Katren

 S myšlenkou na Snapeova slova si ručníkem utíral obličej a záhy na to si jím obalil lahev s vodou. S úmyslem odchytit profesora hned po snídani se klidnou chůzí rozešel zpět k hradu.

 Přestože na hradě nebyl nikdo, kdo by jeho ranní běh chápal, nepřestal s tím a postupně navyšoval počet koleček. Kvůli stále se snižujícím teplotám musel ale přejít od kraťasů k teplákům a přes tričko si vždy ještě přehodit mikinu.

 Stejně jako všechny předešlé víkendové dny zamířil rovnou do Velké síně bez toho, aby se nejdřív osprchoval. U stolu už seděli Blaise a Theo, kteří se snažili upoutat pozornost jeho sestry, která si četla nějakou knihu.

„Dobré ráno.“ Přisedl si k nim a odložil si na stůl poloprázdnou lahev.

„Ahoj, Jimmy,“ pozdravil Blaise a přestal se o Andie zajímat. „Budeš běhat i ve sněhu?“

„Jo.“ Přikývl. „Proč se ptáš?“

„Napadlo mě to, když tě vidím v té mikině.“ Pokrčil rameny a otočil se na Thea, který ho šťouchl do žeber.

Jak Blaise tak i Jimmy pohlédli ke vstupu do síně, kam Theo ukazoval a uviděla Draca společně s Crabbem a Goylem stát proti Harrymu, Ronovi a Hermioně.

„Neměli bychom tam jít?“ zeptal se James, aniž by se na kluky podíval.

„Oni to zvládnou,“ ujistil ho Blaise.

 Nebyli jediní, kdo dění mezi nimi pozoroval, ale než se dočkali pozornosti celé síně, tak se rozešli ke svým stolům a profesoři, kteří už se zvedali, si oddechli.

„O co šlo?“ zeptal se, jakmile si ti tři dosedli.

„Jenom takové škádlení.“ Mrknul na něj Draco. „Baví mě sledovat, jak se Potter s Weasleym rozčilují.“

 Nevěřil, že by to mohlo být jen proto, ale rozhodl se Malfoye zbytečně nedráždit. Největší problém teď byl, že pravděpodobně spolupracoval se svým otcem. Se všemi se za ty dva měsíce tady spřátelil a stále nemohl uvěřit tomu, co dělal.

„Jdu do sprchy,“ oznámil, když si všiml, že se Snape zvedá od stolu a nechal zmizet půlku své snídaně. ¨

 „My budeme na hřišti.“ Stihl mu ještě říct Draco, načež si všichni famfrpáloví hráči nespokojeně povzdechli.

 Poté co se ujistil, že do Velké síně během několika minut nikdo nepřijde, se postavil kousek stranou, aby ho odtud nikdo neviděl a čekal na Snapea.

„Pane profesore,“ oslovil ho, jakmile ve dveřích zahlédl jeho černý plášť.

„Dobře že jste tady, Jacksone, potřebuji s Vámi mluvit.“

„Nápodobně,“ řekl a připojil se k němu v cestě do sklepení. Během chůze po chodbách ani jeden z nich nepromluvil.

 „Nuže, Jacksone, společně s ředitelem a ostatními členy řádu jsme probírali, jak to celé bude probíhat. Pokud se dozvíte něco zásadního a neodkladného, přijdete za mnou, jinak pravidelné hlášení budete podávat každou neděli, kdy se společně se mnou přemístíte do hlavního štábu.“

„Budu podávat hlášení?“ opakoval po Snapeovi užasle.

„Přesně tak. Doufám, že něco tak triviálního zvládnete.“ Ušklíbl se profesor a posadil se za svůj stůl. „Co jste mi chtěl říct?“

„Jistě.“ Vzpomněl si rychle Jimmy. „Dozvěděl jsem se, že v Prasinkách byl včera Lucius Malfoy, pane.“

 „Lucius?“

 „Ano pane, troufám si tvrdit, že verbuje studenty.“

 „Jak jste na to přišel?“

 „To Angela Benettová. Když jsem se včera vracel do společenské místnosti, tak jsem ji našel na chodbě plakat. Snažil jsem se zjistit, co se stalo, ale když mi řekla, že o tom nesmí mluvit, protože by jí Malfoy potrestal, tak mi to došlo.“

 „Pokud vím, tak slečna Benettová je smíšeného původu,“ zamumlal Snape. „Přijďte po večeři sem, Jacksone, přemístíme se na ústředí, kde to probereme s ostatními členy řádu.“

 „Co mám říct ostatním, pane?“

 „Něco později vymyslím.“

 Potom, co odešel od Snapea, šel do společenské místnosti. Nikdo z jeho ročníku tu ještě nebyl, tak pouze prošel ke schodišti k ložnicím a vyběhl do svého pokoje. Stále se nemohl zbavit vzpomínky na zhroucenou dívku schovávající se za brněním.

 Co když to příště bude Andie, koho takhle najde? Napadlo ho najednou a jen bezmocně z postele sledoval temný strop nad sebou. Natočil hlavu, aby mohl pohlédnout na zelené závěsy a jen se kysele ušklíbl. S jistotou věděl, že nikdy nedovolí, aby Lucius Malfoy jeho sestru naverboval.

 Netušil, kde se to vzalo, ale najednou ho přepadla únava a probudil ho teprve až tichý hovor kolem něj. Rozespale se podíval na své spolužáky a natáhl levou ruku, aby se podíval na hodinky.

 „Zmeškal jsi oběd,“ oznámil mu Draco, když si všiml, že je vzhůru.

 „To nevadí,“ zamumlal a ztěžka se posadil.

 „Cos dělal v noci?“ zeptal se Blaise.

 „Spal,“ odpověděl potom, co si zívl. „Jsem z tý školy nějak unavenej, už by to chtělo prázdniny.“

 „To mi povídej, už se těším, až odsud na ty dva týdny vypadnu.“ Přidal se Theodore.

 „Jdeme si sednout do společenské místnosti, čekají tam Andie s Angie.“ Pohlédl na Jamese Draco.

 „Osprchuju se a přijdu.“

 „Ty si musel vytuhnout hned, jak si přišel.“ Zakroutil hlavou Nott a společně s ostatníma odešel z pokoje.

 Zbytečně se nezdržoval a během chvilky si už sedal na poslední volné místo vedle Angely. Usmál se na ni a ona mu úsměv oplatila. Byl za to rád a opřel si ruku o opěradlo za jejími zády.

 „Naposledy říkám, že jsou to akorát vaše představy.“ Začínala ztrácet trpělivost Andie a zamračeně se dívala z Thea na Blaise a Angelu.

 „O co jde?“ zeptal se.

 „Vůbec o nic,“ řekla rázně Andie.

 „Nechce přiznat, že se jí líbí Draco,“ prozradila mu Angie a schytala od své kamarádky naštvaný pohled.

 „Draco?“ Pohlédl na blonďáka, který nezúčastněně seděl sám na křesle a celé to dohadování pouze sledoval.

 „Ano?“

 „Jestli je ti život milý, tak se od mé sestry budeš držet dál.“

 „Výborně,“ zavrčela Andie. „Myslela jsem, že budeš stát na mojí straně!“ osopila se na Jamese, který se rozesmál, jakmile pohlédl do její zamračené tváře.

 „No tak, Andie!“ Chytil ji za ruku, když se zvedla, aby odešla. „Dělám si legraci,“ řekl stále pobaveně a pustil ji, když si opět sedla.

 „Jen počkej, tohle ti jednou připomenu.“ Slíbila a vyvolala tím smích i u všech ostatních.

 Smál se, ale v hlavě mu létaly obavy z toho, že by mezi nimi opravdu mohlo něco vzniknout. Byl by potom schopný Andie uchránit před Voldemortem? Vždyť je to právě Dracův otec, kdo se stará o mladé stoupence a snad radši ani nechtěl pomyslet na to, jakou roli v tom má sám Draco. Už aby byl večer, pomyslel si nakonec. Potřeboval to s někým rozebrat a ujistit se, že se Andie do ničeho z toho nezaplete.

 „To už by stačilo.“ Vytrhl ho z vlastních myšlenek Draco, když ostatní opět začali dorážet na Andie a ta na blonďáka vděčně pohlédla. „Kde je Pansy?“

 „Šla někam společně s Milicent,“ pověděl Blaise.

 „Ještě pořád vám dvěma dluží omluvu.“ Zamračil se Malfoy a kývl na oba sourozence.

 „Já bych to nechal být.“ Mávl rukou James, ale ostatní s ním nesouhlasili a shodli se na tom, že z toho vyvázla ještě dobře.

 Celé odpoledne společně seděli ve společenské místnosti a zůstali pospolu i přes večeři, na kterou šli společně. Jak všichni pomalu dojídali, tak James začínal být čím dál tím víc nedočkavý a uvítal, že ho ostatní vtáhli do diskuze o třech Nebelvírech, kolem kterých se shluklo plno lidí.

 „Slyšel jsem, že chystají obnovit tu jejich slavnou Brumbálovu armádu,“ řekl s úšklebkem Blaise a několik lidí si posměšně odfrklo.

 „Co to je?“ zeptal se James.

 „Před dvěma roky, když tu učila jedna ministerská ropucha, vytvořili spolek, kde si zkoušeli kouzla z obrany proti černé magii,“ vysvětlil mu Theo.

 „Umbridgeová to samozřejmě zjistila a my ji potom pomohli je chytit,“ zavzpomínal Blaise. „Brumbál vzal celou vinu na sebe a Pottera tak nemohla vyhodit ze školy.“

 „Je dobré vycházet s ředitelem.“ Pokýval hlavou James.

 „Je to jen obyčejný zastánce mudlů,“ řekl znechuceně Draco a ostatní souhlasně přikývli.

 „Pane Jacksone.“ Ozvalo se za ním, a když se otočil, tak pohlédl do přísně stažené tváře profesorky McGonagallové.

 „Dobrý večer, paní profesorko.“

 „Pojďte se mnou,“ přikázala mu a otočila se k odchodu.

 „Ale já musím za profesorem Snapem.“

 „Toho jsem o Vašem zpoždění již informovala, doneslo se ke mně, že jste porušil školní řád a Váš profesor mi dovolil to s Vámi vyřídit, jak uznám za vhodné.“

 „Já ale nic neudělal.“

 „Nesnažte se, Jacksone,“ zarazila ho hned a ještě více se zamračila. „Několik studentů Vás vidělo, pojďte,“ vyzvala ho důrazně a tak mu nezbylo nic jiného, než poslechnout.

 Ještě naposledy se ohlédl k profesorskému stolu, ale Snape už tam neseděl. Zamyšleně profesorku následoval, nebyl si schopen vzpomenout, čím se prohřešil.

 „Já opravdu nic neudělal, paní profesorko.“

 „Jistě že ne, Jacksone.“ Přikývla a zahnula do chodby vedoucí k ředitelně, čímž Jamese ještě více zmátla.

 „Proč jdeme k řediteli?“

 „Vše se dozvíte. Čokoládová žabka.“

 Chrlič před nimi se odklonil a James jen zavrtěl hlavou. Opravdu bylo možné, aby tohle bylo heslo do ředitelny? Pravděpodobně ano, připustil, když si vzpomněl na první večer zde, kdy profesorka Harrymu říkala o karamelkách.

 „Dobrý večer.“ Usmál se Brumbál, když vstoupili dovnitř a on překvapeně pohlédl na Snapea, který stál vedle ředitelova stolu.

 „Dobrý večer, pane řediteli, profesore,“ pozdravil oba.

 „Jistě si musíš říkat, co tu děláš. Je příliš nebezpečné, abyste s profesorem Snapem odcházeli z pozemků hradu, protože by Vás někdo mohl zahlédnout, takže se přemístíte odsud.“

 „Jak? Odsud se přeci nedá přemístit.“

 „Představuji ti Fawkese, Jamesi.“ Kývl k bidélku Brumbál a fénix se zvedl hlavu, když zaslechl své jméno.

 Ani při jedné Jamesově návštěvě ředitelny zde pták nebyl a proto mu teď překvapeně poklesla brada, když si vzájemně hleděli do očí.

 „Bude tak hodný, že Vás přenese na Grimmauldovo náměstí, chyť se ho,“ přikázal Brumbál a James se Snapem a McGonagallovou přistoupili k fénixovi, který jim nabídl svá ocasní pera.

 Ucítil, jak ho najednou zavalila vlna tepla a instinktivně zavřel oči, když mu do obličeje vyšlehly plameny. Vlasy mu čechral vítr a do obličeje narážel prudký vítr, a když náhle všechno ustalo, tak opatrně rozlepil víčka. Poznal kuchyni, ve které se octil, ale zmohl se jen na to, aby dál překvapeně koukal na fénixe, jenž si začal čistit peří.

 „Přestaňte vypadat tak překvapeně, Jacksone,“ zavrčel Snape a posadil se ke stolu.

 „Proč jste mi předem neřekli, jak se dostaneme z hradu? Připravil bych se na to.“

 „Vzhledem k tomu v jaké společnosti se pohybujete, jsem usoudil, že takto to bude bezpečnější.“

 „Myslíte, že bych to někomu řekl?“

 „Nemusel byste říkat nic, Draco je na velmi pokročilé úrovni nitrozpytu.“

 James si odfrkl, kvůli tomu dělají takové cavyky? To jim jeho rodiče neřekli, že ani on není začátečník? „Taky na tom nejsem tak špatně,“ ohradil se nahlas a jen se díval do profesorových pochybujících očí.

 „Jamesi!“ Vydechla jeho matka a než stihl cokoli udělat, tak už ho mačkala ve své náruči. „Jak se má Andie?“

 „Vede si opravdu dobře,“ řekl, když ho pustila a on se přivítal i s otcem. „O tom zápasu vám už psala tuším.“

 „Byla tak nadšená.“ Přikývla Amy, zatímco do kuchyně přišlo i několik dalších členů řádu.

 „Posaďte se, prosím,“ vyzval je Brumbál, který si stoupl do čela stolu. „První co bych dnes chtěl udělat, je představit Vám Jamese Jacksona. Někteří se s ním setkali již v létě a od dnešního večera bude spolu s námi zasedat při nedělních schůzích.“

 „K čemu nám to děcko bude, Albusi?“ zavrčel muž s dřevěnou nohou a svým kouzelným okem zakoulel na Jamese, který si ho prohlížel s nakrčením čelem.

 „Neboj se, Alastore, dostanu se k tomu,“ řekl vlídně Brumbál, jako by právě nepřerušil jeho úvodní řeč. „James se uvolil, že dohlédne, aby Harrymu ve škole nehrozilo nebezpečí ze strany zmijozelských studentů.“

 „Omlouvám se, musel jsem setřást smrtijedskou hlídku, která se na mě přilepila pár bloků odtud.“ Vešel do kuchyně Lupin a usedl vedle McGonagallové. „Pravděpodobně teď bloudí někde v londýnském metru.“

 „V pořádku, jak jsem již říkal, James se uvolil chránit Harryho po dobu, kdy bude ve škole a zde nám bude předávat ty nejdůležitější informace, stejně jako my jemu.“

 „Co když nás zradí?“ zeptal se Alastor a pohlédl na Jamese tentokrát oběma očima.

 „Je to náš syn, Moody,“ zavrčel tentokrát Peter a přejel ho zamračeným pohledem.

 „No a? Kdykoli ho mohou zmanipulovat nebo ho přinutit všechno říct. Je to až příliš riskantní. Potter si přeci dokáže zadek uhlídat sám.“

 Zatímco Moody mluvil, tak se Snapeovi rty protáhly do ještě větší podkovy než obvykle a otráveně zapíchl pohled do ohně plápolajícím v krbu.

 „Myslel jsem, že tohle jsme vyřešili už včera,“ povzdechl si Lupin.

 „Já nesouhlasil,“ protestoval dál Moody.

 „Stejně jako Harry to je srdcem Potter, Pošuku, nikdo jiný by něco podobného dobrovolně nedělal.“ Vložila se do debaty i McGonagallová.

 „To je v pořádku,“ promluvil James a všichni se na něj obrátili. „Nepotřebuju obhajovat.“

 „Opravdu, kluku?“ zeptal se Moody. „Vidím, jak ti ještě teče mléko po bradě.“

 „Omlouvám se,“ řekl a přejel si dlaní po strništi na bradě, které se mu tam během víkendu udělalo. „Už je to v pořádku?“ zeptal se a neústupně se podíval staršímu muži do očí. „Možná jsem tu nevyrůstal a žádnou válku nezažil, ale už mám opravdu dost toho, jak se tu zpochybňují moje schopnosti,“ mluvil zamračeně a střelil rychlým pohledem na Snapea, který ho s přimhouřenýma očima pozoroval.

 „Tak tedy dobrá,“ postavil se Moody, „vyzkoušíme si tě. Imperio!“ vykřikl a James ani nestihl postřihnout, kdy si vyndal hůlku.

 Ucítil nutkavou potřebu odejít. Nechtěli jeho pomoc, tak proč by tu měl zůstávat? Právě si v klidu mohl hovět ve společenské místnosti daleko od toho protivného dědka.

 „Dobrý pokus,“ zamumlal a pevně se chytl židle, na které seděl. Musel uznat, že tohle nebylo zrovna jeho silná stránka, ale v nitroobraně byl již natolik zkušený, aby si dokázal uvědomit sám sebe.

 „Zrušte tu kletbu, Moody!“ Ozvala se zděšeně Amy, která se jako první vzpamatovala a muž ji poslechl.

 „Ještě něco?“ zeptal se, když si oddechl a znovu se uvolnil.

 „Jsou důležitější věci než Jacksonova důvěryhodnost,“ řekl rychle Snape, aby nastalou situaci přerušil a pokynul mu, ať začne mluvit.

 „Při včerejší návštěvě Prasinek se všichni vypařili, aby se setkali s Luciusem Malfoyem. Když jsme se s Andie vrátili do hradu, tak jsem našel jednu holku brečet, kvůli tomu že se musí přidat k Voldemortovi.“

 „Kdo všechno se s ním setkal?“ zeptal se Lupin.

 „Malfoy, Crabbe, Goyle, Zabini, Nott a Benettová.“

 „Benettová je ta dívka, kterou jsi našel?“

 „Ano.“ Přikývl a se smutným obličejem si na ten okamžik vzpomněl.

 „Víš o tom něco, Severusi?“

 „Jen to, že Pán zla Malfoye něčím pověřil, nebylo to před námi všemi, ale díky Dracovi je dost možné, že jde o verbování studentů v momentu, kdy dosáhnou plnoletosti.“

 „Pokud to tak opravdu je a my nezjistíme, o koho se jedná, mohl by mít v budoucnu výhodu.“

 „Máš nějakou představu, kdo všechno by to již mohl být?“ zeptala se Amy.

 „Bohužel.“ Zakroutil hlavou James. „Jsou opatrní.“

 „Vede si dobře,“ zhodnotil situaci na hradě Snape. „Samozřejmě pomohlo i to, že hned na začátku roku byli všichni svědkem jeho rozepře s Potterem.“

 Zatímco Snape si tu vzpomínku náležitě užíval, Jamesovi rodiče svého syna pokárali přísným pohledem, pod kterým jen pokrčil rameny, všechno si už vyříkali přes soví poštu.

„Je nějaká možnost zjistit, kteří ze studentů se již stali Smrtijedy?“ zeptal se Moody.

„Můžeme to předpokládat u každého dospělého studenta,“ odpověděl Snape. „Pokusím se něco zjistit od Draca.“

„Dobrá,“ promluvil opět Brumbál. „Během několika minut by se sem měli dostavit i ostatní členové řádu, takže tuto poradu považuji za uzavřenou.“

 Jamese se společně s rodiči, Snapem a Lupinem postavili, zatímco ostatní zůstali sedět a potichu se pustili do různých rozhovorů.

 „Já tu musím zůstat i přes další schůzi, Jacksone, takže se zpět do Bradavic přemístíte sám. Pokud by se někdo ptal, tak jste byl u profesorky McGonagallové a přerovnával jste její záznamy o studentech.“

 „Rozumím, pane profesore.“

 „Mohl bych si s ním promluvit?“ zeptal se Lupin a tázavě pohlédl na Amy s Peterem. Ti přikývli a sledovali, jak Lupin spolu s Jamesem odcházejí do haly.

 „Co potřebujete?“ zeptal se a poté, co si sedli na první schod, se zvědavě zadíval do vlkodlakovy strhané tváře.

 „Chci ti za Harryho poděkovat za to, co děláš. On by to neudělal, ani kdyby o tom věděl, protože by nechtěl, abys kvůli němu jakkoliv riskoval.“

 „To je v pořádku, bylo to mé vlastní rozhodnutí. Jsem ve Zmijozelu a těžko se s ním někdy budu moct bavit, tak mu chci pomoci aspoň takhle.“

 „Popravdě se ti musím omluvit, potom co mi Harry psal, jsem tě zavrhl.“

 „To je pochopitelné, myslí si, že jsem zesměšnil Hermionu, zranil jsem ho při souboji a nakonec mu dal pěknou ránu do obličeje.“

 „Bylo by jednoduší, kdyby věděl, co všechno jsi obětoval.“

 „Jednou, až bude po všem, na to třeba přijde řeč.“ Pokrčil rameny.

 „Jaké to ve Zmijozelu je?“ Změnil téma Lupin. „Nedovedu si to představit, navíc když vidím, jak moc podobný jsi své pravé rodině.“

 „Není to tak hrozné, jak se může zdát někomu zvenčí, možná tomu neuvěříte, ale chovají se opravdu přátelsky,“ řekl a usmál se nad Lupinovým nevěřícným šklebem. „Vy jste znal moje rodiče?“

 „Byli jsme nejlepší přátelé.“ Přikývl. „Jsi celý James, když jsem tě poprvé uviděl, tak jsem myslel, že jsi on.“

 „Vypadal jste překvapeně,“ potvrdil a Lupin se rozesmál upřímným smíchem.

 „Ahoj, Remusi,“ pozdravil nově příchozí hned potom, co se ozval hlasitý zvuk přemístění.

 „Zdravím, Arture, Molly dnes nepřijde?“

 „Přijde spolu s Fredem a Georgem, já byl dnes dlouho v práci, ten nový ministr dělá problémy.“

 „Člověk si v dnešní době nevybere.“ Zachmuřil se Lupin. „Mám pocit, že Amy s Peterem si s tebou chtějí promluvit, tak se vrátím zpátky do kuchyně a řeknu jim, že čekáš tady.“

 S těmi slovy se zvedl a vyšel zpět za ostatníma. Na rodiče nečekal dlouho, po pár vteřinách se objevili ve dveřích a za nimi vylétl i Fawkes, který se usadil Jamesovi na rameni.

 „Co se děje?“ zeptal se.

 „Buď opatrný, Jimmy.“ Začala ho nabádat jeho matka. „Nejsou stejní jako lidé ve Státech.“

 „Já vím, mami, dávám si pozor a dělám všechno proto, aby se Andie nebo mě nic nestalo,“ ujistil ji a vzpomněl si na Pansy.

 „Kdyby se cokoli dělo, jdi za Snapem.“ Přidal se i Peter.

 „Nebojte se.“ Snažil se je uklidnit a nechal Amy, aby ho ještě naposledy opatrně objala, když mu fénix seděl na rameni.

 „Opatruj se,“ řekla ještě předtím, než ho pohltily červené plameny a společně s fénixem zmizel.

A/N: Beta-read - Amren