Katren

 „Mluvil tady někdo o tom, že se k němu chci dostat nepozorovaně?“ ušklíbl se Malfoy.

 „Co? Zbláznil ses?!“ vyjekl Justin a Harry mu rychle zakryl pusu, aby zmlkl.

 „Neřvi, chceš snad, aby nás slyšel už teď?“ zašeptal potom rozčileně.

  „Ty s ním souhlasíš?“ zeptal se ho vyděšeně Justin.

 „Ne tak docela,“ odpověděl Harry a Malfoy pozvedl obočí.

 „Ne tak docela? A co chceš u Merlina dělat jiného, Pottere?“

 „Vzadu je únikový východ,“ oznámil a ukázal na zeleně svítící ceduli. „Někdo z nás by se mu mohl dostat za záda.“

 „Koukám, že občas máš i světlý chvilky, kdy z tebe vypadne celkem dobrý nápad,“ ocenil to Malfoy. „Zvládneš to, Finch-Fletchleyi?“ zeptal se Justina. Ten přikývl a vyndal si hůlku. „Fajn, běž a ať tě nevidí,“ postrčil ho blonďák. „A Finch-Fletchleyi, nebude to tak hrozný, jak to vypadá,“ řekl ještě. Harry se mezitím otočil zpět na muže chodícího před vchodem.

 „Proč jsi tam poslal Justina?“ zeptal se Malfoye, když se otočil stejným směrem jako on.

 „Myslíš, že to nedokáže?“

 „Nejsem si zcela jistý, že ano,“ odpověděl popravdě Harry.

 „A kdyby šel teď se mnou, nebo s tebou, hlavním vchodem, myslíš, že by tomu druhému kryl záda?“ položil další otázku Malfoy, ale Harry se místo odpovědi ušklíbl. „Co je?“

 „A ty myslíš, že já ti záda krýt budu?“

 „Jo, ty seš totiž Potter a ne Finch-Fletchley,“ přikývl blonďák a ušklíbl se na Harryho.

 „Jasně,“ prohodil Harry. „Radši pojď,“ pobídl ho a přikrčeně vyběhl ke dveřím. Cestou se schovával za cokoliv, co by ho mohlo krýt a záhadný muž zatím nevypadal, že by si všiml jeho nebo Malfoye, který vyběhl chvilku po něm. Poslední, co udělali, než se zvedli do stoje, byl pohled do očí, jenž říkal všechno. Byli nepřátelé, ale momentálně stáli na stejné straně. Pak už se jenom zvedli, rozrazili dveře a oba ve stejnou chvíli vyslali dvě naprosto odlišná kouzla.

 „Petrifikuj totalus!“

 „Togros oculus!“ Muž se ani nepohnul, stál a koukal se na dva paprsky, jeden mu mířil přímo do hrudi a druhý do obličeje. Vypadalo to, že se do něj oba vpily, ale nevpily, oba narazily do domu, který za mužem byl.

 „Co to-“ začal Harry, ale Malfoy mu skočil do řeči.

 „Víš, jak jsem Finch-Fletchleyovi říkal, že to nebude tak hrozný?“

 „Jo,“ přikývl Harry zmateně, zatímco se na ně muž šklebil.

 „Mýlil jsem se.“

 „Co tím myslíš? A jak to, že jím ty kouzla proletěla?!“

 „Míhání, chlapečku,“ zavrčel muž dřív, než stihl odpovědět Malfoy.

 „Míhání?“ pohlédl Harry nechápavě na blonďáka.

 „To neřeš, Pottere, hlavní je, že je to upír.“

 „Cože?! A to mi říkáš jen tak?!“ vykřikl Harry a rychle se otočil zpět na muže.

 „Teď už tolik odvahy nemáte, že,“ ušklíbl se upír a z hlavy si sundal klobouk.

 „Vamstrixnex!“ vykřikl Malfoy, ale kouzlo opět svůj cíl minulo a upír zmizel. Oba chlapci se kolem sebe zmateně rozhlédli.

 „Za vámi,“ ozvalo se posměšně a oba se najednou otočili a vyslali kouzla.

 „Hermiono?“ ozvalo se ode dveří a dívka, která seděla u okna, nadskočila a namířila na nově příchozí hůlkou.

 „Hermiono, klídek to jsme jenom my, Hannah a Orla,“ uklidňovala Hermionu okamžitě Hannah a Orla za nima zavřela dveře.

 „Promiňte,“ omluvila se a sklopila hůlku.

 „V pořádku,“ řekla Orla a posadila se na postel, která už byla úplně vychladlá, a nikdo by nepoznal, že tam před nedávnem spaly dvě osoby.

 „Co se tam děje?“ zeptala se Hannah.

 „Zatím nic,“ pohlédla z okna Hermiona a zadívala se na muže.

 „Byla jsi tady celou dobu nebo tě sem Harry poslal?“ zeptala se Orla.

 „Nemyslíš, že na takovéhle otázky je zrovna nejlepší doba?“ pohlédla na ni Hannah, když si sedala stejně jako Hermiona k oknu.

 „Jen jsem se zeptala,“ pokrčila rameny Orla a rozhlédla se kolem.

 „Ježiši,“ strnula Hermiona.

 „Co je?“ zeptala se vyděšeně Hannah a pohlédla na muže, který se díval přesně do jejich okna. „O můj Bože,“ vydechla a začala couvat od okna pryč.

 „Co se děje, co tam je?“

 „U-u-upír,“ vykoktala Hannah a plazila by se od okna ještě dál, kdyby nenarazila do zdi.

 „Upír? Hermiono, kam to jdeš?“ zeptala se, stejně vyděšeně jako mluvila Hannah, Orla.

 „Musím to říct klukům,“ vysvětlila ve dveřích dívka, ale to už běžela po chodbě ke schodům a po nich dolů. Opatrně nakoukla do recepce, ale tam nikdo nebyl, podívala se dveřmi a ven a uviděla je strnule stát na ulici. Ne, ne, ne, říkala si v duchu. Proč nejdou zpátky? Sáhla na přívěšek, který jí dal Harry k Vánocům, a pomyslela na to, co mu chtěla říct, přesně tak, jak říkal.

 „Harry, vraťte se, upír nemůže nikam vstoupit, aniž by mu to někdo dovolil.“

 „Hermiono! Kde jsi?“

 „Jsem v hale, pojďte dovnitř!“

 „Jo, už jdeme,“ řekl Harry a opravdu chytil Malfoye za rukáv a táhl ho zpět ke dveřím, přičemž se upíra snažil dostatečně zaměstnat, aby jim nezatarasil cestu. Ale to už vpadli dovnitř a Hermiona za nima rychle zavřela dveře.

 „Co to k sakru děláš, Pottere?!“ zavrčel Malfoy.

 „Ten upír sem nemůže,“ ozvala se Hermiona a dveře ještě pro jistotu zamkla obyčejným kouzlem.

 „Nemůže?“

 „Jedině, kdybys ho sem pozval,“ řekla a Draco se plácnul do čela.

 „Já na to úplně zapomněl.“

 „Kde je Justin?“ zeptala se Orla, která k nim právě došla. Harry s Malfoyem se po sobě vyděšeně podívali a rozeběhli se k únikovému východu. Rozrazili dveře a pohlédli na ulici, všude kolem byly kontejnery a na jejím konci se skláněl muž nad zmítajícím se tělem.

 „Justine!“ vykřikl Harry a rozeběhl se k němu nedbaje na to, že je u něj upír.

 „Vamstrixnex!“ rozeběhl se za Harrym ihned Malfoy a poslal na upíra kouzlo, ten rychle zvedl hlavu a zmizel, kouzlo ho však muselo strefit, protože tmavou ulici už nic neosvětlovalo.

 „Justine,“ přiklekl si k chlapci Harry a otočil mu hlavu tak, aby si mohl prohlédnout dvě ranky na krku. „Sakra!“ vykřikl a vytáhl čistý kapesník, který mu přitiskl ke krku, odkud se valila krev. „Pojď mi pomoct, Malfoyi!“ křikl a snažil se Justina zvednout.

 „Uhni, Pottere,“ řekl Malfoy a namířil na něj hůlkou. „Mobilicorpus!“ Justinovo tělo se vzneslo do vzduchu a Malfoy s ním ihned vyběhl zpět k únikovému východu.

 „Zavolejte Tonksovou!“ vykřikl Harry, jenž běžel vedle Justinova těla a stále mu ke krku tlačil kapesník.

 „Co se stalo?“ zeptala se ihned Hermiona a snažila se nakouknout klukům přes rameno, ti však stáli kolem Justina tak, aby nikdo kromě něj neviděl.

 „Zavolej Tonksovou, Hermiono! Kolikrát to mám ještě říkat?!“ utrhl se na dívku Harry.

 „Ale jak?“

 „Pomocí patrona asi ne!“

 „Co se děje, Harry?“ zeptala se Orla. Harry se podíval na Malfoye a jenom zvedl oči ke stropu, blonďák přikývl a znovu na Justina namířil hůlku. Tentokrát však neřekl žádnou formuli, ale Justinovo tělo se pouze zvedlo a oba vyběhli ke schodům.

 „Zavolejte tu Tonksovou a pak ji pošlete ke mně do pokoje!“ křikl ještě přes rameno Harry, ale to už zmizel ve tmě hotelu.

 „Co budeme dělat? Co se dělá, když někoho kousne upír?“ ptal se Harry Malfoye, když zabezpečil dveře hned několika kouzly z nebelvírovy knihy.

 „Já nevim, Pottere,“ řekl potichu Malfoy a sledoval, jak dříve bílý kapesník se stále více zbarvuje do červena.

 „Tohle se nemělo stát,“ zavrčel Harry.

 „Je to moje vina,“ ozval se náhle Draco.

 „Co?“ pohlédl na něj Harry.

 „Je to moje vina,“ zopakoval a díval se do Justinovy bledé tváře. „Kdybych ho tam neposlal, kdybys tam šel ty nebo já…“ odmlčel se a sklopil pohled na zem.

 „Malfoyi, není to tvoj-“

 „NE, POTTERE! JE TO MOJE VINA!“

 „Chápu, jak se cítíš,“ začal Harry a otočil se zpět k Justinovi, blonďák se ušklíbl.

 „Ne, to nevíš.“

 „Myslíš? Tehdy v bludišti mi Cedrik ten pohár přenechal, protože jsem mu zachránil život, ale já ho nechtěl, ne když u něj byl první a tak jsem řekl, že ho vezmeme společně, sám víš, jak to skončilo. A minulý rok to na ministerstvu, celý to byla past a já to nepoznal, takže mi neříkej, že nevím, jak se cítíš. Navíc, nikdo z nás nevěděl, že je to upír,“ říkal, zatímco stále pořád držel kapesník u rány.

 „Ale já to měl poznat,“ řekl už mnohem tišeji.

 „Harry! Harry, otevři!“ zabušil někdo na dveře a jmenovaný v hlase poznal Tonksovou. Mávl hůlkou, všechna kouzla se zrušila a Bystrozorka vběhla dovnitř. „Co se stalo?“ zeptala se a přejela je všechny pohledem, zastavila se na bledém Justinovi, který byl položený na posteli a na kapesníku, který mu černovlasý chlapec držel u krku.

 „Upír,“ řekl Harry a bylo pro něj neuvěřitelně těžké to vyslovit. „Pokousal ho upír.“

 „Do prdele,“ vypadlo z ní a rychle si k Justinovi přiklekla. „Dole mám tašku, Harry, prosim tě, rychle ji dones a ty, Draco, běž Hermioně říct, aby Danovi poslala zprávu, že potřebujeme zrušit bariéru proti přemisťování.“

 „Jasně,“ přikývli oba a vyběhli z pokoje, zatímco si Tonksová prohlížela jeho krk, stejně jako Harry na ulici.

 „Grangerová, Grangerová!“ zakřičel Malfoy, jakmile seběhl schody. Hermiona vyběhla z jídelny, kam všechny dívky zalezly a probíraly, co se asi mohlo stát.

 „Co je, Malfoyi?“

 „Máš Foxovi poslat zprávy, aby zrušil bariéru proti přemisťování.“

 „Ale proč?“

 „Nevidělas někde Tonksový tašku?“ zeptal se jí Harry.

 „Jasně, odnesli jsme ji do jídelny, na co jí potřebuješ?“ zeptala se, ale Harry už ji nevnímal a prolítnul kolem Hermiony do jídelny a pak zase zpátky po schodech nahoru.

 „Pošli mu tu zprávu,“ promluvil na Hermionu Malfoy a vyběhl za černovlasým chlapcem, který se už ztratil za rohem.

 „Samozřejmě, Hermiono udělej tohle a pak ještě táhle to, a ještě tamto, ale aby se někdo obtěžoval a řekl, co se děje, to ne,“ bručela naštvaně Hermiona už podruhé tuhle noc vyslala patrona se zprávou.

 „Co se děje, že potřebuješ zrušit bariéru proti přemisťování?“ rozezněl se po půlhodině ticha, kdy Tonksová aspoň trochu ošetřila rány na krku, pokojem profesorův hlas.

 „Objevil se tu upír a kousnul Justina,“ vysvětlila Tonksová a hodila obal od náplastí do koše, zatímco od dveří se ozvalo zalapání po dechu. „Musíme s ním k Mungovi.“

 „Upír? Kde se tu sakra vzal upír, vždyť tady žádní nejsou.“

 „Třeba tu nebyl náhodou,“ prohodila k němu potichu, ale Harry s Malfoyem to slyšeli, stejně tak Hermiona, která celou dobu, co Fox přišel, stála ve dveřích.

 „Jasně,“ ucedil profesor. „Takže ty se s ním přemísti k Mungovi, já všem skupinám udělám přenášedla, stavím se za Brumbálem a přijdu za tebou, ano?“

 „Dobře, tak se uvidíme v nemocnici,“ přikývla Tonksová, chytla Justina a přemístila se pryč.

 „Tak,“ řekl profesor a otočil se na Harry a Malfoye. „Až se vrátím z nemocnice, tak mi přesně řeknete, co se tady stalo, myslím, že nebudu jediný, kdo to bude chtít slyšet.“

 „Ano, pane profesore.“

 „A teď si běžte sbalit, za pět minut ať jste všichni v recepci a mějte u sebe i všechny informace o vašem případu,“ oznámil jim a přemístil se pryč. Harry s Malfoyem a Hermionou se po sobě podívali, nikdo z nich nepromluvil, jen na sebe koukali a po minutě přerušila ticho Hermiona.

 „Měli bychom si jít zabalit.“

Oba chlapci přikývli a Malfoy odešel z pokoje.

 „Ještě to musíme říct Hannah a Orle,“ řekl Harry.

 „Co?“

 „Že si musíme sbalit a za tři minuty být v recepci.“

 „Jdu tam,“ nabídla se Hermiona a Harry přikývl. Zůstal v pokoji sám, pohlédl na svůj batoh pohozený u postele. Všechny věci, které měl vytažené, naházel zpět do batohu a vyšel z pokoje. Když došel do recepce, tak uviděl Malfoye a jejich profesora.

 „Pojďte sem, Pottere, Abbottová s Grangerovou právě balí vaše důkazy a Quirková je ještě nahoře,“ informoval ho.

 „Hotovo,“ přišli k nim Hermiona a Hannah. V ruce měla každá jednu krabici plnou různých složek a pytlíčků.

 „Výborně, teď už jenom musíme čeka-“

 „Nemusíte, pane profesore,“ sešla dolů Orla a stoupla si mezi Harryho a Malfoye.

 „Dobrá, v tom případě se chyťte té propisky,“ přikázal jim a všichni se jí opravdu chytli. Netrvalo dlouho a Harry znovu ucítil ten známý pocit u pupíku, ale to už se vznesli do vzduchu a vzápětí na to všech pět dopadlo na zem. Nikdo z nich to neustál a tak všichni skončili v obrovské hromadě sněhu před bránou do Bradavic. Tam už na ně čekal Hagrid a tvářil se víc než starostlivě, Harry si všiml, že mu zpod kabátu kouká pyžamu a teprve teď si uvědomil, že je něco kolem třetí hodiny ráno a celý hrad spí.

 „Harry, Hermiono, ste v pořádku?“ zeptal se hned obr a oba jenom mlčky přikývli. Najednou vedle nich přistáli Baddock, Will, Ernie, Padma, David a Zabini, vzápětí po nich i obě skupiny sedmáků.

 „Nevíte, co se stalo?“ zeptala se ihned Padma a stoupla si k Hermioně, Hannah a Orle.

 „Ste už všichni?“ přehlušil je Hagrid, protože Padma nebyla jediná, kdo se začal hned vyptávat.

 „Ano,“ odpověděl jeden ze sedmáků.

 „Dobře, pojďte za mnou a buďte zticha, nepotřebujem vzbudit celej hrad.“

Všichni Hagrida poslechli a celou cestu až k bráně nikdo nepromluvil

 „Teď všichni půjdete na svou kolej, profesoři za váma potom přijdou a vysvětlej vám všechno.“

Nikdo nic nenamítal a začali se pomalu rozcházet. Harry s Herminou mávli na všechny ze své skupiny a chtěli odejít, když se Hagrid znova ozval.

 „Hermiono, Hannah, Orlo, Harry a Malfoyi, vy půjdete se mnou,“ prořízl jeho hlas šeptání všech studentů, kteří mířili pryč. Snad každý se otočil a zvědavě pohlédl na těch pět.

 „Kam půjdeme?“ zeptal se Harry.

 „K řediteli,“ odpověděl Hagrid a ostatní se po sobě překvapeně podívali. „Ostatní můžou jít,“ dodal a prohlédl si skupinky, které se tu vytvořily, jak se sešli kamarádi z koleje a společně mířili do společenské místnosti.

 „Co provedli?“ zašeptala jedna sedmačka z Mrzimoru.

 „Nevím, možná tam propašovali alkohol a přišli jim na to,“ odpověděl jí kluk, který z nich byl nejvyšší.

 „Myslíš?“

 „Nevím.“

 „A kde je vlastně Justin?“

 „Nevím,“ zopakoval svou odpověď a všichni jim zmizeli z dohledu.

 „Pojďte,“ pokynul jim Hagrid a taky začal vycházet mramorové schodiště. Malfoy, Hannah a Orla měli často problém s tím, aby Hagridovi stačili, na rozdíl od Harryho a Hermiony, kteří už byli zvyklí.

 „Co tu děláme?“ zeptala se Orla.

 „Tys nikdy nebyla v ředitelně?“ pohlédl na ni Harry.

 „Ne, proč si myslíš, že jsem tam už byla?“

 „Potter je tam tak často, že už tam má určitě reserve,“ ušklíbl se Malfoy.

 „Klid, nemůžu se soustředit,“ otočil se na ně Hagrid.

 „Na co se potřebuješ soustředit, Hagride?“ zeptala se tentokrát Hermiona.

 „Ale na nic,“ zamumlal a otočil se zpět na chrlič.

 „Doufám, že znáš heslo.“

 „Samozřejmě že ho znám, Hermiono, jenom si na něj nemůžu vzpomenout,“ zavrčel.

 „Tak něco zkus, Hagride, co si Brumbál kupuje v Medovém ráji?“ připojil se Harry.

 „Já nevím, nechodím s ním nakupovat.“

 „Já ho viděla s Lékořicovou hůlkou,“ ozvala se Hannah a chrlič ožil.

 „Výborně, Hannah,“ usmál se na ni obr a začal stoupat po schodech. Všichni ho hned následovali, až se ocitli v kruhovité pracovně.

 „Co tu budeme dělat?“ zeptal se Malfoy.

 „Máte tu počkat na Brumbála, Foxe a Tonksovou,“ odpověděl Hagrid a chtěl zase odejít, ale Harry mu v tom zabránil.

 „A kam jdeš ty, Hagride?“

 „No,“ podrbal se na zarostlé bradě a střelil pohledem po Malfoyovi, Hannah a Orle. „Musím k tobě domů, jsem pozvanej.“

 „Aha,“ odpověděl Harry a přikývl. Za Hagridem se zavřeli dveře a Harry si všechny prohlédl, odhadoval, že Hermiona už holkám řekla, co se Justinovi stalo, protože ani jedna z nich se nic nevyptávala a jen tam stály a nevěděli co dělat.

 „Nejspíš by asi bylo dobrý si sednout,“ prolomil ticho Harry.

 „Jsou tady jenom tři židle,“ řekla potichu Hannah.

 „Já nepotřebuju sedět,“ vysvětlil Harry a podíval se na Malfoye.

 „Já taky ne,“ pochopil a stoupl si vedle Harryho.

 „Je zvláštní vidět vás dva stát vedle sebe, aniž byste tomu druhému mířili hůlkou mezi oči,“ promluvila Orla, když se na ně podívala. Harry s Malfoyem se na sebe podívali a o krok od sebe ustoupili.

 „Nezvykej si, Quirková,“ doporučil jí Malfoy. „Jenom doufám, že nikde nebudete rozkecávat, že jsem se s vámi bavil.“

 „Neboj, Malfoyi, nechci, aby nikdo věděl, že jsem se s tebou bavil,“ ubezpečil ho Harry a trochu pobaveně si ho prohlížel.

 Byla to dlouhá doba, než konečně někdo přišel, první se objevila Tonksová, už otvírala pusu, ale když uviděla, jak všechny tři dívky podřimují v křeslech, tak pusu zase zavřela a pohlédla na kluky, kteří seděli na zemi opření o zeď.

 „Jak mu je?“ zeptal se šeptem Harry.

 „Je v pořádku,“ odpověděla Tonksová a sedla si k nim. „Ztratil sice dost krve, protože mu ty rány upír nezahojil svými slinami, ale dost pomohl ten dokrvovací lektvar a taky to, že jste mě tak rychle zavolali.“

 „A bude z něj upír?“ zeptal se přiškrceně Malfoy.

 „Ne, jen bude mít trochu větší špičáky než dřív a taky tvrdší zuby a nehty. Zlepší se mu i všechny smysly, ale ne nijak hodně, takže to ani nepozná.“

Bylo vidět, že si Malfoy opravdu oddechl a Harryho napadlo, že nejspíš opravdu nebude jako jeho otec.

 „Neměli bychom je vzbudit?“ zeptal se Harry.

 „Asi jo,“ přikývla po chvíli přemýšlení Tonksová a všichni tři se zvedli. Harry automaticky přistoupil k Hermioně a pohladil ji po tváři. Lehce se zamračila a pomalu otevřela oči.

 „Harry…“ zamumlala a rozhlédla si kolem sebe, teprve potom si uvědomila, co se stalo a kde je. „Jak je Justinovi?“

 „Je v pořádku,“ zopakoval to úplně první informaci od Tonksové.

 „Co tady děláš, Malfoyi?“ uslyšeli Orlin hlas a otočili se na dívku.

 „No tak, Quirková, nespi,“ mluvil k ní Malfoy.

 „Vypadni z mého pokoje.“

Malfoy protočil oči a podíval se na pobavené tváře ostatních. Hannah, kterou budila Tonksová se probrala celkem brzo.

 „Promiň, Pottere, jak to vypadá, tak tady nemáš reserve ty, ale Quirková.“

Orla prudce otevřela oči a rozhlédla s kolem sebe.

 „Konečně,“ usmál se blonďák a o krok ustoupil od židle.

 „Tos to nemohl říct hned?“ zavrtala do něj naštvaný pohled.

 „Já se snažil,“ pokrčil rameny a šklebil se na ni dál.

 „No jo,“ zívla Orla a rozhlédla se po ostatních. „Jak je na tom Justin?“ zeptala se, když si všimla Tonksové.

 „V pořádku a upír z něj nebude.“

 „Skvěle, seš tady,“ to do místnosti vstoupil Fox a hned za ním profesorka McGonagallová a Prýtová a za nimi profesor Kratiknot a Snape.

 „Dobrý večer,“ pozdravil Harry a všichni se k němu hned přidali.

 „Spíš ráno, Pottere,“ zavrčel Snape.

 „Kde je Brumbál?“ zeptala se Tonksová.

 „Chtěli s ním mluvit Finch-Fletchleyovi, každou chvíli by měl přijít,“ odpověděl jí Fox. Od té doby až do příchodu ředitele v místnosti vládlo ticho, všichni čtyři ředitelé kolejí si prohlíželi pět studentů, kteří teď k sobě měli mnohem blíž než dřív.

 „Omlouvám se za zpoždění,“ objevil se Brumbál a přešel ke svému křeslu, Harry čekal, že si sedne, ale neudělal tak. Místo toho taky pohlédl na pět studentů a povzdechl si.

 „V pořádku, Albusi,“ ozval se profesor Kratiknot. „Dan nám tvoje zpoždění už vysvětlil, jak jsou na tom jeho rodiče?“

 „Chtějí ho vzít ze školy, ale čekají na to, co jim řekne jejich syn. Tohle ovšem momentálně není to nejdůležitější téma, prosím, posaďte se,“ řekl studentům a vedle třech křesel přibyly další dvě, na která si sedli Harry a Malfoy.

 „Začněte od začátku, Tonksová říkala, že jste první den někoho viděli na ulici,“ promluvil Fox.

 „Ano,“ přikývl Malfoy. „Někdo se procházel před hotelem, měl na sobě dlouhý tlustý kabát a klobouk, hned jak jsem si ho všiml, tak jsem šel dolů, ale když jsem přišel ven, tak tam místo něj byl Potter.“

 „Slyšel kroky, tak jsem se podíval z okna a uviděl jsem toho chlapa, vzal jsem hůlku a šel dolů, ale když vyšel ven, tak tam nikdo nebyl, potom tam teda přišel Malfoy, ale jinak nikdo, jenže potom, když jsme šli zpět do hotelu, tak jsem ho znovu uviděl, stál u semaforu na křižovatce,“ pokračoval Harry, když se na něj upřely oči všech v místnosti.

 „A to bylo včera, ano?“

 „Ano,“ přikývl Harry.

 „A ten den už se neobjevil?“ zeptal se Snape.

 „Vlastně ano,“ vzpomínal Malfoy. „Když jsme se vrátili, tak jsme se rozdělili do dvojic, v případě, že by nás chtěl napadnout, abychom měli převahu, jenže on dovnitř nevstoupil, jen znovu přecházel před vchodem.“

 „Dobře, a dnes večer se stalo co?“ zeptal se znovu Fox.

 „Objevil se tam znovu,“ pokračovala ve vyprávění Hermiona. „Probudili mě jeho kroky, byly takové zvláštní,“ zamyslela se.

 „Zvláštní? Jak zvláštní, slečno?“ promluvil po dlouhé době Brumbál.

 „Takové… šouravé,“ pohlédla na ostatní a ti přikývli.

 „Šouravé kroky, dobře, pokračujte, slečno,“ vyzval ji ředitel.

 „No, když mě probudily, tak jsem probudila Harryho, protože jsem je v první chvíli nepoznala a vyděsila jsem, co to je. Potom přišel Malfoy a řekl nám, že máme společnost.“

 „To je vše?“ zamračil se Snape.

 „Ne,“ převzal štafetu Harry. „Řekl jsem Hermioně, aby zůstala v pokoji, že tam pošlu i Orlu a Hannah a šel jsem za Malfoyem, všichni včetně holek se krčili za recepcí. Když holky odešly, tak jsme se rozhodovali, co budeme dělat, Malfoy navrhl, že prostě půjdeme ven a ono ani nic jiného dělat nešlo, ale mě napadlo, že by někdo z nás mohl jít ven únikovým východem.“

 „A to byl Finch-Fletchley, nemýlím-li se,“ ozval se Fox.

 „Ano, řekl jsem mu, aby tam šel on, protože vypadal, že se dost bojí jít dveřmi,“ přikývl Malfoy.

 „Dobře, takže Finch-Fletchley vyšel ven únikovým východem a vy hlavním vchodem, co jste dělali potom?“ zeptal se Snape.

 „To jsme ještě nevěděli, že je to upír a tak jsme na něj vyslali obyčejná zaklínadla, jakmile jsme se dostali ven,“ mluvil zase Harry. „Přišlo mi, jako by jím proletěly,“ řekl Harry a zmateně se podíval na Malfoye vedle sebe.

 „Upíři se pohybují strašně rychle a říká se tomu míhání, ty tupče.“

 „Klid, pane Malfoyi,“ ozval se Snape. „Co bylo dál, Pottere?“

 „Malfoyovi to hned došlo a vyslal na něj kouzlo, Vamstrixnex mám takový pocit, ale i tomu kouzlu se vyhnul a tak jsme na něj kouzla posílali dál.“

 „Když mi Harry řekl, abych zůstala nahoře v pokoji, tak jsem si sedla k oknu a pozorovala ho, po chvíli přišli Hannah a Orla, ale když jsem se na něj znovu podívala, tak jsem uviděla, jak kouká přímo na mě a uviděla jsem jeho tvář, okamžitě jsem to běžela říct klukům, ale v recepci už nebyli, podívala jsem se ven a viděla, jak s ním bojují. Řekla jsem Harrymu, ať jsou okamžitě zpátky, že upír nesmí bez vyzvání vstoupit do domu, tak se oba, Harry a Malfoy, vrátili zpátky.“

 „Jak jste to Potterovi řekla, když on byl venku?“

Hermiona se podívala na Harryho a pak zpět na profesora Foxe. „Dal mi k vánocům řetízek s přívěškem, díky kterému s ním můžu mluvit skrz myšlenky.“

 „A tak,“ přikývl a pobídl je, aby pokračovali.

 „Zapomněl jsem, že Justin šel únikovým východem a tak jsem ho tam nechal,“ řekl Harry.

 „Když se potom Grangerová ptala, kde Finch-Fletchley je, tak jsme si uvědomili, že je venku a únikovým východem vyběhli ven, kde už z něj na konci uličky sál upír,“ dopověděl Malfoy.

 „A jak jste se o toho upíra postarali?“

 „Znovu jsem na něj vyslal kouzlo a to ho muselo zasáhnout, protože zmizelo společně s ním.“

 „Dobře, a pak se dělo co?“ pohlédl na ně Fox.

 „Vzali jsme Justina dovnitř a řekli Hermioně, aby zavolala Tonksovou,“ řekl Harry.

 „Je to všechno?“

 „Myslím, že ano, pane.“

 „Dobře, Pottere,“ přikývl Fox a pohlédl na Brumbála. „Ještě něco, nebo už můžou jít na kolej?“

 „Ne, to je vše, můžete jít a musím vás poprosit o to, abyste se o tom s nikým nebavili, nevím, jak by někteří studenti zareagovali, kdyby zjistili, že pana Finch-Fletchleye kousnul upír.“

 „Jistě, pane,“ zamumlali všichni a vyšli po jednom ven.

 „Minervo, Pomono, Filiusi a Severusi,“ otočil se ředitel na své kolegy. „Běžte prosím seznámit zbylé studenty s tím, co se stalo a proč jsou předčasně odvezeni zpět do Bradavic.“

 „Ano, pane řediteli,“ odpověděli sborově a odešli za studenty.