Jdi na obsah Jdi na menu
 


Doslov

30. 11. 2009
     Popravdě... Už ani nevím, kdy přesně jsem se psaním začala :) ovšem bezpochyby se stalo součástí mého života a asi nikdy nezapomenu na ten pocit, když se moje výmysly někomu líbily :D bylo to pro mě naprosto ohromující a neuvěřitelné.
     Původně byly mé záměry s povídkou trochu jiné, ale to hlavní se nezměnilo, myslím, že pár Harry a Hermiona pro mě bude vždy ten jediný.. H/Hr.. :D
     Když už tohle píšu a začínám blábolit, chtěla bych ještě poděkovat všem, kteří mě podporovali a zanechávali tu nějaké komentáře. Vím, že poslední dobou jste museli na novou kapitolu čekat půl roku a víc, proto mě ani nepřekvapuje počet komentářů 0. Osobně mám dobrý pocit už jen sama ze sebe, že jsem Talisman nakonec dopsala a to i přes tu obrovskou krizi, kterou jsem si prošla a nejspíš stále procházím. Hodinové sezení u PC a tvoření si vlastního světa, do kterého bych se mohla ponořit, už pro mě nejspíš není to pravé - jak se říká, ořechové. 
     Už si to sice nepamatuju doslova, ale jedné osůbce, na které mi opravdu hodně záleží, jsem řekla něco v tom smyslu, že se chci více zajímat o opravdový svět a to bohužel nešlo tak, jak by si přála, když jsem v počítači stále měla složku, kde zbývalo vytvořit už jen pár dokumentů a vymyslet do nich obsah. Nyní mi už nic nebrání, ale i přes to si myslím, že se občas ráda znovu schovám do té bubliny plné kouzel, vlkodlaků, kentaurů a mohla bych pokračovat dál a dál.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář