Jdi na obsah Jdi na menu
 


34. kapitola - Případ pokračuje

4. 4. 2008

Všichni si už před nějakou dobou posedali v hale, kde byly pohodlné pohovky a tiše pozorovali jeden druhého. Ticho, které v místnosti vládlo, se Harrymu zdálo nepřirozené, vždycky někdo z nich mluvil, ať už to bylo o čemkoliv, o počasí, o škole anebo ať už z Harryho a Hermiony mámili informace, prostě se od nich vždycky ozýval hovor. Ale právě teď všichni mlčeli a možná si poprvé od doby, kdy vstoupili do bystrozorské třídy, uvědomili, co všechno tohle povolání obnáší. Pohlédl na Hermionu, která se mu uvelebila na klíně, a usmál se, když si všiml, že ho pozoruje. Její tvář taky ozdobil úsměv a hlavou se opřela o jeho rameno.

 „Mám hlad,“ prolomil ticho Justin.

 „Já docela taky,“ přidal se Malfoy.

 „Tak si něco uvařte,“ pokrčila rameny Orla.

 „My?“ povytáhl obočí Malfoy.

 „Jo, jste to přeci vy, kdo tady kňučí, že má hlad,“ přikývla Hannah, která pozorovala mazlící se dvojici naproti ní a přemýšlela, co teď asi dělá Ernie.

 „Ale holky jste přeci vy, tak byste měli vařit,“ řekl Justin.

 „To že jsme holky a tím pádem bychom podle vás měli vařit, ještě neznamená, že vařit musíme, my nejsme domácí skřítkové,“ probodla je pohledem Orla.

 „Domácí skřítkové by taky nemuseli, kdyby byli svobodní,“ ozvala se Hermiona.

 „Svobodní domácí skřítkové?“ pohlédla na ni Orla.

 „Proč ne?“ povytáhla obočí Hermiona.

 „Já nevím,“ pokrčila rameny. „Nedokážu si to pořádně představit.“

 „To mi připomíná,“ řekl najednou Malfoy. „Že náš bývalý skřítek se někam ztratil.“ Harry s Hermionou se na sebe ušklíbli a blonďák si toho moc dobře všiml.

 „Myslíš Dobbyho?“ zeptal se ho Harry.

 „Cože? Ty ho znáš?“

 „Samozřejmě, to já ho osvobodil,“ přikývl a s úsměvem pozoroval Malfoyovu tvář.

 „Ty? Otec mi říkal, že mu dal oblečení, protože pořádně neplnil své úkoly, že prý už ani tresty nepomáhaly.“ Harrymu se ještě víc roztáhl úsměv na rtech.

 „Já si docela dobře pamatuju Dobbyho výraz, když našel v deníku, který mu do ruky strčil tvůj otec, mou ponožku a taky si moc dobře pamatuju výraz tvého otce,“ šklebil se dál.

  „Opravdu? Jak vypadal, povídej,“ pobídl ho, Harry se trochu zarazil, ale v duchu nad tím mávl rukou.

 „Dobře, takže bylo to na konci druhého ročníku, byl jsem zrovna u ředitele, když tam přišel i tvůj otec, celý rozběsněný, že se Brumbál vrátil do Bradavic, co jsme tam probírali, ti jistě říkat nemusím, stejně si to už moc nepamatuju,“ pokračoval a trochu nakrčil čelo, aby si vzpomenul k čemu hovor po příchodu starého Malfoye stočil. „No, když odcházel, tak jsem ho ještě dohonil a dal mu ten deník, ve kterém byla vložená ta ponožka. Tvůj otec ho strčil Dobbymu a bylo to,“ pokrčil rameny Harry.

 „Teda…“ vydechl Malfoy. „Luciuse Malfoye oblafl druhák,“ pohledem se znovu zaměřil na Harryho. „A to jen tak odešel?“

 „To ne,“ zavrtěl hlavou Harry a vzpomínal na ten okamžik. „Vrhnul se na mě, ale zakročil Dobby, který ho odhodil nějakým skřítkovským kouzlem a on spadl ze schodů, ještě vytáhl hůlku, ale Dobby se o to postaral menším výhružným gestem,“ zakončil to Harry a pozoroval Malfoyovu tvář. Poprvé za dlouhou dobu se zmijozelský princ cítil opravdu spokojeně.

 „Mého otce pokořil domácí skřítek,“ zamumlal si pro sebe. „Škoda, že jsem u toho nebyl.“

 „Copak to slyším, Malfoyi,“ ušklíbla se Hannah. „Vypadá to, jako kdybys měl svého tatíčka plné zuby.“

 „Je to Lucius Malfoy, Abbottová, a já s ním žiju pod jednou střechou,“ zašklebil se. „Taky bys ho po šestnácti letech nemohla vystát.“ Všechny tahle jeho věta zarazila a on to poznal. „Ale řekněme, že být jeho syn má taky nějaké výhody,“ připustil.

 „Hele, Malfoyi, je ti dobře?“ pohlédl na něj Justin.

 „Klidně můžeme zavolat Tonksovou a ona by tě přemístila k Mungovi,“ přidala se starostlivě Orla.

 „Hele, nechte toho,“ zamračil se na ně Malfoy mladší. „Copak vy jste nikdy neměli dost svých rodičů?“ Ne. Odpověděl v duchu Harry, ale nahlas nic neřekl, jen se radši podíval na Hermionu, která jako by vycítila jeho myšlenky a přitáhla si ho blíž k sobě, aby věděl, že tu je a bude s ním.

 „Dobrá, opusťme tohle téma,“ řekla Hannah.

 „Máš nějaký lepší?“ pohlédla na ni Orla.

 „To zrovna ne.“

 „Jdu si udělat něco k jídlu, když se k tomu vy nemáte,“ rozhodl se Justin a nepěkně se podíval na Hannah, Orlu a Hermionu.

 „Počkej, jdu taky,“ ohlédl se za ním Malfoy a zmizel v jídelně.

 „Tak na to se jdu podívat,“ ušklíbla se Orla a taky zmizela.

 „No a já jdu k sobě,“ zamumlala Hannah, protože Harry s Herminou se tomu druhému dívali do očí a pochybovala, že ji vůbec vnímají. Ovšem oni vnímali a to každé slovo, které tady kdo řekl, ale proč na to nějak reagovat? Seděli takhle stulení u sebe ještě dlouho, několikrát k nim z kuchyně dolehl dívčin smích, ale když se ozval naposled, tak záhy po tom Orla vyletěla z kuchyně a chvilku se s klukama honila po jídelně, aspoň do doby, dokud ji nechytili a nezačali lechtat.

 „Ne… nechte toho… kluci prosím…“ smála se a pokoušela se nějak ubránit početní převaze.

 „Co jsi říkala? Já ti nerozuměl,“ usmál se nevině Justin a ještě s větší vervou se do ní pustil.

 „Ne… Pomóc! Harry, Hermiono, pomožte mi!“ křičela mezi smíchem a oba se opravdu zvedali, když najednou do hotelu vstoupila Tonksová a nesla plnou náruč složek. Nově příchozí zaujala pozornost dvou chlapců a tak přešli do haly, kam se po chvíli připlazila i Orla a zmoženě se svalila na jednu z pohovek.

 „Kde je Hannah?“ zeptala se Tonksová a přelétla po nich pohledem.

 „Nahoře,“ odpověděla Hermiona.

 „Doběhnu pro ni,“ nabídl se Justin a zmizel na schodech.

 „Co se to tu dělo?“ zeptala se Bystrozorka a pohlédla na Orlu.

 „Lechtali mě,“ odpověděla a stále se držela za břicho.

 „Neměla ses nám smát,“ pokrčil rameny Malfoy.

 „Škoda že jste je neviděli,“ usmála se znovu a nevšímala si chlapcova pohledu. „Chtěli si udělat rejži a na výsledek se můžete jít podívat do kuchyně.“ Tonksová se usmála a poplácala Malfoye po zádech.

 „Nejsi sám, já dokážu zkazit i čaj.“

 „Ahoj,“ pozdravila Hannah, která právě s Justinem scházela ze schodů.

 „Ahoj,“ usmála se Tonksová. „Takže, teď vás rozdělím do dvojic, Orla bude s Dracem, Hannah s Justinem a Hermiona s Harrym. Draco, vy budete mít na starost vše týkající se důkazů, které se našli v přístavu, Justine, vy obejdete jeho přátele a vy,“ pohlédla na Harryho a Hermionu, „jeho bývalé přítelkyně, včetně té současné,“ dodala a každému dala hromadu složek.

 

 „Dvacet tři, dvacet čtyři,“ sledovala Hermiona čísla na domech, zatímco Harry koukal do papírů.

 „My hledáme dvacet devět.“

 „V tom případě je to támhle ten,“ řekla a ukázala na dům vzdálený od nich tak dvacet metrů. Harry přikývl a v klidu došli až ke vchodovým dveřím, ještě pohlédl na jméno a zazvonil. Domem se rozezněl zvonek a oni mohli slyšet přicházející kroky, které se během chvilky zastavily, pohlédl do kukátka a hned na to se dveře otevřely.

 „Dobrý den,“ promluvila Hermiona. „Vy jste Lucy Roosveltová?“

 „Ano, co potřebuje?“

 „Znala jste Jensona Deepa?“ zeptal se Harry.

 „Ano,“ přikývla zmateně. „Proč?“

 „Jsme z kriminalistického týmu a vyšetřujeme jeho vraždu,“ oznámila jí Hermiona a žena ve dveřích si šokovaně přikryla ústa.

 „On je… mrtvý?“

 „Ano,“ odpověděl Harry.

 „A… kdo to udělal?“

 „To se právě snažíme zjistit.“

 „Můžeme dovnitř, paní Roosveltová?“ zeptala se Hermiona.

 „Jistě, pojďte,“ přikývla roztržitě a stále se zdála šokovaná, tím co zjistila. Odvedla je do obývacího pokoje, kde Harry s Hermionou sedli na pohovku a paní Roosveltová do křesla.

 „Jaký vztah jste měla k Jensonovi?“ zeptala se Hermiona po chvilce ticha.

 „Před rokem jsme se rozešli, ale vycházeli jsme spolu dobře, stále jsme se stýkali.“

 „Stýkali?“ pohlédl jí do očí Harry.

 „Jako přátelé, samozřejmě,“ dodala.

 „A jak jste reagovala, když jste zjistila, že se zasnoubil s Mandy Feistovou?“ zeptal se Lucy.

 „Přála jsem mu to,“ řekla a trochu se usmála.

 „Opravdu?“ pozvedla obočí Hermiona. „Ani trochu vás nemrzelo, že na jejím místě nejste vy?“

 „Bylo by skvělé být s ním zasnoubená,“ přiznala.

 „Takže nepopíráte, že jste ho stále měla ráda víc než jen jako přítele?“

 „Ne, nepopírám,“ povzdechla si. „Ale vypadal šťastný a to bylo pro mě hlavní. Víte, trvalo mu strašně dlouho, než našel tu pravou, což byla nejspíš Mandy.“

 „Vy se s ní znáte?“ zamračil se lehce Harry.

 „Jistě, chodili jsme spolu na střední, a přestože jsme potom každá byla na jiné vysoké, tak jsme se pořád stýkaly, vlastně se s ním Mandy seznámila jen díky mně, když jsem ji vzala na jednu párty, kterou jsme s Jensonem pořádali.“

 „A to vás opravdu ani trochu neštvalo, že vám ho vaše kamarádka přebrala?“ zeptala se nevěřícně Hermiona.

 „Jak už jsem řekla, vypadal šťastně.“

 „Dobře,“ přikývl Harry. „A nevíte o někom, kdo by Jensona chtěl zabít? Měl nějaké nepřátele nebo bývalé přítelkyně, které jeho zasnoubení nevzaly tak dobře jako vy?“

 „Jenson byl velice milý člověk,“ zakroutila hlavou Lucy. „Nenapadá mně moc lidí, kteří by ho neměli rádi.“

 „Ale někteří přece jenom jsou,“ ozvala se Hermiona.

 „Ano, číšník Rick Hunter, který pracuje v restauraci na molu a potom jedna jeho bývalá přítelkyně… Wendy Scottová myslím, nikdy se nesmířila s tím, že ji opustil.“

 „Dobře, děkujeme, kdybychom ještě něco potřebovali, tak přijdeme nebo kdybyste si vy vzpomněla, tak přijďte do hotelu U ovce, tam najdete buď nás, nebo někoho jiného z týmu.“ Paní Roosveltová přikývla a doprovodila je ke dveřím.

 „Kdo je další?“ zeptala se Hermiona a ohlédla se na ženu koukající se skrz záclonu.

 „Navrhoval bych zajít na návštěvu k Wendy.“

 „Čteš mi myšlenky,“ usmála se Hermiona.

 „To bych si nedovolil,“ usmál se. „Vím, jak jsi to myslela,“ zarazil ji, když se nadechovala a ona jenom propletla svoje prsty s jeho. Takhle došli až k domu, kde by měla bydlet Wendy.

 „Wendy Scottová?“ prohlédl si ji Harry.

 „Ano, to jsem já,“ přikývla žena.

 „Vyšetřujeme vraždu vašeho bývalého přítele Jensona Deepa, můžeme na chvilku dovnitř?“ zeptala se Hermiona a žena němě uvolnila cestu.

 „Dozvěděli jsme se, že jste se nikdy nesmířila s tím, že se s vámi Jenson rozešel, je to pravda?“

 „No…“ nadechla se. „Nedá se říct, že jsem se s tím nesmířila, jen jsme se spolu přestali vídat, nejsem ten typ, který by mohl dělat, že se nic nestalo a myslím, že Jenson to chápe-chápal,“ opravila se, jakmile to vyslovila. „Byl strašně milý a chápavý, víte.“

 „Wendy, kdo to je?“ ozval se hlas z vedlejší místnosti a do pokoje vešel nějaký muž.

 „To jsou detektivové,“ odpověděla.

 „Detektivové?“

 „Ano,“ přikývl Harry. „Vyšetřujeme vraždu Jensona Deepa.“

 „Jensona?“

 „Ano, znal jste ho?“ zeptala se Hermiona.

 „Samozřejmě, každé úterý odpoledne jsme spolu hráli tenis.“

 „Opravdu? V tom případě byste mohl vědět, jestli si v poslední době někoho neznepřátelil,“ promluvil Harry.

 „Hm… nikdo mě nenapadá, on moc nepřátel neměl, možná tak někdo, komu sebral zakázku, ale jinak mě opravdu nic nenapadá.“

 „Zakázku?“

 „Ano, vlastní malou, ale úspěšnou mlékárnu, tedy spíš vlastnil,“ dodal zamračeně. „Byl to dobrej chlap.“

 „Děkujeme, a když si ještě na něco vzpomenete, tak nás najdete v hotelu U ovce.“ Manželé přikývli a sledovali, jak Harry s Herminou vycházejí ven.

 „Nepřipadá mi, že by ho zabila Wendy,“ řekla Hermiona, když šli po ulici k dalšímu domu.

 „Taky se mi to nezdá,“ přitakal Harry. „Ještě k tomu už je vdaná, proč by ho chtěla zabít, když má vlastní život, do kterého on zjevně nespadal.“

 „Nemusíme spoléhat na to, co řekne největší drbna ve městě,“ pokrčila rameny Hermiona. „Ještě pořád nám zbývají čtyři bejvalky, snoubenka a ten číšník.“

 „To abychom si pospíšili.“ U dalších čtyř žen se nedozvěděli nic nového, všechny říkali, jak byl Jenson hodný, chápavý, milý a Harry začínal pochybovat o tom, že by mohl mít nějakou špatnou vlastnost. Předposlední zastávka byla u něho doma, kde bydlel společně s Mandy. Harry zazvonil a pohlédl na Hermionu.

 „Myslíš, že už to ví?“

 „Nevím, ale poznáme to, jakmile nám otevře,“ řekla, jakmile se kroky přiblížily ke dveřím a v nich se objevila asi sedmadvacetiletá žena.

 „Dobrý den, co potřebuje?“ zeptala se mile.

 „Bystrozorský tým Británie, můžeme dovnitř?“ zeptal se Harry a ukázal jí maketu odznaku, který měl v náprsní kapse.

 „Ano,“ přikývla zmateně. „Stalo se něco? Něco s Jensonem?“

 „Kdy jste ho viděla naposledy?“

 „Myslím, že včera odpoledne.“

 „Hodinu si nepamatujete?“ zeptala se Hermiona.

 „Ve tři myslím,“ odpověděla Mandy. „Řeknete mi konečně, co se stalo?“

 „Dnes ráno jsme vašeho snoubence našli ve vodě v přístavu, mrtvého,“ oznámila jí opatrně Hermiona.

 „Co prosím? To… to nemůže být pravda… museli… vy jste se museli splést… Jenson nemůže… nemůže být…“

 „Víme, že je to strašné, ale nevíte o někom, kdo by mu chtěl ublížit?“ Zavrtěla hlavou a několikrát za sebou rychle zamrkala.

 „Promiňte,“ řekla a utřela si slzy.

 „V pořádku, kdybyste si snad na něco vzpomněla, tak jdete do hotelu U ovce.“ Mandy přikývla a Harry s Hermionou ji opustili. Celou cestu až k přístavu mlčeli, teprve když vešli do restaurace na molu, tak vyhledali toho číšníka.

 „Dobrý den, dozvěděli jsme se, že jste měl jistou rozepři s Jensonem Deepem.“

 „Ano, bylo to před týdnem.“

 „A kvůli čemu jste se pohádali?“

 „Choval se hnusně k mojí přítelkyni,“ odpověděl číšník zamračeně.

 „A jak se vaše přítelkyně jmenuje?“

 „Lucy Roosveltová.“

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

jjjjjjjjjjjjjjjjjj

verča,24. 5. 2008 14:07

já už taky potřebuju novou kapitolku

super

lola,4. 5. 2008 22:31

moc se mi to líbí, ale kdy už přibyde nová kapitolka?Moc se na ni těším

: )

miki,10. 4. 2008 16:10

jj, je to super, hodně čtivé, takže sem s další kapitolkou:)

Pěkný

Mozkomor,7. 4. 2008 18:20

Zajímavá kapitolka. To jak si Drakouš užíval porážku svýho tatíka... No super, Jenom jsem zvědav, jak to dopadne s vyšetřováním - typuju to na... Neprozradim:-)

dám ;)

Katren (Kat),6. 4. 2008 18:33

takže www.furthad.xf.cz

O.K

*Stella*,6. 4. 2008 17:09

Jo,myslela jsem ve vyšetřování.Jééé,a dala bys mi prosím adresu?Blogu.Tak zdar blogaři...

...

Narnenlos,6. 4. 2008 10:53

skvělí honem další kapitolu

:-)

Katren (Kat),5. 4. 2008 20:14

Petr: díky :)
*Stella*: myslíš v tom vyšetřování? a pokud něco taového napíšeš, rozhodně to jako kopírování brát nebudu, já sama jsem se nechala inspirovat od jiného autora a to přesně od Furthada a jeho Tria Destrua

Ahoj

*Stella*,5. 4. 2008 15:19

Tak zprvu:Vím,že jde o povídku,která se týká Harryho plus Hermiony,ale možná by bylo dobré podívat se,jak si vede Malfoy a spol.Jinak velice tleskám¨!Neměla bych nervy napsat to...Ale možná se na něco takového vrhnu...NEBER TO JAKO KOPÍROVÁNÍ!!!!!!!!!!To určitě ne,jen mi to přišlo jako dobrý nápad...Ale jeatli ti to bude vadit,klidně řekni.A rychle sem s další kapitolou... :)

super

petr ,5. 4. 2008 12:58

jen tak dál

:-)

Katren (Kat),5. 4. 2008 0:09

Lucy: dík ;) myslím, že se máš na co těšit
Artur: taky díky... no, je to Malfoy, proč by si měl všímat, že se jim "ztratil" skřítek

ahoj

artur,4. 4. 2008 22:12

jo moc hezký .
jen se mi nezdá to jak si Malfoy "pár let" nevšiml že se Dobby "ztratil"
ale to je jen drobnost jinak super

jupí!!!

Lucy,4. 4. 2008 20:26

je to super!!!!! hltala jsem každé slovo :D Jsem zvědavá jak se to bude vyvíjet :)