Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


18. kapitola - Ach ty holky

13. 7. 2011

   Každý student na hradě pomalu nasál atmosféru Vánoc, které se nezadržitelně blížily, a jen stěží se soustředil na probíranou látku v hodinách, zatímco za okny od čtvrtečního rána řádila sněhová bouře.

  Někteří famfrpáloví nadšenci to jen s nemilostí sledovali, protože na víkend byl naplánovaný druhý zápas sezóny. Už během čtvrtečního odpoledne se k Jamesovi donesly první zvěsti, že se utkání s největší pravděpodobností odloží, což všem během večeře potvrdila madame Hoochová.

  „Poslední slovo padne v sobotu ráno, kdy uvidíme, jestli se počasí umoudří nebo ne,“ byla její konečná slova a nevšímala si nesouhlasného mručení od některých studentů.

  Jamesovi bylo jedno, jestli zápas proběhne před anebo až po prázdninách a byl jedním z mála studentů, kteří se nezapojovali do diskuze, jež vypukla u každého stolu. Raději odvrátil pohled k začarovanému stropu a sledoval vločky divoce padající k zemi. Ani jediná však na ni doopravdy nedopadla, když se vždy rozplynula několik stop nad hlavami studentů.

  „Co ti je?“ zeptala se Angela a upoutala tak jeho pozornost. „Od minulého týdne jsi mimo, co se stalo?“

  „Všechno je v pořádku, nedělej si starosti,“ snažil se ji odbýt James.

  „To vykládej někomu jinému,“ zamračila se na něj. „Donutil jsi mě, abych se ti svěřila, a teď je řada na tobě,“ dodala výhružně, ale dosáhla pouze toho, že se na ni pobaveně zašklebil.

  „Jen přemýšlím, nic jiného v tom není.“

  „Nad čím?“ otázala se a přisedla si až těsně k němu, což neušlo Theovi a zvědavě se na ně otočil. „Netýká se to toho večera, že ne?“ vyzvídala tiše a nikdo krom něj ji neslyšel.

  „Ne, nic takového,“ zakroutil hlavou a uvítal, když do něj z druhé strany šťouchla Andie a podala mu popsaný list pergamenu.

  „Nemůžu to přečíst,“ sdělila mu a ukázala prstem na řádek v posledním odstavci.

  „Ehm,“ zadíval se na ten hrozný rukopis a chvilku přemýšlel nad tím, co by tam mohlo být napsané. „Opravdu mě mrzí, že se nebudeme moct sejít, letím především kvůli tobě.“

  „Kdo ti to vlastně píše?“ začal se zajímat Tom a natáhl se, aby se do dopisu nahlédl.

  „Jen kamarád. Díky, Jimmy,“ zamumlala a znovu se začetla.

  „Netušil jsem, že si ještě píšete,“ podotkl James. „Kdy ti to přišlo?“

  „Dnes ráno spolu s dopisem od našich, ale za celý den jsem neměla čas si to přečíst.“

  „Nezmínila ses, že chce přijet do Států.“

  „Nepíšeme si zase tak často,“ pokrčila rameny.

  „O kom se tu vlastně bavíte?“ vyptával se dál Vaisey a rozčilovalo ho, že se o něj Andie ani trochu nevnímá a znovu si v dopise pročítá některé pasáže.

  „O Miguelovi, přijel k nám do Baltimoru, když jsem se přihlásil na výměnný pobyt ve Španělsku. S nikým z rodiny si nerozuměl víc než s Andie.“

  „Nevím, jestli jsem to byla zrovna já, s kým si nejvíc rozuměl. Pokud si pamatuju, tak jste to byli ty a tví kamarádi, s kým trávil každý večer,“ pohlédla na něj pochybovačně. „Ale byl úžasný,“ zavzpomínala na to. 

  „Vidíš, co s ní udělá jeden jeho dopis?“ naklonil se na Toma James. „A teď si představ, že by se tu z ničeho nic objevil. Přeci jenom to sem má blíž, a pokud je schopný kvůli ní letět až do Států…“

  „Přes kolik je to listů?“ prohlédl si skepticky dopis Tom a v hlavě mu nejspíš stále zněla Jamesova slova. „Čtyři? To ti napsal rovnou celou knihu ne?“

  „Byl jsi ve Španělsku, Tome?“ zeptal se James, než Andie stihla cokoli odpovědět. „Chlapi tam myslí jen na jedno,“ pověděl mu a sledoval, jak se zmijozelskému střelci zablýsklo v očích.

  „Co ti píše?“ začal znovu dorážet na Andie, která se zamračeně otočila na Jamese a kdyby pohled vraždil, tak už by se nejspíš svalil tuhý pod stůl.

  „Vůbec mého bratra neposlouchej, nic v tomhle smyslu nepíše.“

  „A jak si můžu být jistý? Vždyť tomu vůbec nerozumím.“

  „Snad mi věříš nebo ne?“ povytáhla obočí na Tomovu nerozhodnost. Ani v nejmenším si ji nechtěl rozhádat, ale na druhou stranu chtěl vědět, co jí ten španělský don Juan píše.

  „Tobě věřím, ale jemu ne.“

  „Je to jen obyčejný dopis,“ usmála se na něj nakonec a pohladila ho po tváři. „Nemáš jediný důvod k žárlení, protože ti nesahá ani po kotníky,“ ujistila ho a jemně spojila své rty s jeho, vědoma si toho, že má za zády Jamese, který je jistě pozorně sleduje.

  „Já přeci nežárlil,“ zapřel okamžitě, co řekla a zašklebil se. „Fakt ne!“ bránil se, když ostatní kolem nich zasmáli.

  „My tě slyšeli, Tome,“ smál se Blaise, který seděl vedle Draca naproti a Theo Vaiseyho smířlivě poplácal po zádech.

  „Jsi docela krutý, víš o tom?“ zašeptala Angela.

  „Jenom malinko,“ ušklíbl se na ní James. „Měl by si zvyknout, že se nepřestane bavit s ostatními kluky jen proto, že s ní teď chodí.“

  „Něco takového určitě nečeká, jen toho Miguela nezná.“

  „On není jediným jejím kamarádem, kterého nezná.“

  „Nebylo to náhodou všechno jenom proto, že s ním nesouhlasíš?“

  „Jistě že ne,“ ujistil ji ihned. „Jenom jsem si to tak víc užil,“ pokrčil rameny. Byl rád, že už se zase bavili tak tiše, že je nikdo jiný nemohl slyšet, protože by mu za to Andie určitě něco udělala.

  „Neuvěřitelné,“ zakroutila hlavou a s úsměvem. „Ale teď mi řekni, co se ti honí hlavou?“ uhodila na něj znovu.

  „Opravdu na tom nezáleží,“ řekl, když se spolu s ostatními začali zvedat k odchodu do společenské místnosti.

  „Řekni mi to, Jamesi,“ naléhala dál a zavěsila se do něj, jakmile se rozešli. „Víš, že mi to můžeš říct. Ty jsi tu pro mě, když se potřebuju svěřit a já pro tebe. Vím, že tu máš Andie, ale té jsi nic neřekl.“

  „Je to hloupost, Angie,“ protočil oči v sloup a pohlédl na nebelvírské, kteří stejně jako oni mířili k východu z Velké síně a bylo naprosto jasné, že se tam srazí.

  „Co si to tam špitáte, vy hrdličky?“ zeptal se Blaise, který se na ně spolu s Theem otočil.

  „Nic,“ odvětil James a pokradmu se podíval na Hermionu. Nepochyboval o tom, že Blaise slyšela a stejně tak věděl, že z něj a Angely během večeře skoro nespustila oči.

 

  V pátek večer už i největší optimisté začali váhat o tom, že se zápas uskuteční, protože bouře stále neustupovala a Brumbál přikázal skřítkům, aby pro svou vlastní bezpečnost přestali prohazovat příjezdové cesty do hradu, takže se nyní na stadion ani nebylo jak dostat.

  Všechny zlé předtuchy se vyplnily, když druhý den ráno povstala madame Hoochová a s posledním pohledem k nebi oznámila, že se zápas odkládá na první víkend po prázdninách. Ujistila však všechny, že rozpis ostatních zápasů to nijak neovlivní, což se zdálo, že bylo jediné, co zmijozelské zajímalo.

  „Můžeme jít?“ zeptal Draco a pohlédl na Crabbeho s Goylem.

  „Kam jdete?“ pohlédl na ně James.

  „Máme jisté neodkladné záležitosti,“ odpověděl mu Draco a přejel si rukou po předloktí, z čehož všichni ihned pochopili, o co se jedná.

  „Ale co ta bouře?“ vzhlédla Angela a prohlédla si strop nedůvěřivým pohledem.

  „Je perfektní, nikdo si nevšimne, že odcházíme pryč,“ vysvětlil jí a spolu se svými dvěma kumpány se zvedl. „Uvidíme se později,“ rozloučil se ještě a ve dveřích se střetnul s Andie, která se za ním jen nechápavě otočila.

  „Kam to šel?“ zeptala se, když se posadila na jeho místo vedle svého bratra.

  „Říkal něco o šatně na famfrpálovém hřišti,“ pokrčil rameny James a ostatní postupně přikývli.

  „Angie se včera zmínila o tom, jak nikomu nechceš říct, co se s tebou děje,“ začala Andie, když se ujistila, že jí nikdo nevěnuje žádnou pozornost.

  „Cože? Angelo,“ pohlédl na dívku po své druhé straně. Ta však jen povytáhla ramena a nasadila nevinný výraz.

  „Je to pro tvoje dobro.“

  „Tak už to konečně vyklop, Jamesi,“ pobídla ho Andie a záměrně nepoužila jeho zkrácené jméno.

  Naposledy se oběma vzdorovitě podíval do očí, než si povzdechl a s vědomím, že do něj budou rýt tak dlouho, dokud jim to neprozradí, se konečně odhodlal k odpovědi.

  „Jde o jednu holku.“

  „A co s ní je?“ vyptávala se Andie, aby jim toho pověděl víc.

  „Nemůžu o tom mluvit,“ zamračil se a pohlédl na Angelu.

  „Snad ne kvůli mně,“ došlo jí to vzápětí. „Já jsem v pohodě, Jimmy.“

  „Opravdu? Nevadí ti to?“

  „Ani v nejmenším.“

  „Tak co bylo s tou holkou?“ vrátila se k tématu Andie.

  „Políbila mě a utekla.“

  „To není tak hrozný, udělala první krok a třeba teď čeká, jak na to zareaguješ.“

  „To není všechno, druhý den jsem ji odchytl na chodbě a ona mi řekla, že bude lepší, když se nebudeme stýkat.“

  „Ou,“ zarazila se Andie.

  „Proč tě potom líbala?“ zeptala se Angela.

  „Já nevím, asi ke mně něco cítí, protože jiné vysvětlení není. Nechodí do Zmijozelu a obává se toho, co by na mě řekli její přátelé,“ upravoval si rychle okolnosti.

  „Všichni ze Zmijozelu nejsou zlí,“ zamračila se dívka.

  „Jo, ale vysvětluj to někomu, navíc když jste vy dva spolu s ostatními zlikvidovali tu šestici nebelvírských,“ podotkla Andie a ušklíbla se na svou kamarádku, která protočila oči v sloup.

  „To na tomhle hradě nikdo nepochopí vtip?“

  James se na ní sklesle podíval, oba moc dobře věděli, že to nebyl jen obyčejný vtip, ale před Andie to tak muselo vypadat.

  „Je ještě tady?“ zeptala se nakonec Angela a James rychle přejel pohledem nebelvírský stůl, přičemž se zastavil u někoho z Havraspáru. Nechtěl si ani představit reakci, která by přišla, kdyby řekl, že ta dívka je z Nebelvíru, natož že se jedná o Hermionu Grangerovou.

  „Jo,“ zabručel. „Proč?“

  „Ukaž jí, o co přichází,“ navrhla s úšklebkem na tváři Angela a přisedla si blíž k němu.

  „Co přesně tím myslíš?“ zeptal se s přimhouřenýma očima.

  „Polib mě.“

  „Ne,“ zakroutil hlavou. „Tohle opravdu nemusíš, Angie.“

  „No tak dělej, Jimmy,“ pošťouchla ho nenápadně Andie.

  „Udělej to,“ začala ho přemlouvat i druhá dívka. „Jsme přátelé a ti si pomáhají. Vím, že se mezi námi dvěma nic nezmění,“ dodala potichu a vyzývavě se na něj podívala.

  Nevšímala si jeho stále nerozhodného pohledu a položila mu dlaň na tvář, z které potom přejela do vlasů a naposledy ho vyzvala, aby to udělal.

  Vědom si toho, že už mu nic jiného nezbývá, jí objal kolem pasu a sklonil tvář, aby dosáhla na jeho rty. Ani zdaleka se to nedalo srovnávat s tím procítěným polibkem, který mu Angela věnovala minule. V tom nynějším nebyly žádné rozpaky, žádná nejistota, jen čirá vášeň jako by tu první část, během níž měli poznávat toho druhého, měli již dávno za sebou.

  „Hele,“ šťouchl Blaise do Thea, když se Angela přitiskla těsně k Jamesovu tělu a druhou ruku mu obtočila kolem krku.

  Od mnoha zmijozelských se začalo ozývat uznalé pískání a někteří se rozesmáli, když dívky překvapeně pootevřely ústa.

  Nečekaný rozruch od zmijozelského stolu přilákal pozornost i mnoha lidí z ostatních kolejí a k Jamesově radosti se to doneslo až k nebelvírskému stolu, kde stále ještě seděla Hermiona.

  Žhavý polibek, který James s Angelou předvedli, se stal tématem číslo jedna a každý se za nimi otáčel, když je potkal na chodbě. Jamesovi kolikrát přišlo, že si to jeho kamarádka až příliš užívá, když se k němu po chodbách tiskla, ale jakmile byli v bezpečí jejich společenské místnosti, tak se vždy stáhla a chovala se stejně jako vždy předtím.

 

  Dny v Bradavicích ubíhaly klidně dál a dřív než se James nadál, tak zbýval poslední večer před odjezdem na prázdniny. Jako poslední seděl ve společenské místnosti a pročítal si týdeník z Baltimorské školy, který mu poslal Matt, aby se dozvěděl nejnovější zprávy o probíhající sezóně.

  Byl uprostřed článku o profesionálním týmu Baltimoru, když zaslechl kroky z chlapeckých ložnic.

  „Myslel jsem, že jsi šel spát,“ podotkl, když se na schodech objevil Draco a zamířil k němu, aby si přisedl do prázdného křesla.

  „Nemůžu vypnout,“ zakroutil hlavou.

  Přikývl a sklonil hlavu zpět k časopisu. Přečetl však jen šest řádků, když ho Malfoy znovu vyrušil.

  „Měl jsi hodně holek, Jamesi?“

  „Jak se to vezme,“ pokrčil překvapeně rameny. „Proč se ptáš?“ zeptal se, vědom si toho, jak těžké to pro blonďáka je, vzhledem k tomu, že se v křesle vrtěl jako malý kluk, který rozbil oblíbenou vázu své matky.

  „Co tu děláte?“ sešel do společenské místnosti rozespalý Theo a posadil se do dalšího křesla, zatímco ho přemohlo mohutné zívnutí.

  „Draco se mi něco pokouší říct.“

  „O co jde?“

  „Na tom nezáleží,“ hodil to na konec za hlavu Malfoy.

  „Nedělej se a vyklop to, Draco,“ zabručel Theo a několikrát zamrkal, aby udržel oči otevřené.

  „Záleží mi na jedné holce, ale ona vůbec neví, že existuju,“ vychrlil ze sebe rychle, než znovu mohl ztratit odvahu jim to povědět.

  „Kdo to je?“ povytáhl obočí James, nikdy si nevšiml, že by se o některou dívku Draco zajímal.

  „To je jedno, jsem pro ni jen vzduch.“

  „A to víš jak?“

  „Miluje někoho jiného,“ pokrčil rameny a bylo to vůbec poprvé, co ho James slyšel mluvit o citech. Nikdy předtím neměl možnost tuhle jeho stránku poznat a byl rád za to, že mu to umožnil.

  „Nejsi v tom sám,“ ušklíbl se na něj Theo. „Ta moje ztrácí čas s někým, kdo ji nemiluje.“

  „To mě jedna políbila tak jako ještě žádná jiná a druhý den mi dala košem,“ rozhodl se jim svěřit James a oba na něj s povytaženým obočím pohlédli.

  „A co Angela?“ zeptal Draco.

  „Rozhodla se mi pomoct, aby ta druhá žárlila,“ vysvětlil její chování a na chvíli se mezi nimi rozhostilo ticho, během něhož všichni tři sledovali plameny v krbu.

  „Jen se na nás podívejte, pánové,“ ušklíbl se nakonec Theo. „Mohli bychom být nejžádanějšími po celé škole, ale místo toho tu sedíme a fňukáme nad někým, kdo nás nechce.“

  „To jsme teda dopadli,“ přikývl Draco a všichni si navzájem beznadějně pohlédli do očí. „Pomáhá to, co Angela dělá?“ zeptal se nakonec Jamese.

  „Ani ne,“ povzdechl si.

  „Vůbec?“

  „Sleduje nás, ale zatím jí to nepřinutilo nic udělat.“

  „Je to na pytel,“ zhodnotil to Theo.

  Dlouho tam v tichosti seděli, zatímco přemýšleli nad dívkami, které jim nedaly spát. James si s překvapením uvědomil, že vlastně ani jeden z nich neřekl, o koho se jedná a nemohl se ubránit zvědavým myšlenkám, která holka na hradě dokázala, aby srdce Draca Malfoye alespoň trochu roztálo.

  Nakonec společně zamířili do ložnice, kde si naposledy před prázdninami lehli do postelí s tmavě zelenými nebesy. Těsně předtím, než se James propadl do říše snů, si pomyslel, že právě zažil jeden z těch rozhovorů, o kterých se nikdy nikdo nedozví. 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

ahoj

artur,14. 7. 2011 21:59

tak se mužu pochlubit ted jsem přišel z kina (nojo přišel jsem v 21 hod.) kde jsem si užil konec 7 dílu harryho no a podle mne se jim to dost podařilo bylo tam sice nejaké zjednodušení i najaké nepřesnosti ale nepatrné a vcelku jsem spokojený je to super pokoukání a i to 3D tam bylo hodne vydet sice nekde trochu zaniklo ale v nekterej pasažích zase t neuveřitelne až bylo do očí třeba ve finale jak harry zabil voldyho tak jeho smrt je v 3D neco ....,musím se omluvit pro dojmy z filmu jsem ani nic nenapsal k poslední kapitolce ,pekna sice mene "akce" ale i takove kapitoly do povídek patří tak se snad nebudež zlobit když tiji oznamkuju za "2" :-)

Re: ahoj

Katren,15. 7. 2011 8:26

Zlobit se nebudu, a i kdybych chtěla - což v žádném případě nechci - tak bych ani nemohla, protože na to nemám sílu. Taky jsem včera byla v kině a nějak to na mě celé dolehlo, už žádný díl příští rok nebude.. Ale jinak to byl opravdu skvělý film, ani na chvilku sis nemohl vydechnout, já kdybych nečetla knihy, tak tam asi dostanu infarkt :D

Re: Re: ahoj

artur,16. 7. 2011 23:06

jedidine co na tohle me napada je to že ted nastupuje vaš čas, vas autoru nezavislech na JKR ted to bohužel bude zaviset na vas na autorech kteří neznají hranice fantazie , proto se moc teším na další kapitolu (kterou jsem zatím nečetl ale jdu hned do ní)

.....

Lucy,16. 7. 2011 19:41

tak jsem si uvědomila že jsem nekomentovala :D
tak se omlouvám a napravuji :D
je to další povedená kapitola :D ano správně jen do Hermiony :D by jsi mohla napsat nějakou kapitolu z jejího pohledu, určitě by to bylo zajímavé :D a aspoň jde vidět že i zmijozelové mají city :D takže jen tak díl ;o)

Díky

Mája,13. 7. 2011 9:55

Tedy to je výkonnost :-) Jak to děláš? Já za týden dokázala uplácat sotva dvě stránky.
Nějak se nám ty milostné vztahy začínají zamotávat a já z toho mám v hlavě zmatek. Jsem zvědavá kdy a hlavně jak tohle rozmotáš...

Re: Díky

Katren,13. 7. 2011 19:36

Špatné počasí a světová premiéra minulý čtvrtek to ve mně nějak probudila :D navíc nemám žádné povinnosti, takže to jde skoro samo.. :)