43. kapitola - Znovu a naposled
„Výborně, už čekáme jen na Hermionu a
Harryho, kteří přivedou Williama s Davidem,“ oznamovala Tonksová profesoru
lektvarů, jenž přišel ze sklepení předat informaci o tom, kde se uskuteční
předání talismanu.
„Jsme tu,“ ozvalo se, když se otevřely dveře.
„Hermiono!“ přiběhla k dívce okamžitě
Kate a přimáčkla ji k sobě.
„Mami,“ vydechla a taky ji pořádně objala,
dřív než to stihla potlačit se, jí do očí nahrnuly slzy, už nikdy je nemusela
vidět, jak to, že jí to předtím nedošlo?
„Jsi moje velká holka, Hermiono,“ pošeptal jí
do ucha otec, když se objala i s ním.
„Zatímco jste hledali pana Diggoryho a pana
Smithe, tak profesor Snape zjistil, kde se nyní nacházejí Percy, Ron, slečna
Cleewedsová a ten další Smrtijed, vy čtyři se přemístíte pomocí přenášedla,
které jsme už stihli vyrobit, nyní ovšem nemeškejme časem.“
„Tady,“ podal jim Fox obrovský brk.
„Myslel jsem, že z Bradavic se
přemisťovat nemůže,“ řekl zmateně Harry a pohlédl na Hermionu, která to jemu i
Ronovi mnohokrát opakovala.
„Všechno se dá obejít, Harry, ředitel školy
nepředává jen křeslo a pracovnu, ale celou školu i se všemi zaklínadly a
kouzly, která k ní patří,“ řekl Brumbál, ale to už Fox začal odpočítávat a
oni se vznesli do vzduchu.
Harry se podíval postupně po všech, co se
brku drželi a pohledem se zastavil na Hermioně, neustále měl před očima její
vyděšený obličej, když na ni Smrtijed mířil hůlkou.
Dopad na zem byl tvrdý, ale všichni to ustáli
a uviděli před sebou stát seskupení postav v černých pláštích. Snad každý
se na ně překvapeně otočil, ale to už se začali přemisťovat i členové řádu,
kteří neváhali a rozpoutali boj.
„Musíme najít talisman,“ rozhodl Harry a
vytáhl hůlku, protože si jich začali všímat nějací tři Smrtijedi.
„Myslel jsem, že tu jsme kvůli Voldemortovi,“
zamračil se David a pohotově před všema vytvořil štít, když na ně letěly tři
paprsky.
„Priorita je talisman, Voldemort bonus,“ řekl
Harry, když společně každý vyslali jednu kletbu a všichni Smrtijedi odpadli.
„Pojďte,“ řekl a začal se proplétat mezi členy řádu.
„Kam to utíkáte?! Crucio!“ zakřičel někdo za
nimi a zatímco William s Davidem před kletbou rychle uhnuli, tak Harry
natáhl ruku a kletba se najednou zhmotnila před tím, kdo ji vyslal.
„Jsme blízko,“ oznámil Will a očima přelétl
po bojišti.
„Jak to víš?“ zeptal se David.
„Slyším ho, vidím, kam se dívá a…“ William se
zamračil, zatímco Harry, David a Hermiona začali znovu bojovat.
„A co?!“ zakřičel Harry, který se od nich
kvůli zápasu vzdálil.
„Snaží se utéct!“ odpověděl Will a netrpělivě
odrazil kouzlo. „Dělejte!“ křikl a vyběhl středem bojiště na druhou stranu
louky.
„Sakra,“ zaklel David a díval se za ním.
„Musíme ho krýt, poběž!“ postrčil ho Harry a
oba za ním vyběhli.
„Počkejte!“ ozvala se Hermiona a vytvořila
před sebou štít. Stále před sebou měla Smrtijeda, který se pořád ne a ne vzdát,
na dívčin vkus byl až moc dotěrný a ona sama začínala být nervózní, protože
kluky už skoro neviděla.
Najednou se jí kolem hlavy prohnala kletba a
trefila Smrtijeda přímo do srdce. Rychle se otočila a strnula, když za sebou
viděla jen další černý plášť. Už chtěla vyslat kouzlo, ale Smrtijed svěsil ruku
s hůlkou a sundal si kápi.
„Malfoyi?!“
„Nekřič tak, Grangerová!“ tišil ji okamžitě
„Ale jak- co?“
„Na to teď není čas, najdi někoho od vás,
sama jsi moc lehký terč.“
„Počkej,“ zarazila ho, když si zase začal
nandávat masku. „Takhle tě přece může zabít někdo z řádu,“ řekla a
poukázala na jeho oblečení.
„Ale můžu tak nenápadně zabít Smrtijedy, to
je důležitější a běž už.“
Hermiona přikývla, ale jen dál pozorovala,
jak jeho obličej mizí pod maskou a sám odchází zpátky do moře černoty.
Rozhlédla se kolem sebe a první koho uviděla, byli její rodiče asi dvě stě
metrů od ní v souboji s několika zakuklenci. Rozeběhla se k nim,
cestou musela odrazit pár kouzel, které na ni vyslali a s dobře mířeným
kouzlem odzbrojila toho nejmohutnějšího Smrtijeda, který se právě rozmachoval.
„Kde jsou ti tři?“ zeptal se ihned John a
přesunul se vedle dívky, takže Hermiona teď byla uprostřed, jak pochopila,
chtěli ji chránit, jak nejlíp dovedli.
„Teď už nejspíš u Voldemorta,“ odpověděla a
soustředila se přitom na hůlku dalšího Smrtijeda, který začal nebezpečně zvedat
ruku.
„Bůh jim pomáhej,“ zamumlal si pro sebe, ale
ona ho moc dobře slyšela. Napadlo ji, že právě tohle byl Harryho úmysl, mít ji
stranou od Voldemorta, vzpomněla si na jeho slova - Proto se mnou nemůžeš jít, navzájem bychom o sebe měli strach a
oslabovalo by nás to. Teprve teď pochopila, jak velkou měl pravdu, on tu
měl nějaký úkol a akorát by ho rozptylovalo, kdyby se stále musel ohlížet,
jestli se jí nic nestalo.
Celý její myšlenkový pochod netrval, kdo ví
jak dlouho, ale i během té chvilky její rodiče s trochou toho štěstí
dokázali odstranit z cesty zbylé Smrtijedy a všichni tři se tak připojili
k Lupinovi, Foxovi a Tonksové, kteří za tou černou hradbou byli.
„Je jich strašně moc,“ informoval Fox její
rodiče a Lupin na důkaz jeho slov zlikvidoval Smrtijeda, kterého ihned
zastoupil další.
„Já vím,“ přikývl John. „Ale to není nic
nového ne? Věděli jsme, do čeho jdeme.“
„Jenom říkám, že by se nám hodila pomoc,“
pokrčil rameny Fox a vyměnili si s Johnem krátký pohled, a když se opět
podívali na Smrtijedi, oba měli na tváři pobavený úsměv.
Hermiona je nechápala, a zatímco vnímala
jejich rozhovor, tak se všelijak snažila Smrtijedy zneškodnit.
„A co Brumbálova armáda?“ zeptala se najednou
a poslala další kouzlo do štítu, který najednou praskl a Smrtijeda zasáhlo hned
šest kouzel.
„Nesmysl, měli jste jenom jednu schůzku,“
reagoval její otec.
„Já si naopak myslím, že to není zas tak
špatný nápad,“ oponoval mu Lupin.
„Ale nemám se jak dostat do Bradavic, abych
je přivedla.“
„Tonksová půjde s tebou,“ ozval se hned
Fox a žena na něj jen rychle vrhla naštvaný pohled.
„Tonksová?“ houkla Hermiona, protože byla na
druhé straně zástupu než ona.
„Fajn, pojď sem a rychle.“
Hermiona poslechla a co nejrychleji se
přesunula vedle Tonksové, která ji chytla za ruku a dřív než se dívka stihla
vzpamatovat, tak stáli v ředitelně. Vytáhla z kapsy starý galeon,
který minulý rok vyrobila a než ho strčila zpět do kapsy, tak trochu zazářil.
„Pojď, musíme do třídy, tam půjdou.“
„Dobře,“ přikývla a následovala Hermionu,
která se rozeběhla ke schodišti. Trvalo jim pouhých sedm minut, než tam
doběhli, ale stejně už uvnitř byli Neville, Dean, Seamus a Ginny.
„Co se děje?“ zeptala se ihned zrzka, ale
Hermiona jen zvedla ruku a pohlédla ke dveřím, které se znovu otevřely.
„Už jsou všichni?“ zeptala se netrpělivě
Tonksová, když se dveře otevřely potřetí.
Dívka přikývla a stoupla si před své
spolužáky. „Vím, že vás nemůžu nutit, ale právě teď členové Fénixova řádu,
nevím, jestli jste o něm slyšeli, bojují se Smrtijedy a je tam i Harry
s Willem a Davidem, takže se chci zeptat, jestli jim chcete pomoct.“
„Já jdu do toho,“ řekla Ginny, ale ostatní po
sobě koukali a neříkali nic.
„Jdeme taky,“ ozval se nakonec Neville a
společně s Lenkou si stoupli vedle Ginny a Hermiony.
„Hele jestli nechcete, tak nechoďte, nikdo
vám to nebude vyčítat, ale rozhodněte se nějak,“ nevydržela to mlčení studentů
Tonksová. „Protože zatímco my tady stojíme, tak tam umírají lidé.“
„Jdu do toho,“ přistoupila i Katie a hned za
ní vyšli Dean se Seamusem.
„Rozdělte se po třech, dám vám přenášedla,
která vás přemístí přímo na místo, ale pozor, budete uprostřed bitvy, už tady
si radši připravte hůlky.“
Po zbytek času, který v učebně strávili,
si Hermiona přišla jako ve zrychleném filmu, protože Tonksová pobíhala kolem
každé skupinky a dávala ji do rukou různé předměty, které měnila na přenášedla,
když jim to nakonec všem odpočítala a zůstala tu opět jen s Hermionou,
rychle se chytli za ruce a přemístili se zpátky.
„Jak to vypadá?“ zeptala se Bystrozorka jen,
co se dotkla země.
„Přemístili se sem Fred s Georgem a
přivedli pár lidí,“ odpověděl Lupin.
„Pár je trochu jemný slovo, připadá mi, že
přivedli polovinu království,“ upřesnila to Kate a opět si stoupla vedle
Hermiony.
„Bohužel to nestačí, stále je nás míň,“
zmařil ihned veškeré naděje John.
„Buďme rádi za kohokoliv,“ řekl Fox a znovu
se všichni naplno pustili do boje.
Přestože Hermiona už nějaký ten čas věděla,
že její rodiče jsou kouzelníci, tak pro ni stále bylo ohromující, jak snadno
dokázali kouzlit. Tušila ovšem, že ne všechny jejich kouzla budou tak svatá,
jak by se od členů řádu čekalo.
Právě, když se vypořádali s další řadou zakuklenců,
tak se vzduch kolem nich ochladil a všichni se otřásli.
„Tamhle,“ ukázal Fox a všichni se podívali na
severní část louky, kde se nad stromy vznášelo deset Mozkomorů a nebezpečně se
přibližovali.
Každý člen Fénixova řádu začal ustupovat, moc
dobře věděli, že jejich patroni jim nepomůžou, takže neměli na vybranou. Buď
zůstanou na louce a budou bez duše, nebo se schovají.
„Hermiono, pojď,“ přikázal John a chytl ji za
ruku, aby ji odtáhl.
„Ale co Harry?“
„Nic se mu nestane, oni se k Voldemortovi
nepřiblíží.“
„Co budeme dělat?“ zeptala se Hermiona, když
se schovali mezi stromy a pozorovali Mozkomory, jak jako nákaza plují ve
vzduchu.
„My teď nemůžeme dělat nic,“ odpověděl
zachmuřeně její otec. Teprve teď si všimla, na co všichni koukají, na rozdíl od
ní nesledovali černý oblak plášťů, ale bojující čtveřici.
Jedno kouzlo střídalo druhé, Hermiona by se
nedivila, kdyby měla otevřenou pusu, ten souboj byl tak intenzivní, někdo jen
na chvilku zaváhal a už na něj letělo hned několik kleteb. Všichni současně
vydechli, když se dva metry nad zemí najednou objevil zářící modrý havran se
zlatým zobákem a drápy a neuvěřitelnou rychlostí proletěl skrz Voldemorta.
Vypadalo to, jako by nikdo nedýchal, každý
člověk v dívčině okolí jen sledoval, jak se Pán všeho zla pomalu svezl na
kolena, přičemž si ruce držel na hrudi a těžce oddechoval. Nikdo nevěděl, co
přesně ten havran, který teď klidně seděl Davidovi na rameni, způsobil. Ovšem
zraky všech se nyní upřeli na Harryho, který o pár kroků přistoupil ke klečící
a bezbranné postavě.
Hermioně teprve teď došlo, že společně
s nimi se před Mozkomory schovali i Smrtijedi a nemohou tak ničemu
z toho, co se stane zabránit.
Od okamžiku, kdy se v lese ocitli
v zajetí, se všechno stalo tak rychle, že jí to ani pořádně nedocházelo,
ale teď jako by se to zpomalilo. Konec, napadlo dívku, když se Harry napřáhl,
aby vyslal tu poslední kletbu, kterou ukončí celou tu válku, o které se bude po
staletí mluvit jako o temném období vlády lorda Voldemorta.
„Ne!“ reagoval někdo vedle Hermiony.
„Pozor!“ zakřičel tentokrát její otec a
Hermiona si teprve teď všimla Smrtijeda, který právě na Harryho vyslal sytě
oranžový paprsek.
V jednu chvíli všichni jen bezmocně
přihlíželi, jak se paprsek nemilosrdně přibližuje ke čtveřici, když se najednou
na obloze objevil krásný, rudý fénix a hned za ním další a další.
„Fawkes,“ vydechlo několik lidí s úlevou
a s větší nadějí ve tvářích sledovali, jak nálet fénixů postupně ničí
většinu Mozkomorů.
„Kde je Harry?“ zaslechla Lupina a hned si
všimla, jak se rozeběhl ke klečícím klukům. Okamžitě ho následovala a
neslyšela, jak za ní volají rodiče, neslyšela nic, protože jediné, co chtěla
slyšet, bylo, kde je Harry.
„Harry!“ přiklekl si k chlapci okamžitě
vlkodlak a poplácal ho po tvářích.
„Co se stalo? Proč tu kletbu neodrazil?“
doběhla k nim i Hermiona a úzkostlivě si Harryho prohlédla.
„Přes ty Mozkomory nebylo nic vidět, všimli
jsme si jí příliš pozdě, prorazila nám štíty, které jsme rychle vykouzlili,“
informoval je David.
„S Davidem jsme stačili uhnout, ale Harry to
schytal do ramene,“ ozval se Will, který doteď upřeně sledoval Harryho zavřené
oči. „Teoreticky by se měl probudit,“ dodal.
„Teoreticky?“ zajíkla se Hermiona.
„Zkontrolovali jsme tep a všechno, ale díky
jeho silné nitroobraně ho neslyším.“
„Už se probouzí,“ upozornil David, který jako
jediný Willa neposlouchal, on sám už zjistil, jakou moc to William má, jenom
moc nechápal, proč je Harry ten jeden z mála, na které to nepůsobí.
„Harry, jak ti je?“ optal se hned Remus a
opatrně ho zvedl do sedu, když se rozkašlal.
„Voldemort, kde je?“ zeptal se okamžitě místo
odpovědi.
„Klid, dostal jsi ho, stihls to, ještě než tě
to trefilo,“ uklidňoval ho David a položil mu ruce na ramena, aby se nezvedl.
„Myslím, že tohle byste si ho měli vzít
k sobě,“ ozvalo se za Herminou, která leknutím nadskočila, a když se
otočila, tak uviděla Alexe, jak jí podává talisman. „Neuvěřitelné, jak jste to
zvládli,“ usmál se na ně.
„Je po všem,“ zašeptal Harry.
„Neříkáš to zrovna radostně,“ poznamenal
Will.
„To nekonečné válčení s Voldemortem mu
bude chybět,“ ušklíbl se David a Remus jen protočil oči v sloup.
„Asi mi to zatím nedochází,“ odpověděl Harry
a pohlédl na dívku vedle sebe. „Jsi v pořádku?“
„Nic se mi nestalo, neboj,“ uklidnila ho.
„Našla jsem mámu s tátou a později jsme se připojili i k Removi,
Tonksový a Foxovi.“
„Nevíš, jak jsem se o tebe bál.“
„Já o tebe víc,“ ubezpečila ho.
„Hermiono!“ přiběhla k nim Tonksová.
„Odveď Harryho k přenášedlu a vraťte se do Bradavic a vy kluci, nám pojďte
pomoc, budete se nám hodit.“
„Žádný odmlouvání, mladej,“ zarazil Harryho
Remus dřív, než ze sebe vydal nějakou hlásku.
„Když vykouzlíš toho havrana, může oslabit
několik lidí najednou?“
„Klidně všechny, pokud neuhnou,“ přikývl
David a společně s Tonksovou a Willem se rozeběhl na druhou stranu louky,
kde se znovu bojovalo, ale Smrtijedů značně ubylo. Jak typické, ušklíbl se v duchu
Harry a s pomocí Hermiony a Lupina se ztěžka zvedl.
„Zvládnete to?“ zeptal se vlkodlak a znovu si
prohlédl chlapcovo rameno. Vůbec se mu nelíbil ten stále se zvětšující krvavý
flek na jeho bundě.
„Jasně že jo,“ přikývl Harry a společně s Hermionou
a Alexem se opatrně rozešli ke stromům, zatímco jeho opatrovník se rozeběhl
znovu bojovat.
„Kde je to přenášedlo?“ zeptal se Alex a
rozhlédl se kolem sebe, když se zastavili.
„Mělo být tady,“ zamračila se Hermiona.
„Nespletla ses?“
„To teda opravdu ne,“ propíchla proroka
pohledem a opatrně Harryho položili na zem, aby se mohli porozhlédnout kolem.
„Sakra,“ zamumlala rozčileně Hermiona. „Nikde
tady není,“ rozhodila bezradně rukama a pomalu se vrátila zpátky
k chlapci.
„Na tom přece nezáleží,“ namítl Harry. „Někdo
nás může přemístit nebo udělat nové přenášedlo.“
„To je pravda,“ ozval se Alex, který se
k nim právě vrátil. „Můžu pro někoho dojít,“ nabídl se.
„Děkuju,“ přikývla dívka a přiklekla si
k chlapci. „Nevypadá to moc hezky,“ informovala ho a pohlédla na jeho rameno.
„Nic to není,“ usmál se, ale neošálil jí.
„Krvácíš, Harry.“
„Madame Pomfreyová si s tím poradí hned,
jak se dostaneme na hrad.“
„Správně, až se tam dostaneme,“ přikývla a
ohlédla se, jestli už nejde Alex.
„Zlobíš se?“
Překvapeně se podívala zpátky na Harryho a
pohlédla mu tázavě do očí. „Ne, proč bych měla?“
„Že jsem tě tam nechal.“
„Samozřejmě že se nezlobím, musel jsi,“
pokrčila rameny.
Zlehka se dotkl její tváře a zastrčil jí za
ucho jeden z neposlušných pramenů. „Zlobíš se,“ konstatoval, když se
pokusil vyhladit jí rýhu mezi očima.
„Opravdu se nezlobím,“ povzdechla si a její
obličej se uvolnil. „Mám jenom divný pocit, jenže nevím proč.“
„Pojď sem,“ usmál se a nechal ji, aby se
opřela o zdravé rameno. „Všechno je v pořádku,“ začal ji utěšovat.
„Nejspíš to jenom bude z toho všeho, co se za poslední hodiny stalo.“
„Možná,“ přijala jeho vysvětlení dívka a
pohlédla na postavu, která se k nim přibližovala. „Alex,“ řekla a zvedla,
aby se mu rozeběhla naproti. „Počkej tady,“ otočila se ještě.
Díval se, jak se od něj vzdaluje a
v duchu se usmíval, zvládli to, už neexistuje žádný důvod, proč by
s ní nemohl být do konce života. Není nikdo, kvůli komu by s ním byla
v nebezpečí, čekal je jen krásný a dlouhý život.
Překvapeně se otočil, když za ním křupla
nějaká větývka a pak už jen padl v bezvědomí na zem.
„Harry! Harry, probuď se!“
Ucítil, jak se ho někdo snaží probudit a
cítil poplácávání po tvářích. Opatrně si sáhnul na hlavu, myslel, že se mu snad
rozskočí.
„Co se stalo?“
„Nějaký Smrtijed tě bouchnul do hlavy,
vypadlo to, že ho někdo odzbrojil, tak hledal novou hůlku a narazil na nás.“
„Kde je Hermiona?“ zeptal se, když si
najednou uvědomil, že není vedle něj.
„Sebral ti hůlku a…“ Alex se odmlčel a sklopil
pohled k zemi.
„A co?“ zeptal se přiškrceně Harry.
„Nemohl jsem nic dělat, snažil jsem se ji
nějak upozornit, ale byl jsem moc daleko, aby mě slyšela.“
„Ne!“ začal kroutit hlavou. „To není vtipný,
Alexi, kde je? Kde se schovává?“
„Já nežertuju, Harry.“
„Kde je?!“ vykřikl a jenom pohledem sledoval
prorokovu paži, až mu pohled padl na bezvládné tělo, u kterého klečeli dva
lidé. „Hermiono,“ zašeptal a okamžitě se začal zvedat.
Alex ho bez toho, aby něco řekl, podepřel a
společně vyšli k Hermioniným rodičům. Když tam došli, tak se Harry pomalu
svezl na kolena a sledoval bledou dívku, kterou Kate držela křečovitě
v náručí.
„Mohl jsem tomu zabránit, kdybys mi řekl, že
k tomu má dojít. Udělal bych cokoli, abych tomu zabránil,“ otočil se na Alexe.
„Musel jsi vidět, že se to stane!“
„Já to neviděl,“ zašeptal a klekl si vedle
něj.
„Tak jak to, že…“ odmlčel se, nemohl to
vyslovit. Místo toho se znovu podíval na Hermionu, vzpomněl si, jak říkala, že
má divný pocit, ona to věděla, věděla, že se něco stane, ale on ji
neposlouchal. Celá tahle věc byla jeho chyba, to kvůli němu teď Kate strnule
seděla a svírala tělo svojí dcery v náručí a John se jí snažil
s mokrým obličejem přesvědčit, aby ji pustila.
„Když jsi to neviděl,“ promluvil monotóně, „tak
to znamená, že ještě není konec, tohle není její osud.“
Všichni tři se na něj nechápavě podívali, ale
on si jich nevšímal, myslel teď jen na to, že jí pořád může zachránit, že bude
žít. Pocit naděje, který najednou prostoupil celým jeho tělem, do něj znovu
vdechl život.
„Polož jí, Kate, vím, jak ji zachránit.“
„Cože?“
„Polož ji na zem,“ přikázal znovu, a když ho
žena poslechla, tak jí z krku sundal talisman a položil jí ho na srdce.
„Harry,“ zajíkl se John.
„Zachráním ji,“ řekl a položil jí prsty na
spánky, myslel na to, jak jsou spolu, na to že je živá a zdravá a že bude ještě
dlouho žít. A to všechno bylo poslední, co se na jeho mysl dostalo,
v jednom okamžiku tam klečel u mrtvého těla a v druhém se ocitl
v temnotě.
pěkné
Lucy,1. 12. 2009 14:48