Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


2. kapitola - Narozeniny

13. 3. 2015

Harry se očekáváním ani nepohnul a pohledem vyzval svého dnešního hosta, aby konečně začal.

„Víš, Hermiona je hodně plachá a stydlivá holčička, ještě než nastoupila do školy, tak uměla číst a psát. A protože se nám narodila začátkem září, tak vždy byla nejstarší v ročníku, nabízeli nám, aby přeskočila minimálně jeden rok, a i když postupové zkoušky složila na výbornou, my nechtěli, nějak jsme marně doufali, že si přece jenom najde nějaké kamarádky, ale nestalo se tak. Asi proto se o to víc ponořila do studia. Když nám tenkrát přišla profesorka McGonagallová říct, že je Hermiona čarodějka a může studovat v Bradavicích, ani jsme ji nechtěli pustit, ale ona byla tak nadšená, čekala, že to pro ni bude konečně výzva,“ začal pan Granger zevrubně.

„První pololetí domů psala sice optimistické dopisy, ale my přesto poznali, že jí je smutno a pořád si nenašla žádné přátele, až když přijela na Vánoce, tak byla konečně šťastná. Možná díky tomu jsme nějak ustáli tu její příhodu s trollem a pustili ji do školy i po Vánocích. Když nám po druhém ročníku vyprávěla, že byla víc jak měsíc zkamenělá a po škole se potloukal obrovský had, který zabíjel pohledem, zase jsme váhali, ale když nám řekla, že její nejlepší kamarád ho zabil mečem, poznali jsme, že nedovolíš, aby se jí stalo něco zlého. O třetím ročníku už nám toho moc nepověděla, začala dospívat a už měla kamarádky, tak se už tolik nesvěřovala. Vyprávěla, jak jste vyhráli famfrpálový pohár, zachránili Klofana a že jsi objevil svého kmotra. Loni mluvila vlastně jenom o tobě, o sobě neřekla skoro nic, na druhou stranu to co říkala o tobě, nám toho napovědělo dost i o ní.“

„No dobře chápu, ale co to má společného s tím, jak se teď chová?“ nevydržel to už Harry a přerušil ho.

„Už se k tomu dostávám. Říkal jsem to proto, abys věděl, jak dlouho jí trvalo, než si našla přátele, proto pochop, že i když jí je skoro sedmnáct, ještě nikdy s nikým nechodila.“ Harry užuž chtěl něco namítnout, ale Erik ho gestem zarazil.

„Ani s Krumem, když jsme u něj byli na prázdninách, tak si dali sotva letmý polibek.“ Tentokrát Harry nic neříkal, ani když se pan Granger odmlčel.

„Víš Hermiona nesnáší, když si v něčem není stoprocentně jistá, nemyslím tím váš vztah, tím jsme si už jistí všichni, Sirius se mi to pokusil vysvětlit, moc tomu ale nerozumím, zdálo se mi, že mi z neznámého důvodu nemohl říct všechno, ale pochopil jsem, že vás spojuje velmi mocná magie. A z toho co o tobě vím, nedopadla moje dcerka špatně.“ Usmál se na Harryho a navázal, kde přestal. „Tím že si není jistá co dělat, jak se chovat, co říkat a co očekávat, tak se radši vyhýbá možnostem, kdy by s tebou byla sama.“

  „Ale já bych na ni nikdy v ničem netlačil,“ vyhrkl Harry, i když si byl vědom toho, že možná trošku lže.

„Já vím, Jeane se jí to pokusila vysvětlit a snad se jí to i podařilo, ale ještě chvilku to Hermioně může trvat, navíc,“ opět se odmlčel, „pokud se místním drbům dá věřit, tak ty máš v tomhle směru o hodně víc zkušeností.“ Usmál se na něj pan Granger a šibalsky zamrkal.

Harryho to úplně odzbrojilo, když si tenkrát začal s Tonksovou, nečekal, že z toho budou takové komplikace, chtěl nabít praxe, aby se pak před tou pravou nestyděl, s tím že ta pravá nebude mít zkušenosti a bude mít kvůli jeho románku z něj strach, s tím poněkud nepočítal.

„Jo, já už radši půjdu, už takhle mi to žena ráno pěkně vytmaví,“ rozloučil se pan Granger s hodně opilým a teď i hluboce zamyšleným chlapcem a odešel.

Ráno se Harry probudil na pohovce, v puse měl jak v polepšovně, hlava ho bolela jak střep a měl dojem, že bude každou chvíli zvracet. Do koupelny to stihl tak tak, dokonce se i trefil do mísy, byl na sebe několik vteřin i pyšný, než se mu zase zvedl žaludek a on v duchu sliboval, že už nikdy nebude pít.

Po ledové sprše a dvou plných sklenicích vody už mu bylo o něco lépe, ale i tak se raději rozhodl vynechat snídani a ještě se šel natáhnout, tentokrát už do postele.

Znovu se probudil někdy odpoledne, žaludek měl pořád jako na vodě, až teď plně ocenil Pomejdanovou první pomoc Weasleyovic dvojčat, škoda že právě žádnou neměl.

Byl i rád, že v jídelně nikdo nebyl, a tak mohl hustou horkou česnekovou polévku, kterou mu ochotně naservírovala Yuki, usrkávat bez ostychu a tak dlouho, až mu úplně vychladla.

Zase mu bylo o něco lépe, přesto to na společnost úplně nebylo, tak se vydal do svého pokoje, kde se pokoušel číst, ale spíš přemýšlel o tom, co mu včera řekl pan Granger a co s tím bude dělat.

Jasně časem se to všechno spraví, říkal si, ale přese všechno, co tvrdil včera Erikovi a sám sobě, cítil, že nějaké ty intimnosti mu přece jenom trochu chybí.

V hlubokém zamyšlení znovu usnul, aniž by k něčemu dospěl.

Ráno ho vzbudil příšerný zvuk z jeho vlastního břicha, kručelo mu v něm, jako by dva dny nic nejedl, a když se nad tím krátce pozastavil, byla to i skoro pravda. V jídelně byl pochopitelně jako první, byla neděle a k tomu sotva šest hodin ráno, přesto se ihned objevila Yuki. Objednal si u ní dvojitou snídani a s chutí se do ní pustil.

Po opulentním jídle se téměř odvalil do svého bytu, ne že by se mu chtělo ještě spát, ale z tak plného břicha se mu při rychlejším pohybu chtělo zvracet a to už opakovat nechtěl.

Z jeho siesty ho vyrušil domovní zvonek v jeho hlavě, Hermiona Jeane Grangerová si s vámi přeje hovořit.

Co Hermiona, ať jde dál, pomyslel si Harry. Po chvilce se dveře váhavě otevřely.

„Ahoj Harry, můžu na chvilinku?“ zeptala se pro ni tak netypicky nesmělým hlasem dívka.

„Jasně, jinak bych tě nepustil dovnitř.“ Usmál se na ni povzbudivě Harry a pomyslel si, kdybys se mnou mluvila, tak bych ty dveře přenastavil tak, abys sem mohla chodit volně.

„Já, přišla jsem ti vrátit tu knížku, už jsem ji důkladně přečetla třikrát a umím ji nazpaměť,“ pokračovala nesměle Hermiona a zpod sportovního trička vytáhla onu knížečku.

„Hm, jo díky.“ Najednou ani Harry nevěděl co říct, tak jen vzal knížku a odnesl ji do tajné přihrádky ve své knihovně v pracovně.

Když se vrátil, Hermiona pořád stála na tom stejném místě. „Klidně ses mohla posadit,“ řekl Harry, když ji viděl.

„Ne, děkuju, já jen, jdu teď cvičit, tak mě napadlo, jestli se nepřidáš?“

„Jo, jasně.“ Přikývl Harry a zase zmizel, tentokrát v ložnici, kde se převlékl.

Harry Hermionu v posilovně tyhle prázdniny už párkrát potkal, ale vždy, když přišel, tak ona urychleně zmizela. Tentokrát ale šli spolu. Hermiona nasadila zběsilé tempo, Harry to u ní už viděl, střídala období, kdy zajídala depresi sladkým a pak se to v posilovně snažila napravit. Podle Harryho se její postava neměnila, ale když se teď na ni podíval, aby ověřil svoje domněnky, v tom propoceném sportovním tričku s celkem slušným výstřihem jí to fakt slušelo. Harry si všiml, jak jí kapka potu stéká po levém ňadru, napřed pomalu a potom rychle zmizela v rýze mezi nimi, odfoukla si neposlušný pramen vlasů z potem lesknoucí se tváře a Harrymu málem spadla činka na nohu. Proto se radši vrátil od pozorování ke cvičení.

„Musíš být po tom tempu, co jsi nasadila, úplně mrtvá, nechceš masáž?“ vemlouval se průhledně Harry.

„Ne ani ne, horká koupel bude stačit, ale díky za nabídku. Uvidíme se u oběda?“

Harry se podíval na hodinky, bylo pár minut po dvanácté. „No já to do jedný určitě stihnu, ale co ty?“

Hermiona si pohrdavě odfrkla a odešla, na její chůzi ale bylo něco jiného, už to nebyl ten špatně skrývaný úprk, kterým poslední měsíc Harrymu mizela z dohledu. Už je to zase stará dobrá Hermiona, pomyslel si Harry.

U jídla se sešla obvyklá víkendová sestava, manželé Grangerovi, Lupin, Sirius, Harry a poslední přispěchala Hermiona, s jejím vstupem do místnosti hodiny odbyly jednu. Jídlo se událo v poklidné atmosféře a příjemném rozhovoru, Harry nebyl jediný, kdo si všiml Hermioniny proměny a obzvlášť její rodiče to přijali s potěšeným úsměvem.

„Harry, mohl bych s tebou mluvit?“ ozval se Sirius, když už chtěl Harry odejít.

„Jo jasně, hned?“ otočil se mírně zaskočený hoch.

„Tak za půl hodinky v knihovně.“

Harry jen přikývl a odešel do svého bytu poklidit, včera na to neměl fyzické ani psychické fondy. Mohl sice říct Yuki, ale s tou se před čtrnácti dny domluvil, aby u něj neuklízela, stalo se to potom, co mu několikrát vzorně srovnala jeho stůl a skříň, ale on potom nemohl nic najít. Jediné co domácí skřítka dělala, bylo praní prádla, měl v koupelně koš na špinavé oblečení a speciální poličku, kam dávala prádlo čisté a vyžehlené.

„Tak o čem si chtěl mluvit, Siriusi?“ zeptal se Harry, když přišel do knihovny a posadil se do křesla naproti svému kmotrovi.

„No, jde o to,“ tentokrát byl silně nesvůj Sirius a evidentně nevěděl jak začít.

„Tak to vyklop,“ povzbuzoval ho jeho kmotřenec.

„V šestém a sedmém ročníku v Bradavicích se přidávají další předměty, většinou se vybírají ty, které se ti hodí k budoucímu zaměstnání. Přihláška do nich se posílá až po obdržení NKÚ, kdy budeš mít jistotu, v čem můžeš a nemůžeš pokračovat,“ začal ze sebe chrlit jeho kmotr.

„Jo já vím, už jsem o tom slyšel,“ potvrdil zmateně Harry.

„Mně jde o to, aby sis dobře vybral a nedopadlo to stejně jako s předměty, co sis vybral do třetího ročníku,“ pokračoval.

Harry se malinko zastyděl. S Jasnovidectvím to byla úplná katastrofa, a kdyby dnes mohl, přibral by si k péči o kouzelné tvory alespoň starodávné runy.

 „A ty mi chceš pomoct s výběrem?“

„Vlastně ano, vím, že jako tvůj kmotr jsem se zatím moc neosvědčil, ale chtěl bych to napravit,“ řekl Sirius, který očividně nebyl ve své kůži.

Tak se na něj Harry povzbudivě usmál. „Tak do toho.“

„No tento rok se to malinko mění, z mých dob zůstalo jen přemisťování, které v sedmém ročníku vystřídají základy kouzelnického práva a očarování. Nedávno se objevila esoterika, ale o té toho moc nevím a Brumbál říkal, že letos přibydou souboje, nová učitelka obrany je velmi aktivní a madame Pomfreyová otevírá kurzy první pomoci.“

„Fíha, zapsal bych si skoro všechno, ale nevím, jestli na to budu mít dost času a nechci dopadnout jako Hermy ve třetím ročníku.“

„No právě, co všechno si chceš ponechat z těch stávajících předmětů?“

„No myslel jsem, že přeměňování, formule, lektvary, bylinkářství, obranu a péči.“

„No kdyby ses vykašlal na péči, tak bys to stíhal celkem v pohodě,“ gestem přerušil Harryho, „Já vím, že máš Hagrida rád, já taky a o kouzelných tvorech toho ví spoustu, ale nejsem si jist, jestli to dokáže naučit a uvaž, jestli se ti něco z těch nových předmětů nehodí víc. Tady jsem ti sehnal informační brožuru.“

„Díky Siriusi, já nevím, co bych měl říct,“ zaskočeně poděkoval Harry.

„Nemusíš nic říkat, vím, že si byl zvyklý se o sebe starat sám a sem za to na tebe pyšný, ale teď už nemusíš, je tu spousta lidí, co ti rádi poradí a pomohou.“

„Ještě jednou díky, za všechno,“ poděkoval Harry a začetl se do informačních letáků.

Sirius odešel, když Harry dočítal poslední z nich a objevil se jako mávnutím hůlky Remus.

„Á prospekty k novým předmětům. Normálně chodí s výsledkem NKÚ a s přihláškou. Ty máš od Siriuse, viď?“ zeptal se Lupin s úsměvem.

„Jo, před chvílí mi je dal,“ odpověděl chlapec a s úsměvem dodal: „Myslím, že si chce hrát na kmotra a vynahradit mi otce.“

„Musíš pochopit, že si vyčítá svoji ukvapenost, kterou tě nepřímo na skoro třináct let připravil o sebe a musel jsi bydlet u strýce. Nikdy to nepřizná, ale je to tak,“ vysvětlil se smutným úsměvem.

„Já vím, a nic mu nevyčítám, sám nevím, jestli bych v jeho situaci reagoval jinak. A docela se mi jeho starost líbí, teda pokud to nebude přehánět, už nejsem malý.“ Harry se už skoro regulárně smál.

Následoval další rozhovor o školních předmětech, tentokrát s Remusem. Když potom odešel i on, přišla za ním Hermiona.

„Jé, ty už máš letáky k novým předmětům. Půjčíš mi je?“ neudržela svoji zvědavost dívka.

„Klidně, ale dneska už žádný rozhovor o škole absolvovat nechci,“ prohlásil kategoricky Harry.

„Dobře, stejně sem s tebou o škole mluvit nechtěla. Nepůjdeme se projít na zahradu, je tam fakt hezky?“ navrhla nesměle.

„Tak dobře, v létě jsem tam ještě nebyl,“ souhlasil Harry.

Hermiona asi měla pocit, že se jí bude líp mluvit, když půjdou vedle sebe a on jí neuvidí do tváře, navíc na zahradě byla spousta věcí, na které mohla v případě nouze odvést pozornost.

Zahrada byla opravdu nádherná, bylinková zahrada, okrasná zahrada, skleník, všechno bylo v plném květu a všechno vonělo téměř omamně.

„Vím, že jsi měl s mým tátou vážný rozhovor mezi čtyřma očima a ohledně toho že ho znám, tak i dost přesně vím, o čem jste mluvili.“

„Počkej, jak víš, že se mnou mluvil,“ přerušil její evidentně nacvičený monolog Harry.

„No, když jsem včera ráno viděla, jak vypadal a ty ses navíc celý den neobjevil, tak mi to tak nějak došlo.“

„Hmm, ne nadarmo máš titul nejchytřejší čarodějky v Bradavicích,“ řekl pobaveně chlapec.

„Nepřeháněj, tohle pozná každá ženská,“ žduchla do něj dívka. Ale Harryho vtípek zabral, už byla uvolněnější a usmívala se.

„Vím, o čem s tebou mluvil,“ navázala Hermy tam, kde přestala, „je to pravda, ale není to proto, že bych nechtěla, nebo se styděla před tebou, nebo tak něco, ale dokážu si barvitě představit, jak jsi vyváděl s Tonksovou a na to ještě nejsem připravená a trošku se bojím, že bych tě pak už nedokázala zastavit.“ Hermioně se o tom evidentně nemluvilo lehce, byla tak nervózní, že si málem prokousla rty.

Ani Harry nevěděl co říct, tak dívku zastavil a postavil se čelem k ní. „Mrzí mě to, já, nikdy bych neudělal nic, co bys nechtěla,“ vysoukal ze sebe.

„Co tě mrzí?“ zeptala se zmateně dívka.

„No to s Nym a vůbec to všechno,“ zamumlal Harry smutně.

„Ale jdi, to ti nevyčítám, navíc jsem se s tím už i smířila, jen si nejsem jistá, jestli jsem na to na všechno připravená já a nechci tě zklamat.“ Hermioně začali slzet oči.

„Ale jdi, kočko, na to máme dost času, zatím mi bude stačit, když se mi nebudeš vyhýbat,“ uklidňoval ji Harry a setřel jí slzy z tváře.

Při tom se zahleděl do jejích kaštanově hnědých hlubokých očí a začal se v nich ztrácet. Pomalu nakláněl hlavu na stranu a přibližoval své rty k těm jejím, nespěchal, chtěl jí nechat prostor k uhnutí, ale z celého srdce si přál, aby to neudělala. Když se jejich rty setkaly, projel Harrym neuvěřitelný pocit štěstí, nebyl to jejich první polibek, ale byl to ten nejúžasnější. Pomalu se prohluboval a ti dva se k sobě začali přibližovat i svými těly, oba pohnuli rty, ale odtrhli se od sebe dřív, než došlo na jazyky. Spokojeně se ruku v ruce vydali zpátky do domu. Harrymu to ani nepřišlo, ale už byl čas večeře.

Když pak vstoupili do jídelny, byla všude naprostá tma, Harrymu se to nelíbilo a očekávaje útok instinktivně šáhl pro hůlku. Najednou ho však oslnilo přímé světlo, užuž se chystal vyčarovat štít, když si v posledním zlomku sekundy uvědomil, co vidí, úplně ho to odzbrojilo.

Uprostřed stolu stál velký narozeninový dort, na kterém hořelo šestnáct svíček, zbytek stolu se prohýbal pod tácy s nejrůznějšími dobrotami. Za stolem stála spousta lidí, všichni obyvatelé domu a celá rodina Weasleyových. Pod stropem visel velký nápis Všechno nejlepší k narozeninám Harry.

Harrymu úplně spadla čelist překvapením, on sám na to naprosto zapomněl. Během pár okamžiků se ale probral a přešel ke stolu, aby sfoukl svíčky ze svého dortu. Pak došlo na předávání dárků. Od svého kmotra dostal dva celkem nenápadné náramky z bílého zlata, zdobené reliéfy.

„Jsou to hlavně nouzová přenášedla, jeden je pro tebe a jeden pro Hermionu. Když budete v nebezpečí, tak je stačí aktivovat pomocí bezhůlkové magie a ocitnete se přímo na naší zahradě,“ ujal se vysvětlování Sirius.

V balíčku od Remuse byla souprava na údržbu a leštění hůlky. Asi si všiml, že Harry svou hůlku na rozdíl od ostatní kouzelníků nikdy nijak neudržoval a popravdě to na ní bylo vidět. Od dvojčat dostal obrovský dárkový balík z jejich obchodu, kde bylo snad od všeho něco. Ron mu věnoval nové chytačské rukavice, jeho rodiče mu darovali krásný zimní plášť s kapucí, ošetřený mnoha užitečnými kouzly. Tři nejstarší potomci manželů Weasleyových překrásné rukavice a vysoké boty z dračí kůže. Harrymu připadalo trochu divné dostávat zimní oblečení uprostřed léta, ale bylo překrásné a v létě asi bylo i levnější. Od Ginny, která se jako jediná tvářila, že chce být někde úplně jinde, dostal novou bradavickou kravatu, asi si všimla, že ji má ušpiněnou od něčeho, co skřítci ani přes svůj um nedokáží vyčistit. Hermioniny rodiče mu předávali dárek poněkud nejistě, asi si nebyli jistí, jak přijme mudlovský dar. Když ho rozbalil, byla tam na první pohled obyčejná kniha s pevnými deskami, kterým vévodil propojený symbol muže a ženy. Pod ním byl objímající se šťastný mladý pár a nad ním název knihy Plánované rodičovství. Harry cítil, že i přes všechny svoje sexuální zkušenosti poněkud rudne a nebyl si jistý, jak by reagovala Hermiona, kdyby knihu viděla, tak radši jen dárcům kývnutím poděkoval a rychle ji uklidil mimo zvědavé pohledy.

Dárek od Hermiony si nechal až nakonec, byla to vlastně jen obálka s mašličkou. Když ji otevřel, vytáhl dva lístky do mudlovského kina. Pochopil, že dárek nejsou ani tak ty lístky, jako spíš to co vyjadřují. Ještě jednou se na ně podíval, aby si přečetl kdy a na co vlastně mají jít. 2. srpna ve 20:00 Madisonské Mosty. Harry ten film neznal, podle názvu to asi byla nějaká romantika, ale tím to bylo vlastně lepší.

Pak zavolal Yuki, aby mu pomohla nakrájet a naservírovat dort a přípitkem na své zdraví zahájil oslavu. Byla úžasná, Fred a George mu vysvětlovali, co vše obsahuje balíček od nich a co s tím jde všechno dělat. Dokonce i s Ronem, se kterým si posledních pár měsíců neměl co říct, se skvěle bavil a bylo to jako dřív. Hermiona se taky evidentně dobře bavila a téměř po měsíci zase odblokovala jejich niterní spojení. Možná na to měla vliv hladina alkoholu v její krvi, bylo to asi poprvé, co jí Harry viděl nějak víc pít, sám se tentokrát držel hodně zpátky, přece jenom nechtěl, aby se z něj stal alkoholik a chtěl se o svou dívku zítra postarat, až jí bude zle.

Oslava končila až v ranních hodinách, Hermiona pochopitelně odpadla první a její rodiče ji s úsměvem na rtech odvedli do jejího pokoje. Další odešli manželé Weasleyovi, dosti podpírajíc dvojčata. Ron měl asi štěstí, že ho jeho rodiče přehlídli, protože když odcházeli, tak už skoro půl hodiny pospával zhroucený v rohu místnosti, domů ho transportovali jeho nejstarší bratři. Harry, Remus a Sirius vydrželi nejdéle a poslední hodinu už jen tak klábosili v podstatě o ničem a spát odcházeli v příjemném opojení.

Ráno Harryho probudila bolest hlavy a zvedající se žaludek, tak nějak cítil, že to do koupelny už nestihne, tak šáhl pro hůlku, aby si přivolal vhodnou nádobu, než tak však učinil, uvědomil si, že to není jeho žaludek, ale že to jsou sdílené pocity od Hermiony, muselo jí být skutečně hodně zle, když si to spletl. Snažil se proniknout jejími pocity, aby zjistil, kde je, když to rozpoznal, tak se mírně pousmál, ale radši to spojení ukončil, přece jenom ani jeho žaludek nebyl ve stoprocentní kondici a takhle ho dráždit nebyl úplně dobrý nápad. Jen doufal, že si jeho dívka nepozvrací svoje krásné, hnědé, vlnité vlásky.

V kuchyni Hermionu pochopitelně nepotkal, tak alespoň mezi svými dárky, co tu včera nechal, našel jednu lahvičku a spěchal s ní za Hermionou. Ta mu dlouho neotevírala, a když tak nakonec učinila, tak se jí ani moc nedivil. Poté co ji spatřil, tak nevěděl, jestli se má smát, nebo ji litovat, nakonec jí jen ukázal lahvičku s lektvarem.

„Na, tohle vypij, pomůže ti to, věř mi, mám s tím zkušenost,“ řekl chlapec se špatně potlačovaným smíchem. Do teď si neuvědomil, jak je kocovina zábavná pro někoho, kdo ji nemá.

Dívka se tvářila hodně nešťastně, ale nakonec ho poslechla a obsah lahvičky na ex vypila. Skutečně Pomejdanová první pomoc od dvojčat fungovala i na ni, po dlouhé horké sprše a v čistém oblečení se cítila téměř normálně, tak se mohla s Harrym, který na ni čekal v jejím pokoji, vydat do kuchyně na lehký oběd.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

3. časť

DadoDrobcek,5. 7. 2016 14:23

Ahoj. Vidím, že už je to rok aj dačo a pokračovanie je v nedohľadne. Chcem sa spýtať, či sa ešte dožijem pokračovania?
Bez týchto príbehov umieram od nudy... ;)

pokračovanie

Michaela ,31. 5. 2016 6:18

velmi pekna poviedka, no chcela som sa spýtať či sa vôbec planuje v nej pokračovať. ďakujem.

2. kpt

sisi,28. 6. 2015 22:07

vypadá to na úžasně dlouhatánskou ságu. Budu se těšit na další kapitolu. Dík.

Diky

Deli,25. 4. 2015 21:48

Pekna povidka. Doufam v brzke pokracovani.

Díky

Tomáš,10. 4. 2015 0:17

Díky za 2. kapitolu, už se nemůžu dočkat pokračování :)

poděkování

hashan,16. 3. 2015 15:16

díky za novou kapitolu :) doufám, že v brzké době přibudou další :)