Katren

    V podzemních místnostech bradavického hradu vládl klid, který párkrát narušilo kočičí zamňoukání nebo občasné chlapecké chrápaní vycházející hned z několika ložnic. I z ložnice sedmého ročníku chlapců se ozýval zvuk nemálo podobný pile.

  Jamesovy hnědé oči však byly otevřené a zamyšleně si prohlížely strop nad jeho postelí s nebesy. Přemýšlel o tom, co se stalo a jak bude probíhat schůze na ústředí. Budou ho chválit za dobře odvedenou práci?

  Překvapeně otočil hlavu, když zaslechl zalapání po dechu a po chvilkovém zaváhání natáhl ruku, aby odhrnul zelený závěs kolem postele a uviděl blonďáka s hlavou schovanou ve vlastních dlaních.

  „Draco?“ odvážil se nakonec promluvit.

  „Co?“ zavrčel a zvedl k němu ocelově šedé oči.

  „Všechno v pořádku?“

  „Nestarej se,“ odbyl ho a odešel z pokoje.

  James ho jen se zkrabaceným čelem pozoroval, nechápal, proč je pro jeho koleje komunikace takovým problémem. S povzdechem spustil ruku a nechal závěs, aby ho znovu ukryl před celým světem.

  „Klid,“ zasyčel na něj Nott cestou na snídani, kdy se už poněkolikáté nervózně ošil při pomyšlení na pohledy všech profesorů.

  „Nikdo nás z ničeho nemůže obvinit,“ začal mu domlouvat i Blaise a všichni tři společně vešli do Velké síně, kde už u stolu seděl Draco s Crabbem a Goylem.

  „Dobré ráno,“ dohnaly je Andie s Angelou ještě než došli k ostatním klukům. „Co jste dělali včera, když jsme se vrátili z toho večírku?“ zeptala se Andie a podezřívavě si všechny tři chlapce prohlédla.  

  „Pomohli jsme mu do postele a sami jsme pak šli spát. Proč se ptáš?“ zvedl obočí Theo, přičemž kývl na Jamese.

  „Potkaly jsme na chodbě Dafné Greengrassovou a ta říkala, že nějací třeťáci na chodbě našli omráčeného Pottera s ostatními.“

  „A první co tě napadlo, bylo, že za to můžeme my?“ ušklíbl se, když Angela vedle Andie protočila oči v sloup.

  „Tak trochu,“ připustila a pokrčila rameny.

  „Škoda, že jsem u toho nebyl,“ posteskl si Blaise, ale to už se objevila zamračená profesorka McGonagallová a zamířila k jejich stolu.

  „Pojďte všichni za mnou,“ přikázala a pohlédla na ty, o kterých mluvila. „Vy ne,“ zastavila Andie, když se taky začala zvedat.

  „Ale já byla celý večer s nimi,“ zamračila se.

  „Řekla jsem, abyste tu zůstala, slečno Jacksonová,“ zamračila se na ní profesorka a Andie se pod jejím pohledem pokorně posadila zpět na své místo.

  Bez dalších slov se profesorka otočila na podpatku a následována šesti chlapci a jednou dívkou vyrazila do ředitelovy pracovny, kde již sedělo šest jejích studentů. „Běžte,“ vyzvala je, když se odklopil chrlič před ředitelnou.

  Všichni ji poslechli a natlačili se na schody. Draco, který šel první, krátce zaklepal na dveře a vstoupil dřív, než ho stačil ředitel vyzvat.

  „Dobrý den,“ pozdravili postupně všichni, přičemž se pohrdavě podívali na skupinku Nebelvírů, kteří seděli před Brumbálovým stolem. Nikdo z nich se ještě nestihl vysvléknout ze svého společenského hábitu, který byl díky noci na chodbě místy zmačkaný a zaprášený.

  „Dobré ráno,“ oplatil jim pozdrav ředitel a mávnutím hůlky přivolal další křesla, do kterých se po zaváhání posadili.

  James, který šel jako poslední, se přes ostatní své spolužáky podíval na nebelvírské studenty a střetl se s chladným pohledem Hermiony. Od chvíle, kdy se objevil ve dveřích, z něj nespouštěla oči a to ani tehdy, když se slova opět ujal Brumbál.

  „Nerad vás ruším od snídaně, ale vaši spolužáci mi pověděli velmi zajímavý příběh o tom, proč přečkali noc na chodbě. Víte o tom něco?“ zeptal se stejně jako Andie před nedávnem.

  „Něco jsme zaslechli ve Velké síni,“ připustil Blaise.

  „Že prý je našli nějací studenti třetího ročníku,“ doplnil ho Theo.

  „To je pravda,“ potvrdil Brumbál. „A víte, proč se tomu tak stalo?“

  „Nemáme ani nejmenší představu, pane profesore,“ zakroutil hlavou Draco a pohlédl do očí Harrymu, který se na něj otočil.

  „Copak nevidíte, pane profesore, jak vám lžou?“ zeptal se rozhořčeně, aniž by z blonďáka spustil pohled.

  „Uklidněte se, Pottere,“ vyzval ho Snape stojící ve dveřích. „Omlouvám se, přišel jsem jen, co jsem dostal váš vzkaz, Brumbále.“

  „Napadli nás!“ přidal se k Harrymu Ron a zamračeně sjel profesora obrany proti černé magii.

  „Ticho, Weasley, na to že z vás je cítit alkohol přes celou pracovnu se nechováte příliš kajícně.“

  Zatímco Weasley se naštvaně zabořil do křesílka, tak si zmijozelští vyměnili škodolibé pohledy, ovšem záhy na to je zchladil přísný pohled profesorky McGonagallové.

  „Můžete mi přesto vypovědět, co jste včera dělali poté, co jste opustili večírek profesora Křiklana?“

  Každý člen Zmijozelu se nerozhodně ohlédl na Jamese, který konečně odtrhl pohled od čokoládově hnědých očí a zpříma pohlédl do těch ředitelových.

  „Pomáhali mi dostat se na kolej, pane řediteli, trochu jsem to přehnal s pitím a nebyl jsem schopný tam dojít sám.“

  „A poté, co jste došli na kolej?“

  „Zůstali jsme ve sklepení, bylo pozdě a po večerce,“ odpověděl Theodore.

  „Snad tomu nevěříte, pane profesore,“ pohlédla řediteli do očí Weasleyová, když nic neříkal a jen sledoval všechny své studenty před sebou.

  „Slečno Weasleyová,“ napomenula ji McGonagallová.

  „Nevidím jediný důvod, proč by tu moji studenti měli zůstávat,“ vložil se do toho Snape a postavil se vedle krajní židle, na které seděl Blaise. „Je více než zřejmé, že v tom, proč byli nebelvírští studenti nalezeni na chodbě, má prsty alkohol.“

  „Opravdu, Snape?“ zeptala se McGonagallová a pohlédla na něj se zdviženým obočím. „Proč by si moji studenti měli vymýšlet takové lži?“

  „Pokud vím, tak slečna Weasleyová je stále ještě nezletilá a podobné chování se musí hlásit rodičům. Jak nemilé, že slečno,“ shlédl na ní Snape a nepatrně se mu zvedl jeden koutek, což na jeho tváři vytvořil ironický výraz.

  „Pane řediteli!“ zalapala rozčileně po dechu McGonagallová. „Snad s tím nesouhlasíte, víte přeci jakou pověst Zmijozel má a kolik problémů mé koleji již nadělal.“

  „Popravdě nevím, co si o tom mám myslet, Minervo,“ přiznal Brumbál a sedl si zpět ke svému stolu. „Je to tvrzení proti tvrzení.“

  „Nedávno nás napadli!“ připomněl Ron rozhořčeně.

  „A také za to byli náležitě potrestáni,“ přikývl Snape a chladně se na zrzka podíval.

  „Omlouvám se za vyrušení,“ vešel do už tak přecpané pracovny malinký profesor Kratiknot. „Vyzvídal jsem snad každého studenta na hradě, ale nikdo o ničem neví, pane řediteli,“ oznámil, zatímco se každý naklonil, aby ho přes Snapea vůbec viděl.

  „Děkuji za ochotu, Filiusi.“

  Profesor přikývl a odešel rychle pryč. Nejen, že se tam skoro nevešel, ale neměl zde ani své knihy, na které by se mohl postavit, aby byl o něco vyšší.

  „Co bude dál?“ zeptala se McGonagallová.

  „Obávám se, že jediné co můžeme dělat, je říct Horaciovi, aby na naší škole přestal podávat studentům alkohol, protože to nekončí dobře.“

  „To snad ne!“ ozvalo se od nebelvírských.

  „A věřte mi, že informuji vaše rodiče nebo opatrovníky o tom, co se stalo,“ dodal Brumbál a v jeho pomněnkových očích se zablesklo rozčilení. „Zvláště vaše, slečno Weasleyová.“

  „Ale něco takového jim přeci nemůže projít!“ ozval se poprvé Neville.

  „Nyní zde už nic nevyřešíme, pane Longbottome. Jestliže se nenajde někdo, kdo by vaše tvrzení potvrdil, tak nemohu nikoho z ničeho obvinit.“

  „Jdeme,“ řekl Snape a pohlédl na své studenty, kteří se ihned zvedli a spolu s ním zamířili pryč z ředitelny, zatímco nebelvírští dál seděli a snažili se Brumbála přesvědčit, aby je zastavil.

  Už během oběda si všichni vyprávěli o tom, co se stalo a ke zmijozelskému stolu bylo vysláno nespočet zamračených pohledů od všech ostatních stolů. Co však Jamese překvapilo, bylo to, kolik havraspárských studentů neodsoudilo jejich doopravdy smyšlenou verzi. Dokonce i několik lidí z Mrzimoru v čele se Zachariášem Smithem pochybovalo o nebelvírské pravdě.

  „Pověz mi o tom, co se stalo,“ pobídla ho Andie, když se odpoledne procházeli po pozemcích školy.

  „Co myslíš?“

  „Jak to včera bylo doopravdy?“

  „Byl to jenom vtípek, způsobit jim trochu problémů,“ pokrčil rameny, když se ujistil, že poblíž nich není nikdo další. Jak slíbil Dracovi, neprozradil nic z toho, co se stalo. To aby Andie zjistila, o co doopravdy jde a dostala se kvůli tomu do nebezpečí, ani v nejmenším nechtěl.

  „Což se povedlo, McGonagallová přímo zuřila. Nikdy jsem ji takovou neviděla, a že dokáže být pěkně ostrá.“

  „Všiml jsem si, jak sis poslušně sedla poté, co ses jí podívala do očí.“

  „Měla jsem v ten moment strach, aby mě neproklela nebo tak něco.“

  „Šest studentů její koleje našli ležet na chodbě, přičemž to na první pohled vypadalo, že jsou opilí. Musela to pro ni být příšerná rána a to především proto, že mezi nimi byla i premiantka celé školy.“

  „Takže to bylo naprosto nevinné?“

  „Jen omračující kouzla a trocha alkoholu,“ přikývl a ušklíbl se, když se potichu rozesmála.

  „Jak vás něco takového mohlo vůbec napadnout?“ zeptala se s úsměvem. „Celý ten večer, bylo to celé naplánované, že mám pravdu? Jenom jsi předstíral, že jsi opilý,“ docházelo jí najednou.

  „A tys nic nepoznala,“ zasmál se pro změnu on.

  „Něco takového jsem od vás vůbec nečekala. Proč jste s sebou vlastně brali Angie a mě ne?“ zeptala se, když si uvědomila, že Angela byla mezi těmi, které McGonagallová odvedla.

  „Slyšela nás, když jsme to plánovali a chtěla se přidat.“

  „Chtěla? Opravdu?“

  „Taky jsem se divil, nikdy mi nepřišlo, že by se takhle chtěla bavit na cizí účet. Jistě že se smála, když kluci něco udělali, ale takhle se přímo účastnit…“

  „Pravděpodobně to dělala kvůli tobě.“

  „Andie-“

  „Už mlčím,“ řekla dřív, než jí stihl něco říct. „Říkala mi, že jste si to včera vyříkali a že už je to mezi vámi zase v pořádku.“

  „Jsem za to rád,“ svěřil se své sestře. „Nesnesu, když se s jednou z vás mám hádat, natož s oběma.“

  „Abychom se přestali hádat, tak by ses musel přestat chovat jako blbec,“ ušklíbla se a vysloužila si tím jemné postrčení.

  „Nech toho, myslel jsem si, že už to všechno chápeš potom, co ti řekl Snape.“

  „Však ano, ale baví tě provokovat,“ ušklíbla se znovu a pohlédla na hodinky. „Musím jít, Draco na dnešek svolal nějaký mimořádný trénink, takže se uvidíme až večer,“ rozloučila se s ním a rychle se vzdálila.

  „Proč svojí sestře neřekneš, co se doopravdy stalo?“ ozvalo se za ním a James překvapením nadskočil.

  „Vyděsila jsi mě, Grangerová,“ zamračil se na dívku, která k němu pomalu přistoupila.

  „Špatné svědomí?“ povytáhla obočí a zle se ušklíbla.

  „Proč jsi přišla? Nemůžeš beze mě být?“ zeptal se místo toho, aby odpověděl. Necítil potřebu jí sdělovat, že se trefila do černého.

  „Chci, abys mi něco řekl.“

  „Tak povídej,“ pobídl jí.

  S obezřetným pohledem se rozhlédla kolem sebe a zakroutila hlavou. „Tady ne, může nás kdokoli vidět.“

  „Mně to tady vyhovuje, aspoň si nedovolíš udělat to, co máš v plánu, ať už je to cokoli.“

  „Promiň, ale já jsem tady ta, která by se měla mít obavy. Byla jsem to já, kdo byl napaden a omráčen na schodech.“

  „A tvoji nebelvírští přátelé teď někde čekají, až mě k nim dovedeš, aby se mohli pomstít.“

  „Máš pravdu, chtějí se pomstít, a proto jsem jim neřekla, že jdu za tebou.“

  „Proč bys to dělala?“

  „Protože nemám chuť se mstít, nebo alespoň ne tobě,“ vysvětlila krátce a s otazníkem v očích kývla hlavou k lesu.

  „Jestli se z toho vyklube nějaký tvůj ďábelský plán, Grangerová, tak požádám o tvoje přeložení do Zmijozelu.“

  „Vtipné, Jacksone,“ pronesla ironicky, než zmizeli mezi krajními stromy lesa. Nešli nijak hluboko, spíš se stále drželi při okraji a postupovali směrem k Hagridově hájence.

  „Hezké místo,“ rozhlédl se kolem sebe James, když se zastavili na jedné mýtině. „Tady už mi můžeš říct, o co jde?“

  „Řekni mi, jakou přesně máš ve Zmijozelu funkci?“

  „O čem to mluvíš?“ zeptal se nechápavě a lehce se zamračil. „Z tebe ten alkohol asi ještě nevyprchal, když říkáš takové nesmysly. Nemám tam žádnou funkci, jsem jenom kluk, který tam dostuduje poslední rok, nebo si snad myslíš, že by mi Malfoy něco svěřil?“

  „Špatně jsi mě pochopil,“ zakroutila hlavou. „Já nemluvím o Malfoyovi, ale o Brumbálovi. Pověřil tě něčím?“

  „Brumbál? S tím jsem prohodil sotva pět slov, Grangerová,“ zasmál se.

  „Opravdu? Jak potom vysvětlíš to, jak ses záhadně objevil v té chodbě, když nás napadli? Nemyslíš si doufám, že ta tvá výmluva, že jsi byl za profesorem Kratiknotem, mě přesvědčila. Někdo nám ten den pomohl a já vím, že jsi to byl ty.“

  „Tak ty to víš?“ pozvedl obočí a posměšně se ušklíbl. „Jak to můžeš vědět?“

  „Proč by vás jinak tak snadno nechal odejít? Mohl donutit Snapea, aby vám dal Veritaserum nebo použil nitrozpyt, ale nic z toho neudělal.“

  „Pravděpodobně mu jediný pohled na vás stačil, aby poznal pravdu.“

  „Utěšoval jsi mě, Jacksone, dokonce i poté ses stále zajímal, jestli jsem v pořádku.“

  Neústupně se jí podíval do očí, co po něm chtěla? Když byla tak chytrá a dala si všechno dohromady, tak proč jí nedošlo, že o tom nemůže mluvit? „Jsem tak vychovaný, Peter si dal záležet, aby se ze mě stal gentleman.“

  Rozhodila rukama a bezmocně se na něj podívala. „Řekni mi alespoň, jestli jsi na Brumbálově straně?“

  „Proč to potřebuješ tak moc vědět?“ zeptal s povzdechem a přistoupil o krok blíž k ní. „Copak na tom tolik záleží?“

  „Potřebuju to vědět.“

  „Proč?“

  „Nevím, co od tebe čekat. Chci vědět, jestli je tvoje starost opravdová nebo si se mnou jenom hraješ.“

  „A pokud je to celé jenom hra, myslíš, že bych se ti přiznal?“

  „Pokud je to jenom hra, tak jsi ten nejhorší člověk na světě,“ vydechla, když se znovu o krok přiblížil.

  Pozorně se jí díval do očí a viděl v nich, jak jí jeho pohled znervózňuje. Nevěděl, na co myslí, ale byl rád, že její výraz o poznání změkl od doby, co ho překvapila po odchodu jeho sestry.

  „Možná přesně to jsem,“ zašeptal. „Možná přesně to ve mně Moudrý klobouk viděl, když mě poslal do Zmijozelu,“ řekl tiše, než se otočil a zamířil ke spadlému stromu.

  Následovala ho a sedla si vedle něj tak, aby mu viděla do obličeje, když ses ptala: „Co potom znamenal ten pohled u Brumbála v pracovně?“

  „Chtěl jsem vědět, jak moc mě za to nenávidíš.“

  „Takže ti na tom záleží?“

  „Z nějakého důvodu ano.“

  „Ale nemělo by,“ nadechla se zhluboka.

  „Správně,“ přikývl a shlédl na ní. „Sama dobře víš, s kým každý večer usínám v pokoji, co by asi řekli na to, kdybych se tě zastával?“ pozvedl obočí. „Nebo kohokoli dalšího z Nebelvíru,“ dodal po chvíli, kdy si hleděli do očí.

  „Měl jsi něco naznačit, vymysleli bychom způsob, jak ti pomoci.“

  „Ne,“ zakroutil hlavou. „Všichni v čele s Malfoyem o mně nesmějí mít žádné pochybnosti, a dokud je tu Snape, tak se nic nestane.“

  „Opravdu si troufáš vsadit na Snapea?“

  „Proč by neměl?“

  „Přestože je členem řádu a minulý rok nás varoval před útokem Smrtijedů, tak si stále nejsem jistá, jestli bych svůj život vložila do jeho rukou.“

  „Nikdo jiný mi pomoct nemůže,“ pokrčil rameny.

  „Když bys potřeboval na chvilku zmizet z toho zmijozelského dohledu, tak stačí dát vědět.“

  „Nevím, jestli je to nejlepší nápad.“

  „Co se ti na tom nelíbí?“

  „Potter s Weasleym si jistě všimnou, že odejdeš.“

  „Ti dva jsou tak vytížení svými přítelkyněmi, že si ani nevšimnou, když odjedu,“ ujistila ho. „Ale pokud by snad náhodou Ginny s Levandulí zrovna nebyli s nimi, tak se vymluvím na učení.“

  „Proč bys to dělala?“

  „Jak už jsem ti řekla, zajímal ses o mě, i když jsem nic takového nechtěla. Je načase, abych ti to oplatila, i když se většinu času chováš jako blbec.“

  „Tak to ti pěkně děkuji,“ ušklíbl se.

  „Nemám ponětí za co,“ ušklíbla se nazpátek. „Hádám, že tenhle rozhovor si necháme pro sebe.“

  „Jaký rozhovor?“ zeptal se a pomohl Hermioně vstát, aby neuklouzla po zvlhlé zemi.