Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


9. kapitola - Harryho první rande

19. 11. 2011

 Dalšího rána se k Harrymu na ranní cvičení skutečně připojila i Hermiona, Harry na ní poznal, že není úplně ve formě a pokoušel se ji přemluvit, aby toho nechala. Hermiona nepřestala, ale alespoň se šetřila a necvičila naplno. Při cestě zpátky do hradu se Hermioně malinko přitížilo, tak ji Harry při cestě do chodby s koupelnami prefektů podpíral. Když už byli skoro u obrazu, za nímž byla koupelna prefektek, vynořila se z ní Cho Changová, vrhla na ty dva zamračený pohled a chystala se odejít, aniž by pozdravila. Harry po tom pohledu nebyl schopen slova, místo něj promluvila Hermiona, které samozřejmě došlo, co si Cho myslí.

„Cho stůj, je to úplně jinak, než jak to vypadá.“

Cho se skutečně zastavila a otočila se na ně a se slzami v očích promluvila. „A jak to tedy je, když ne tak jak to vypadá?“

Harry se dal do vysvětlování. „Byli jsme se Hermionou cvičit jako každé ráno, udělalo se jí nevolno a tak jí pomáhám do koupelny, třeba jí horká koupel udělá líp, než půjdeme na snídani. Myslíš, že bys na ní mohla dohlídnout v koupelně, kdyby se jí přitížilo? Já se mezitím osprchuju.“

Cho si otřela slzy. „Omlouvám se Harry, já jen… po tom včerejšku se o tobě po hradě vykládají různý věci, a když jsem vás viděla, zpanikařila jsem a uvěřila jsem těm pomluvám. Samozřejmě, že na ní dohlídnu a doprovodím ji na snídani, takže na nás nemusíš čekat, my se uvidíme odpoledne, jestli přijdeš.“

„Samozřejmě, že přijdu, tak odpoledne u jednorožce,“ ještě pozoroval holky, jak vchází do koupelny a najednou zatoužil být tam taky. Ta představa ho přepadla naprosto nepřipraveného, tak se radši vydal do koupelny prefektů a dal si studenou sprchu, aby ty nemravné myšlenky zahnal.

Hermiona v doprovodu Cho dorazila do Velké síně v době, kdy Harry dosnídal. Když dorazily k místu, kde seděl, ustaly v rozhovoru, který vedly mezi sebou a úsměvem ho obě pozdravily, Harry jen kývl hlavou, protože z těch úsměvů mu vyschlo v krku. Cho si šla sednout ke spolužákům a Harry už chtěl odejít do knihovny, aby si půjčil další knihy zaklínadel. Přestože se v kouzelnickém světě pohyboval už pátým rokem, pořád žasnul, na co všechno jdou kouzla použít, takže když měl v poslední době čas a už se mu nechtělo hledat bojové kletby, pátral po praktických kouzlech pro každý den a kouzlech pro domácnost. Když se ale zvednul, tak ho zarazila Hermiona, že s ním chce co nejdřív mluvit někde v soukromí. Počkal tedy, než dosnídala a vydali se hledat volnou učebnu.

Učebnu zabezpečil kouzly proti vyrušení, aby měli opravdu soukromí a teprve pak promluvil. „Udělalo se ti líp. Já říkal jsem ti, že bys neměla cvičit.“

„Jo, je mi líp, sprcha mi pomohla, ale o tom sem s tebou mluvit nechtěla,“ pověděla, „Měla jsem vážný rozhovor s Cho. Vysvětlila jsem jí, že ty nejsi žádný děvkař a že mi dva jsme už dlouholetí kamarádi nic víc, nic míň. Myslím, že to nakonec pochopila, ale stejně má strach, že tě nějaká jiná holka užene, abych se přiznala po tom, co jsem slyšela já, co se říká po hradě, ani se jí nemůžu moc divit, všechny holky s tebou chtějí chodit, možná by se pár výjimek našlo ve Zmijozelu, ale ty to spíš nepřiznají, než že by nechtěli.“

Harry na ní chvíli koukal, než dal dohromady nějakou odpověď. „To jako myslíš všechny holky na hradě?“ stále nemohl uvěřit.

„Skoro všechny holky na hradě, ty co by nechtěli, se dají spočítat na prstech jedné ruky,“ odvětila a pomalu ztrácela trpělivost.

„Dobrá, dobrá pochopil jsem, žárlí, a i když se snažím, má k tomu důvod, ale co s tím mám proboha dělat?“

Hermiona si povzdechla a začala s vysvětlováním. „Neuškodilo by, kdybys jí řekl, že o žádnou jinou nestojíš, možná by pomohlo, kdybyste to netajili a vyšli s tím na veřejnost, možná by pár rozumnějších holek dalo pokoj.“

„To jako mám ve Velké síni, když jsou tam všichni studenti, zařvat ‚já chodím s Cho Changovou tak mi vy ostatní dejte pokoj?‘“ rozčiloval se Harry.

„No zrovna takhle jsem to nemyslela, stačí, když vás uvidí spolu, třeba jak se procházíte po pozemcích, jak si povídáte a tak, Bradavické tamtamy se postarají o zbytek.“ uklidňovala ho klidně Hermiona.

„Jo to by šlo,“ Souhlasil Harry, „jo a děkuju ti Hermiono, půjdeme do knihovny?“

V knihovně si půjčili hromadu knih, takže jim dopoledne uběhlo celkem rychle, Harry si poznamenal několik kouzel vhodných pro úklid domu, které si vzal sebou na oběd, na který šel hodně brzo, protože měl docela hlad.

Do chodby s jednorožcem kde se měl potkat s Cho, dorazil hodně brzo, ještě tam nebyla, ale to on ani neočekával, vešel tedy do učebny, ve které byli minulý týden. Pomocí kouzel odsál prach, umyl okna, odstranil pavučiny, navoskoval podlahu a pomocí jednoho důvtipného kouzla provoněl vzduch jemnou vůní, která mu byla něčím povědomá, ale nevěděl čím, ještě upravil osvětlení a vyšel zpátky na chodbu. Cho už tam čekala, tak jí pokynul, aby šla za ním do učebny.

„Teda,“ užasla Cho ve dveřích, „to je ta učebna, ve které jsme byli před týdnem?“

„Jo, trošku jsem se cvičil v kouzlech pro domácnost, to víš, vyrůstal jsem u mudlů, tam jsem všechno dělal ručně, tak mě to takhle i baví,“ zašklebil se na ní Harry.

„Moji rodiče jsou kouzelníci, taky uklízejí pomocí kouzel, ale já jsem taky musela uklízet ručně, pokud sem zlobila a maminka mi odmítla uklidit, a tyhle kouzla neumím, možná by si mě mohl nějaký naučit,“ řekla, ale okamžitě se lekla, že tím, jak se zmínila o rodičích, se Harryho dotkla, vzhlédla k němu, ale on se jen usmíval.

„Proč se všichni přede mnou bojí mluvit o vlastích rodičích? Neříkám, že mi nechybí, ale já je vlastně ani pořádně nepoznal, člověku asi nemůže chybět něco, co nikdy neměl,“ po těchto slovech zůstala Cho stát na místě jako přimražená, tak si ji Harry přitáhl do náruče a objal ji. Začal jí šeptat do ouška. „Mluvila se mnou Hermiona o tom, co s tebou probírala. Kdyby si chtěla, tak můžeme jít dneska ven, je tam opravdu teplo.“

Cho se od něj odtáhla a zadívala se mu do očí. „Ona ti řekla všechno, co jsem jí říkala? Tak to přehnala.“

Harry se vyděsil a pokoušel se to všechno nějak spravit. „Nevím, jestli mi řekla všechno, o čem jste mluvili, naznačila mi, co se o mně po škole říká, a že mě chtějí nějaký holky sbalit, taky mi poradila, že kdybychom náš vztah netajili, tak by možná nějaké daly pokoj. Chtěla mi jenom poradit.“

Cho se trošku uklidnila a zase se k Harrymu přitulila do náruče. „Hermiona je chytrá holka, vím, že to nemyslela špatně a je vidět, že jste opravdu dobří kamarádi.“

Harry byl rád, že se Cho uklidnila, evidentně mu Hermiona neřekla všechno, o čem spolu ty dvě mluvily, ale on věděl, že to ani z jedné nedostane a ani si nebyl jistý, jestli to vůbec chce vědět. Tuto myšlenku mu vyrušila dívka v jeho náruči, tím že ho začala vášnivě líbat, zavřel tedy oči a začal polibek oplácet. Úplně se poddal tomu skvělému pocitu, když vnímal jenom ji, jak ho líbá a cuchá mu již tak rozcuchané vlasy. Ani nevěděl, jak dlouho tu stáli a vášnivě se líbali. Když se od sebe oddělili, zahleděli si do očí a znovu se do sebe ponořili a polibek pokračoval dál.

Pomalinku se od sebe oddělili, Harry pohladil Cho po tváři a lehkým náznakem odmítl další polibek, měl už trošku problém se sebekontrolou a nestál o to, aby si toho všimla, nevěděl, jak by reagovala, už takhle mu připadá, že to jde nějak rychle. „Nechtěla by ses teď projít, venku je opravdu hezky, možná poslední hezký den.“

Cho jen přikývla, vypadala trošku zklamaně, ale když ji Harry ve dveřích chytil za ruku, rozzářila se jako sluníčko. Procházeli se po školních pozemcích až do večeře, povídali si o všem možném, rozebrali šance na vítězství ve famfrpálu všech kolejí a jelikož v loni nehrál, vydrželo jim to hodně dlouho, protože všechny týmy doznali nemalých změn. Vzpomínali na zápas, když hráli proti sobě a popichovali se kvůli nadcházejícímu zápasu, který je čeká na začátku února. Rozpis utkání se na nástěnkách objevil dneska ráno a Harry si ho nestačil ještě ani pořádně prostudovat. Studenty, které potkávali, se k nim chovali různě. Většina kluků je jen pozdravila, jakoby očekávala, že se Harry s nějakou holkou objeví už dřív, naopak většina holek vrhala po Cho závistivé až nevraživé pohledy a ani je nepozdravila. Cho ho zatáhla za jeden ze skleníků, aby se k němu mimo zvědavé pohledy ostatních mohla zase trošku přitulit, neměla ale to štěstí, za tím skleníkem již bylo obsazeno. Oba se zarazili a snažili se identifikovat koho, že to vlastně vyrušili v hodně intimní chvilce, nebylo to lehké, ti dva byli do sebe tak ponořeni a nebyli už ani plně oblečeni. Harry poznal blonďatou hlavu Draca Malfoye a po chvilce i Pansy Parkinsonovou, to už ho ale Cho tahala za hábit, aby potichounku nespatřeni zmizeli, to se jim i nakonec povedlo. Když byli dostatečně daleko, začali se tomu smát a měli další téma k hovoru a to další případné školní páry.

Na večeři do Velké síně vcházeli ruku v ruce, u stolu Havraspáru si dali rychlou pusu na rozloučenou a Harry ignorujíce vražedné pohledy téměř všech studentek, zamířil na své místo u stolu Nebelvíru, kde si sedl mezi Hermionu a Ginny, naproti Ronovi, který se cpal jako by týden nejedl. Vyměnil si z děvčaty znechucené pohledy a nandal si na talíř večeři, ani pořádně nevnímal co jí a spíše se v jídle jen nimral. Hermiona střídavě pokukovala po Harrym a po Cho.

Po nějaké době už to nevydržela. „Tak co, jak to probíhalo? Koukala jsem, že jste se rozhodli váš vztah nijak netajit.“

„Myslím, že se koukali všichni, nevím, jestli z toho je Cho šťastná. Docela ji naštvalo, když jsem se zmínil, že jsme spolu mluvili, pak se uklidnila, ale stejně mi připadalo, že s tou procházkou souhlasila jen proto, že jí vlastně nic jiného nezbylo. Nakonec toho snad nebude litovat, já toho rozhodně nelituju, už jen proto koho jsme viděli.“

„Koho jste viděli?“ vyprskl Ron a poprskal Harrymu hábit částí své večeře.

Harry se po něm jen znechuceně podíval a vytáhl hůlku.

„P-pro-miň j-já n-ne-nechtěl, p-pře-přece m-mně n-ne-nezakleješ,“ koktal Ron a úplně zbledl v obličeji.

„Jen by ti to patřilo, když neumíš jíst slušně,“ okřikla ho Ginny.

Harry se jen ušklíbl a hůlkou si vyčistil šaty. V tu chvíli se do síně vřítil Malfoy s Parkinsonovou v závěsu. Harry k nim pohodil hlavou, Hermioně ta odpověď došla a měla co dělat, aby se nerozhihňala, Ginny to taky došlo.

Jen Ron pořád nechápal. „Tak koho jste viděli?“

Harry si dal načas, než promluvil. „Zmijozelské prefekty v pozici kdy je od sebe nešlo rozeznat, navíc postrádali i pár svršků.“

To už holky nevydrželi a začali se hihňat, jen Ron pořád nechtěl pochopit. „To chceš jako říct že Malfoy s Parkinsonovou spolu TO?“

„Jo Rone, přesně TO se Harry pokouší říct, jen se na ty dva podívej, jak se cpou,“ prohlásila Ginny a konečně potlačila hihňání.

„To víš, po sexu bývá hlad,“ konstatovala s kamennou tváří Hermiona.

To už Harry nevydržel a přímo explodoval smíchy, mezi záchvaty smíchu ze sebe ještě dokázal dostat: „V tom případě mě zajímá, s kým spal dneska Ron.“ Po tom už nebyl schopen slova a jen se svíjel v záchvatech smíchu, podobně na tom byly i obě holky, jen Ron se nesmál, ale rudnul.

Trvalo jim hodně dlouho, než se uklidnili, vlastně skoro celou cestu z večeře do společenské místnosti. Před portrétem chytil Harry za ruku Ginny s tím, že s ní, potřebuje mluvit.

„Ginny něco bych od tebe potřeboval, pomůžeš mi?“

„Pokud to bude v mých silách tak ráda.“

„Zaprvé… vím, že pořádáš oslavu Hermioniných narozenin, chtěl jsem se zeptat, jestli by nemohla přijít i Cho.“

 „Myslím, že by to neměl být problém, tu oslavu máme už povolenou od McGonagallové na příští sobotu, tak myslím, že by nemusela mít nic proti, když přijde i někdo z jiných kolejí, pokud se před nimi neřekne heslo.“

„Díky, v úterý se jí zeptám. Zadruhé vím, že máš kamarádku v Havraspáru, takovou blondýnu, chodí dost zvláště nastrojená.“

„Myslíš Lenku Láskorádovou? Je z mého ročníku, je fajn, ale jinak máš pravdu, proč se ptáš?“

„Nevím kdy má Cho narozeniny, tuším ještě někdy tenhle rok, ale opravdu nevím kdy a je mi trapné se jí ptát, myslíš, že by to pro tebe mohlo Lenka zjistit? Prosím.“

„Jo ták, no ty by možná mohla, zkusím, se s ní domluvit.“

„Děkuju.“

Když vešli do společenské místnosti, Harry zamířil do své ložnice, kde měl knížky, co si ráno půjčil v knihovně. Ve společenské místnosti se posadil do křesla vedle Hermiony, která už si četla nějakou neuvěřitelně tlustou knihu. Ron hrál s Deanem a Seamusem řachavého Petra.

Jen co dosedl, Hermiona zvedla oči od knihy. „Co jsi chtěl po Ginny?“

„Ptal jsem se jí, jestli mi nepomůže zjistit kdy má Cho narozeniny, věděl jsem, že má kamarádku v Havraspáru, která by to mohla vědět nebo to nenápadně zjistit, chci ji překvapit.“

„To je od tebe hezké, že jí chceš udělat radost, ale já bych od tebe taky něco potřebovala.“

„Povídej, pokud toho budu schopen, rád ti pomůžu.“

„Vím, že od třetího ročníku umíš vyčarovat Patrona a včera si mi po něm poslal zprávu, viděla to jen Ginny, která zrovna byla na chodbě, když vešel k nám do pokoje, holky ještě spaly.“

„Prosím k věci Hermiono, rád bych si ještě něco přečetl, než půjdu spát, jsem dneska nějak unavený.“

„Promiň, myslíš, že by si mě to mohl taky naučit? Vlastně bych chtěla, abys mě toho naučil víc, například to, co ses učil loni na turnaji, taky jsem si všimla, že si děláš výpisky ze spousty knih, byla bych ráda, kdybych se mohla učit s tebou.“

„Hermiono ty mě překvapuješ, ty jsi ta, od které bych se měl učit já, ne ty ode mne.“

„Harry už několikrát jsem ti říkala, že já mám všechno jen naučený z knížek, to ty máš ten správný instinkt, neztrácíš hlavu a vždycky víš co dělat. To bych se od tebe chtěla naučit a taky kouzla, co už od prázdnin studuješ.“

„Dobře, bylo by to fajn, kdybychom se mohli učit spolu, ale nebudu učit jen já tebe, ale i ty mě, platí?“

„To zní férově, platí,“ usmála se Hermiona, „nevíš o nějakém místě, kde bychom se mohli učit, a nikdo by nás nerušil?“

„Nevím, nenašel jsem místo, ani kde bych mohl trénovat já sám nikým nerušen a nesledován. Počkej, něco mě napadlo, domácí skřítci by o něčem mohli vědět, zítra se stavím v kuchyni za Dobbym, jestli o něčem neví.“

„To je dobrý nápad,“ souhlasila Hermiona a zahleděla se zpátky do knihy, „tak a teď zase nevím, kde jsem přestala číst,“ povzdechla si a znovu se začetla.

Harry se jen pousmál, dárek, který jí chce dát k narozeninám, se jí bude hodit, v ten moment si uvědomil, že i když zjistí, kdy má Cho narozeniny a povede se mu nějak uspořádat oslavu, neví, co jí má dát k narozeninám.

„Hermiono?“

„Ano?“

„Budu potřebovat poradit, co dát Cho k narozeninám, nic mě nenapadá.“

Hermiona konečně zvedla hlavu od knihy. „Mě teď taky nic nenapadá, ani nevím, jestli ti budu moct správně poradit, měl by si jí dát něco sám ze sebe. Kdyby mě něco napadlo, tak ti dám určitě vědět, ale teď mě neruš, už zase nevím, kde jsem skončila,“ řekla a zase se zahleděla do knihy.

Harry věděl, že nemá cenu cokoliv říkat, protože by ji zase akorát vyrušil od čtení a nic kloudného by z ní stejně nedostal. Tak taky otevřel jednu z knih, kterou si přinesl a začal číst. Byla o bojových štítech. Když první stránku četl už potřetí a pořád nevěděl, co čte, uvědomil si, že to opravdu nemá smysl. Zaklonil hlavu, zavřel oči a vrátil se ve vzpomínkách do prázdné učebny, kde se s Cho tak vášnivě líbali. Ponořil se do té vzpomínky tak, že se opět vzrušil, položil si na opěradlo knížku, kterou se pokoušel před tím číst. Musel na chvíli i usnout, protože ho Hermiona vzbudila, když odcházela spát. Popřál ji dobrou noc a zvedl se, že půjde taky spát.

Hermiona se ještě na schodišti otočila. „Zítra s tebou zase půjdu cvičit, tak na mě počkej, kdybych náhodou nestíhala.“

„Myslíš, že je to dobrý nápad?“

„Slibuju, že se budu šetřit a kdyby něco, tak toho hned nechám.“

„No zakázat ti to asi nemůžu… tak dobře, dobrou noc.“

V ložnici už všichni spali, tak se svlékl a zalezl do postele. Usnul prakticky v okamžiku, kdy zavřel oči.

Ráno při cvičení se Hermiona opravdu šetřila, tak jí nemusel pomáhat do hradu jako včera. U koupelny dívek se na chvilku rozloučili s tím, že na sebe počkají, aby mohli jít společně na snídani. Harry věděl, že Hermioně koupel zabere víc času než jemu, zvlášť když nemusejí na vyučování, tak nepospíchal a natočil si několik vůní do koupele, když se vykoupal, v zrcadle zjistil, že mu na bradě vyrůstají chloupky a moc se mu to nelíbilo, nemohl si ale vzpomenout, na zaklínadlo na holení, ale věděl, že jedno takové četl. Tenkrát ho přeskočil s tím, že ho zatím nepotřebuje. Tak se alespoň navoněl a oblékl do čistých šatů, které se mu objevily ve skříni.

Když vyšel na chodbu, čekalo ho menší překvapení, u koupelny prefektek stála dívka, ale nebyla to Hermiona, byla to Cho. Po menším zaváhání, kterého si snad nevšimla, se k ní vydal s úsměvem na tváři. Políbili se na přivítanou.

„Hermiona ti vzkazuje, že na ní nemáš čekat, prý určitě trefí sama, máme jít spolu.“

„Tak dobrá, půjdeme spolu.“

Chytl ji za ruku a vydali se spolu dolu do Velké síně na snídani, po cestě ho Cho zatáhla to pár temných zákoutí, kde se k němu přitulila a vášnivě ho líbala, Harry se ani moc nebránil a taky si to náležitě užíval.

Byli už skoro u síně, když Harryho něco napadlo. „Cho nechtěla by si s námi taky chodit ráno cvičit?“

Cho se na něj zamračila. „Já myslela, že se ti líbím taková, jaká jsem!“ řekla tvrdě a s těmito slovy vešla do Velké síně a nechala Harryho stát samotného přede dveřmi.

„Co se stalo?“ ozvalo se za ním. Harry se otočil, stála tam Hermiona, musela je dojít, když se po cestě tak zdržovali, to že by je mohla šmírovat ho ani nenapadlo.

„Navrhl jsem jí, aby s námi chodila taky cvičit, netušil jsem, že to vezme jako urážku svého vzhledu. Pojď, jdeme na snídani, tady s tím stejně nic neudělám.“

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

9. kapitola

sisi,26. 6. 2015 19:29

Cho se chová jako obyčejná holka, ne jako přítelkyně vítěze turnaje. Nemá pro něj pochopení, nerozumí mu a jenom ho využívá, doufám, že Harry pochopí, že ona není jeho ¨pravou láskou' už brzy.

...

Bella,21. 11. 2011 19:38

No tak to jsi teda opravdu škodolibej!!!! Do Vánoc?? Za tak dlouho?? Pomoc!!!

Re: ...

Solzo,21. 11. 2011 19:43

Mezitím snad budu další kapitoly, ale tam se děje něco jiného.

:-)

Bella,20. 11. 2011 16:28

Achjo....tuto kapitolu jsem to nějak nestihla...:-D, ale co snad příště budu první :-)...jinak jsem ráda, že Cho není Harryho pravá láska, nikdy jsem ji totiž neměla moc ráda....

Re: :-)

Solzo,20. 11. 2011 16:48

Asi jsem to neměl vyzrazovat takhle brzo=D. Ale hledně toho že to většina zvás stejně už asi pozanala tak je to jedno. Já jí taky neměl nikdy moc rád, ale z návaznosti na 4. mě žádná jiná nenapadla. Tak asi jediný alespoň malí překvapení bude odhalení charakteru Cho Changové. ale na to si budete muset tak do vánoc počkat =D já vím jsem škodolibej

:-)

Mája,19. 11. 2011 16:31

No, řekla bych, že Harry už pomalu začíná zjišťovat, že Cho asi nebude ta pravá. Alespoň by mu to mělo začít docházet po tom, jak se na konci zachovala. Třeba ho aspoň naučí líbat, než se vydá za tou další :-D
S takovým hledáním té pravé lásky ovšem ty řeči, co o něm kolují budou brzy pravdivé :-)

Re: :-)

Mája,19. 11. 2011 16:32

P.S. to jsem tedy zvědavá, co vyhraju :-D

Re: :-)

Solzo,19. 11. 2011 16:55

Po tvej komentářích, začínám mít pocit že jsi čarodějka a umíš mi číst myšlenky, zůstává ovšem pravdou, že dost předbýháš děj. A co vyhraješ nevím, možná by jsi mi mohla poradit.

Re: Re: :-)

Mája,19. 11. 2011 20:42

Nenech Harryho tápat moc dlouho. Když těch holek vystřídá moc, tak mi nebude už tolik sympatický. Nemám ráda přelétavé týpky... :-D

Re: Re: Re: :-)

Solzo,19. 11. 2011 20:49

Jde o to kolik je podle tebe moc, správně jsi vydedukovala že Cho nebude ta pravá, která bude ta pravá vím zatím jen já, a podle osnovy to bude až ta 4., to mi přijde tak akorád, ale klidně vyjádři svůj názor, budu za něj rád.

Soutež

Solzo,19. 11. 2011 16:21

Příhoda při minulém vydání mi vnukla myšlenku, možná si řeknete že to je blbost, ona to taky trošku blbost je. Nicméně myšlenka je taková že vyhlašuji soutež rychlosti, kdy si jako první přečte tuto kapitolu a zanechá tu komentář tak vyhrál, co vyhrál si musím ještě rozmyslet. Nebudu se ani bránit vašim návrhům na cenu pro vítěze.