Jdi na obsah Jdi na menu
 


13. kapitola - Večírek

8. 5. 2011

   Ani nevěděl jak, ale zbytek týdne utekl jako voda. Ve čtvrtek po hodině nitrobrany spolu se Snapem ještě jednou rozebrali celou situaci, kdy ho profesor ubezpečil, že Potter s ostatními byli upozorněni na útok. Vše se zdálo být připraveno k provedení a jediné, čeho by se mohl obávat, byla přítomnost Ashley, na kterou právě čekal pod schody jejich ložnic.

  Netrpělivě znovu zkontroloval hodinky a upravil si límeček u své košile, kterou měl pod sakem. Během týdne napsal rodičům, aby mu poslali oblek a zdálo se, že se jeho matka radila se Snapem při výběru barvy, protože mu ve čtvrtek ráno přišel balík s černými kalhotami, černou košilí a černým sakem.

  S nadějí, že už Ashley konečně přichází, pohlédl ke schodům z dívčích ložnic a stanul tváří v tvář překvapené Angele, která na něj zůstala oněměle koukat. Měla na sobě černé přiléhavé šaty bez ramínek, které jí sahaly stěží do půlky stehen a ukazovaly tak její štíhlé nohy. Díky podpatkům navíc byla skoro stejně vysoká jako on.

  „Theo tu ještě není?“ zeptala se nakonec.

  „Každou chvíli se objeví,“ ujistil ji a ještě jednou si ji prohlédl. Drdol, který měla, odhaloval její štíhlý krk, na kterém se jí třpytil stříbrný řetízek, a na uších se blýskaly stříbrné náušnice se zelenými smaragdy. „Sluší ti to,“ podotkl s úsměvem.

  „Děkuju, ale to jsi ještě neviděl Ashley,“ mrkla na něj a poodstoupila stranou od něj.

  „A kdy se uráčí přijít?“ zeptal se.

  „Byla jen pár kroků za mnou,“ ubezpečila ho, a když se James ohlédl zpět ke schodům, tak zaslechl klapat další pár bot na podpatku.

  „Ahoj,“ usmála se na něj Ashley a krátce ho objala. „Čekáš dlouho?“ zeptala se a důkladně si prohlédla jeho oblečení, až jí pohled spočinul na ležérně zapnuté košili bez kravaty a neoholené tváři.

  „Ne vůbec,“ zakroutil hlavou a nevšímal si Angelinina úšklebku. „Vypadáš skvěle,“ zhodnotil se zdviženým obočím její lososové šaty. Zdaleka nebyly tak odvážné jako ty, ve kterých se objevila Angela, ať už to bylo širokými ramínky nebo délkou až ke kolenům, ale v závěru to Ashley opravdu slušelo.

  „Ty taky,“ usmála se na něj. „Hádám, že budeme čekat na ostatní.“

  „Teda, Angie,“ vyhvízdl Nott, když se objevil na schodech. „Sluší ti to,“ přistoupil k ní a políbil ji na tvář, přičemž mu něco zašeptala do ucha a James to odhadoval na poděkování.

  „Jak jsou na tom ostatní, Theo?“

  „Blaise s Dracem už si jen leští boty.“

  „Jsme tady,“ oznámil Zabini a postavil se vedle Jamese, zatímco Draco se ohlédl k dívčímu schodišti.

  „S kým jdeš, Blaisi?“ zeptala se Ashley.

  „Sám,“ ušklíbl se.

  „Plánuješ si nějakou najít až tam?“ zeptal se pobaveně James. Celý týden sledoval, jak se snaží nějakou dívku přimět k tomu, aby s ním šla.

  „Žádná neodolá,“ přikývl a ostatní se rozesmáli. Jejich smích přerušil teprve příchod posledního člena skupinky.

  Andie se také konečně objevila ve společenské místnosti, přičemž její temně fialové šaty se velmi podobaly těm Angelininým a její normálně rovné vlasy vystřídaly dlouhé kadeře z části jí zakrývajíce výstřih.

  Neznat svou sestru tak dobře, dopadl by stejně jako ostatní kluci, kteří na ni zůstali koukat s pootevřenou pusou. Draco se vzpamatoval jako první a nabídl jí rámě, kterého se s úsměvem chopila, a všichni společně vyrazili do kabinetu profesora Křiklana.

  Jako první šla trojice Angela, Theo a Blaise, který se k nim přidal. Zavěšeni všichni tři do sebe se vpředu vesele smáli, zatímco Draco s Andie si za nimi potichu povídali a jako poslední šli James s Ashley a zdálo se, že blondýna nemá nic, co by řekla.

  „Jak vlastně takový večírek u starouše Křika probíhá?“ zeptal se, když vyšli ze sklepení.

  „Je to zábavné, Křiklan se snaží prohodit pár slov s každým studentem, samozřejmě u někoho se zastaví déle, ale vždy je tam dost jídla a pití a většinou tam poznáš i spoustu zajímavých lidí. Pozve i některé své staré studenty, kteří se něčím proslavili.“

  „Bere to opravdu vážně, co?“ pousmál se a Ashley přikývla. „Jsi nějaká zamlklá,“ podotkl a dlouze jí pohlédl do modrých očí.

  „To nic,“ ubezpečila ho.

  „Opravdu?“

  „Nic se neděje,“ pousmála se a pohlédla před sebe, když se kluci s Angelou přestali smát a zastavili.

  I James se podíval, co se děje a uviděl nebelvírskou skupinku v čele s Potterem a Weasleyovou. Poté, co si jich všimli, se dopředu protlačil i Weasley s Longbottomem a výhružně si sáhli na kapsu, kde měli schované hůlky.

  Přelétl pohledem dívky stojící za zdí tvořenou chlapci a všiml si, že také sahají po hůlkách, kdyby náhodou k něčemu došlo. Pozvedl jedno obočí a zastavil se očima na Grangerové, neboť její čokoládové oči si ho znovu pozorně prohlížely.

  Hned na první pohled ho zaujaly její rovné vlasy, které si nechala jen tak rozpuštěné a které se leskly na všechny strany. Přelétl ji pohledem od hlavy k patě a stejně jako u Ashley musel uznat, že jí to opravdu sluší, přestože nezvolila nic ve stylu jeho sestry a Angely. Červené šaty, které byly místy nařasené, a v pasu nařasená látka připomínala květ růže, jí sahaly pár centimetrů nad kolena.

  S posměšným úšklebkem na tvářích všech zmijozelských chlapců kolem nich beze slova prošli a šli dál chodbou vedoucí ke kabinetu. Už z poloviny chodby byla slyšet hudba linoucí se z místnosti před nimi.

  Celý kabinet byl vyzdoben třásněmi a balónky různých tvarů. James stačil poznat jednorožce a hipogryfy, než ho Ashley zatáhla dál a všichni se posadili k jednomu stolku. Každý, kolem koho prošli, se překvapeně otáčel za třemi dívkami a nikdo se tomu ani nemohl divit.

  Když konečně dorazili i nebelvírští, které potkali na chodbě, tak neudělali zdaleka takový povyk, jako zmijozelští a James usoudil, že tentokrát jeho kolej zabodovala.

  „Dáte si něco k pití?“ zeptal se Nott a zastavil jednoho kluka, který roznášel skleničky.

  „Jasně, ale pro Andie něco nealkoholického, víte, že ona to ještě nemůže,“ přikývl James a ušklíbl se na svou sestru, která ho bouchla do ramene.

  „Dej to sem, Theo, jedna sklenička se mnou nic neudělá.“

  Nott tedy každému podal jednu skleničku a s úsměvem se na ně podíval. „Aby dnešní večer vyšel,“ začal a sklouzl pohledem přes všechny zúčastněné. „A hlavně na to, aby nás tu Blaise celou dobu neotravoval a někoho si našel.“

  „Na zdraví,“ pozvedl jako první skleničku Blaise, zatímco se mu ostatní smáli a přilákali k sobě tak ještě více pozornosti.

  „Dobrý večer,“ přikolébal se k nim Křiklan se svým obrovským břichem. „Vidím, že se dobře bavíte.“

  „To u vás vždycky, pane profesore,“ odvětil Theo. „Koho jste dnes pozval? Nevšiml jsem si zatím žádného vašeho bývalého studenta.“

  „Pozval jsem šéfredaktora Denního věštce, ale naneštěstí dostal nějakou virózu a nemohl kvůli tomu přijet.“

  „To je škoda.“

  „To zajisté ano,“ přikývl Křiklan. „S kým jste dnes přišel?“

  „S Angelou, pane.“

  „Výborná volba, chlapče,“ pochválil profesor a Angela se s červenajícími tvářemi usmála.

  „Dobrý večer, pane profesore,“ pozdravila.

  „Kteroupak z vás, dámy, doprovodil pan Malfoy?“ ptal se dál Křiklan a Jamesovi neuniklo, jak se po sobě Blaise s Theem nervózně podívali.

  „Je tu se mnou,“ usmála se Andie a postavila se vedle blonďáka, který si stoupl, aby profesorovi viděl do tváře.

  „Slečna Jacksonová, máte to ale štěstí,“ pousmál se dobrácky na Malfoye. „Kdo tu dnes nemá partnerku, pánové?“ zeptal se Jamese a Blaise.

  „Já, pane,“ odpověděl Blaise. „Doufal jsem, že pozvete nějakou slečnu, která stejně jako já nebude mít doprovod.“

  „To budete muset hledat, Blaisi, ale pro vás to jistě nebude problém,“ poznamenal moudře a odkolébal se o několik stolů dál.

  „Co to mělo znamenat?“ zeptal se ostatních James.

  „Kdo ví,“ pokrčil rameny Theo a vytáhl na nohy Angelu, když si všiml, že několik dvojic už uprostřed místnosti tančí. Podle jejich příkladu se odpojili i Draco s Andie a Ashley se vyčkávavě podívala na Jamese.

  „Měl bych tě upozornit, že tohle mi opravdu nejde,“ prohodil k ní, když mířili do víru tančících dvojic.

  „Rozhlédni se kolem sebe a řekni mi, kdo z ostatní umí tancovat,“ ušklíbla se vesele a nechala ho, aby jí položil ruku na záda. Pomalu se začali otáčet v rytmu hudby a rozhlíželi se přitom kolem sebe.

  „Řekneš mi už, co se stalo?“ zeptal se.

  „Ty si nedáš pokoj, viď?“

  „Už jsem takový,“ usmál se na ni.

  „Všechny moje kamarádky jsou naštvané kvůli tomu, že jsem tě pozvala.“

  „I Andie?“

  „Andie je na Angelinině straně a ani trochu nesouhlasí s tím, co jsem udělala. Podle ní jsem tě měla nechat, když vím, co Angela cítí.“

  „Bylo by snad lepší, kdyby mě pozvala jiná holka než Angely kamarádka?“

  „Samozřejmě,“ přikývla Ashley. „Je to, jako bych ji zradila.“

  „Když jsi tohle věděla, tak proč jsi mě potom pozvala?“

  Povzdechla si a zahleděla se na svou kamarádku v Nottově náruči, jak zabořila tvář do jeho ramene, aby zakryla smích. „Líbíš se mi.“

  „Ashley…“

  „Čekala jsem, že mě odmítneš stejně jako ji,“ přikývla a slabě se na něj usmála.

  „Proč potom to všechno?“ zeptal se a smutně se jí podíval do očí, ve kterých se jí odrážel smutek.

  „Nemůžu říct, že bych to nezkusila,“ pokrčila rameny.

  „Promiň,“ zašeptal a přitáhl si ji blíž k sobě. Celá ta situace mu až příliš připomínala to, co se stalo s Angelou. Věděl, že Ashley dal planou naději, když její nabídku přijal, ale udělat to musel. Zdálo se však, že ho prokoukla dřív, než jí to vůbec stačil potvrdit.

  „Nemáš se za co omlouvat a až najdeš tu, kterou hledáš, tak mi dej vědět,“ řekla mu s úsměvem a po zbytek písničky už ani jeden z nich nepromluvil.

  „Nebude ti vadit, když si zatancuju s Andie?“

  „Jasně že ne,“ přikývla a než se nadála, tak tančila s Dracem zatímco jeho předchozí partnerka se svým bratrem.

  „Tak jak si užíváš večírek?“

  „Je od tebe hezké, že jsi půjčila Angele šaty,“ podotknul.

  „Dost jí to sluší, viď,“ utrousila a ohlédla se na svou kamarádku.

  „Nech toho, Andie, úplně jsi donutila Ashley přestat mluvit.“

  „Však ono jí to jenom prospěje, za celý den tu pusu nezavře,“ pokrčila rameny a schytala od Jamese vyčítavý pohled. „Proč se vůbec tak staráš? Podle toho jak se tvářila, jsi odkopl i ji.“

  „Alespoň mě budete moci pomluvit společně a neodstrkovat ji.“

  „Vsaď se, že má pro tebe schovaných pár pěkně peprných slov.“

  „Náhodou to vzala docela dobře a řekla mi opravdu hezká slova. Řekl bych, že se nesnažíš ji pořádně poznat, Andie.“

  „Někdo ti prostě už od prvního pohledu nesedne,“ pokrčila rameny.

  „Draco do té skupiny zdá se nepatří, že mám pravdu?“ zeptal se a odklonil tak téma od jeho nenalezené přítelkyně.

  „Jsme tu jen jako přátelé,“ upozornila ho.

  „Opravdu? A proto ses tak vyparádila? Kvůli kamarádovi?“ smál se jí a sledoval, jak nesouhlasně kroutí hlavou.

  „Měla jsem snad jít neupravená?“

  „To neříkám, jen sis podle mě dala až příliš záležet. Už jenom ty vlasy, nikdy tě nebavilo si je natáčet.“

  „Naposledy jsem to dělala před dvěma roky, nepoužívala jsem na to tehdy hůlku, protože jsme měli elektřinu a mohla jsem použít kulmu.“

  „Chceš mi říct, že ses naučila nějaké kouzlo?“

  „Samozřejmě, jak jinak bych to udělala? Natáčky jsem nechala doma.“

  Vesele se rozesmál a už se k tomu nijak nevyjadřoval, jenže Andie se jeho smích nelíbil a jen se na něj zamračila.

  „Vrať mě k Dracovi, ten se mi neposmíval.“

  „Já se ti přeci neposmívám,“ začal se bránit, ale stále se ještě usmíval.

  „Ne vůbec,“ zakroutila hlavou a v hlase jí zazníval sarkasmus. „Náhodou mi to jde, pomáhala jsem s účesem i Angele.“

  „Je to perfektní, Andie,“ pochválil jí nakonec a znovu se rozesmál, když se na něj podezřívavě podívala. „Co říkala Pansy, když se dozvěděla, že jdeš s Dracem?“

  „Popravdě jsem se jí celou tu dobu vyhýbala jako čert kříži,“ přiznala. „Ta holka totiž někdy dokáže být pěkný magor.“

  „To můžu jenom potvrdit,“ přikývl souhlasně. „Ale kdybys s ní měla nějaký problém, tak-“

  „Tak se o to s Dracem postaráte, budu si to pamatovat.“

  „Co?“

  „Už mi stihl říct to samé,“ vysvětlila a James se na ni ušklíbl. „Co zas?“

  „Je ochranářský, to se ti líbí?“

  „Nech toho!“ řekla důrazně a znovu ho praštila do ramene. „Co to máš dneska za den, že pořád provokuješ?“

  „A ty mě pořád mlátíš,“ pohlédl na ní vyčítavě a ustoupil kousek stranou, když písnička skončila.

  „Hrozně si dovoluješ,“ zakroutila hlavou a zamířili společně zpět ke stolu, jenže v polovině cesty si je znovu odchytl Křiklan.

  „Nepočítal jsem s tím, že byste přišel, pane Jacksone, vašeho bratra jsem musel dlouho přemlouvat, a proto jsem vám ani neposlal pozvánku.“

  „Upřímně nechápu, proč nechtěl přijít, pane.“

  „Měl příliš mnoho povinností, takže se nyní vždy ujistím, jestli v určitý den může a teprve poté to veřejně vyhlásím.“

  „To je mazané,“ ohodnotil profesorovo počínání James.

  „Omluvte mě,“ usmála se Andie a rychle je opustila, takže se Křiklan za ní jen s přikývnutím otočil.

  „Jistě víte, že jsem chodil do Zmijozelu a později byl i ředitelem koleje, než moji funkci převzal profesor Snape. Trochu toho zmijozelského přístupu jsem za ta léta musel zákonitě pochytit,“ naklonil se k němu a spiklenecky na něj mrkl.

  „Tomu nejde uniknout,“ připustil a usmál se na profesora, když ho poplácal po rameni.

  „Mohu se zeptat, co se stalo, že spolu s vaším bratrem nevycházíte?“

  „Sám tu rivalitu mezi Nebelvírem a Zmijozelem znáte, pane profesore, troufám si říct, že až vyjdeme školu, tak se to zlepší a za několik let se tomu budeme smát.“

  „V to doufám, chlapče, byla by škoda, kdybyste se vy dva nevídali.“

  „To byla,“ přikývl a pohlédl na dívku samotnou postávající kousek za nimi. „Omluvíte mě na chvilku?“ zeptal se Křiklana a ten se ohlédl, kam to James koukal.

  „Ale jistě, chlapče, chcete, abych zdržel pana Notta, až se objeví?“

  „To nebude potřeba, pane profesore,“ ujistil ho pobaveně a zamířil za Angelou, která si ho ihned všimla.

  „Kde je Theo?“ zeptal se.

  „Šel za Crabbem a Goylem, aby je informoval.“

  „Dobře,“ přikývl a zkontrolovat hodinky. Nezdálo se to, ale byli tu už bezmála hodinu, přičemž už si stihl zatancovat a dvakrát promluvit s Křiklanem.

  „Co to děláš?“ zeptala se ho znenadání.

  „Koukám, kolik je hodin,“ vzhlédl k ní s nakrčeným obočím.

  „To nemyslím, mícháš se do věcí, kterým by ses měl vyhýbat, jestli nechceš skončit jako Smrtijed!“ zasyčela potichu, aby ji nikdo z okolí neslyšel.

  „Jenom se snažím zapadnout,“ pokrčil rameny.

  „Tohle není žádná Dracova hra, Jamesi, musí splnit úkol.“

  „Chci jen pomoct,“ řekl důrazně a usmál se na procházející dvojici, která se po nich ohlédla.

  „Jdeš přímou cestou do pekla.“

  „Jen následuju své přátele z koleje,“ usmál se na ni a rozhlédl se po ostatních, když se na ně několik lidí zvědavě otočilo. „Zatancuješ si?“ zeptal se a pohledem střelil na skupinku okounějících studentů.

  Beze slova přijala jeho ruku a nechala se odvést kousek dál, kde se v pomalém rytmu začali kolébat z jedné strany na druhou. „Kde jsi nechal Ashley?“ zeptala se pro změnu ona.

  „Ani nevím, nechal jsem ji Dracovi a odvedl mu Andie.“

  „V tom případě už někde leží mrtvá,“ zamyslela se a rozhlédla se po podlaze okolo, jestli tam někde nebude.

  „Nepřeháněj,“ napomenul ji, ale musel se ušklíbnout.

  „Jsi jediný ze sedmáků, kdo s ní vydržel déle než pět minut.“

  „Není tak hrozná, když jí lépe poznáš.“

  „Já to vím, sdílím s ní ložnici už šestým rokem, ale někdy bych ji opravdu nejradši proklela v kozu.“

  „Jsme v pohodě, Angie?“ zeptal se a její úsměv, který měla při představě změny Ashley v kozu, trochu ochabl.

  „Víceméně,“ řekla po chvilce přemýšlení. „Myslela jsem si, že pro tebe nejsem dost dobrá nebo nejsem hezká, ale teď když jsi odmítl i Ashley…“

  „Jsi nádherná, Angie, a to obzvlášť dneska,“ podotkl a sklonil pohled dolů, ale Angela mu hlavu velmi rychle zase zvedla, neboť měl krásný výhled do jejího výstřihu. „Jen si neumím představit, co by se stalo, kdybychom se rozešli, nemohl bych ti takhle ublížit.“

  „Nemuseli bychom se rozcházet,“ zašeptala Angela. „Je to za mnou, neboj,“ pousmála se, když mu pohlédla do ztrápených očí a opřela si hlavu o jeho rameno, přičemž zahlédla Andie, jak je od stolu pozoruje.

  „Neuvědomoval jsem si, že se ti líbím, byl bych ti něco naznačil hned ze začátku.“

  „To je v pořádku, Jimmy,“ zastavila jeho řeč a otočila hlavu, aby se nemusela dívat na nedočkavý pohled jeho sestry.

  Když písnička skončila, tak se vydali za Andie, ke které už si mezitím přisedl Draco, a společně se uvolněně bavili o tom, co budou dělat o Vánocích. Angela se přiznala, že na svátky společně s rodiči a bratrem pojede do Irska za prarodiči a Draco, že bude přes celé prázdniny zavřený v jejich sídle.

  James s Andie ještě přesně nevěděli, co budou dělat, ale řekli jim, že s největší pravděpodobností také navštíví prarodiče, které vídali jen zřídka kvůli oceánu dělící oba kontinenty.

  „Chcete někdo něco donést? Jdu ochutnat nějakou tu specialitu, kterou tu Křiklan má,“ oznámil James poté, co se téma hovoru odebralo k blížícímu famfrpálovému zápasu mezi Havraspárem a Nebelvírem.

  Nikdo z nich pomalu ani nezaregistroval, že odešel, jen Andie mávla rukou, aby šel a nerušil je v diskuzi. Odešel proto ke stolu s občerstvením a chvíli si všechno prohlížel, než se rozhodl ochutnat jedny jednohubky s bílou pomazánkou a záhy poznal, že to byla správná volba.

  Vzal si talířek a zkusil i několik dalších pochutin, které objevil, než se přemístil k nápojům, aby jídlo něčím zapil.

  „Dva máslové ležáky,“ objednala si Hermiona, když se postavila vedle něj a otočila k němu pohled, jakmile na sobě ucítila jeho oči. „Co chceš?“

  „Takže Longbottom, Grangerová, jo?“

  „Něco ti na tom vadí?“

  „Jen mě to překvapilo,“ zavrtěl hlavou a zvedl ruce v obranném gestu. „Čekal bych vedle tebe někoho jiného.“

  „A koho?“

  „To bys měla nejlíp vědět sama.“

  „Neville je kamarád,“ pokrčila rameny a usmála se na barmana, který jí podal máslové ležáky. „A na rozdíl od tebe ví, na které straně stojí,“ zašeptala rychle, když se zvedla a na okamžik se naklonila blíž k němu, přičemž ho ovanul závan jejího parfému.

  S jedním zvednutým koutkem se za ní ohlédl a usrknul doušek medoviny ze své sklenky. Teprve, když se zastavila u vysokého mladíka, tak se otočil zpět k baru.

  „Vaše bývalá?“ zeptal se barman a James se na něj překvapeně podíval.

  „Kdo?“

  „Ta v těch červených šatech, co tu před chvílí byla.“

  „Ne,“ zašklebil se a znovu se napil. „Jen jedna otravná spolužačka.“

  Ještě dlouhou chvíli seděl na baru, dokud pro něj nepřišla Angela a neodvedla ho zpět ke stolu, přičemž se o ni opřel, aby neupadl.

  „Kde mám pití?“ zeptal se dostatečně nahlas, aby ho slyšeli nebelvírští, kolem kterých procházeli.

  „Už jsi měl dost, Jimmy,“ klidnila ho a posadila vedle Malfoye.

  V momentu, kdy si všiml, že blonďák v ruce drží skleničku s alkoholem, mu ji vytrhl z ruky a celý obsah najednou do sebe vylil dřív, než ho někdo stihl zastavit.

  „Asi bychom měli jít,“ navrhl Zabini a zamračeně si Jamese prohlížel. „Než udělá nějakou blbost.“

  „Pojď mi pomoct najít Ashley,“ kývla na Andie Angela a společně se začali rozhlížet po všech přítomných.

  „Pojďme,“ zvedl se Nott a spolu s Blaisem pomohli na nohy Jamesovi, který začal opilým hlasem odporovat, že ještě nechce odejít, ale oba chlapci ho drželi pevně a nedovolili mu, aby se jim vysmekl.

 

  „Jsem ráda, že jsme nakonec šli,“ poznamenala Ginny cestou do společenské místnosti. „Byla to zábava.“

  „To teda, nejvtipnější byl Jackson, jen škoda že ho tak brzo odvedli, mohli jsme si užít ještě spoustu zábavy,“ ušklíbl se Ron.

  „Naopak to od nich bylo pozorné, že se postarali o to, aby se před všemi tam nijak neztrapnil,“ namítla Hermiona.

  „Neříkej mi, Hermiono, že potom co o tobě řekl, bys nechtěla vidět, jak pro změnu ztrapnil sám sebe.“

  „Nejsem ve Zmijozelu, abych někomu přála něco špatného. Měl by sis uvědomit, Rone, že v tom je mezi námi ten největší rozdíl,“ říkala právě, když vstupovali na schodiště.

  Zrzek se už nadechoval k odpovědi, když se ozvala tupá rána, a když se otočili, tak zděšeně pohlédli na bezvládná těla Nevilla a Ginny, kteří šli jako poslední. Hermiona rychle zvedla oči a pohlédla na dva hromotluky stojící nad nimi.

  „Běž!“ poručil Harry a vytáhl hůlku, aby jí, Ronovi a Levanduli mohl krýt záda, jenže to ovšem netušil, že o patro výš už čekají další zmijozelští.

  „Expelliarmus!“ zaútočila Hermiona, ale Nott její kouzlo odklonil a málem tak shodil jeden z obrazů.

  Ron se rychle postavil před Levanduli, aby ji ochránil, ale už nestihl vykouzlit štít, takže se svázaný zhroutil na schody a podrazil Harrymu nohy.

  Hermiona se rychle postavila vedle svého odzbrojeného kamaráda a těkala hůlkou z jednoho zmijozelského na druhého, dokud ji zezadu nezasáhlo omračující kouzlo stejně jako Levanduli.

  „Dobrou noc,“ usmál se zlověstně James a Draco Harryho trefil omračující kletbou.

  „Crabbe, Goyle, postarejte se o Weasleyho s Longbottomem,“ přikázal jim Malfoy a otočil se na přicházející Angelu.

  „Kde je Andie?“ zeptal se James.

  „Pomáhá Ashley do postele, nebyl jsi dnes jediný, kdo to trochu přehnal.“

  „Vždyť tak to bylo v plánu, omráčit ji, aby to vypadalo, že se opila.“

  „Jenže já ji omračovat nemusela,“ vysvětlila a poplácala ho po rameni. „Co mám udělat?“ otočila se na Draca.

  „Ty přemístíš Weasleyovou, Blaise půjde před námi a bude dávat pozor, kdyby se najednou objevil Filch. Já se postarám o Pottera, Theo o Brownovou a Jimmy o Grangerovou,“ rozdělil všem práci v několika vteřinách a během krátké chvilky už v zástupu zmizeli všem z očí v jedné z tajných chodeb, nejkratší cestě do sklepení.

  „Viděli jste, jak se Potter tvářil, když uviděl Jamese?“ ušklíbl se Goyle, jakmile všechny posadili na židle a spoutali je v jedné ze tříd sklepení.

  „Opravdu ti uvěřili, že nejsi schopný sám chodit a že jsme odešli, abychom ti pomohli na kolej,“ usmál se vítězně Blaise, zatímco Theo Pottera několikrát poplácal po tvářích, aby se probral.

  „Vstávej, Růženko,“ zopakoval celý rituál Nott a Potter konečně pootevřel oči. „Už je vzhůru,“ oznámil a ustoupil stranou.

  „Tentokrát neunikneš, Pottere,“ ušklíbl se Draco a pohrával si s jeho hůlkou. „Klidně se snaž, ale ty provazy neuvolníš.“

  „Co chceš, Malfoyi?“ zeptal nakonec.

  „Jen si promluvit, ale ty mě nikdy nechceš poslouchat,“ posteskl si.

  „Tak mluv,“ pobídl ho Harry.

  „Mám ti od Pána zla vyřídit pár věcí,“ usmál se Draco a nepřestával si prohlížet Potterovu hůlku. „Vzkazuje ti, aby ses mu přestal plést do cesty, nebo tě už jednou pro vždy vyřídí.“

  „Měl už několik příležitostí a nikdy se mu to nepovedlo,“ ušklíbl se tentokrát Harry a sledoval, jak se Dracův obličej ztvrdl.

  „Říkal, že něco podobného pravděpodobně řekneš a bohužel v tom případě, ti mám připomenout, čeho je schopný. Crucio!“ vyslal na Pottera kletbu z jeho hůlky a sledoval, jak zatíná čelist, aby nevydal ani hlásku. Nakonec však bolest začala být neúprosná a učebnou se rozlehl bolestný křik způsobený jednou ze zakázaných kleteb.

  Potterův křik probral z bezvědomí jak Rona tak Hermionu, kteří se polekaně rozhlédli kolem sebe, aby zjistili, kde se ocitli. Ihned k nim přistoupili Crabbe s Goylem a namířili jim hroty hůlek mezi oči.

  Jamesovi přišla doba, kdy Draco Pottera mučil, nekonečně dlouhá, a když poté sklopil hůlku, děkoval v duchu Merlinovi, že už to skončilo, zatímco Harry zhluboka dýchal.

  „To je všechno, co umíš?“ zeptal se Malfoye poté, co se trochu vzpamatoval.

  „Tobě to nestačilo, Pottere?“ povytáhl obočí Draco. „V tom případě to budu muset zopakovat anebo vyzkoušet, co na takovou zkušenost řekne Weasley nebo Grangerová.“

  „Neopovažuj se někomu z nich jen zkřivit vlásek.“

  „Co uděláš? Doskáčeš ke mně s tou židlí a stoupneš mi na nohu?“

  „Vždyť jde přeci jenom o mně, ne o ně.“

  „Pochopil jsi už, co ti Pán zla vzkazuje?“

  „Ano.“

  „Dobrá,“ přikývl spokojeně Malfoy a kývl na Crabbeho s Goylem, kteří hned na to spolu s ním vyslali omračující kletbu. „Tak to by bylo,“ prohlásil nakonec a zastrčil Potterovi hůlku do kapsy. „Doufám, že to, co jsi právě slyšel, zůstane jen mezi námi, Jamesi.“

  „Můžeš se spolehnout, Draco,“ přikývl a pohlédl, jak ostatním nebelvírským vyplachují ústa alkoholem, aby to vypadalo, že se opili. Ušklíbl se nad celým tím plánem, který vymyslel, a potichu je odlevitovali zpět na schodiště, kde je přepadli. 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

ahoj

artur,11. 6. 2011 1:29

pekna kapitolka (ja vim ohranej začatek) ale nic me jinýho mě nenapada vím slíbyl jsem že se ozvu a neozval se , hm.. mel jsem dost svých osobních (rodinných) problému které me zamestnavaly ale nezapomel jsem a minimalne jsem "chodil" na tvoje stranky každej druhej den ( no tak jo třetí) a vono se nic nepřidalo , škoda ja vím moje zasada je netlačit na auotory ,ale aspon by se mely ozvat že žijou ja vím že je "rubrika" ShoutBoard ale ja radši pišu pod kapitolky , promin ale ty a autor "Vruon" jste poslední koho pravidelne čtu ostatní už nejsou to co bývaly ,takže snad pochopíš moji nervozitu že jsi nic nepřidala , ani nenapsala jestli "žiješ" docela by me zajimal stav další kapitoli a kdy by jsme mohli čekat "přidaní" bez natlaku je mi jasne že že to nejde vždy , ale nekdy to jde ne ?

Re: ahoj

Katren,12. 6. 2011 9:31

Žiju a určitě budu pokračovat, jen na to psaní teď nemám myšlenky. Začalo to už v polovině května, kdy jsme měli exkurzi, pak byla jedna oslava, včera další, zítra mám státnice, příští víkend jedu na fesťák a do toho všeho se mi ještě nedaří ve škole. Místo toho, abych si ty známky zlepšovala ke konci roku, tak to všechno ještě víc pokonim.
Každopádně se omlouvám za to, že je tu tak mrtvo a mrzí mě, že jsem tě vyděsila. To že ses dlouho neozval nevadí, komentuješ všechny mé kapitoly už od úplného začátku a nemůžu ti nic vyčítat, každý si někdy musí vyřešit své problémy.

Re: Re: ahoj

artur,20. 6. 2011 21:29

no snad ti to pomuže ale držím palce aby ti všechno vyšlo a vydařilo jak si představuješ ve škole ai jinde :-) no když se mrknu na kalendař tak zpětne ale snad to neva

Nádhera :-)

Mája,10. 5. 2011 19:48

Tak dlouho nic a teď jsem najednou narazila hned na dvě krásné kapitoly najednou. Hezky se nám ten příběh rozvíjí, ale opravdu bych nerada, aby se z Jamese stal smrtijed. Doufám, že ho Harry zničí dřív, než k tomu dojde...

hej :D

Lucy,8. 5. 2011 14:23

i ty jedna jako :D opět moc pěkné, ale naštvala si mě :D ty víš proč :D