Jdi na obsah Jdi na menu
 


32. kapitola - První noc ve městě

3. 3. 2008

 „Vypadá to tu opuštěně.“ Konstatoval Ernie, když už dobrých deset minut procházeli temnými ulicemi města.

 „Brzy to tu ožije, nebojte.“ Ujistila je Tonksová.

 „Bydlí tu vůbec někdo?“ Rozhlédl se kolem sebe Justin.

 „Ano i ne.“

 „Ehm… co tím myslíš, Tonksová?“

 „To uvidíte zítra.“

 „Je to tu docela strašidelný, co?“ Ozvala se Hannah.

 „To teda jo.“ Přikývla Orla a ostatní s nimi tiše souhlasili, nikde nesvítily žádné poutače ani nic podobného, jen problikávala světla na semaforu, ale auta žádná.

 „Vidíte ten hotel?“ Ukázala na třípatrovou budovu Tonksová a každý se podíval tím směrem, kterým ukazovala. „Tam bude bydlet druhá skupina, uvnitř máte instrukce a mapu tohohle města, je na ní označené území, které bude tenhle víkend pod vaším dohledem. Myslím, že už se neuvidíme, tak dobrou noc.“ Řekla a otočila se k odchodu.

 „Počkat!“ Křikl za ní Malfoy. „A co ty pokoje?“

 „Myslím, že tady jich bude víc, než je vás.“ Mrkla na něj a Draco spokojeně přikývl, zatímco ostatní si oddechli.

 „Zatím, Tonksová!“ Křikla ještě Hannah, když se rozloučila s Erniem a pak všichni společně stoupili dovnitř. Hned za dveřmi byla prostorná hala s recepcí, ale v té nikdo nestál.

 „Hele, jídelna.“ Zaradoval se Justin a společně s Hannah a Orlou se tam hned vydali. Harry mezitím došel k recepci a s údivem zjistil, že na ní leží hromádka složek a klíče s cedulkami. Na jednom z nich uviděl své jméno, tak ho rovnou strčil do kapsy.

 „Co to tam máš, Pottere?“ Zajímal se Malfoy.

 „Chytej.“ Houkl na něj a hodil mu jeho klíček. „Hermiono.“ I jí podal klíček s jejím jménem a každému dal ještě jednu složku.

 „Díky, Harry.“

 „Odnesu to těm třem.“ Ujal se zbytku Malfoy, takže tam Harry s Hermionou zůstali sami.

 „Jaký máš pokoj?“ Přerušil nastalé ticho Harry.

 „Třicet devítku a ty?“

 „Třináctku.“ Hermiona přikývla a znovu mezi nimi nastalo rozpačité ticho. Harry si přešlápl a zamyšleně se podíval na dveře jídelny, přičemž přemýšlel, jestli odejít teď nebo později. Hermiona si nepatrně skousla dolní ret a otevřela složku, aby se nějak zaměstnala a nemusela se mu dívat do tváře. Ze svízelné situace je zachránila až Hannah.

 „Harry, Hermiono, pojďte, objevili jsme nějaké jídlo.“ Oba se až moc rychle rozešli do jídelny, takže za nimi Hannah hodila zvláštní pohled. „Pojď nám pomoct do kuchyně.“ Zatáhla Hermionu Hannah, když si chtěla přisednout ke klukům.

 „Můžu?“ Ukázal Harry na mapu, kterou si prohlížel Justin.

 „Jasně.“ Přikývl chlapec a přistrčil ji k Harrymu.

 „Tohle je náš hotel.“ Ukázal Malfoy, který seděl naproti nim. „Nejspíš máme nejlepší místo, protože to vypadá, že ten hotel je největší budova.“

 „Jo, myslím, že Fox počítal s tím, že když bude někdo s tebou ve skupině, nemuselo by dopadnout dobře, kdybychom byli v jednom pokoji.“ Řekl Harry.

 „To je dost možný.“ Přikývl zamyšleně blonďák.

 „Co se to s tebou děje, Malfoyi? Od kdy se mnou souhlasíš?“

 „To víš, vzal jsem si k srdci to, co říkal Fox, teď jsme tým.“

 „Ty nějaký srdce máš?“ Zapojil se poprvé do jejich debaty Justin, ale Malfoy se na něj zamračeně podíval.

 „Samozřejmě že mám.“ Zasyčel. „Nejsem můj otec.“ Justin se na něj podíval s vše říkajícím pohledem, ale jeho pusa už zůstala zavřená a Harry trochu nervózně klouzal pohledem z jednoho na druhého.

 „Takže tahle zeleně vyznačená část je naše?“ Zeptal se, aby odvedl řeč někam jinam.

 „Ano.“ Odpověděl hned Malfoy.

 „Dobře.“ Přikývl Harry. „Píše se tam, jak se dozvíme o nějaké vraždě?“ Otočil se na Justina, který měl před sebou rozevřenou složku.

 „Jo, přijde nám to oznámit Tonksová a dovede nás na místo činu, kde nám pomůže s tou charakteristikou. Jinak se tady ještě píše, že kdyby ty úkoly byly známkované, tak všichni dostaneme za H.“

 „Místo činu?“ Zopakoval Malfoy.

 „Jo.“ Ušklíbl se Justin. „Na to, že tady nikdo není, takže nikdo nemůže zemřít, to berou až moc vážně.“

 „S těma mrtvolama bych si starosti nedělal, když Brumbál udělal celý tohle město, tak pár mrtvolek pro něj nebude problém, spíš mám strach, co se stane, až ony-.“ Hodil hlavou směrem kuchyně. „-uvidí místo činu.“

 „A co by se mělo stát?“ Zeptal se Malfoy.

 „No, pokud bude Fox takový šílenec, jak se mi celou dobu, co jsme přišli k městu, jeví, tak zrekonstruuje ten nejhorší případ, na který si vzpomene a Ernie mi říkal, že Hannah se udělalo špatně už jenom z těch fotek.“

 „Ale když tam někde hodí šavli, tak to bude znehodnocení místa činu.“ Zamračil se Malfoy a Harry na něj překvapeně pohlédl.

 „Seš si vědom, že takhle mluví detektivové v mudlovských filmech?“ Zeptal se Harry.

 „Jo, jsem, taky jsem už zjistil, co jsi myslel těma gorilama.“

 „Teda to nějak chytlo.“

 „Ani ne, ale být často s Blairovou taky není špatný.“ Ušklíbl se Malfoy.

 „Malfoyi!“ Rozesmál se Harry a Justin se k němu přidal.

 „Pozor, nese se jídlo!“ Všichni chlapci hned začali sklízet všechny věci a Orla na stůl položila dva obložené talíře. Harry si se zájmem prohlížel Hermioniny rudé tváře, když na stůl pokládala košík s rohlíky, a když si jeho pohledu všimla, odvrátila tvář a zapojila se do hovoru, Harrymu bylo jasné, co bylo jejich hlavním tématem v kuchyni. Po jídle se všichni odebrali do svých pokojů, Harry odemkl ten svůj a než rozsvítil, tak za sebou zavřel, batoh nechal sklouznout z ramene na zem a teprve potom rozsvítil. Celý pokoj byl laděný do modra a pod okny, která byla uprostřed stěny, bylo moderní letiště stejné barvy jako zbytek pokoje. V každém pokoji byla i koupelna, což mu vyhovovalo. Sebral batoh, který spadl na zem a hodil ho na postel a pohlédl z okna na liduprázdnou ulici. Přišlo mu to jako chvilku, co v Prasinkách nastoupil do autobusu, ale zas taková chvilka to nebyla, začínalo se stmívat, z čehož usoudil, že bude něco po pátý. Ještě jednou se rozhlédl po pokoji, zhasnul a odešel zpět do haly, kde narazil na ostatní kromě Hannah.

 „Tady je strašná nuda, chtělo by to něco vymyslet.“ Říkal právě Justin a rozhlédl se po ostatních, kdo přijde s nějakým spásným nápadem.

 „Jo, souhlasím.“ Přikývl Malfoy. „Co budeme dělat?“

 „Svlíkat se a běhat.“ Odpověděl ironicky Harry, který k nim právě došel ze schodů.

 „V tom případě můžeš jít ty, víš kam.“ Uculil se Draco.

 „Klid, něco mě napadlo.“ Ozvala se Orla a zamyšleně hleděla na Harryho. „Pojďte.“ Mávla na ně a vydala se zpátky do patra. Rychle vyběhli za ní a zastavili se u jednoho pokoje, který byl blízko toho Harryho.

 „Co tady-.“ Začal Malfoy, ale byl přerušen Hannah, která právě otevřela dveře a tázavě se na ně podívala.

 „Říkala jsi, že s sebou máš Řachavého Petra, že ano?“ Vypálila na ní Orla.

 „Jo to mám.“ Potvrdila dívka stojící ve dveřích. „Proč?“ Zeptala se zmateně.

 „Probůh, Quirková, já nechci hrát Řachavého Petra.“ Protáhl Malfoy otráveně.

 „Kdo říká, že já jo.“ Ušklíbla se na něj. „Já chci hrát svlékacího Řachavého Petra.“ Všem spadla čelist a nevěřícně se na ni dívali. „No co? Lepší než se svlíkat a běhat.“

 „Cože?“ Zakuckala se Hannah.

 „Ale já to nemyslel vážně.“ Bránil se Harry.

 „To je mi jasný, ani jeden z vás by se nesvlíkl do naha a pak běhal po městě.“

 „A ty jo?“ Zeptal se zájmem Malfoy a přelétl jí pohledem od hlavy k patě.

 „Nech toho a pojď.“ Vtáhla ho do pokoje Hannah, zatímco Orla tam strkala Harryho, Hermionu a Justina.

 „Říkal jsem, že nechci hrát.“

 „Smůla, Malfoyi.“ Ušklíbl se Justin, který právě sledoval Orlu, jak zamyká dveře a klíč si strká do kapsy u kalhot.

 „Takže…“ Zamíchala a rozložila karty Hannah. „Kdo začíná?“ Zeptala se a zvedla obličej od stolu.

 „Harry.“ Vyhrkla Orla a Hermiona se na ni zamračila.

 „Proč já?“ Zeptal se zděšeně Harry. „Byl to přece tvůj nápad, tak máš právo začínat.“

 „Bez tebe by mě to nenapadlo, takže přestaň odmlouvat a dělej.“

 „Ale mě Petr nikdy moc nešel.“ Pokoušel se dál bránit Harry.

 „Tím líp pro nás.“ Do Orly se zapíchly dva nasupeně pohledy, jeden byl Harryho a ten druhý Hermionin.

 „No dobře.“ Povzdechl si Harry, vytáhl hůlku ze zadní kapsy džínů a otočil první kartu, hned na to druhou a vida, jeden pár už odhalil.

 „Pak že mu to nejde.“ Utrousil vedle něj Malfoy. Harry otáčel dál a dál, až mu zbyly čtyři poslední karty, dvě otočil, ale každá byla jiná, rychle je zase otočil, aby mohl otočit jednu jinou, ale najednou se ozvalo ŘACH a naposledy otočené karty vypadly ze hry.

 „Triko dolů.“ Upozornila ho vítězně Hannah, když se stále k ničemu neměl. Jeho pohled na chvilku zabrousil k Hermioně. Čím dřív, tím líp. Pomyslel si Harry a s povzdechem skočilo jeho tričko na opěradle jeho židle, takže tam teď seděl jen v džínách a ponožkách. Orla s Hannah na něj oněměle hleděly a nezdálo se, že by se měly vrátit myslí zpět do pokoje. Harry si trochu odkašlal, aby se probrali a zabralo to.

 „Kdo je teď na řadě?“ Zeptala se dezorientovaně Hannah.

 „Ty.“ Odpověděl Draco a zamračeně sledoval reakci obou příslušnic něžného pohlaví, zatímco Hermiona se na Harryho usmívala. Taky se trochu usmál, ale pak se začal věnovat zase hře, protože Hannah měla namále, ale nakonec to zvládla. Stejné štěstí měli i Justin s Hermionou, ale to skončilo, když na řadu přišla Orla. Harry s potěšením sledoval, jak se červená, když si sundávala to svoje tričko, což se samozřejmě neobešlo bez Malfoyových poznámek. On sám byl na řadě hned po ní, ovšem skončil úplně stejně jako Harry s posledníma dvěma kartami. Harry s nelibostí v očích sledoval, jak všechny tři holky s překvapením sledují Malfoyovu hruď.

 „Tak se předveď, Pottere.“ Podával mu zamíchaný balíček karet a Harry se na něj ušklíbl. Zatímco hledal stejné karty, doufal, že další kus oblečení nebudou kalhoty, ale ponožky, naštěstí pro něj to tentokrát nemusel zjistit. To samé se ovšem nedalo říct o Justinovi, který po další úspěšné hře, jež předvedla Hannah, byl na řadě, takže jeho horní díl oblečení skončil na zemi. Všichni se každou chvíli rozesmáli jako smyslů zbavení a nikdo z nich si nevzpomněl na to, že mezi nimi někdy byla nějaká kolejní rivalita a sám Draco se snad poprvé v životě cítil obklopen přáteli. Hned v dalším kole Harry zjistil, že dalším oblečením na řadě jsou ponožky a jakmile se s nimi rozloučil, musela se Hannah loučit se svým tílkem, které měla místo trika.

 „MacMillan je šťastlivec.“ Komentoval opět Malfoy a všichni se rozesmáli nad jeho výrazem.

 „Budu to brát jako kompliment, ale Erniemu o tomhle radši říkat nebudu, takže se ve škole opovaž jen slovem zmínit, Malfoyi.“ Pohrozila mu prstem před nosem a všichni se znovu rozesmáli. Harry se rozhlédl po všech v místnosti a zjistil, že Hermiona už je jediná, kdo na sobě měl zatím všechno. Harryho vnitřní já se rozdělilo na dvě části a jak už to bývá, tak každá chtěla něco jiného. První část se přikláněla k tomu, aby Hermiona prohrála a musela začít se sundáváním, ale ta druhá s tím ani trochu nesouhlasila, pokud byli v dohledu Malfoy s Justinem. Tentokrát z toho jako vítěz vyšla první část, protože ani Hermiona tomu tohle kolo neutekla.

 „Hermiona, Hermiona, Hermiona!“ Povzbuzovali jí ostatní kromě Harryho, který se jenom lehce usmíval. Bezmocně na něj pohlédla a rychle ze sebe sundala triko.

 „Teda Grangerová.“ Pískl obdivně Malfoy, ale vzápětí ucítil mezi žebry Harryho loket. „Au!“

 „Nech si toho, jo?“

 „Nebuď takovej hamoun, Pottere.“ Hra pokračovala dál do deseti, kdy na sobě všichni měli jenom kalhoty. Právě byl na řadě Justin a celou dobu měl namále, až ta osudná chvíle nastala, všichni kolem něj vykřikli a rozesmáli se.

 „Dělej, Jusi!“

 „To dáš, Justine!“

 „Do toho, Justine!“ Křičeli jeden přes druhého. Během chvilku už před nimi stál jenom v zelených boxerkách a pak už to celé mělo rychlý spád, Orla mu otevřela dveře a on hned vyšel ven, aby se dostal do svého pokoje, protože se nemohl obléknout, dokud tam nebude, což byla dohodnutá podmínka, která platila pro všechny. Vzápětí po něm vyšel ven i Malfoy a v závěsu za ním šli Harry s Hermionou a Orlou. Harry zaplul k sobě do pokoje a okamžitě padnul na postel, kde se držel za břicho a hluboce oddechoval, ani se neobtěžoval s oblékáním nebo rozsvěcením. Chvíli jen tak ležel, ale pak otočil hlavu k nočnímu stolku, na kterém byl budík, bylo půl jedenácté. Těžce se zvedl do sedu a chtěl si rozepnout džíny, když uslyšel z venku šoupání bot o chodník, opatrně vykoukl z okna a uviděl vysokou postavu v dlouhém a těžkém kabátě s kloboukem na hlavě. Rychle si oblékl sundané tričko, ještě si natáhl mikinu a bez ponožek vlezl do bot, pak ještě sebral hůlku z nočního stolku a teprve potom se potichu, ale rychle vydal dolů. Na chodbě byla tma, což se mu nelíbilo, protože pochyboval, že by někoho z nich napadlo zhasnout. Potichu se plížil tmou až ke schodům, po kterých sešel dolů a pohlédl skleněnými dveřmi ven, ale nikdo tam už nestál. Jako pokaždé, když dělal něco nebezpečného, cítil, jak jeho srdce zběsile tluče a jeho dech se přívalem adrenalinu zrychluje. Svou hůlku stiskl ještě pevněji a vyšel ven na chladný lednový vzduch. Ulici osvětlovaly pouliční lampy a po jakémkoliv pohybu nebylo nikde vidu ani slechu. Pohlédl na tmavou křižovatku na konci ulice, ale ani tam nikdo nestál. Zamračeně se rozhlížel kolem sebe, ale stále nikoho neviděl, mohl to snad být jenom nějaký přelud? Zamyšleně se otočil, aby se mohl vrátit do hotelu.

  „ÁÁÁÁ!“ Vykřikl, ale okamžitě se uklidnil, protože ve světle lamp poznal Malfoyovu bledou tvář.

 „Viděl si ho taky?“ Zeptal se šeptem a ani slovem nekomentoval Harry zděšení.

 „Jo.“ Přikývl potichu.

 „Co se děje?“ Vykoukly z oken Hannah a Orla, které je měly stejně jako on a Malfoy okno do téhle ulice.

 „Sejdeme se v jídelně!“ Křikl Malfoy. „Řekněte to Grangerový a Finch-Fletchleyovi! Nemá to město bejt k sakru prázdný?“ Otočil se zpět na Harryho.

 „Mělo by.“

 „Jdem dovnitř.“ Rozhodl Draco po chvíli, během níž se oba rozhlíželi na všechny strany.

 „Malfoyi!“ Vyhrkl Harry a ukázal k semaforu na křižovatce, kde stála nějaká postava, ale jakmile si všimla, že Harry ukazuje tím směrem, tak zmizela ve tmě.

 „Co?“ Pohlédl tam Draco.

 „Někdo stál u toho semaforu.“

 „Dobře, ale pojď už dovnitř, Pottere, jsme tady docela na mušce.“ Harry přikývl a oba rychle vstoupili do budovy.

 „Co se stalo?“ Zeptala se ihned Hermiona.

 „Uslyšel jsem z venku kroky, přímo před hotelem někdo stál a podle postavy a oblečení bych řekl, že to byl nějaký muž.“

 „Já ho viděl taky, ale když jsem vyšel ven, neviděl jsem nikoho jiného než Pottera.“

 „Ale proč jsi křičel Harry? On tě snad napadl?“ Zeptala se vyděšeně Hannah.

 „Myslím.“ Ozval se znovu Malfoy. „Že jsem ho trochu vyděsil.“ Řekl a všichni překvapeně zvedli obočí.

 „Jo, trochu jo, myslel jsem, že se mi ten chlápek přikradl za záda.“ Přiznal Harry a sedl si vedle Justina na židli. „Otázkou ovšem zůstává, kdo nás to poctil svou návštěvou.“

 „Vzhledem k tomu, že by je tohle město opuštěné, nebo by aspoň mělo být, tak to musel být jedině Fox.“ Řekl Malfoy, který na rozdíl od Harryho stále stál.

 „A pokud to on nebyl?“ Odvážila se Orla.

 „Tak máme docela velkej problém.“ Odpověděl Harry.

 „Přesněji jsem v prdeli.“ Opravil ho Malfoy.

 „Pokud musíš být upřímný.“ Pokrčil rameny Harry.

 „Jak můžete být tak klidní?“ Zeptala se nevěřícně Hannah a střídavě pozorovala Harryho a Malfoye.

 „Jsem syn Luciuse Malfoye.“ Odpověděl Draco, ale nepřestal pochodovat po místnosti. Vše říkající odpověď. Napadlo Harryho. „A vůbec, Abbottová, kde bereš tu jistotu, že jsem tak klidnej jak vypadám?“ Otočil se na ní.

 „Myslím, že bude nejlepší, když se budeme držet pohromadě.“ Řekl Harry po chvilce ticha, které rušili jen blonďákovi kroky.

 „Největší blbost, která tě mohla napadnout, Pottere.“

 „Tak tady přestaň pochodovat a něco vymysli sám.“ Zavrčel Harry a Malfoy se skutečně zastavil.

 „Je nás šest, takže bych udělal tři dvojice, které by byly spolu v jednom pokoji.“

 „Proč tři dvojice a ne dvě trojice?“ Zeptal se Justin.

 „Protože by to pak bylo nevyvážený a v jedný trojici by byli dva kluci a v druhý zas dvě holky.“

 „Souhlasím s Malfoyem, tohle řešení bude nejlepší.“ Postavil se vedle něj Harry.

 „Takže Potter bude s Grangerovou, Finch-Fletchley s Abbottovou a já s Quirkovou, souhlas?“ Zeptal se a všichni postupně přikývli.

 „Ale co máme udělat, když toho chlápka zase uvidíme?“ Zeptala se Hannah.

 „Vzhledem k tomu, že nám nikdo neříkal, abychom tady dopadávali nějaké zločince, tak bych si ho nevšímal a použil kouzla jedině v případě sebeobrany.“ Navrhl Harry.

 „Jo, kdyby chtěli, abychom někoho dopadli, tak by nám o tom řekli, víte, co myslím, něco podobného jako s tamtím Bystrozorem.“ Souhlasil Malfoy.

 „Jo, takhle to vypadá jako další Foxova zkouška.“ Přikývl i Justin.

 „Tak jo, ráno v osm tady.“ Ukončil to Harry a všichni společně se zvedli a vyšli do patra, kde zalezli do pokojů.

 „V čím pokoji budeme?“ Otočil se na dívku Harry.

 „Ve tvým, má výhled na tu ulici.“ Rozhodla Hermiona a on otevřel dveře, aby mohla vstoupit dovnitř. Když byli oba uvnitř, zamkl dveře a klíč nechal v zámku.

 „Harry, to co se stalo-.“

 „Nech to plavat.“ Přerušil ji.

 „Ne, to nemůžu, mrzí mě to a byla to jedna z největších chyb v mém životě.“

 „Já se taky nechoval zrovna nejlíp, bolela mě jizva a cítil jsem v sobě jeho vztek, což všechno ještě víc podnítilo, ale to je moje chyba, mám v nitroobraně stále ještě co zlepšovat.“

 „Ale nebýt toho, že-.“

 „Tak bychom se pohádali kvůli něčemu jinému.“ Dokončil za ni a sednul si vedle ní na modré letiště.

 „Takže všechno zase v pořádku?“ Zeptala se, Harry se usmál a něžně ji políbil.

 „Teď už ano.“ Zašeptal jí do ucha a na neznámého muže úplně zapomněl, když ústa přemístil o něco níž na její krk. Hermiona hluboce vzdychla a její ruce si začali hrát se zipem jeho mikiny a zatímco on se stále zabýval jejím krkem, ona mu mikinu sundala a rukama zajela do černých vlasů, čímž způsobila, že zvedl hlavu a pohlédl jí do obličeje. Oba se usmáli, než se jejich rty spojily v polibek a Harry dívku jemně položil na postel. Zrovna zajela rukama pod jeho tričko, když se znovu ozvali ty šoupavé kroky. Okamžitě se od sebe odtrhli a Harry s hůlkou v ruce se postavil vedle okna, snažil se tomu neznámému podívat do tváře, ale stín, který mužovu tvář zahaloval díky klobouku na hlavě, mu to znemožňoval. Chvíli jen tak postával před hotelem, ale pak se otočil a odešel nevědomý si toho, že za sebou nechal šest vystrašených studentů.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

sqvělé

bejuska,11. 3. 2008 11:04

je to superacka kapitola doufam zhe co nevidet bude dalsi..................

www.dvorkin.blog.cz

Simple,10. 3. 2008 18:24

brutálne dobrá poviedka fakt:) teším sa na pokračovanie...nevieš približne kedy pridáš novú kapču?dikk

kdy bude další?

ketý,10. 3. 2008 16:36

ráda bych se zeptala kdy bude další

supr

lotto,9. 3. 2008 20:52

supr povídka a skvělá kapča, su zvědavý jak se to vyvine dál

Super

Veruu ,9. 3. 2008 19:44

Ahoj,máš moc pěkný stránky.Narazila jsem na ně teprve nedávno a pořádněn sem se do tvejch příběhů začetla.Dneska sem teda dočetla i tuhle kapitolu.Máš to tu opravdu moc hezký,příběh mě plně zaujal a těším se na jeho další pokračování =) .Tak ať tě to neomrzí ;) ..

:-)

Katren (Kat),5. 3. 2008 21:44

Artur: díky :))
Lucy: lepší dodatečně, než vůbec, díky
s tou osobou... no, přestože tam nikdo nežije, tak tam NĚKDO je a tím nemyslím studující Bystrozory

super

Lucy,4. 3. 2008 11:00

dodatečně dodávám komentář sem včera nějak zapoměla :D Takže moc se mi to líbilo je to velice zajímavé a zajímá mě kdo je ta osoba. No nechám se překvapit :) a To že Malfoy se chová zatím celkem pěkně je taky dobrý nápad. Jo a konečně se ti dva Harry a Hermiona usmiříli. No nic tak se mějte ahoj :D

ahoj

artur,3. 3. 2008 22:49

ja jsem spokojený že "kat" píše po svém
prostě nádherně
celá kapitolka mě doslova pohltila
no k rychlosti přidávání mě připadá super musíme být trpělivý, když udrží dosavadní tempo a kvalitu tak to bude nádhera

:-)

Katren,3. 3. 2008 19:10

díky, chyby opravena a co se týká přidávání... opravdu se na to o pracovním týdnu nedokážu pořádně soustředit a potom, když je celá škola za mnou a já v pátek odpoledne sedim doma, tak to mnohem líp

Dobrý

Mozkomor,3. 3. 2008 18:36

Chceš slyšet o chybách, tak poslouchej:-)
V odstavci, kde Harry prvně vleze do pokoje je napsáno: "Sebral baťoh, který hodil ho na postel a ..." To je blbost, buď: ", který hodil na postel, a..." nebo ", hodil ho na postel a..."
Jinak musim říct, že sem si chyb moc nevšímal, protože mě prostě pohltil příběh:-)

Tahle kapča mě fakt potěšila, hlavně , že se usmířili:-) A kdo je ten divnej maník? To bude ještě srandy:-) enom je mi líto, že přidáváš jen jednu za tejden, ale když to jinak nejde...

Hezká kapča

turelie,3. 3. 2008 18:00

Super kapča.Dobře se to vyvíjí.