Jdi na obsah Jdi na menu
 


35. kapitola - Imperius?

28. 6. 2008

Dvanáct studentů šestého ročníku a několik dalších studentů sedmého v pátek ráno vyráží na víkend pryč z hradu společně se svým profesorem a jedním Bystrozorem. V záhadném a prázdném městě se ubytují a přemýšlejí, co si na ně profesor připravil. Jaký případ jim dá vyřešit? Co je to za chlápka, který se tam první noc objeví? Je to opravdu pouhá figurína, jak tvrdí Tonksová, tedy onen Bystrozor? Další den se konečně vydávají do přístavu na molo, kde našli mrtvolu muže, Jensona Deepa, který vlastní malou, ale úspěšnou mlékárnu a všemi lidmi ve městě je oblíbený. Kdo může stát o jeho vraždu? A navíc právě teď, když se zasnoubil a to s Mandy Feistovou?


„Dobrý den, hledáme Alana Hillera,“ oznámil Justin.

 „To jsem já, co potřebujete?“

 „Vyšetřujeme vraždu,“ odpověděl.

 „Můžeme dál?“ zeptala se Hannah.

 „Jistě, pojďte,“ přitakal zmateně Hiller a ustoupil stranou.

 „Děkujeme,“ řekl Justin, když kolem něho procházeli.

 „Dozvěděli jsme se, že jste znal Jensona Deepa.“ Pokračovala Hannah, když si sedli.

 „Ano, byli jsme nejlepší přátelé a znali jsme se už od dětství. Proč se ptáte? Je snad podezřelý z té vraždy, kterou vyšetřujete?“

 „Pane Hillere,“ řekl potichu Justin. „On je oběť.“

 „Cože?! Jenson zemřel?“ Justin přikývl, ale Hiller začal kroutit hlavou. „Ne, kde máte kameru? Určitě máte někde skrytou kameru.“

 „Nemáme skrytou kameru,“ zakroutila hlavou Hannah.

 „Promiňte,“ řekl muž po chvíli a otřel si slzy. „Jak… jak se to stalo?“

 „Pitva prokázala, že se utopil,“ odpověděl Justin.

 „On že se utopil?“

 „Ztratil vědomí, když ho někdo praštil do hlavy a teprve potom byl hozen do vody.“

 „Kdo to mohl udělat?“ zeptal se Hiller a hlavu schoval do dlaní.

 „To zatím nevíme, ale pokoušíme se to zjistit.“

 „Až to zjistíte, řeknete mi, kdo to mohl udělat? Vždyť se měl ženit a- Proboha! Ví už o tom Mandy?“

 „Nevím, té to oznamují naši kolegové.“

 „Znáte se s ní dobře?“ zeptal se Justin.

 „Ano, v podstatě od prvního dne, co spolu začali chodit.“

 „Myslíte, že to mohla udělat ona?“

 „Mandy? V žádném případě,“ zakroutil hlavou. „Milovala ho a nikdy by neublížila ani mouše.“

 „A nevíte, jestli se Jenson s někým nepohádal tak, že by ho ten druhý chtěl zabít?“

 „Nikdo mě nenapadá,“ zakroutil hlavou.

 „Dobrá, tak když si na něco vzpomenete, tak nás najdete tady,“ řekl Justin a podal mu vizitku se jménem hotelu.

 „Dobře,“ přikývl muž a pohlédl na onu vizitku. „Počkejte!“ křikl za nima a Justin s Hannah se na něj otočili.

 „Co se děje?“ zeptala se Hannah.

 „Měl takový menší spor s tím číšníkem… Hunter se myslím jmenuje.“

 „Víte o tom něco víc?“

 „Ano, Jenson mi o tom vyprávěl, pohádal se s ním kvůli tomu, že vrazil facku Lucy,“ začal, ale Hannah ho přerušila.

 „Lucy? Lucy Roosveltové?“

 „Ano, myslím, že tak před týdnem šla za Mandy a pohádali se, Lucy jí nadávala a Mandy o tom potom řekla Jensonovi, který za ní byl, ale pohádal se s ní taky, a když znovu začala urážet Mandy, tak jí dal facku.“

 „A jak do toho spadá pan Hunter?“ zeptal se Justin.

 „Lucy mu o tom pak řekla a Hunter za Jensonem šel.“

 „A jak to probíhalo? Pohádali se nebo došlo i k fyzickému kontaktu?“

 „Jenom se hádali, Jenson říkal o Lucy různé věci a žádná z nich nebyla dobrá.“

 „Je to všechno? Na nic víc už si nevzpomínáte?“

 „Ne, jen na tohle.“

 „Dobře, děkujeme, kdybychom něco potřebovali, tak ještě přijdeme,“ řekl Justin a potom, co Hiller přikývl, odešli.

 „Myslím, že čím dřív se Harry s Hermionou dozvědí to o Roosveltové, tím líp,“ pohlédla na Justina Hannah, když se dostali dostatečně daleko od Hillerova domu.

 „Taky si myslím, ale nejdřív musíme navštívit další jeho přátele.“

 „A kolik jich je?“

 „Hodně,“ ohodnotil to a dal jí do ruky celý jejich seznam.

 

 „Takže to co měl pod nehty, byla něčí kůže?“ zeptala se Orla a koukala do papírů, které měli rozložené na několika stolech v restauraci u hotelu.

 „Ano a byl na ní i kousek tkáně, takže máme DNA,“ oznámila Tonksová.

 „A čí je?“ zvedl hlavu Malfoy.

 „To nevíme, v databázi se nikdo překvapivě nenašel,“ pronesla ironicky.

 „Takže někdo, kdo ještě nemá záznam v rejstříku,“ hvízdl Malfoy a Orla se na něj ušklíbla.

 „Přesně tak,“ přikývla Tonksová. „Zatím počkáme, s čím přijdou ostatní a potom se nějak pokusíme sestavit tuhle skládačku,“ řekla a rozhlédla se po všech papírech.

 „A koho byla ta krev na tý tyči, kterou našel Harry?“ vzpomněl si Malfoy.

 „Deepa,“ odpověděla Orla a podala mu papír s rozborem krve.

 „Haló, je tu někdo?“ ozvalo se z recepce a Malfoy s Orlou se tam vydali.

 „Kdo jste?“ zeptal se blonďák.

 „Mandy Feistová,“ představila se a sundala si černé brýle, které měla nasazené, takže mohli vidět její zarudlé oči.

 „Snoubenka pana Deepa, že?“ ozvala se Orla a žena přikývla.

 „Byli u mě lidé od vás a říkali, že když si na něco vzpomenu, tak mám přijít sem.“

 „Jistě, pojďte, posaďte se.“

 „Myslíš, že by se to snažila hodit na svého přítele?“

 „Já nevím, ale proč by nám to říkala? Copak ty bys to udělala?“

 „No to ne,“ přiznala dívka, která společně s černovlasým chlapcem vešla do budovy.

 „Ehm, ehm…“ odkašlal si Malfoy a Harry s Hermionou se jeho směrem překvapeně podívali.

 „Slečno Feistová,“ kývl na ni překvapeně Harry.

 „Je tady Tonksová?“ zeptala se Hermiona.

 „Jo, v restauraci,“ přikývla Orla a mávla rukou na prosklené dveře.

 „Díky,“ přikývl Harry a oba prošli dovnitř.

 „Takže… na co jste si vzpomněla?“ stočil svou pozornost zpět na Mandy Malfoy.

 „Lucy na Jensona použila kletbu Imperius,“ promluvila přiškrceně, jak se snažila zamezit vzlyky.

 „Lucy Roosveltová na Jensona použila Imperius?“ povytáhl obočí Draco.

 „Ano,“ přikývla Mandy a oči se jí opět zaplnily slzami.

 „Proč to udělala?“

 „Chtěla, abychom se rozešli.“

 „Takže mu přikázala, aby to s vámi ukončil a odřekl zasnoubení?“ zeptala se Hannah.

 „Ne, donutila ho, aby se s ní vyspal a pak o tom řekla Jensonovu kamarádovi Alanovi, který se s ním potom popral a přišel mi to potom říct, ale já už to věděla od Jensona a vysvětlila jsem mu, jak to doopravdy bylo,“ vysvětlila Mandy a utřela si slzy.

 „Alanu Hillerovi?“ zeptal se Malfoy.

 „Ano, jemu,“ přikývla Mandy.

 „Proč mu to řekla?“

 „Líbím se mu už od večírku, na kterém jsem se poznala s Jensonem.“ Orla přikývla a všechno si postupně zapsala do notesu.

 „To je vše nebo jste si ještě na něco vzpomněla?“ zeptala se, když zvedla hlavu.

 „To je vše.“

 „Dobře, děkujem, určitě jste nám hodně pomohla,“ řekl Malfoy a pomohl jí vstát a Mandy odešla.

 „Co chtěla?“ zeptal se Harry, když za nimi přišli do restaurace.

 „To bys neuhádl,“ řekla Orla. „Co jste zjistili o Roosveltový?“

 „Nic zvláštního, říkala, že se pořád jako přátelé stýkali, že mu přála to, že konečně našel tu pravou, tím myslela Mandy, samozřejmě,“ pokrčil rameny Harry.

 „Ale nepopírala, že by ráda byla na jejím místě,“ dodala Hermiona. „Zná se s ní už od střední a pozvala ji na nějaký večírek, který pořádali společně s Jensonem, tam se Mandy seznámila s Jenson.“

 „A pak nám dala typ na Wendy Scottovou, která se prý nikdy nevyrovnala s tím, že ji Jenson opustil, ale nám připadala naprosto smířená a dokonce je už vdaná za muže, který s Deepem každé úterý hrál tenis.“

 „Ano a ještě nás poslala za Rickem Hunterem, číšníkem v restauraci tam na molu, protože se s Jensonem pohádali někdy před týdnem,“ oznamovala dál Hermiona.

 „A Rick Hunter je její přítel, který za Deepem šel jen proto, že se choval hnusně k Roosveltový,“ dodal Harry.

 „Zajímavé, my se zase dozvě-“

 „Harry, Hermiono, byli jsme u Hillera a ten nám řekl, že Lucy se navážela do Mandy, která o tom potom řekla Deepovi, který za Rooseveltovou potom šel a vrazil jí facku,“ řekl jim jedním dechem Justin, který společně s Hannah právě přišli.

 „A kvůli tomu, že Deep jí dal facku, za ním potom šel Hunter,“ pokračovala Hannah.

 „A nám před chvílí Mandy řekla, že Roosveltová na Deepa použila Imperius, aby ho dostala do postele,“ řekl Malfoy.

 „A potom o tom řekla jeho kamarádovi Hillerovi, který se s ním kvůli tomu popral,“ doplnila ho Orla a Harry s Hermionou se jen překvapeně dívali z jednoho jejich kamaráda na druhého.

 

 „To jste znovu vy? Co potřebujete?“

 „Dobrý den, pane Hillere, dozvěděli jsme se něco, co jste nám neřekl,“ řekla Hannah.

 „A co to je?“

 „To, že vy sám jste se popral s Jensonem Deepem,“ odpověděl Justin.

 „Pojďte dovnitř,“ pustil je muž a rozhlédl se po okolních domech.

 „Takže proč jste nám neřekl, že jste se s panem Deepem popral, protože se údajně vyspal s Lucy Rooseveltovou?“ zeptal se Justin.

 „Nebylo to důležité, všechno jsme si to s Jensonem vyříkali a já se mu za to omluvil.“

 „Nebylo to důležité? Víte, že použití kletby Imperius je nezákonné? A pokud ano, tak si jistě uvědomujete, že patří mezi tři kletby, které se nepromíjejí,“ zamračila se Hannah.

 „Ano, to všechno si uvědomuju, ale Jenson říkal, že to neoznámí, protože za ním prý Lucy byla a za všechno se omluvila.“

 „On jí to uvěřil?“ zeptal se Justin spíš sebe, ale Hiller mu přes to odpověděl.

 „Samozřejmě, proč by neměl?“

 „Třeba proto, že na něj použila jednu ze zakázaných kleteb,“ pokrčil rameny.

 „Na tom teď nezáleží,“ ozvala se znovu Hannah. „Kvůli tomu, co se stalo, po vás bohužel budeme muset chtít vědět, co jste dělal včera večer v rozhraní devíti až dvanácti hodin.“

 „Jsem teď podezřelý z Jensonovi smrti?“

 „Jeden z podezřelých,“ opravil ho Justin. „Ale teď odpovězte na otázku, co jste dělal?“

 „Byl jsem tady,“ odpověděl.

 „Máte na to nějaké svědky?“ zeptala se Hannah a Hiller se jen nervózně ošil.

 „Tak máte nebo ne?“ zeptal se už trochu ostřeji Justin.

 „Mám,“ odpověděl.

 „Koho?“ zeptala se Hannah.

 „Lindsay Diamondová.“

 „A kde ji najdeme?“

 „Každý večer v klubu Svět zázraků.“

 „Děkujeme, doufám, že tentokrát je to vše,“ řekl Justin a společně s Hannah odešli.

 

 „Dobrý den, paní Roosveltová,“ pozdravila Hermiona.

 „Dobrý den, co potřebujete?“

 „Budete muset jít s námi,“ řekl Harry.

 „Proč?“ zeptala se zamračeně.

 „Jsou dva lidé, kteří dosvědčí, že jste na pana Deepa použila kletbu Imperius.“

 „Ale Jenson říkal, že se nic neděje.“

 „Dokud jsme o tom nevěděli, tak se nic nedělo,“ přikývl Harry. „Použití této kletby je však nezákonné, což byste jako zletilá čarodějka, která úspěšně dostudovala, měla vědět.“

 „Budeme vám muset svázat ruce,“ řekla Hermiona a nenápadně mávla hůlkou, takže Lucyininy ruce se přitiskli k sobě.

 „Tři, dva, jedna, teď!“ zašeptal Harry a pomocí přenášedla se přemístili zpět do hotelu.

 

 „Zjistili jste něco nového?“ zeptal se Justin, když s Hannah dorazil do hotelu, kde už v recepci seděli Harry s Hermionou.

 „Malfoy s Orlou právě vyslýchají Rooseveltovou,“ odpověděla Hermiona a posunula se blíž k Harrymu, aby si mohla Hannah sednout.

 

„Tak ještě jednou,“ řekl trpělivě Malfoy. „Proč jste na Jensona Deepa seslala jednu z kleteb, které se nepromíjejí?“

 „Bez právníka nic neřeknu.“

 „Váš právník by vám určitě radil, abyste nám na vše odpověděla, mohli bychom to brát jako polehčující okolnost,“ pohlédla na ni Orla, která na rozdíl od pochodujícího chlapce v klidu seděla za stolem proti Lucy.

 „Nic neřeknu,“ zavrtěla hlavou.

 „Sakra, ženská!“ naklonil se k ní přes stůl blonďák. „Chápete vůbec, do čeho jste se to dostala? Vy máte pobyt v Azkabanu dalo by se říct rezervovaný a záleží jen na vás, jak dlouhý bude!“

 „Opravdu by to, co vám řeknu, mohlo ovlivnit, jak dlouho budu muset být ve vězení?“ zeptala se.

 „Samozřejmě, pokud budete spolupracovat, tak soud bude shovívavější,“ přikývla Orla.

 „Já ho jen chtěla zpátky,“ řekla se slzami v očích.

 „A kvůli tomu, jste na něj musela seslat Imperius?“

 „Byla to jediná možnost,“ odpověděla a pohlédla Dracovi do tváře. „Jinak by na to nepřistoupil.“

 „Proč jste o tom potom řekla jeho kamarádovi Alanu Hillerovi?“ zeptala se Orla.

 „Věděla jsem, že se mu Mandy líbí a doufala, že když by se to dozvěděla od něj, tak by k němu potom mohla mít blízko a potom, co by se rozešla s Jensonem, bych ho mohla získat zpět.“

 

Znovu ležela v jeho posteli, stejně jako o prázdninách a mezi nimi to znovu vypadalo jako by se nic nestalo, jako by žádný dopis nečetla. Byla za to ráda, bylo těžké s ním nemluvit a při tom ho neustále potkávat někde na hradě. Nejhorší na tom však bylo to, jakým způsobem se na ni díval, poznala v jeho pohledu bolest a zradu od někoho, od koho to nečekal. Lehce protřepala hlavou a ještě víc se zachumlala do jeho objetí.

 „Hermiono,“ zamumlal do jejích vlasů rozespale. „Co se děje?“

 „Nic, spi dál,“ odpověděla potichu a líbla ho na ruku, kterou měl obtočenou kolem jejího těla.

 „Proč nespíš? Je půl druhý,“ nenechal se odbýt.

 „Přemýšlela jsem,“ odpověděla a usmála se nad jeho starostlivostí.

 „Přemýšlela?“

 „Ano,“ kývla hlavou.

 „A o čem?“

 „O nás dvou, o tom jak jsem ráda, že je všechno zase v pořádku.“

 „Taky jsem rád,“ řekl a zvedl si její tvář. „Těch několik dní bylo peklo.“ Usmála se na něj a hlavu znovu položila na jeho hruď. Zaposlouchala se do klidného tlukotu jeho srdce a dřív než si všimla, že na ni jde únava, tak usnula. Ovšem netrvalo dlouho a byla opět vzhůru, zdálo se jí to nebo opravdu něco slyšela?

 „Harry? Harry, slyšel jsi to?“ budila spícího chlapce, který pomalu otevřel oči.

 „Co?“

 „Já nevim, ale něco mě vzbudilo,“ zašeptala, a když se pokojem rozlehla poslední slabika, tak se potichu otevřeli dveře a dovnitř nakoukla blonďatá hlava.

 „Pottere?“ rozlehl se místností opravdu tichý šepot.

 „Malfoyi?“ ozval se šokovaně Harry a nasadil si brýle, aby se přesvědčil, že to, co slyší je pravda.

 „Už zase máme společnost,“ řekl jen a zmizel na chodbě.

 „Je to jenom můj pocit, že to figurína nebude nebo si to myslíš taky?“ zeptal se Hermiony a začal potichu vylézat z postele. Oblékl si džíny a přes bílé tričko si navlíkl svetr s rolákem.

 „Mám jít s tebou?“ zeptala se Hermiona.

 „Ne, zakroutil hlavou Harry. „Ty zůstaň tady, pošlu sem Hannah a Orlu, a kdyby se něco dělo, tak mi dej vědět,“ řekl a vytáhl jí zpod trika řetízek s přívěškem. Přikývla a vzala si do ruky hůlku. Stejně jako Malfoy se neslyšně dostal na chodbu a nanejvýš potichu sešel schody do haly, kde uviděl schované ostatní a to včetně Hannah a Orly.

 „Běžte nahoru za Hermionou,“ přišel k nim. Holky celkem ochotně odešli a zbyli tu teď jen Harry, Malfoy a Justin.

 „Jak se k němu chcete nepozorovaně dostat, když musíme jít dveřmi?“ zeptal se Justin.

 „Mluvil tady někdo o tom, že se k němu chci dostat nepozorovaně?“ kouknul na něj Malfoy a vytáhl si z kalhot hůlku.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

ahoj

artur,13. 7. 2008 22:31

pěkné moc pěkné

ahoj :)

Lucy,8. 7. 2008 10:55

No je to pěkné , ale divím se , že v těch jménech nemáš guláš :D ale jinak pěkné doufám že brzo bude další :)

:-D

Katren,5. 7. 2008 19:33

no tak to by se teda nahledali :D vážně dva měsíce? :X a jinak díky :) to potěší, myslím, že bych mohla teď někdy přidat další ke Strážci, ale uvidim, jak to budu zvládat ve dne pracovat a v noci psát... uvidíme, rozhodně nic neslibuju, na to se až moc dobře znám

Uf,to jsem se lekla

*Stella*,5. 7. 2008 17:57

Já jsem si prvně přečetla,že hledají Hitlera...Jinak kapitolu přidáváš po takových dvou měsících!::-D No,myslím,že kapitola se ti povedla!

:-)

Katren,2. 7. 2008 0:26

a díky bohu, ani nevíš, jak jsem ráda, že se konečně někdo ozval... jinak děkuju... a tou mudlovskou technikou myslíš přesně... ?

Pěkné:-)

Mozkomor,30. 6. 2008 10:34

To bude vraždička:-) To jsem zvědav, jak tohle skončí. Povedla se ti další zajímavá kapitolka, janom mi připadá, že na zakonzervovanou kouzelnickou společnost používají příliš mnoho mudlovské techniky...