávalo se to poměrně často.

 „Dobré ráno,“ odpověděl a poslední slabika zanikla v mohutném zívnutí.

 „Moc dobré zrovna ne, vypadáš hrozně,“ ušklíbla se a zhodnotila jeho až příliš rozčepýřené vlasy a kruhy pod očima.

 „Pořád dokola se mi zdá jeden a ten samej sen,“ pokrčil rameny.

  A zatímco si vzal misku, do které si nasypal nějaké cereálie, tak si ho Andie zkoumavě prohlížela. On nebyl typ člověka, který by nemohl spát, navíc kvůli snu. Pokud to mohla posoudit, přišlo jí, že už měl i mnohem horší problémy, než je špatný sen a nikdy nevypadal tak hrozně.

„Musí to být fakt hrozný,“ vyslovila část svých myšlenek.

„Věř mi, nechtěla bys, aby se ti něco podobnýho zdálo.“

„O čem se to bavíte?“ objevila se jejich matka.

„Jimmy nemůže spát,“ odpověděla pohotově Andie.

„Proč?“ zeptal se tentokrát jejich otec, a zatímco poslouchal odpověď, tak se naklonil ke své ženě a políbil ji na tvář.

„Pořád dokola se mi zdá jeden sen. Je to děsivý a nevím, jak se toho zbavit. Nějakej chlápek v něm zabíjí malýho kluka a jeho mámu,“ převyprávěl to zkráceně a o tom, že on je v tom snu také a schovaný ve skříni, neřekl ani slovo.

Zamračil se, když si všiml, jak jeho rodiče ztuhli. Věděl, že to neznamená nic dobrého, ale doufal, že se mýlí.

„Víš, jak se ten muž jmenoval?“ zeptal se jeho otec, který se vzpamatoval dřív, než jeho žena.

„Říkal si lord. Lord Vildimart nebo tak nějak.“

„Není to náhodou Voldemort?“ vložila se do toho Andie a začala něco hledat v učebnici.

„Přesně tak,“ potvrdil Jimmy. „Jak to víš?“

„Píše se tu o něm,“ řekla a konečně nalistovala příslušnou stránku. „Tady,“ ukázala a podala mu školní knihu.

„Já se o něm ale neučil,“ pohlédl na ni zmateně.

„Jsou to nové učebnice, profesor dějin říkal, že se v Británii zase dostává k moci a proto vyšlo nové vydání. Vypadá to, že bude válka a nebude se týkat jen Británie jako ta první.“

„Jaká první?“ zeptal se nechápavě.

„Když si to přečteš, tak to pochopíš.“

„Jamesi,“ ozvalo se od okna, kam přešel jeho otec a nyní koukal na klidnou ulici před domem. „Než začneš číst, tak bys měl něco vědět,“ řekl a zamračil se na knihu v synových rukách.

Oba sourozenci se na sebe zmateně podívali. Ani jeden z nich nechápal, co se právě teď děje. Oba jejich rodiče vypadali, jako by právě prožívali muka pod mučící kletbou.

„Vaše matka dlouhou dobu nemohla otěhotnět. Snažili jsme se o to tak dlouho, až jsme to nakonec vzdali. Tenkrát jsme ještě bydleli v Londýně a jednoho dne šli do tamního sirotčince,“ vyprávěl otec a Jimmy na něj jen nevěřícně koukal a Andie překvapeně pootevřela ústa.

„Našli jsme tam tebe,“ promluvila tichým hlasem jeho matka. „Byly ti teprve dva roky a jeptišky říkaly, že tě přinesl nějaký velmi starý muž, který ve všech vzbouzel autoritu.“

„Ihned jsme věděli, o koho jde, protože jsme takového muže znali. Po konzultaci s ním jsme tě adoptovali a přestěhovali se sem.“

„Kdo to byl? Můj pravý otec?“

„Ne, byl to ředitel školy, kam jsme chodili,“ opravil ho otec. Tedy, vlastně ani pořádně nevěděl, kdo to před ním právě teď stojí.

„Proč mě odnesl ředitel školy?“

Andie zalapala po dechu a všichni se na ni otočili, jenže nevypadla, že by se měla k tomu, aby jim něco vysvětlila. Naopak se zdálo, že nad něčím přemýšlí a čím déle to trvalo, tím více se jí rozšiřovaly oči překvapením.

„Co je?“ nevydržel to James.

„Tobě se zdálo a zavraždění Lily a Jamese Potterových!“ žasla, jak jí to všechno došlo. „Jediný, kdo přežil, byl jejich syn Harry.“

„Jak by se mi o tom mohlo zdát, když ani nevím, co jsou zač?“

„Protože jsi tam tu noc byl,“ odpověděla mu matka.

„Jimmy je Harry Potter?“ vykulila ještě víc oči Andie, zatímco Jimmy jen otáčel hlavou z jedné na druhou a měl neblahé tušení, že mu stále něco uniká.

„Tak a dost!“ postavil se. „Já jsem pořád tady,“ zavrčel a zamračil se na všechny kolem sebe. „Kdo je Voldemort a kdo jsem já?“

„Jmenuješ se James Charles Potter,“ vložil se do toho jeho otec a ostře se podíval na svou dceru, která chtěla opět něco říct, ale pod jeho pohledem si to rychle rozmyslela. „Voldemort je černokněžník, který se snažil vyvraždit celou tvou rodinu, téměř se mu to povedlo, ale když se snažil zabít Harryho, což je tvůj bratr, tak se kletba nějak obrátila proti němu a zmizel. Většina lidí si myslela, že je to navždy, ale před dvěma roky se vrátil a získává zpět moc, kterou měl před tou osudnou nocí.“

Několikrát zamrkal a malátně se posadil zpět na židli. Snažil se, si to v hlavě nějak urovnat, ale opravdu se teď dozvěděl, že jeho praví rodiče jsou mrtví a někde v Británii má sourozence?

„Jak to, že se vrátil?“ konečně složil nějakou větu.

„To nikdo neví, podle toho, co jsem se dozvěděl od kamaráda z britské ambasády, celý rok trvalo, než tomu někdo uvěřil.“

„Jak se o tom vůbec dozvěděli?“ zeptala se Andie. „Protože kdybych já byla tím Voldemortem, tak bych se to snažila udržet v tajnosti.“

„Jake říkal, že se to stalo při pořádání Turnaje tří kouzelníků, kdy jeden ze Smrtijedů očaroval pohár jako přenášedlo a to přeneslo Harryho do nějaké vesnice, kde ho spoutali a díky jeho krvi Voldemorta oživili.“

„Co se s ním stalo pak?“ zeptal se Jimmy.

„Podařilo se mu uprchnout.“