Jdi na obsah Jdi na menu
 


39. kapitola - První schůzka nové Brumbálovy Armády

17. 5. 2009

 „Dobře, Ginny!“ zakřičel Ron na odlétající sestru. „A jedem dál, Katie, seš na řadě!“

 Další dívka se pomalu rozlétla směrem ke třem zlatým obručím, v polovině cesty chytla Camrál, který jí Ginny hodila, přilepila se k násadě koštěte a rychlostí, která by se rovnala s koulí vystřelenou z děla, se rozletěla proti Ronovi. Pořádně se zapřela o koště a vystřelila na levou obruč, která byla nechráněná, rychle se otočila, aby viděla, jak se s tím Ron vypořádal.

 Ten mezitím opožděně prokoukl její záměr a vystřelil k levé obruči, ale bylo pozdě.

 „Promiň, košťátko,“ zamumlal a jen co pohladil násadu, tak ještě zrychlil a do dráhy Camrálu postavil ocas svého koštěte.

 Katie se zamračila, když se míč vracel zpátky k ní, ale to už se otáčela a stejně jako Ron ho ocasem odrazila, tentokrát už Camrál proletěl zlatou obručí a dívka se potěšeně dívala, jak padá k zemi, kde ho chytá další hráč oblečený do červenozlatého dresu.

 „Harry!“ vykřikla překvapeně a začala pomalu slétávat pomalu za ním, hned na to ji napodobil zbytek týmu.

 „Hej, Jean, chytej,“ upozornil Harry, když k němu dívka přiletěla a Camrál jí hodil.

 „Kde se tu bereš?“ zeptala se na oplátku.

 „A co to máš na sobě?“ zeptal se Dave.

 „Dneska ráno mi Pomfreyová řekla, že zas můžu začít trénovat,“ usmál se na ně Harry, ale pak se vážně podíval na Rona. „Ale potřeboval bych, abys mě ještě nějaký čas zastupoval, mám přikázáno s tím začít postupně, nebude ti to vadit?“

 „Jasně že ne,“ mrknul na něj Ron. „S čím začneš dneska?“ zeptal se.

 „Asi se nejdřív jenom rozlítám, bál jsem se, že z Blesku budu muset ometat pavučiny,“ řekl zničeně a všichni se ušklíbli. „Tak…“ rozhlédl se Harry po hřišti a nakonec skončil pohledem na Ronovi. „Můžeme pokračovat v tréninku, kapitáne?“

 „Padej do vzduchu, Pottere,“ přikázal mu zrzek a oba se na sebe ušklíbli. „Tak jo, pokračujeme,“ dodal Ron s úsměvem a celý tým vyletěl znovu víc jak sto stop do vzduchu.

 „Potřebuješ Garyho a Dava?“ zeptal se Harry Rona, když společně vyletěli k obručím.

 „No myslel jsem, že až se rozstřílíme, tak bysme si mohli zahrát a posty by se střídali, ale jestli je potřebuješ, tak to zvládnem i ve čtyřech,“ pokrčil rameny Ron.

 „Napadlo mě, že by mě jeden mohl bránit a druhý na mě posílat Potlouky,“ řekl dočasnému kapitánovi Harry.

 „Tak dobře,“ přikývl Ron. „Hej Gary!“ zakřičel na bližšího odrážeče, „budete trénovat s Harrym!“

 „Jasně! Slyšels Dave?!“

 „Jo, jasný! Tak dem na to!“ zakřičel zpátky a následoval Harryho, který kolem něj mezitím proletěl.

 

 „Ahoj,“ usmála se Hermiona, když jí Harry zezadu chytil kolem pasu. Byla zrovna v knihovně a snažila se vyndat jednu knihu z vyšší poličky.

 „Ahoj,“ oplatil jí pozdrav a knihu vyndal.

 „Děkuju,“ řekla, když si od něj knihu vzala a krátce ho políbila, protože si knihovnice ve vedlejší uličce hlasitě odkašlala. „Jaký byl trénink?“ zeptala se, když si sedali ke stolku kousek od místa, kde byla kniha.

 „Myslím, že takovej, jako už dlouho ne,“ zamračil se. „Všichni si všimli, že se Ron změnil, doufám, že to nijak neohrozí naše šance na pohár.“

 „Prosím, vynech na chvíli Rona, chtěla jsem slyšet, jaký jsi měl pocit.“

 „Bylo to nádherný,“ usmál se, „ale proč najednou taková změna? Myslel jsem, že se snažíme přijít na to, co se s ním stalo.“

 „To ano, ale nechci všechen svůj volný čas věnovat jenom jemu,“ zamračila se, „možná ti jenom závidí, že máš ten talisman ty, nebylo by to poprvé,“ dodala nakonec a pohlédla na Harryho šokovaný obličej.

 „Myslíš, že kvůli tomu by se mi ho pokusil sebrat?“

 „Já nevím, Harry,“ povzdechla si. „Nevidím Ronovi do hlavy a vůbec, mluvme o něčem jiném,“ zaprosila a Harry přikývl, nemohl se ovšem zbavit myšlenky, která ho napadla.

 „Co to máš za knížku?“ zeptal se a zvažoval pro a proti své myšlenky.

 „Je to legenda o protivnících ze starého Říma, vyprávěl mi o ní Remus,“ vysvětlila, když na ni upřel nechápavý pohled. „Prý je nádherná, četl ji, když sem chodil.“

 „Zajímalo by mě, kolik lidí si ji přečetlo,“ řekl Harry a prohlížel si velice zachovalé desky knihy. „Vypadá jako nová.“

 „Nejspíš na ni nikdo nedosáhne,“ usmála se Hermiona, když si vzpomněla, jaké měla problémy, než přišel Harry.

 „Možný to je,“ rozesmál se s ní potichu Harry.

 „Co máš teď v plánu?“ zeptala se ho, když jen potichu seděl a pozoroval ji.

 „Nic určitýho, chtěl jsem být s tebou.“

 „No…“ zapřemýšlela a pohlédla na knihu. „Mohla bych to odložit na později.“

 „Mně nevadí, když čteš,“ řekl rychle. „Naopak, rád tě pozoruju, jak se soustředíš a občas se zamračíš nebo naopak zase usměješ.“

 „Ale já bych si to opravdu ráda přečetla později, hezky v klidu ve společenské místnosti,“ vysvětlila mu. „Strašně ráda bych se teď s tebou prošla.“

 „Ale nemáš bundu,“ zamračil se Harry.

 „Můžeme se procházet jenom po hradě,“ pokrčila rameny Hermiona. „Pokud teda chceš, nebudu tě do ničeho nutit samozřejmě.“

 „A kam bys chtěla jít?“ zeptal se zvědavě, když zapřemýšlel o všelijakých místnostech na hradě.

 „No to jsem zatím ještě nevymyslela,“ přiznala se. „Možná někam, kde bychom byli sami.“

 „Tak můžeme jít a cestou něco vymyslet,“ řekl Harry a tázavě se na dívku podíval. Hermiona přikývla, oznámila madame Pinceové jakou knihu si půjčila a společně s Harrym vyšli na chodbu, kde se na sebe usmáli právě v okamžiku, když celou chodbou problesklo světlo.

 Harry zamrkal a zaostřil před sebe, co to bylo. Stál před nimi Colin a usmíval se, že je zastihl nepřipravené.

 „Ty už zase fotíš, Coline?“ povzdechl si Harry.

 „Dělám album BA,“ vysvětlil jim. „Mluvil jsem o tom s Katií a Ginny, obě si myslí, že je to dobrý nápad.“

 „To opravdu je,“ přitakala Hermiona.

 „Jdu najít ostatní,“ řekl Colin. „Ale kdybyste nějakou tu fotku chtěli, tak vám klidně udělám kopie.“

 „Dobře, Coline, tuhle bych chtěla,“ využila příležitosti Hermiona.

 „Fajn, hned jak to půjde, ti ji dám, tak zatím.“

 „Zatím,“ rozloučili se s chlapcem oba a pokračovali dál chodbou směrem k Velké síni.

 „Přemýšlela jsem, jakým kouzlem bychom zítra měli začít,“ začala Hermiona a nechala Harryho, aby si ji přitáhl blíž k sobě a dal jí ruku kolem ramen.

 „A na co jsi přišla?“ zeptal se, když přestala mluvit a opřela si hlavu o jeho rameno.

 „Na to, že bychom je měli rozdělit na ty, co už chodili už loni a na ty, co ne. Protože už vidím, jak by takový Zachariáš Smith reagoval na to, že by měl znovu procvičovat Expeliarmus, je tak otravný,“ povzdechla si Hermiona.

 „Nějak to s ním vydržíme, při nejhorším ho porazim v souboji, možná to jeho ego zklidní,“ usmál se Harry, když viděl, jak se dívka ušklíbla.

 

 Druhého dne ráno, kdy se Harry, Hermiona, Ron a Ginny společně vydali na snídani, si všichni uvědomili, že dnes je den, kdy by se měl vrátit Justin i přesto, že si to jeho rodiče nepřáli. Bylo zvláštní znovu vidět lidi, kteří by nevěřili tomu, že Brumbál nedokáže ochránit jejich dítě. Harrymu to až nepříjemně připomnělo minulý rok a nevědomky si přejel rukou po místě, kde měl vyrytou větu „Nemám vykládat lži“.

 Když dorazili do Velké síně, uviděli kolem mrzimorského stolu početnou skupinku studentů, kteří se mačkali kolem jediného, kolem Justina. Harry s Hermionou se automaticky vydali za ním, hned na to je následovala Ginny, ale jen Ron se od nich odpojil a jako by se nic nestalo, pokračoval k nebelvírskému stolu, kde nikdo z jejich ročníku neseděl.

 „Ahoj, Justine,“ pozdravila Hermiona, když se prodrala až k němu.

 „Jak ti je?“ zeptal se hned na to Harry.

 „Ahoj, lidi,“ oplatil jim pozdrav Justin. „Jsem v pohodě, slyšel jsem, že jste mi s Malfoyem pomohli.“

 „Snažili jsme se, ale hlavně ti pomohla Tonksová, dala správný lektvary a tak,“ vysvětlil Harry a rozhlédl se, jestli někde neuvidí Malfoye, nikde v síni však nebyl.

 „Rodiče tě sem prý nechtěli pustit,“ začala Hermiona.

 „No o tom bych radši nemluvil, strašně jsme se kvůli tomu pohádali, tvrdili, že za to může Brumbál a taky, že tam toho upíra přivedl Malfoy nebo co.“

 „A jaký názor na to máš ty?“ zeptal se Harry.

 „Byl jsem ve špatný čas na špatným místě,“ povzdechl si. „Navíc, nic se mi nestalo ne? Tak nevim, co blázněj,“ protočil oči v sloup.

 „A přijdeš dneska na schůzku BA?“ zeptala se Hermiona.

 „Samozřejmě, to si přece nenechám ujít.“

 „Myslela jsem, jestli třeba nemáš nějaký omezený pohyb nebo tak něco,“ vysvětlila, ale byla ráda, kolik lidí tam přijde.

 „Jsem jako rybička, Hermiono, můžu dělat cokoli,“ ubezpečil ji s úsměvem.

 „Tak to ti vymyslíme nějaký speciální kouzlo,“ ušklíbl se Harry. „No uvidíme se na schůzce, teď musíme jít, abychom stihli hodinu.“

 „Uvidíme se odpoledne,“ přikývl Justin a začal se věnovat ostatním, kteří využili chvíli nepozornosti a něco snědli.

----------------------------------------------------------------------------------

 „Nejsme tu příliš brzo?“ zeptal se Neville, když společně s Deanem, Seamusem a Lenkou vstoupili do prázdné učebny.

 „Jsme tu přesně, je pět,“ zkontroloval čas Dean.

 „Co se děje?“ zeptala se Katie, která právě přišla k nim.

 „Nikdo tu není,“ řekl jí Seamus a sledoval dveře, které se právě otevřely a dovnitř vstoupila mrzimorská skupinka.

 „Tak počkáme,“ pokrčila střelkyně rameny a rozhlédla se po třídě. Na stěnách vyselo několik erbů s překříženými hůlkami a mezi nimi byly pochodně, které společně s krbem osvětlovaly místnost.

 Netrvalo dlouho a do učebny dorazili všichni členové Brumbálovy armády, když se za posledním zavřely dveře, z ničeho nic zaklapl zámek, což přilákalo oči všech přítomných, někdo se tvářil nechápavě a jiný zas vystrašeně. Kolem stěny se najednou mihl stín, ale jen co se všichni ohlédli, tak zhasla světla, a když se po třech vteřinách zas rozsvítila, stáli za katedrou umístěnou před dveřmi do kabinetu Harry, Ron a Hermiona.

 „Vítejte na první schůzce Brumbálovy armády,“ usmál se Harry a prohlížel si všechny překvapené obličeje. „Dnes zjistíme, co si pamatujete z minulých schůzek, které musely být bohužel přerušeny.“

 „Všichni, kteří chodili minulý rok, půjdou sem k nám,“ řekla Hermiona a společně sledovali, jak se postupně přesunují.

 „Společně s Hermionou vás budeme pozorovat, případně vám s něčím pomůžeme,“ vysvětloval Ron. „A Harry se mezitím bude věnovat nováčkům.“

  „Vidím, že s tím nikdo nemá žádný problém tak do toho,“ pobídl je Harry. „Víte, co dělat,“ otočil se ještě na oba kamarády a už šel k druhé skupině.

 „Působivý ten příchod,“ řekl uznale David, když k němu Harry přišel.

 „Díky,“ usmál se a pak se stočil pohled i k ostatním. „Takže,“ začal, „nevím, co všechno jste se dozvěděli, ale Brumbálova armáda vznikla hlavně z toho důvodu, abychom se naučili bránit Voldemortovi a Smrtijedům. A protože loni byla Obrana proti černé magii taková, jaká byla, nezbylo nic jiného než nelegálně založit tenhle spolek. Zkoušeli jsme kouzla jako například Expelliarmus nebo Impedimenta, ale také Expecto Patronum, což se vás budu snažit naučit také.“

 „Je to těžké? Vykouzlit patrona?“ zeptala se Jean.

 „Je potřeba se hodně soustředit,“ odpověděl Harry.

 „Myslíš, že to zvládneme?“ ozval se Justin.

 „Pokud něco opravdu chceš, tak dokážeš téměř cokoli.“

 „A čím dnes začneme?“ zeptala se Orla.

 „Nejdřív se rozdělíte do dvojic a zkusíme si menší souboj, je vás sudý počet, takže to vyjde přesně,“ začal je řídit Harry a sledoval, jestli jsou dvojce silově vyrovnané, všiml si, že David s Willem jsou spolu ve dvojici a nenápadně k nim přešel.

 „Takže souboj jo?“ pozvedl obočí Will.

 „Hlavně se kroťte jasný? Nepotřebujeme na sebe poutat pozornost.“

 „Jasný,“ ubezpečil ho Will. „Mluvil se mnou Fox, prý s náma chtějí v pátek mluvit kvůli těm hodinám, na kterých jsme se dohodli na začátku pololetí.“

 „Páni,“ vydechl Harry. „Úplně jsem na to zapomněl, ale teď do práce,“ popohnal je a začal kontrolovat ostatní. Brzo poznal, že některé páry jsou celkem tragické, docela dobře si vedli Bystrozoři, ale těch tam nebylo mnoho, naopak dva kluci z Mrzimoru, které Harry viděl snad poprvé v životě, byli úplně příšerní, přemýšlel, že i Nevillovi šlo kouzlení líp.

 „Nesmíte tu hůlku držet tak křečovitě,“ nabádal je Harry. „Nesnažíte se s ní někoho propíchnout, čím svižnější švih, tím je kouzlo lepší, samozřejmě ještě závisí na vaší magické síle, ale ta se dá velice dobře zlepšovat. Zkus to,“ pobídl kluka vedle sebe.

 „Dobře,“ vydechl. „Expelliarmus!“ vykřikl a mávl hůlkou.

 „Pořád ji držíš moc pevně,“ zakroutil hlavou Harry a vytáhl si vlastní hůlku. „Koukej se, položíš si hůlku přesně do ruky a stiskneš, aby ti nevyklouzla, ne že ti úplně zbělej kloubky. No a pak už jen zaklínadlo.“

 „Expelliarmus!“ vykřikl znovu, ale dřív než stačil doříct formuli, tak mu hůlka z ruky vyletěla a praštila druhého mrzimorského do hlavy.

 „Neříkal jsem, abys ji nedržel vůbec,“ řekl Harry neschopen pochopit, jak tohle může někdo dokázat.

 „Ale když ji držim, tak je to špatně a když ne tak taky,“ rozčiloval se a vzdorovitě se na chlapce s jizvou podíval.

 „Seber si tu hůlku a znova,“ přikázal Harry.

 Chlapec hůlku nasupeně vytrhl kamarádovi z ruky a založil si ruce na prsou. Harry si toho nevšímal a zvedl svojí hůlku, lehce s ní mávl a hned z ní vylétl proud červených paprsků, které srazily jeden z dřevených terčů.

 „Takhle ty kouzla mají vypadat, takže to zkus znova.“

 Ještě hodně dlouhou dobu trvalo, než Harry uznal, že za jeden den udělali dostatečný pokrok a tak je pak nechal být. Zjistil, že ostatní ani tak velkou pomoc nepotřebují a tak se spokojeně rozhlížel, jak všude kolem něj létají paprsky kouzel a ani mu nepřišlo, že by se čas vyhrazený pro schůzky krátil.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Odpoved

Dymer,23. 6. 2009 15:32

Minuly tyden? ..pridano 17.05.09 a dnes je 23.6.09.
To je trochu rozdil.. teda aspon pro me.
Ale znas to my si pockame :)

:-)

Katren,22. 6. 2009 17:08

ahooj.. hele v chorvatsku bylo úžasně, kdybych měla peníze, tak bych tam klidně byla dýl.. ale asi minulý týden sem dopsala tuhle kapitolu, tak nevim, jestli to počítáš jako něco novýho nebo ne

Koment

Dymer,22. 6. 2009 12:10

Cus,Katren jak je v Chorvatsku ;) ?
Uz sem chodim skoro pres mesic a stale nic.. mame jeste nejakou sanci na zazrak?

:-)

Katren ,25. 5. 2009 21:22

ahoj, lidi :D
Ivana: díky :) budu se snažit dodat, ale nevim, nevim.. teď žiju Chorvatskem
Dymer: sem ráda, žes vydržel a pořád sem chodíš :) mi nepřijde, že je to protáhnutý :D spíš dost krátký :D rozhodně se teď budu muset pustit do BA.. to bude něco..

Koment

Dymer,21. 5. 2009 23:42

Skveli krasne protahnuty :)

super

Ivana,18. 5. 2009 16:40

super kapitolka, teším sa na ďalšiu