Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


1. kapitola - Je ta Pravá, ta Pravá?

19. 9. 2014

 S naším černovlasým hrdinou jsme se rozloučili v době, kdy po dramatických událostech na bradavickém famfrpálovém hřišti našel svou pravou lásku. Začíná se ale zdát, že i s tou Pravou není život vždy snadný.

Harry se probudil a chvíli se zmateně rozhlížel, několik vteřin trvalo, než mu došlo, kde je, přece jenom probudit se na gauči svého londýnského bytu po několika měsících strávených v Bradavicích je trošku matoucí. Když k tomu připočteme ještě těch 5 skleniček výběrové Ohnivé Whisky, není se opravdu čemu divit. Doslovnou kocovinu neměl, tu po kvalitní Whisky nemáte nikdy, pokud to nemícháte i s jinými nápoji, ale mírné následky včerejší intoxikace přece jen pociťoval. Hlavně ho bolela záda a za krkem z toho, jak spal na pohovce, která je sice neuvěřitelně pohodlná na sezení, ale až překvapivě nevhodná na spaní.

Horká sprcha mu uvolnila ztuhlé svaly a smyla i poslední zbytky včerejšího popíjení. Po očistě se cítil téměř jako dřív, při pohledu na hodinky zjistil, že je poměrně brzy, tak se rozhodl podívat, v jakém stavu je posilovna. V ložnici se převlékl do cvičebního a vyrazil, měl to jen přes chodbu.

Posilovna byla pořád ve stejně dokonalém stavu, jako když ji viděl poprvé. Ani se nedalo poznat, jestli to tu někdo používal od té doby, co Harry odjel, byl si sice celkem jist, že sem ještě nějakou dobu chodila Nymfadora Tonksová, jeho bývalá, spíš milenka, učitelka a kamarádka, než plnohodnotná přítelkyně. Dal si krátké posilovací kolečko a s úlevou zjistil, že na tom po zkouškách a jimi zaviněném téměř dvouměsíčním tréninkovém výpadku není zase až tak zle.

Po rychlé sprše, při níž ze sebe smyl pot, se oblékl do svého již typického domáckého oblečení, pohodlného, nenápadného, přesto luxusního hábitu, který nosil přes volné kalhoty a košili s krátkými rukávy. Z počátku se takovému oblečení bránil a radši by chodil v mudlovském, ale za těch několik let v Bradavicích si na kouzelnické hábity natolik zvykl, že mu přišly pohodlnější než těsné rifle a ve volných rukávech hábitu se dobře schovávalo pouzdro s hůlkou, které za poslední rok odložil jen při spaní a koupání, a i v těchto případech měl hůlku hned po ruce. Poté se vydal dolů na snídani, seděl tam Sirius, se kterým včera ani nemluvil. Když svého kmotřence spatřil, tak vyskočil od stolu, div že nepřevrhl svůj šálek kávy a objal ho tak silně, že mu skoro vymačkal všechen vzduch z plic.

„Siriusi neblbni, copak takhle se chová poslední člen vznešeného rodu Blacků,“ vysoukal ze sebe přidušeně Harry, ale také byl moc rád, že ho konečně vidí.

„Copak jsi nepochopil, že vznešené chování si můžeš schovávat mimo rodinný kruh, navíc já nikdy nebyl suchar jako moje máti.“ Malinko se od Harryho odtáhl, ale pořád se na něj usmíval.

„Určitě máš hlad viď, Harry, copak si dáš dobrého k snídani?“ Jako by to slyšela, zjevila se vedle nich s tichým prásknutím Yuki.

„Čaj a tousty s marmeládou.“ Usmál se na ni Harry a sedl si naproti svému kmotrovi.

Během snídaně se bavili o svých posledních zážitcích, Sirius chtěl vědět každou podrobnost o Harryho dobrodružství ve famfrpálových šatnách. Harry mu to všechno, i když poněkud neochotně vylíčil, bál se proslovu o lehkomyslnosti, který ale nepřišel, jeho kmotr jen řekl:

„Předpokládám, že Sally-Anne nebyla ta Pravá, ale Hermiona je, viď? Takže jsi ji našel.“ Harry na něj překvapeně civěl, říct mu o Pravé lásce ani nemohl, tak jen vykoktal:

„Jak, jak jsi na to přišel?“

„Něco naznačila moje sladká neteřinka, něco jsem na schůzích Řádu pochytil od Brumbál a něco si pamatuji ještě od Jamese a Lilly,“ vysvětlil Sirius a celý se rozzářil.

Harry se naproti tomu začal červenat, tak se schoval za šálek s čajem.

„Ale no tak Harry, já myslel, že už jsi chlap a ne kluk, jenom kluci se červenají,“ rýpal do něj dál jeho kmotr.

„A co ty, už s někým pracuješ na zachování rodu?“ oplatil útokem Harry.

Sirius se zarazil a jakoby malinko posmutněl. „Ne, jako uprchlý trestanec nemůžu ani pořádně z domu a v Řádu není žádná svobodná čarodějka mého věku.“

Harry ihned věděl, že přestřelil, ale už to nemohl vzít zpět. „Nedělej si starosti, ta prašivá krysa se nemůže schovávat navěky a až ho chytíme, tak očistíme tvoje jméno a za chvíli budeš mít spoustu malých capartů.“ Usmál se na něj povzbudivě jeho kmotřenec.

Harry nevěděl, co má pořádně dělat, na utěšování nikdy nebyl, ale v ten okamžik do místnosti vstoupila mladá hnědovlasá čarodějka ve volných mudlovských šatech. Sirius v ten okamžik jen lehce zatřepal hlavou a nasadil neutrální výraz s mírným společenským úsměvem.

Tentokrát se Yuki objevila ještě dřív, než se pán domu stačil zmínit o jídle a zeptala se svým roztomile vysokým hláskem: „Co si dá slečna k snídani?“

Harry malinko zatajil dech, Hermionin vztah s domácími skřítky byl vždy zdrojem problémů, i když potom co si o Vánocích promluvila právě s Yuki, se to zlepšilo, naštěstí natolik, že si teď sice mírně zamračeně, ale přesto objednala čaj a koblihy.

Harry si byl téměř jist, že si sedne vedle něj, ale ona mezi nimi nechala volnou židli. Harry se nechápavě podíval na dívku, ale ta ho naprosto ignorovala a ani na jeho pokusy o niterní spojení nereagovala. Harry se podíval zpátky na Siriuse, který tázavě nadzvedl obočí. Harry na jeho němý dotaz reagoval jen nechápavým pokrčením ramen.

Atmosféra u stolu byla čím dál tím hustší a tentokrát ji nikdo svým příchodem nerozdmýchal, když Hermiona dojedla první koblihu, tak to už Sirius nevydržel, něco neurčitě zamumlal o povinnostech Řádu a zrychleně se vypařil. Harry chtěl něco říct, ale nevěděl jak začít, tak jen seděl a převaloval v rukách svůj dávno prázdný hrníček od čaje. Když dívka spořádala druhou koblihu, tak to nevydržel ani Harry, rázným gestem položil hrnek na stůl a uraženě odkráčel do svého bytu.

Rozhodl se vybalit školní skříň a dát dohromady seznam úkolů na prázdniny, chtěl je mít hotové co nejdřív, zvlášť když s ním teď Hermiona z neznámého důvodu odmítá mluvit. Vyndal všechny učebnice a zápisník, kam si poznamenával zadané úkoly, přelistoval na stránku s nadpisem Úkoly na prázdniny, s úsměvem na rtech přeškrtl zadané pojednání z Dějin čar a kouzel, Jasnovidectví a Astronomie. V těchto předmětech nehodlal pokračovat, a i když svůj přístup ke studiu tento rok změnil, přesto ale nesnášel zbytečnou práci a psaní úkolů, které stejně neodevzdá, navíc do předmětů, které mu nešly, nebavily ho a nic mu do budoucna nedaly, do této definice přesně spadalo. Rozložil si učebnice podle toho, v jakém pořadí se rozhodl úkoly psát, když pak ze zásuvky vyndával stoh pergamenů, tak se mu v hlavě rozezněl povědomě neznámý hlas Hermiona Jean Grangerová si s tebou přeje mluvit. Harry leknutím nadskočil, úplně zapomněl na tiché obousměrné ohlašovací kouzlo. Ať jde dál, pomyslel si Harry a vydal se z pracovny do obývacího pokoje, kde Hermiona nerozhodně postávala ve dveřích, až teď si Harry uvědomil, že tu s výjimkou exkurze nebyla.

„Pojď klidně dál a posaď se,“ vyzval ji s úsměvem a nadějí, že si s ním konečně přišla popovídat a on se dozví, co ji trápí.

„Ne, díky, přišla jsem se zeptat, jestli bys mi nepůjčil Tu Knihu, sice díky tomu, že jsi mi ji předčítal, vím, co tam je, ale znáš mě, jak ráda čtu a některé pasáže, které mi nejsou jasné, si procházím i několikrát, než jim plně porozumím a tím jsem tě nechtěla otravovat,“ vychrlila ze sebe nervózně dívka.

Harry měl pocit, že by byla nejraději pryč co nejdřív, ale pořád nechápal proč. „Jo jasně, jen pro ni dojdu,“ zamumlal a vydal se do ložnice, kde v tajné přihrádce své školní skříně sebral zmíněný svazek a zanesl ho Hermioně.

Ta ji nedočkavě drapla a s tichým díky už ve dveřích zmizela. Harry se zmateně a zklamaně zhroutil na pohovku, tentokrát ale pokušení dát si drink přemohl a šel radši psát pojednání o golemech pro profesorku McGonagallovou.

Na oběd původně ani nechtěl jít, měl v úmyslu si později zavolat Yuki, aby mu něco přinesla, ale v jednu se vedle jeho židle sama objevila domácí skřítka.

„Pán je očekáván u stolu, manželé Grangerovi přišli na oběd a rádi by se při té příležitosti s mladým pánem seznámili,“ zatrylkovala svým roztomilým hláskem Yuki.

„Manželé Grangerovi, to jako Hermioniny rodiče?“ zeptal se Harry hloupě, protože ještě před půl minutou přemýšlel o zabezpečovacích kouzlech citlivých na pokusy o zneškodnění.

„Ano pane, přišli z práce na oběd,“ potvrdila skřítka trpělivým hláskem.

„Nech už toho panování, brní mě z toho uši, říkej mi Harry.“

Skřítka místo odpovědi nebo potvrzení jen s pufnutím zmizela. Harry si povzdechl a šel se do ložnice převléknout. Dlouho nerozhodně postával před skříněmi a nevěděl co si vzít. Nakonec si s mávnutím ruky a s těžkým povzdechem oblékl černé kalhoty a bradavickou košili a vydal so do jámy lvové.

„Erik Granger,“ podal mu ruku štíhlý vysoký muž kolem čtyřicítky, ve světlých kalhotách a kostkované košili, sotva otevřel dveře od jídelny.

   „Harry Potter,“ stiskl nabízenou ruku, muž měl silný suchý stisk a Harry postřehl, že z jeho šatů je jemně cítit nemocniční dezinfekce.

„Moje manželka Jean,“ představil i ženu střední postavy, která mu stála po boku.

„Harry Potter,“ zopakoval chlapec svoje jméno ještě jednou a naznačil polibek na ženinu ručku.

„Podává se oběd,“ ozvalo se od stolu. Tentokrát to byl jiný hlásek, který patřil druhému místnímu skřítkovi Baddymu.

Harry se mírně vyděsil, že to bude jedna z hostin o sedmi chodech, ale hlavně se sedmi vidličkami, každá na něco jiného. Harry sice etiketu stolování četl, ale vůbec ho to nezaujalo a moc si z toho nepamatoval. Pohled na stůl ho uklidnil, pouze standardní sada příborů.

Podávala se zeleninová polévka a grilovaný losos s pečenými brambory. Hermiona si tentokrát sedla vedle něj. Příjemná nenucená konverzace se rozvinula ještě během polévky, Harry si oddechl, když zjistil, že manželé Grangerovi jsou sice nepochybně dost bohatí, ale nikoliv nafoukaní, nebo něco horšího. Naopak oni si jistě oddechli, když se přesvědčili, že Harry je sice sirotek, ale jinak slušný a inteligentní mladý muž. U dezertu už se všichni smáli a Harry měl co dělat, aby zachoval alespoň trošku důstojnosti a všiml si, že i jeho kmotr s tím má mírné obtíže, proto se divil, že se jedna osoba po jeho boku stále zábavy nezúčastnila, a ani nervózní křivka neopustila její ramena.

Během jídla mu paní Grangerová pochválila zuby a zároveň se optala, jestli na ně taky použil nějaké kouzlo a podívala se při tom na svoji dceru. Evidentně jí ještě úplně neodpustila, jak si je během čtvrtého ročníku nechala od madame Pomfreyové zmenšit. Když Harry s úsměvem odvětil, že ne, následovala otázka, kdy byl naposledy u dentisty. Harry musel dlouho vzpomínat, než si s rozpaky uvědomil, že ještě někdy v době, kdy chodil do mudlovské školy. Manželé se na sebe podívali a mírně kývly hlavou. „Co kdybys s námi šel po jídle do ordinace, abychom se na to preventivně podívali?“

Harrymu vlastně nezbylo nic jiného než s povzdechem souhlasit. Tak se od jídla zvedl jako první a šel si vyčistit zuby, aby se mohl odletaxovat krbem do ordinace svých nových zubařů.

„Tak ke komu půjdeš. Ke mně, nebo k mojí drahé polovičce?“ zeptal se pan Granger, když se ocitli v příjemné místnosti.

„Mně je to asi celkem jedno, jak chcete vy.“ Pokrčil rameny Harry a dál so rozhlížel po místnosti.

„Tak tě necháme ve společné kartotéce. Tohle je naše oddechová místnost, většinou tady jíme a tak podobně,“ dodal Erik, když se všiml Harryho pohledu.

Dveřmi prošli do prostorné, a pokud to mohl Harry posoudit, tak i moderně zařízené ordinace, rozdělené do tří částí elegantními zástěnami. V první části byl kancelářský stůl s počítačem, za kterým seděla pohledná mladá žena.

„Můj ty Merline, není tohle sám Harry Potter osobně?“ vykřikla žena, když zvedla hlavu od monitoru.

Harry se překvapivě podíval na paní Grangerovou, které se právě ocitla po jeho druhém boku.

„Patří k vám, sice se nám zpočátku nelíbilo, že nám ji sem Řád dal, ale je to školená lékouzelnice.“

„Taky jsem, jak se říká mudlorozená, takže s výpočetní technikou nemám problém. Jmenuji se Joan Fergusonová,“ představila se sama a vstala.

Harry jí jen podal ruku, ani nestihl nic říct.

„Založíš tady našemu novému pacientovi kartu?“ zeptala se Jean.

„Jistě velice ráda, takže jméno Harry James Potter,“ několikrát klikla myší, začala nahlas říkat asistentka a zároveň psát,“ narozen 31. července 1980 v Godrikově dole, povolání student, trvalé bydliště Londýn, stav svobodný.“

Harry sotva stačil zamrkat, podivit se jak to všechno ví, se ani nestačil a už ho paní Grangerová postrkávala do levé části, kde zřejmě měla svoji ordinaci ona.

„Posaď se Harry a opři si hlavu,“ vyzvala ho doktorka a natahovala si rukavice. „Tak teď otevřít pusu,“ uchopila do rukou obvyklé nástroje a začala mu prohlížet zuby.

„Výborně, žádné kazy, ani jiné vady, jen trošku zubního kamene, ale s tím si snadno poradíme,“ řekla mírně s podivem a vzala do ruky nějaký jiný nástroj a začala Harrymu odstraňovat zubní kámen. „Tak teď si vypláchni a můžeš jít,“ rozloučila se s ním doktorka.

„Joan, pan Potter bez nálezu, další kontrola zase za rok.“

„Měj se hezky Harry,“ rozloučila se s ním i asistentka úsměvem, který by se snad dal považovat i za svůdný.

Harry se krbem vrátil na Grimmauldovo náměstí, v jídelně už nikdo nebyl, tak se rozhodl dopsat pojednání z Kouzelných formulí, ze kterého ho vyrušil nakonec velmi příjemný oběd. Po této zkušenosti, se rozhodl nezavírat u sebe v bytě, ale přesunout se s psaním do knihovny.

Tam jak trochu doufal, potkal Hermionu, sice se na něj ani nepodívala, ale neprotestovala, když si sedl naproti ní ke stolu a ani po chvíli neutekla. Pracovali takhle až do večeře a Harrymu připadalo, že je všechno jako dřív.

U jídla si dokonce sama od sebe sedla vedle Harryho a ten měl podezření, že po něm nenápadně pokukuje a k něčemu se odhodlává.

„Nezahrajem si po jídle něco?“ zeptal se Harry Hermiony, když zůstali v jídelně zase sami.

„No, dobře, ale šachy s tebou nehraju,“ zamumlala sotva slyšitelně dívka.

Harry se usmál, Hermioně šachy nikdy moc nešly a i když jí v dřívějších letech sem tam ke hře přemluvili, teď by se mu to jisto jistě nepovedlo.

„Co třeba něco z toho co tu o Vánocích nechala dvojčata, mudlovské originály si, pokud vím, vzali sebou, ale nějaký pokusný verze tu určitě zůstaly,“ navrhl po krátkém zamyšlení.

Uchýlili se do obývacího salónku, kde Harry v jedné skříni vyhrabal jednu z neúplně dotažených verzí kouzelnických Monopolů. Asi po deseti minutách se v salónku objevili manželé Grangerovi a Lupin se Siriusem.

„Copak tu děláte mládeži? Doufám, že nic nepředloženého?“ zeptal se s úsměvem Lupin.

Hermiona jakoby ztuhla, ale zachránila ji její matka. „Jé Monopoly, ty jsme hráli naposledy, než jsi šla do Bradavic. Vzpomínáš zlatíčko?“

„Můžeme si zahrát s vámi?“ navázal další otázkou její otec.

„No já nevím,“ zarazil se tentokrát Harry. „Ne že bychom nechtěli, abyste hráli s námi, ale tohle je upravená kouzelnická varianta, co o Vánocích stvořila Weasleyovic dvojčata.“

Sirius vytáhl hůlku, několikrát s ní mávnul nad deskou stolu a při tom mumlal nějaká slova. „Myslím, že by to mělo jít, magii si hra bere od hrajících kouzelníků, ale ne adresně, takže sami mudlové by hrát nemohli, ale když s nimi budou hrát kouzelníci, tak to bude fungovat. Kostky, figurky a hrací deska jsou magicky propojeny, ale kontakt jsem lokalizoval jen s Hermionou,“ podal obsáhlé vysvětlení svého zjištění.

„Já dělám bankéřku,“ ozvala se konečně i dívka.

„Jasně takže vyřizuješ nákupy, prodeje, pokuty atd. Takže i bankéř musí být kouzelník, aby se mohlo hrát,“ doplnil uvažování svého nejlepšího přítele Remus.

„No tak to teda zkusíme, posaďte se, Hermi budeš dál dělat bankéřku?“ uzavřel Harry.

Dotazovaná dívka jen kývla hlavou a začali.

Jednu hru hráli až pozdě do noci, další den byla sobota, tak ani Manželé zubaři nemuseli ráno do práce. První zkrachoval Remus, bral to s úsměvem a vysvětloval, že nikdy moc peněz neměl, tak na ně nejsem zvyklý. Další vypadla Hermiona, kterou úplně oškubali její vlastní rodiče. Harry se držel zuby nehty, ale nakonec mu smrtící ránu zasadil jeho kmotr, který se ze všech sil snažil porazit manželé Grangerovy, kteří sice neoficiálně, ale zato účinně hráli spolu. Kolem půlnoci nakonec podlehl i Sirius.

Remus a Sirius se vydali do západního křídla, kde měli své postele a zbylá čtveřice zamířila po schodech východního křídla do svých pokojů. První šli po schodech dospělí a za nimi oba studenti.  Manželé Grangerovi se v prvním patře nijak nezastavovali a rovnou zamířili do své ložnice. Hermionu ale Harry chytil za ruku, aby ji mohl popřát dobrou noc. Dívka se k Harryho příjemnému překvapení ani nijak nebránila, popřála mu taky dobrou noc, dokonce i letmý polibek si nechala dát, ale pak už odpelášila do svého pokoje.

Harry se pomalu vydal o patro výš do svého bytu, možná ještě víc zmatený než včera. Co se té holce bláznivé honí hlavou, celý den se mnou nemluví, sotva se na mě podívá, blokuje i naše niterní spojení, ale večer se tváří jakoby nic. S těmito myšlenkami se vydal na kutě.

Během následujících dní a týdnů se jeho vztah s Hermionou zlepšoval jen pomalu, zato s jejími rodiči si rozuměl daleko lépe, nesnažili se mu dělat náhradní rodiče, poznali, že to by Harry nepřijal, ale dávali mu jasně najevo, že kdyby cokoliv potřeboval, třeba jen poradit, může se na ně obrátit.

Pan Granger ho dokonce poslední sobotu v červenci navštívil i v jeho bytě. Jako správná návštěva sebou měl láhev výběrové irské whisky.

„Nebudu ti nalívat, to je nezákonné, ale když si naliješ sám, nebudu ti bránit, podle toho co říkala Hermiona, už s tím máš dost zkušeností.“

Harry se malinko začervenal, ale pohotově vyndal z baru správné skleničky a led. Nalil nejen sobě, ale i svému snad budoucímu tchánovi. Ten měl evidentně něco na srdci, ale nechtěl to vybalit hned. Tak se z počátku bavili o všem možném. Podle toho Harry poznal, že se jim jejich dcera hodně svěřuje a vypráví jim úplně všechno, co ve škole vyvádí, jen svoje zásluhy na Harryho přežití poněkud zlehčuje. Hodnou chvíli teda Harry upřesňoval její nemalé zásluhy na jeho přežití, při tom pochopitelně zdárně popíjeli.

Než se starší z mužů konečně dostal k tomu, proč přišel, už nebyla v láhvi ani kapka. Když nasadil vážnou tvář, tak Harry jakoby trošku vystřízlivěl, ale prostým mávnutím ruky otevřel bar a z něj přivolal svou oblíbenou bezednou láhev výběrové ohnivé whisky.

„ TO todle nusíte óchutnatt v vy.“  Harry měl s artikulací značné obtíže, ale opilec opilci rozumí.

Pan Granger udiveně pozvedl jedno obočí, nejen nad chlapcovou výdrží, vypil toho o něco víc a on měl dlouholetý trénink, nepovažoval se za opilce, ale tak dvakrát třikrát do týdne si po práci jednu, maximálně dvě skleničky dal, ale i nad jeho kouzelnickým výkonem, samozřejmě když máte dceru čarodějku a už víc jak měsíc bydlíte v kouzelnickém domě, tak pár kouzel uvidíte, ale ještě nikdy neviděl kouzlit bez hůlky a ještě jakoby mimochodem, navíc ve stavu v jakém chlapec byl. Nijak to ale nekomentoval, chtěl se už konečně dostat k tomu, proč vlastně přišel. Vzal si nabízenou sklenku ohnivé whisky, samozřejmě už jí pil, majitel domu mu ji nabídl už první večer, nebyla špatná, ale mudlovské pití, jak už tomu i on říkal, měl prostě radši.

Už, už chtěl začít, když se ozval Harry. „Névoum co seee  Hermiuonou děje, ona mnou vyhýbáá rozrozhovor.“

„Já to vím, proto jsem přišel, se ženou jsme to chtěli nechat na vás, ale už to trvá příliš dlouho a nechceme se dívat, jak se dál trápíš, spoléháme na tebe, že se o tomto rozhovoru Hermioně nezmíníš a to, co ti prozradím, moudře využiješ,“ začal konečně pan Granger a bylo vidět, že má skutečně vydrž a zkušenosti, protože artikuloval téměř bezchybně.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Omluva

Solzo,4. 3. 2015 21:11

Velice se omlouvám za půlroční odmlku a rozhodně nemůžu slíbit, že budu pokračovat nějak pravidelně, měl jsem jako osobní tak tvůrčí krizi, tu tvůrčí jste mi pomohli překonat vy, že i po takové době tyto stránky sledujete.
Další kapitola by se tu měla objevit začátkem příštího týdne, další nevím ale sám doufám že to nebude za další půlrok.
PS: všem vám moc moc děkuji za věrnost.

Re: Omluva

Hashan,6. 3. 2015 21:54

Těším se, až si ji přečtu, zatím si opakuju 1. část a s přitelkyni si to nemůžeme vynachválit

Re: Omluva

Fanda,18. 3. 2015 10:35

bolo by to škoda keby táto poviedka by bola nedokončená... ale teším sa na pokračovanie aj keby nová kapitola bola raz za mesiac tak sa na to budem tešiť....
a držím palce nech prekonáš všetko...

smůla

Vai,27. 2. 2015 11:00

tomu se říká fakt pech, když autor skončí v takovéhle fázy, v moment dy se můžeme něco dovědět

smůla

Vai,27. 2. 2015 11:00

tomu se říká fakt pech, když autor skončí v takovéhle fázy, v moment dy se můžeme něco dovědět

Hermiona

risa :),22. 2. 2015 13:51

Mě by fakt zajímalo co je Hermioně...
Možná ještě s někým chodí, nebo něco takového :D

Re: Hermiona

Fanda,26. 2. 2015 18:32

Tak to sa asi nedozvieme lebo už veľmi dlho nebola pridaná nová kapitola takže asi autor prestal písať.... čo je škoda

Pokracovanie

Fanda,17. 11. 2014 11:48

Ahoj chcel by sa spytat ze ci planujes pokracovat...

ahoj

Jirka,14. 10. 2014 15:48

Ahoj kdy bude dalsi kapitola?

ahoj

kosatka,7. 10. 2014 19:10

Už sa neviem dočkať novej časti... Veľmi dobre píšem..

Re: ahoj

kosatka,7. 10. 2014 19:12

Pises... Automatická oprava na mobile...

Super!! :D

Markéta,21. 9. 2014 21:22

Ahoj, máš moc krásné povídky a jsem si jistá, že tahle bude strašně super, jelikož ten začátek je skvělý. :)
P.S. Kdy bude další kapitolka k Poslední střípek rodiny? :) Mockrásná povídka, ale chybí mi další kapitolky :)

Re: Super!! :D

Solzo,21. 9. 2014 21:30

Jen málo kdo mě dokáže ve dvou větách potěšit a zároveň mírně naštvat. Děkuji za pochvalu, ale kdy bude další kapitola nedokážu říct, mám cca polovinu napsanou, ale na tu druhou není čas a ani nápad.
PS: Kdy bude poslední střípek rodiny netuším, protože to nepíšu já, ale Katren, já jsem tu pouze host.
PPS: Mohla jsi si všimnout, že jakou autor jsem tu uveden já a ne Katren, ale alespoň vím jak pozorná jsi čtenářka.

:)

AsDeen,20. 9. 2014 8:32

To je super :)Jsem zvědavá co se Harry dozví :D

PARÁDA!!! :))

Sisi,19. 9. 2014 22:35

DALŠÍ DÍL PROSÍM!!!!!!!!!! Strašně se mi to líbilo. Nemůžu se dočkat dalšího dílu. :))P