Katren

 „Ahoj, můžeme?“ zeptal se, když po vyučování společně s ostatními ze svého ročníku přišel do společenské místnosti a usmál se na dívku povídající si s Andie a ostatními.

 „Jasně,“ usmála se zpátky a vstala, zatímco Jimmy si sundal tašku z ramene a společně s hábitem ji položil ke křeslu, kde seděla jeho sestra.

 „Kam bys chtěla jít?“ zeptal se, když vyšli zpátky na chodbu a pomalu se rozešli ke schodům vedoucím ze sklepení.

 „Mohli bychom se jen tak projít po pozemcích, dneska je krásně.“

 „A nebude ti zima?“ zeptal se, když si ji prohlédl a zjistil, že stejně jako on i ona má na sobě pouze školní košili.

 „Je tam teplo,“ řekl přesvědčeně a zamířili k věži s hodinami.

 „Nebude vadit, když se zastavíme v sovinci?“

 „Proč ne,“ pokrčila rameny. „Komu píšeš?“

 „Kamarádovi ze Států, hodilo by se, kdyby mu ten dopis přišel dřív než v sobotu a nevím, jak rychle to sova přes Atlantik zvládne.“

 „Už jsem myslela, že to bude nějaké kamarádce,“ neodpustila si Ashley a Jimmy na ní pobaveně shlédl. Byla o víc jak hlavu menší než on, ale jak se zdálo, tak jí to nijak nevadilo. „No co,“ pokrčila rameny, když si všimla jeho pohledu. „Kluk jako ty musel mít hodně holek, stejně jako Potter kdyby toho uměl využít.“

 „Zdá se mi to nebo jsi právě přiznala, že se ti Potter líbí?“

 „A komu ne?“ pohlédla na něj udiveně. „Nebýt to Potter, tak nenechám Weasleyovou si ho takhle ukrást jenom pro sebe.“

 „To je mi opravdu překvapení, že i zmijozelská děvčata touží potom, aby jim Harry Potter věnoval aspoň trochu pozornosti,“ rozesmál se.

 „To bývalo,“ usmála se i Ashley. „Teď má Zmijozel tebe.“

 „Hádám, že je to dobře.“

 „To je,“ přitakala. „Už se žádná nemusíme bát, že se to dozvěděl někdo ze sedmáků.“

 „Co by se stalo?“ zeptal se a zarazil se uprostřed pohybu, takže se musela otočit.

 „Nelíbilo by se jim to, chodíš s nimi do třídy, takže víš, jaký mají na Pottera názor. Upřímně jsem se trochu bála, když ses chytnul toho, co jsem řekla.“

 „No,“ nadechl se, „bavme se o něčem jiném než o Potterovi.“

 „Dobře,“ přikývla a pomalu se zase rozešli. „Kolik holek jsi tedy měl?“

 „To myslíš vážně?“ zeptal se a pohlédl na ni se zvednutým obočím.

 „Naprosto,“ přikývla.

 „Proč tě to tak zajímá? Sem nepřijedou.“

 „Tajně se vedou sázky,“ přiznala.

 „A tebe nastrčili, abys toho ze mě dostala co nejvíc?“

 „Tak trochu,“ přiznala zdráhavě.

 „Fajn,“ pousmál se. „Počkej chvilku, ano?“ řekl, když došli k sovinci a zmizel uvnitř.

 „Já si s ním ale nechci promluvit, Ginny,“ zaslechl ihned, jak vkročil dovnitř.

 „Nebuď tak paličatá, Hermiono, a vyslechni ho.“

 „Já myslela, že ty stojíš na mé straně.“

 „To ano, ale nemůžu se pořád koukat, jak se trápíš. Třeba ti to pomůže, když si poslechneš jeho důvody.“

 „Nejsem připravená.“

 „To nebudeš nikdy.“

 „Ginny, prosím, nech mě být.“

 „Hermiono,-“

 „Žádné Hermiono, Ginny, prostě se vrátil k Levanduli, nevidím na tom nic, co bychom spolu museli rozebírat. Harry taky neměl potřebu mi cokoli vysvětlovat, když jste spolu začali chodit.“

 „Cože? Proč by ti měl Harry něco vysvětlovat?“

  „Promiň, to byl špatný příklad,“ řekla nervózně. „Zapomeň na to, Ginny.“

 Zaslechl, jak obě začínají scházet ze schodů a tak se rozešel proti nim, aby to vypadalo, že právě přišel a neslyšel ani kousek jejich rozhovoru.

 Hermiona kolem něj prošla bez jediného pohledu, zatímco Ginny si ho změřila zamračeným pohledem a James by přísahal, že možná měla i chuť ho uřknout.

 Musel uznat, že v Bradavicích nuda opravdu nebyla, ať už se jednalo o cokoli, pořád se něco dělo. A to se před nástupem na školu bál, že nebude mít co dělat. V klidu si našel jednu velkou a silnou sovu a sledoval, jak se na obloze postupně mění v malou tečku v dálce. Přemýšlel při tom nad tím, co dopoledne slíbit Snapeovi, opravdu to bylo v jeho silách? Ashley bude jeho prvním krokem k tomu, aby Draca a ostatní přesvědčil o své loajalitě.

 „Takže na co ses mě to ptala?“ zeptal se, když vyšel ven a usmál se na dívku.

 „Kolik holek jsi měl?“

 „Vážný vztahy byly dva. První byl v patnácti, ale ta holka potom dala přednost jinýmu fotbalistovi.“

 „Co ta druhá holka?“

 „Ta nebyla z naší školy a nesnesla to, jak málo jsme se vídali. Nejradši by se mnou byla celý den, ale já měl dopoledne školu a odpoledně trénink, takže jsem mohl akorát večer nebo během oběda a to ne vždycky vyšlo.“

 Nakonec spolu s Ashley strávil něco málo přes hodinu. Chtěla toho o něm zjistit co nejvíc, ale brzy to zamezil a začal se vyptávat sám. Nechtěl, během pěti minut všichni znali celý jeho život.

 „Bylo to fajn,“ řekl, když vcházeli do společenské místnosti. „Ale samozřejmě by to bylo ještě lepší, kdyby se všechno co jsem řekl, hned nedozvěděli ostatní,“ dodal, když si všiml nedočkavých pohledů všech dívek.

 „Myslím, že bych jim nemusela nic říkat,“ zamyslela se. „Ty na oplátku neřekneš nic z toho, co jsem říkala já.“

 „Platí,“ přikývl ihned a sehnul se, aby jí dal pusu na tvář. „Měj se, Ashley. A někdy příště ještě pokecáme.“

 „Budu se těšit,“ zčervenala a sledovala, jak si sedá k Andie, zatímco ona zamířila k nedočkavému hloučku dívek.

 „Kam to Angela šla?“ zeptal se a tázavě pohlédl na sestru, která si ho ovšem měřila zamračeným pohledem.

 „Poslouchals mě vůbec, když jsem ti ráno říkala, že je příšerná?“

 „Andie,“ povzdechl si. „Byla to jenom pusa a navíc co ty víš, byla celkem v pohodě.“

 „Blbče,“ utrousila, než se zvedla a chtěla odejít za Angelou, jenže jí chytil za ruku a zatlačil ji zpět do křesla, ze kterého vstala.

 „Co jsem udělal?“

 „Copak nevidíš, jak moc se líbíš Angie? A věř mi, že ona je lepší partie než Ashley.“

 „Bohužel, já nechci ani jednu z nich, Andie,“ zakroutil hlavou. „Jsem tu teprve týden a to poslední na co myslím, jsou zrovna vztahy,“ zamračil se a vstal dřív, než stihla nějak zareagovat.

 Další den se Andie k tématu již nevracela, přestože vypadalo, že k tomu stále má co říct. Vyhovovalo mu to tak a když se navíc zdálo, že i Draco s ostatními si dávají pauzu v zesměšňování nebelvírských studentů, tak se mohl více zaměřit na studium. Nikdo z profesorů je zrovna nešetřil a každý den jim přibyly nejméně dva úkoly.

 Ani si nevšiml kdy, ale najednou byla polovina října za ním a Andie se při snídani mračila na článek, který zrovna četla.

 „Co tam píšou?“ zeptal se.

 „Albert Runcorne byl napaden,“ oznámila mu. „Společně s ním ještě Reginald Cattermole a Mafalda Hopkirková.“

 „Co se jim stalo?“

 „Byli omráčeni. Vypadá to, že se za ně někdo vydával.“

 „Cože?“ zakuckal se a překvapeně se na ní podíval. „Kdo by to dělal?“

 „Někteří lidé tvrdí, že na ministerstvu viděli Pottera,“ naklonil se k nim Zabini.

 „Ten je přeci tady,“ namítla zamračeně Andie.

 „Já vím“ přikývl Blaise. „Jen říkám, co mi napsal otec.“

 Jimmy zamračeně pohlédl sestře přes rameno a zapíchl pohled do trojice. Měl by si promluvit se Snapem, ten by mu to mohl vysvětlit. Naneštěstí byl pátek, kdy ho čekala čtyřhodinovka, takže bude muset vydržet až do oběda.

 „Myslíš, že by se nějak mohl dostat z hradu?“ zapochyboval James.

 „Nebylo by to poprvé,“ přikývl tentokrát Draco.

 „Ale proč by šel na ministerstvo a vydával se za někoho ze zaměstnanců?“

 „To je to, co nikdo neví,“ zamračil se Theodore. „Nejhorší na tom všem ale je, že mu podobné věci vždy projdou. Zkusit něco takového někdo od nás, tak nás Brumbál hned vyhodí ze školy.“

 „Ne že bychom nikam nechodili,“ namítl Blaise. „Jenom nejsme tak hloupí, aby nás při tom někdo chytil nebo poznal na rozdíl od Pottera,“ ušklíbl se a ostatní kolem něj se začali pochechtávat. Ani Jimmy si proto nedovolil udržet vážnou tvář, přestože mu do smíchu zrovna dvakrát nebylo.

 Celou obranu proti černé magii byl duchem mimo a několikrát málem proklel Blaise, který stál vedle Thea naproti němu.

 „Potom vás doženu.“

 „Fajn,“ přikývl Theo a sdělil to ostatním, když se otáčeli, proč Jimmy nejde s nimi.

 „Co potřebujete, Jacksone?“ vzhlédl k němu profesor, když si všiml, že ještě neodešel.

 „Dozvěděl jsem se z novin, že byli napadeni tři zaměstnanci ministerstva,“ začal a přistoupil blíž ke katedře, za kterou Snape seděl.

 „Ano,“ přitakal. „Také jsem ten článek četl.“

 „Blaise mi řekl, že s tím má něco společného Harry, že ho tam prý někdo viděl.“

 „Odkud se to pan Zabini dozvěděl?“

 „Od otce, ale to není podstatné. Je to pravda nebo ne?“

 „Pan Potter má jisté mimoškolní aktivity, na kterých se dohodl společně s panem ředitelem,“ připustil nakonec. „Jestli do nich však spadá napadení ministerstva, mi není známo.“

 „Vy víte, o co šlo. Někdo se vydával za dva muže a jednu ženu z ministerstva, umím si dát dvě a dvě dohromady a je mi jasné, že v tom jsou zapletení všichni tři.“

 „Mícháte se do věcí, do kterých Vám nic není, Jacksone.“

 „Pověřili jste mě jeho hlídáním.“

 „Zde na škole,“ přikývl. „Mimochodem, jak si vedete?“

 Jimmy si povzdechl. „Zatím se nic nechystá.“

 „Dobře, můžete jít, Jacksone.“

 „Na shledanou, pane profesore,“ rozloučil se, když mu došlo, že z profesora žádné odpovědi nedostane a odešel z učebny ven. Štvalo ho, že mu Snape nic neřekl, protože doufal, že mu vysvětlí, proč Harry tak hloupě riskuje.

 Zamračeně odbočil do další chodby a upřel pohled na dvojici před sebou.

 „Dávej si pozor na jazyk, ty jedna mudlovská šmejdko,“ vyprskla Pansy a změřila si hnědovlásku zamračeným pohledem.

 „Nebo co, Parkinsonová?“ povytáhla Hermiona obočí a nevšímala si knížek poházených po zemi.

 „Uvědom si, s kým mluvíš, Grangerová,“ přistoupila k ní Pansy blíž a Jamese překvapilo, když mu z tónu jejího hlasu přeběhl mráz po zádech. „Stačí malinká zmínka v dopise o tom, že děláš problémy a nemuselo by to skončit dobře.“

 „Co se děje?“ zeptal se dost nahlas, aby ho slyšely a konečně si ho i všimly.

 „Nech ji být, Pansy,“ ozvalo se ve stejnou chvíli z vedlejší chodby a společně s Jimmym k dívkám došel i Draco.

 Jimmy povytáhl obočí, když si všiml nepatrného pohybu Hermioniny ruky směrem ke kapse s hůlkou, zatímco jí nikdo nevěnuje příliš pozornosti a koutkem oka ji stále nespouštěl z dohledu, zatímco se otočil na Malfoye s Parkinsonovou.

 „Můžeš mi vysvětlit, co jsi navykládala Andie?“ zeptal se potom, co na Pansy upřel ledový pohled.

 Ta na jeho otázku však nijak nereagovala a jen dál pozorovala Hermionu, která postávala kousek vedle a všechny tři si měřila nedůvěřivým pohledem.

 „Čekáš, až zahřmí, Grangerová?!“ utrhl se na ni Draco. „Myslím, že ti něco upadlo,“ řekl, když pohledem přelétl popadané knihy a jedním mávnutím hůlky je rozházel po celé chodbě. „Pojď,“ zavrčel, když se otočil zpět na Pansy a hrubě ji chytl za paži, přičemž společně s ní začal odcházet pryč.

 Jimmy se za nimi jen zamračeně ohlédl a přemýšlel o tom, co měl Malfoy na mysli. Věděl, že by měl jít za nimi, aby to nevypadalo nápadně, ale otočil se zpět na Hermionu, která si právě přivolala knihy zpátky a hůlku strkala na místo pod hábitem.

 „V pořádku?“

 „Nedělej, že tě to zajímá, Jacksone,“ zamračila se Hermiona a bez dalšího slova kolem něj prošla stejnou chodbou jako před chvílí ti dva.

 „Máš chvilku?“ zeptal se Draco, když Hagrid ukončil hodinu a většina žáků se začala pomalu vracet zpět do hradu.

 „Jo,“ přikývl Jimmy.

 „Věděl jsi o tom, že Pansy Andie v podstatě zakázala jakýkoli kontakt se mnou?“

 „Jo, Andie se o tom zmínila.“

 „Proč jsi něco neřekl?“

 „Je to jejich věc, já se do toho nechtěl plést,“ pokrčil rameny.

 „Anebo jsi Pansy nechtěl zbytečně vyprovokovat,“ nadhodil Draco.

 „Vyprovokovat k čemu?“

 „Aby nám řekla o tvém zvláštním zájmu ohledně Grangerové,“ objasnil mu Malfoy a jeho šedé oči se proměnily v ocel.

 „Nevím, o čem to mluvíš,“ nakrčil čelo Jimmy. „Nezajímám se o Grangerovou o nic víc než vy.“

 „Popíráš teda, že bys ji objímal na astronomický věži?“ Draco se kysele ušklíbl, když si tu scénu představil, ale nijak to nezměnilo Jamesovu situaci.

 „Nikdy jsem tam s ní nebyl,“ potvrdil a následoval Malfoyův pohled za dvěma dívkami z jejich koleje, které mizely v dáli.

 „Proč by si něco takového vymýšlela?“ zeptal se zamyšleně.

 „Netuším, Draco,“ pokrčil zamračeně rameny. „Ale měl bys jít na hřiště, protože ti za chvilku začíná trénink,“ upozornil ho, když se podíval na hodinky.

 „Máš pravdu,“ uvědomil si. „Díky, Jimmy.“

 James přikývl a sledoval, jak blonďák rychle následuje ostatní spolužáky. Když si byl jistý, že už se neotočí, tak pomalu vyšel za ním. Obličej mu ztvrdl a několikrát se zhluboka nadechl nosem, aby se uklidnil.

 Věděl, že Malfoy to nenechá jen tak, bude se v tom tak dlouho šťourat, dokud nezjistí pravdu. Komu asi tak bude věřit víc? Holce, kterou zná, bůh ví od kdy nebo bratru svého největšího nepřítele Harryho Pottera?

 Pevně stiskl čelist a s vražedným pohledem přešel přes nádvoří do hradu, kde zamířil nejbližší cestou do sklepení.

 „Proč nejsi na hřišti?“ zeptal se, když málem vrazil do své sestry.

 „Nemám na to náladu.“

 „Zítra hrajete první zápas, měla bys tam být.“

 „Nic se nestane, když jeden trénink vynechám,“ zamračila se na něj. „Nejsem žádný nováček, vím, co mám dělat.“

 „Draco bude zuřit.“

 „Je mi úplně jedno, co bude a nebude dělat.“

 „O čem jsi s ním mluvila? Před obědem jsem ho viděl s Pansy a divím se, že ještě žije.“

 „On sám s tím začal,“ pokrčila rameny. „Vyptával se, co se mnou děje a proč se mu vyhýbám.“

 „Co jsi mu na to řekla?“

 „Já nic,“ povzdechla si. „Než jsem se na něco zmohla, tak to Angela řekla za mě, že mi Pansy přikázala se s ním nebavit.“

 „Kvůli tomu nejdeš na trénink?“

 „Připadám si teď vedle něj jako blbec, že jsem poslouchala Parkinsonovou.“

 „Myslím, že je na čase si to s ní vyřídit,“ řekl po chvilce ticha Jimmy a Andie se na něj jen nechápavě podívala. „Vylákej ji na chodbu,“ přikázal jí a schoval se do stínu jednoho brnění.

 Potichu sledoval, jak Andie jeho směrem hodila poslední nechápavý pohled a přešla k portrétu.

 „Parkinsonová!“

 Zaslechl ještě, než se portrét zavřel. Pohlédl na hodinky a odhadoval, jak dlouho to sestře bude trvat. Pozorně naslouchal zvukům, které k němu doléhaly z přízemí, a modlil se, aby nikdo nepřišel, až bude Andie s Pansy na chodbě.

 „Nikomu jsem nic neřekla!“ odporovala Andie, když se objevila na chodbě. „Já totiž nemám potřebu někomu žalovat.“

 „Hlavně že jsi to hned řekla svým-“

 Zbytek věty, který chtěla Pansy říct zanikl do ztracena, když překvapeně povytáhla obočí a přepadla dopředu. Nebýt Andie, tak by s největší pravděpodobností spadla na zem, ale druhá dívka ji s vypětím všech sil chytla.

 Přejala pohledem z omráčené Pansy na Jamese, který stál vedle brnění s hůlkou v ruce a jen pokrčil rameny.

 „Omračující kouzlo.“

 „Řekneš mi už, co máš v plánu?“ zeptala se, když mávnutím zvedl bezvládné tělo a zbavil jí tak několika desítek zátěže.

 „Pojď za mnou,“ kývl na ní a zkušeně neviditelná lehátka navigoval do nejbližší nepoužívané místnosti, kde Pansy posadil na jednu ze židlí a vzápětí na to zamknul dveře.

 „Takže?“ ozvala se znovu Andie.

 „Řekla mu o astronomický věži,“ vysvětlil krátce a upřeně sledoval omráčenou Pansy.

 „Co chceš dělat?“

 „Trochu si pohrát s jejími vzpomínkami.“

 „Cože?!“ vydala ze sebe překvapeně Andie. „To nemůžeš, Jamesi, co když se něco zvrtne a ona se úplně pomátne?“

 „Tak i tak to bude stále plus pro mě,“ pokrčil rameny a netrpělivě se ohlédl na sestru. „Nikdo se to nesmí dozvědět.“

 „Vždyť na tom přeci nezáleží!“ vykřikla stále ještě v šoku z toho, co chce udělat. „Pořád se můžeš vymluvit, že jsi tehdy ještě nikoho pořádně neznal a Hermionu jsme znali z prázdnin.“

 „Aby tak všem bylo jasné, že víme, kde je ústředí řádu? Mysli, Andie!“

 „Já mám myslet?! Zamysli se nejdřív nad sebou! Zahrávat si jen tak s lidskou myslí!“

 „Já vím přesně, co dělám, a věř mi, že je to přesně to, co musím udělat.“

 „Já to nechápu, Jimmy,“ zakroutila hlavou. „Tohle není tvůj styl.“

 „Není?“

 „Nikdy bys nikomu vědomě neublížil, neudělal bys nic, co by někomu mohlo ublížit.“

 „Pravděpodobně ses zmýlila.“

 „Nejspíš máš pravdu,“ přikývla. „Asi opravdu patříš do Zmijozelu a já si bláhově myslela, že na tom nezáleží.“

 „O čem to mluvíš, Andie?“ zarazil se.

 „O čem? Děláš si ze mě legraci?“ podívala se na něj jako na blázna. „Vždyť se jí chceš právě nabourat do hlavy a proč? Jenom kvůli tomu, že tě viděla s Hermionou!“

 „Je v tom víc,“ povzdechl si. „Nemůžu si dovolit, aby mi Draco s ostatními nevěřili.“

 „Proč ti na tom tak moc záleží?“

 Pevně stiskl rty k sobě a zakroutil hlavou. „Nemůžu ti to říct, Andie, rád bych, neumíš si představit, jak rád bych ti to řekl, ale nemůžu. Slíbil jsem to.“

 „Dej mi vědět, až se vrátí můj bratr,“ řekla nakonec po malé odmlce a s kamenným výrazem si odemkla dveře.

 Díval se na její vzdalující se záda a nemohl se ubránit myšlence, že ho právě opouští poslední člověk, který pro něj něco znamenal. Dlouho se musel přesvědčovat, že je to správné, co dělá. Mávnutím hůlky nakonec opět zavřel a zamknul dveře a otočil se na Pansy.

 „Au! To bolí, pusť mě!“

 „Okamžitě mi řekni, cos navykládala Andie!“

 „Proč tě to tak zajímá?“

 „Protože to nejde zařídit tak, že bychom se nestýkali, Pansy! Je ve Zmijozelu a je členem týmu, je samozřejmé, že se spolu budeme vídat.“

 „Vidím, jak se na tebe kouká,“ vyprskla černovláska. „Ona chce víc!“

 „Opravdu? Nevšiml jsem si, že by se mnou mluvila víc než třeba s Blaisem. A i kdyby,“ nadechl se a změřil si jí zamračeným pohledem, „tobě to může být úplně jedno.“

 „Co to říkáš?“

 „To, co jsem měl už dávno. Mezi námi dvěma nic není, Pansy, nikdy nebylo a nebude.“

 „Je to kvůli ní?“

 „Ne, Andie s tím nemá nic společného,“ povzdechl si.

 „Nevěřím ti!“ zavrčela Pansy. „Teď si možná myslíš, že je dokonalá, ale počkej, až se začne paktovat s mudlovskými šmejdy jako James.“

 „O čem to zase mluvíš?“

 „Viděla jsem ho tenkrát společně s Grangerovou na astronomické věži. Snažil se jí utěšit, když viděl, že brečí.“

 „James se snažil utěšit Grangerovou?“

 Tohle stačilo, rozhodl se Jimmy a pomyslel na vzpomínku z astronomické věže. Ihned se objevil vedle Pansy za jedním ze sloupů a pohlédl na sebe samého, jak pomalu přistupuje k Hermioně.

 Postavil se před Pansy a pohlédl jí do očí. Samozřejmě ho nemohla vidět a dívala se skrz něj jako přes ducha.

 „Tohle se nikdy nestalo,“ promluvil a stále se jí díval do očí. „Nic z toho se nestalo, byl to jen sen, který se ti zdál. Jenom sen, ze kterého ses druhý den probudila.“

 „Byl to jen sen,“ odpověděla mu její mysl.

 „Správně. Přišlo ti jako dobrý nápad to rozšířit po hradě a ztrapnit tak Grangerovou.“

 „Chtěla jsem ztrapnit Grangerovou.“

 Potěšeně se usmál, když zvedl hlavu a uviděl před sebou omráčenou Pansy. Pomalu se zvedl a zamířil ke dveřím. Těsně předtím, než se dveře zavřeli, ještě mávl hůlkou, aby zlomil omračující kouzlo a odešel ze sklepení dřív, než si ho někdo stihl všimnout.

 Když později seděl v knihovně a vypracovával si domácí úkoly na víkend, tak se stále nemohl zbavit hlodající vzpomínky na slova své sestry. Možná to opravdu nebylo potřeba, mohl se z toho nějak vymluvit, v tom byl dobrý. Nakonec to ovšem zavrhl, nemohl si být jistý, že by mu to Malfoy spolknul a tohle byl způsob, jak to nadobro vyřešit. Nyní již není žádná hrozba, že by mu zmijozelští nemohli důvěřovat a on bude moci dál sledovat každý jejich krok.