Jdi na obsah Jdi na menu
 


24. kapitola - Zpět do Bradavic

26. 10. 2007

Po celém nástupišti se rozvalovala bílá pára, která vycházela z červeného expresu a kdybyste se rozhlédli kolem sebe, viděli byste samé děti objímající své rodiče, kteří by se na své děti smáli, některé maminky by možná i plakaly a jejich dcera nebo syn se ji snažili uchlácholit. Mnohé z dětí by své rodiče ujišťovali, že nebudou porušovat školní řád a určitě brzo napíší, co všechno se ve škole stalo. To všechno byste ještě před rokem viděli, ale teď bylo nástupiště poseto ustaranými rodiči a vyděšenými dětmi, všichni věděli o Voldemortově návratu a plno z nich četlo zvláštní vydání Denního věštce, ve kterém se psalo o očarovaném kombajnu.

 „Pokud jste si něco nechali na ústředí, tak napište a my vám to pošleme.“ Ujišťovala je paní Weasleyová.

 „Ve vlaku budou lidi z řádu, v každém vagonu někdo, takže kdybyste něco potřebovali, tak víte, kde nás hledat.“ Řekl Remus a podíval se na hodinky. „Já budu v prvním a Tonksová v posledním.“ Všichni přikývli, ale to už je k sobě mačkala uslzená paní Weasleyová a oběma svým dětem vlepila pusu na tvář. Ron se jen nervózně rozhlížel kolem a snažil se odhadnout, kolik lidí to asi vidělo, naopak Ginny se matku usmála a sama ji objala.

 „A taky budu radši, když uvidím dopis od vás a ne od profesorky McGonagallové.“

 „Myslím, že tahle změna by prospěla každému z nás.“ Ozvala se Tonksová, která právě přišla k nim. „Pojďte, už bychom měli nastupovat.“ Řekla, když se nástupištěm rozlehl pískot. Všichni přikývli a než stihli nastoupit do vlaku, tak si je odchytila paní Weasleyová a znovu všechny objala.

 „Neboj, Molly, jakmile dorazíme do Prasinek, tak ti pošlu zprávu.“ Ujišťoval ji Remus a podal ženě kapesník, ta se do něj s tichým díky vysmrkala. „Měla bys jít, Artur nevypadal moc dobře, když se vrátil, bude tě teď potřebovat.“ Paní Weasleyová přikývla, ještě jednou všem zamávala a s hlasitým prásk se přemístila zpátky na Grimaldovo náměstí.

 „Potřebuju s tebou mluvit, Harry.“ Otočil se ke svému svěřenci. Ten přikývl a mávl na ostatní, ať zatím najdou kupé.

 „Co potřebuješ?“ Zeptal se, když byli z doslechu všech.

 „Máme zprávu, že Voldemort něco chystá, jenže nevíme co a potom, co se o prázdninách stalo, to asi už nezjistíme, tak snadno.“ Harry přikývl.

 „Ale proč mi to říkáš?“

 „Chci, abys byl připravený, Harry, kdyby se něco stalo, chci, abyste se ty, Ron, Hermiona a Ginny dostali pryč a přivolali pomoc.“

 „Co by se mělo stát?“ Zeptal se s obavou v hlase.

 „Na tom nezáleží, prostě buď připravený.“

 „Remusi, co chystá?!“ Zavrčel šeptem, protože kolem nich právě proházel hlouček holek a se zájmem si je každá z nich prohlížela.

 „Jsou to všechno jenom dohady.“

 „Remusi!“

 „Chce zaútočit na expres, možná.“ Harryho oči se na okamžik změnily v tenisáky. Nejen proto, že nejobávanější černokněžník této doby je možná poctí svou návštěvou, ale i kvůli tomu, co po něm Lupin chce.

 „To snad nemyslíš vážně?! Ty si snad myslíš, že tady všechny nechám na pospas, když jedinej důvod, proč chce na vlak zaútočit, jsem já!“ Remus si nervózně skousl dolní ret a podíval se chlapci do očí.

 „Prostě to uděláš, Harry.“

 „Tady nejde jenom o mě, že ano, Remusi.“

 „Ne nejde, ale to je věc řádu. Teď už běž, jo a, Harry, neříkej o tom nikomu, není to jistý a nechceme, aby zavládla panika.“ Harry se na něj jen naštvaně podíval.

 „Nedívej se na mě tak, prostě ti to nemůžu říct.“ Chlapec si povzdechl.

 „No dobře.“

 „Myslím, že by s tebou někdo chtěl mluvit, Harry.“ Oznámil mu muž a pohlédl za něj. Mladý Potter se otočil a uviděl Nevilla.

 „Omluv mě.“

 „Jen běž.“ Přikývl Lupin

 „Ahoj.“ Pozdravil rozpačitě Harry.

 „Ahoj, to byl profesor Lupin?“ chlapec s havraními vlasy se otočil na vlkodlaka, který se právě bavil s vysokým černochem.

 „Jo, je to Lupin.“ Přikývl Harry. „Je místo Siriuse mým opatrovníkem.“ Vysvětlil.

 „No a kde je Ron s Hermionou?“ Rozhlédl se kolem Neville.

 „Šli napřed, Remus si se mnou ještě potřeboval promluvit.“

 „Víš, četl jsem v novinách, teda spíš babička četla, že tě Voldemort vydíral a proto jsi se choval, tak jak jsi se choval.“ Přerušil ticho Neville.

 „Jo to je pravda, jak to, že mě vydíral, tak i to, že se o tom psalo.“ Potvrdil Harry a pohlédl kamarádovi do očí.

 „No, hrál jsi to poměrně přesvědčivě.“

 „Díky, Neville.“ Usmál se trochu Harry, chtěl ještě něco říct, ale ozval se další pískot a vlak se pomalu rozjížděl. „Asi bychom měli najít ostatní.“ Neville přikývl a ještě jednou se ohlédl na svého bývalého, a tak oblíbeného profesora. Pomalu procházeli vagóny a ať prošli kolem jakéhokoliv kupé, tak všichni ukazovali na Harryho a něco si říkali. Jak tohle nenáviděl, ale co mohl dělat. Konečně došli ke kupé, kde už seděla Lenka, Hermiona, Ron a Ginny, Harryho poměrně překvapila přítomnost Ronovy sestry, čekal že bude někde společně s Deanem, jenže nebyla. Harry vstoupil až po Nevillovi a automaticky si sedl vedle Hermiony, která se o něčem bavila s Ginny a Lenkou.

 „Konečně jste tady, už jsem si myslel, že tu s nima budu navždy sám.“ Ozval se Ron, Harry s Nevillem se usmáli a dívky se na něj zašklebily.

 „Neříkej, že ti naše společnost byla nepříjemná.“ Řekla Ginny a sladce se na svého bratra usmála.

 „Proč ty vůbec nejsi s Deanem?“ Zeptal se jí Ron.

 „Rozešli jsme se.“

 „Kdy?“ Zeptal se Harry.

 „Po tom plesu.“

 „Proč?“ Zeptal se do třetice Neville.

 „No zrovna vám to tak budu vyprávět.“ Zbytek cesty se bavili o všem možné a kolikrát i nemožném a v souvislosti s tím i o nemožných lidech jako například celá Malfoyova famílie. Do Prasinek dorazili kolem sedmé večer a všichni studenti, kteří jako dopravu zvolili Bradavický Expres začali pomalu vystupovat, a přitom se vesele bavili o prázdninách, které prožili. Když se Harry konečně dostal ven z vlaku, ovanul ho chladný horský vzduch, jenž ho přinutil zapnout si bundu až ke krku. Všude kolem byl sníh a zem pod jeho nohama byla pokryta ledem. Ohlédl se a pohlédl na své přátele, jak opatrně, aby neupadli, vylézají z vlaku. Jako první k němu došla Ginny, která ovšem zase hned odešla a vřítila se do náruče kamarádkám z jejího ročníku.

 „Holky jsou blázni.“ Zkonstatoval to Ron, když pohlédl na svou sestru, ale vzápětí ho někdo šťouchl do žeber.

 „Nech si ty poznámky.“ Ozvala se Hermiona, Harry se usmál a jenom si ji přitáhl blíž k sobě, potom všichni společně vyrazili ke kočárům, které už čekaly na přijíždějící studenty.

 „Podívejte se, co to je?“ Vykřikl najednou jeden prvňák a ukázal na zelený paprsek, který vystřelil do vzduchu a jakmile se rozprskl, tak se na černé obloze objevila lebka s hadem. Plno studentů začalo křičet a rychle utíkali pryč.

 „KLID, VŠICHNI RYCHLE NASEDNOU DO KOČÁRŮ, KTERÉ VÁS ODVEZOU DO HRADU, RYCHLE!“ Ozval se nástupištěm něčí zesílený hlas. Harry se ohlédl a uviděl Pastorka.

 „Jděte do kočáru.“ Otočil se Harry na Hermionu, Rona, Nevilla a Lenku.

 „Bez teb-“

 „BĚŽTE!“ Křikl na ně a začal je tlačit ke kočáru. „A zburcujte všechny profesory!“ Pokud někdo z nich chtěl ještě něco říct, měl smůlu, protože se Harry otočil a rozeběhl se zpět k vlaku, kde stáli příslušníci řádu a pohledem si měřili Smrtijedy, kteří přicházeli z vesnice.

 „Až dorazíte do hradu, udělejte to, co Harry říkal.“ Otočila se na ně Hermiona a rozeběhla se za Harrym.

 „Hermiono! Sakra, za tohle mě Harry zabije. Je vám jasné, co máte dělat?“ Zeptal se Ron dvojice.

 „Budeme taky bojovat.“ Ozval se odhodlaně Neville a užuž chtěl taky vyběhnout, ale Ron ho chytil a strčil ke kočáru.

 „Na tohle teď není čas, neříkám, že nejste dobrý, ale úplně stačí, když bude Harry naštvanej na mě s Hermionou a teď už běžte, každou chvíli na vás můžou Smrtijedi zaútočit.“ Neville se sice dál tvářil naštvaně, ale přesto vstoupil do kočáru a ten se s nimi rychle rozjel k hradu. Konečně se taky rozeběhl k Harrymu a už z dálky viděl, jak se Hermiona dohaduje s Harrym.

 „To že talisman máš ty, ještě neznamená, že si ochráncem jenom ty!“
 „Když už jste tady, tak se aspoň nehádejte, proč si vždycky musíte najít tu nejnevhodnější chvíli na hádky?!“ Křikla na ně Tonksová.

 „Ježiši, kolik vás ještě přijde?“ Zeptal se sám pro sebe Remus, když si všiml Rona, který právě dobíhal k nim.

 „Proč je pro vás tak těžký pochopit, že jsou i věci, do kterých vám nic není?“ Přidal se Kingsley, který právě přišel k nim.

 „A proč je pro vás tak těžký pochopit, že už nejsme malí?“ Oplatil mu Ron, ale byli nuceni se přestat hádat, protože nejmíň čtyřicet postav v černých pláštích se rozesmálo.

 „Ale, ale, koho pak to tu máme? Členové Fénixova řádu a tři studenti, jak dojemné.“ Ušklíbla se jedna z mnoho postav v černém.

 „Lucius Malfoy a osobně.“ Odvětil taky s úšklebkem se Kingsley a pohlédl na něj.

 „Copak, Pastorku, nejste rád, že se znovu setkáváme? Přiznávám, že situace, při kterých se setkáváme nejsou zrovna příjemné, ale vždyť jsme staří známí ze školy.“

 „Ach ano, naštěstí jsme nikdy nebyli přátelé.“

 „Jsem rád, že máme stejný názor, IMPEDIMENTA!“

 „PROTEGO!“ Tohle jako by byl pro ostatní povel do boje a vzduchem začaly létat všemožné kletby a kouzla. Harry se sklonil právě včas, aby uhnul před krvavě rudým paprskem, ale rychle se musel znovu zvednout, protože na něj mířilo dalších pět kouzel. Smrtijedi opravdu nelenili a zasypávali je hromadou kouzel, Harry pohledem zkontroloval Hermionu s Ronem, kteří se k němu snažili dostat. Byl schovaný za lokomotivou a nenápadně likvidoval Smrtijedy, kteří si ho nevšimli. Harry se ohlédl a uviděl, jak na Remuse ze zadu letí nějaká kletba, pomocí jeho moci ji zneškodnil a poslal na jiného Smrtijeda.

 „Sakra.“ Vydechl Ron, když konečně doběhl k Harrymu. „Tohle mi vážně nechybělo.“

 „Měl jsi na výběr, tak si teď nestěžuj.“ Prohodil Harry a zkoumal, kolik ještě zbývá Smrtijedů, a že jich ještě bylo hodně. „Kde je vůbec Hermiona?“ Zeptal se, když se otočil zpět na Rona.

 „Už jsem tady.“ Řekla a lapala po dechu. Harry se na ně podíval, oba byli rozcuchaní a na oblečení měli malé trhlinky. „Ani si nedokážeš představit, jak těžké je utíkat, bránit se a ještě se pokoušet někoho dostat.“

 „Upřímně, Hermiono, já si to představovat nemusim, já to znám.“ Usmál se trochu Harry, ale rychle je oba strhl k zemi, protože místem, kde stáli jeho přátelé, proletěli dva zelené paprsky. Z dálky mohli slyšet tlumené nadávky, Harry neváhal ani chvilku a přesně tím směrem poslal několik kouzel, netušil, jestli se trefil, ale rozhodně odsud museli vypadnout dřív, než se do nich někdo trefí.

 „Dělejte, pojďte za mnou.“ Rozkázal Harry a vmísil se mezi bojující páry, Hermiona se okamžitě rozeběhla a Ron je s vystrašeným výrazem následoval.

 „Až se tohle dozví mamka, tak mě zabije, pokud vůbec bude mít příležitost, což mít nemusí, protože se o to postaraj Smrtijedi.“ Huhlal si a hbitě se vyhýbal bojujícím členům řádu a zbloudilým kletbám.

 „Mdloby na vás!“ Vykřikl Harry a Smrtijed, který se ze zadu plížil k Tonksové odletěl několik metrů dál.

 „Díky.“ Stačila křiknout Bystrozorka mezi kletbami. Harry, Ron a Hermiona postupovali víc a víc do středu bitvy, kde létaly ty nejzákeřnější kletby.

 „Snažte se odzbrojit nebo omráčit nějaký Smrtijedy, ale dávejte si pozor!“ Křikla Harry přes rameno, ale vzápětí ho něco odhodilo a on spadl na zem. Pohlédl nahoru, aby zjistil, co se stalo, ale jediné, co viděl byly černé pláště a tři hroty hůlek.

 „Slavný Harry Potter.“ Ušklíbla se jedna z postav.

 „Pán zla by tě rád viděl, Pottere.“ Ozvala se druhá.

 „Takže teď půjdeš s náma.“ Dodala třetí.

 „Ale pánové, snad si nemyslíte, že půjde.“ Ozvalo se za Smrtijedy a dřív než se stačili otočit, byli omráčeni Harrymu neznámým kouzlem. Jakmile zakuklenci dopadli na zem, pohlédl před sebe, aby zjistil, kdo že mu to vůbec pomohl, ale v momentě, kdy mu pohlédl do tváře, zkameněl.

 „Cedriku?“

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Klid:-)

Mozkomor,21. 11. 2007 9:58

No vidíš, že to de. Vždyť stačí dát vědět, že pokračuješ, ale nemáš moc času, to bohatě stačí, nemusíš vypisovat svý známky ze školy:-)

:-/

Katren,20. 11. 2007 16:42

tak to prrr, na čtenáře fakt nezapomínám, ale kdyby jste měli průměr z občanky ke čtyřce, z rodinky ke trojce, chemii mezi trojkou a dvojkou a plno dalších předmětů na dvojku, tak byste se taky možná snažili víc učit než psát, omlouvám se, že nic nepřibývá, ale každou volnou chvilku se snažim něco napsat

Tohle mi nedělej

Mozkomor,20. 11. 2007 16:00

Ale holka, tohle přece nejde, vždyť už tady hrozně dlouho, to vážně ještě nemáš kapču?
Dobře, chápu, že třeba neni nápad, tak dej alespoň vědět, že se snažíš, je to hrozně deprimující, vypadá to, že si na nás, tvé věrné čtenáře zapomněla.

aaaa

KiVi,17. 11. 2007 16:57

tak coooo jakej TEN Cedrik???mnooo tak přidej prosím další:)

ou .. konment

Dymer,16. 11. 2007 14:31

Moc moc pěkná povídka ... právě jsem ji dočetl ...
No a už se moc těším na pokračování!

Nemáš vůbec zač :-)

Mozkomor,7. 11. 2007 8:53

Já přesně vim, o čem mluvíš, nejhorší je, že já se radši věnuju psaní, než škole, ikdyž nevim, co zrovna psát.

:-)

Katren,6. 11. 2007 17:27

neboj, zatím nemám v plánu s psaním seknout, jenom mě poměrně dost vytěžuje škola, ale jinak děkuju za komentík :))

Hlavně s tim nesekni

Mozkomor,6. 11. 2007 11:13

To je můj názor, byla by škoda, kdyby tahle povídka skončila. Líbí se mi, že tu Harry nechodí s Ginny ale s Herm, je to něco, co se zas až tak často nevidí... Moc dobrá povídka, co víc by se dalo říct...

ahoj

artur,28. 10. 2007 20:59

to chce klid (až dopíšeš tak dopíšeš) ale aby ten klid netrval "měsíce" :-)

:-)

Katren,28. 10. 2007 19:06

mám ji rozepsanou, ale trochu jsem se zasekla, ale pokusim se tím co nejdřív prokousat a dopsat ji

dotaz

petr,28. 10. 2007 17:50

hele kdy bude další kapitola k strážci bíle magie

:-)

Katren,27. 10. 2007 20:01

Andy, Artur, Petr: díky, cením si toho :))

zdar

petr,27. 10. 2007 13:21

dobrý

ahoj

artur,27. 10. 2007 0:19

jo je to super kapitola .
včera jsem našel citát který přesne vystihuje tvou povídku :
Nic na světě nemá takovou cenu, abychom se museli vzdát toho, co milujeme.

"ALBERT CAMUS"

jjj

Andy,26. 10. 2007 22:30

je to moc dobry!!!! :-D jen tk dál :-)

:-)

Katren,26. 10. 2007 17:55

budu se snažit, ale nic neslibuju

; )

Emík,26. 10. 2007 17:29

Sem ráda že konečně přibyla nová kapitolka, doufám že brzo bude další :))

...

Karča,26. 10. 2007 13:36

Teda.. to bych vůbec nečekala... jsem zvědavá co to bude s tím Cedrikem...