Katren

 Ráno prvního školního dne proběhlo jako všechna ostatní rána. Harry s Hermionou své cvičení zkrátili tak, aby se včas dostavili na snídani a stihli se ještě osprchovat a pak na snídani dostali rozvrhy pro pátý ročník.

„Pondělky celkem ujdou,“ zaradoval se Ron.

„Dvouhodinovka bylinkářství s Mrzimorem, hodina Formulí, po obědě dvouhodinovka Péče o kouzelné tvory… se Zmijozelem a Jasnovidectví. No mohlo to být i horší,“ zakončil to Harry a dál studoval svůj rozvrh.

 „No už jsem viděl i horší rozvrh,“ zhodnotil to nakonec celé Harry.

Zvedl se od stolu a spolu s ostatními se vydal do Nebelvírské věže pro věci na první den školy.

První hodina Bylinkářství v novém školním roce proběhla vcelku poklidně. Profesorka Prýtová dlouho promlouvala žákům do duše ohledně zkoušek NKÚ. Dozvěděli se také, že o dvouhodinovce budou probírat rostliny ke zkouškám a o té jedné hodině budou pěstovat každý svou rostlinu Strubery, které se jí dostaly náhodou do ruky.

Vysvětlila jim, že rostlina má mnoho různých barev květů, ale pouze zlaté květy se používají do lektvarů, tedy jen do jednoho málo používaného lektvaru pro ženy.

Když profesorka dokončila svou řeč, tak se Harry rozhlédl po skleníku, jestli je jediný, který nechápe, který lektvar profesorka myslela. Parvati s Levandulí se pohihňávaly a pokukovaly při tom po Harrym. Hermiona vypadala, že ví, o jaký lektvar se jedná. Mrzimorští stáli v jednom chumlu a o něčem šeptem diskutovali, ale děvčata taky pokukovala po něm, připadal si trochu nesvůj. Nebelvírští chlapci byli spíš zaujati chováním děvčat.

Harry se naklonil k Hermioně a šeptem se zeptal. „Co je to za lektvar, k čemu se používá?“

Hermiona k Harryho překvapení malinko zrudla. „Víš, to je lektvar speciálně určený pro ženy, které si nechtějí udělat problém.“

Harry už se chtěl zeptat jaký problém myslí, ale Hermiona pokračovala.

„Není moc obvyklí, protože zlatá Strubery se moc nevyskytuje, ale myslím, že všechny dívky starší patnáct let ho budou po madam Pomfreyové chtít, tomu lektvaru se říká Preventivní.“

Harry už otvíral pusu, aby se zeptal na prevenci proti čemu, ale než vyslovil první slabiku, tak mu to došlo a zapomněl pusu zavřít. Dívky se při pohledu na něj začaly ještě víc hihňat, ale zachránila ho profesorka, která zahájila hodinu.

Před tím, než začali pracovat, si většina studentů sundala hábit, protože ve skleníku bylo přímo nesnesitelné vedro. Harry měl pod hábitem těsné, černé tričko bez rukávů.

Harry zrovna prostříhával rostlinu, kterou dneska probíraly, když jedna dívka z Mrzimoru procházela kolem něj, ani si jí moc nevšímal, teda až do okamžiku než zakopla a po hlavě spadla do obrovského květníku, kteří jiní studenti plnili dračím trusem.

Všichni studenti okamžitě propukli v hurónský smích, jen profesorka Prýtová, Hermiona a Harry se nesmáli. Harry jí chtěl rychle přispěchat na pomoc, ale to už u ní stála Profesorka. Hermiona se k Harrymu přitočila a pošeptala mu.

„Myslím, že bys neměl nosit tak těsná trička, nebo se rapidně zvýší počet úrazů a madam Pomfreyová z toho nebude mít radost,“ Harry se na ní otočil s nechápavým výrazem a v tom se rozesmála i ona.

Zbytek hodiny, vlastně zbytek celého vyučování proběhl již v poklidu a očekávaně všichni profesoři měli na začátek hodiny dlouhou úvodní řeč o důležitosti zkoušek. Řekli, jak si představují plán na jednotlivé hodiny v týdnu, dokonce i Hagrid měl kratší monolog na téma zkoušek a řekl jim, že v té jednohodinovce budou zkoumat magické vlastnosti doposud neprozkoumaného zvířete, které jim ukáže příští hodinu.

Večer ve společenské místnosti si Hermiona vytáhla učebnice a pergamen, aby si udělala první domácí úkoly, které dneska dostali z Přeměňování a z Formulí. Ron vyzval Harryho na partičku kouzelnických šachů, ale Harry odmítl a přidal se k Hermioně. Ron začal brblat, že na ně mají spoustu času a že si mohli užít nějakou zábavu. Harry ho neposlouchal a Hermiona začala svůj proslov o důležitosti zkoušek, tak Harry přestal úplně vnímat okolí a ponořil se do práce.

Z práce ho vyrušila až Alice. Když začal zase vnímat okolí, tak se dozvěděl, že je svolaná porada famfrpálového týmu za účelem zvolení kapitána. Harry se tedy zvedl a odešel na druhý konec společenské místnosti, kde už všichni zbylí členové týmu seděli.

„Tak koho navrhujete?“ chopila se slova Angelina.

„Harryho!“ vyhrkli unisono Weasleyovic dvojčata.

Harry čekal, jak to dopadne, ale když všichni kývali hlavou, tak si řekl, že musí zakročit. „Nechci vás nějak urazit, ale myslím, že kapitánem by měl být někdo starší, sám za sebe bych měl nejradši za kapitánku Alici.“

Alice začala poněkud rudnout v obličeji. Harryho návrh, ale všichni odsouhlasili, tak zbýval ještě souhlas od McGonagallové, aby to bylo oficiální.

Když se Harry vrátil zpátky k úkolům, tak se Ron zajímal, koho vybrali, odpověděl, že to ještě není oficiální, dokud to neschválí ředitelka jejich koleje, ale oni vybrali Alici. Ron se divil, že to nedali jemu, přiznal, že to odmítl a pokračoval v úkolu z Přeměňování.

Než šli spát, měli všechny úkoly hotové a Harry s Hermionou si četli každý jinou knížku. Ron šel hledat někoho, koho by porazil v kouzelnických šachách, ale nikdo s ním nechtěl hrát, až nakonec přemluvil Ginny. Harry dočetl knížku o neverbálních kouzlech a řekl si, že by si to měl v nejbližší době vyzkoušet. Popřál všem dobrou noc a odešel spát.

V průběhu týdne si Harry začínal zažívat školní rutinu, ráno cvičení s Hermionou, školní docházka, úkoly, samostudium a spánek.

Ve středu večer už to Ron nevydržel. „Hele Harry, co se s tebou děje? Tenhle školní rok jsem tě ještě neviděl, že by ses bavil, pořád se jenom učíš.“

Hermiona zvedla oči od knížky, kterou četla a nevraživě se na něj podívala. „Alespoň někdo dostal konečně rozum, letos skládáme zkoušky NKÚ a budeme si vybírat svoje budoucí povolání.“

Harry byl rád, že nemusí odpovídat a do jejich hovoru se nijak nezapojoval a radši dál četl knihu, co měl rozečtenou. Byla to kniha ze školní knihovny Použití přeměňování v boji. Všechny knihy co dostal od Hermiony už měl důkladně přečtený a spoustu kouzel, kleteb a štítů měl poznamenaný i s jejich účinky. Chystal se je všechny co nejdříve vyzkoušet, některá už použil a nedělala mu extra velký problém, vlastně s nárůstem jeho magické moci mu prakticky žádná kouzla nedělala velké problémy, když měl nedostatečnou znalost teorie, tak to vykompenzoval silou. Uvědomoval si, že teorii nutně potřebuje, protože všechno silou vyřešit nejde a v boji by mu mohla chybět. Bohužel v Bylinkářství a Lektvarech neznalost silou nahradit nemohl.

Včera zjistil že Snape ho nesnáší možná ještě víc než v předchozích letech, nemohl přijít na to proč tomu tak je, ale rozhodl se, že NKÚ z lektvarů udělá za každou cenu, hlavně proto, aby Snape naštval. Vypůjčil si z knihovny spoustu knih o přípravě lektvarů, jejich složení a tak podobně. Zatím neměl čas je pořádně prostudovat, jen jednu zběžně prolistoval a našel v tom spoustu užitečných rad, jak si uspořádat stůl a několik rad jak si postup zjednodušit.

Na čtvrteční hodině Lektvarů se Harry ze všech sil snažil ignorovat profesorovi narážky. Podařilo se mu to, i když už zacházel do krajních mezí a skoro otevřeně ho urážel. Harry při tom po očku pokukoval po ostatních, Hermiona se jen usmívala, Ron svíral pěsti a Harry se bál, aby na něj nevyletěl místo něj, Nevill měl spoustu práce se svým lektvarem, zmijozelští se netvářili zrovna nadšeně a to mu dodalo ještě víc síly. Lektvar se mu podařilo namíchat celkem slušně a to nepatřil mezi nejjednodušší, spíš naopak. Vzorek lektvaru nalil dle instrukcí do sklenice. Všiml si zlomyslného pohledu Draca Malfoye, jehož lektvar vypadal o hodně hůř, tak radši na sklenici použil nerozbitné kouzlo a kouzelný popisek s jeho jménem, aby ho nemohl nikdo rozbít, nebo na něj napsat svoje jméno.

Na Obraně proti černé magii je profesor Alastor ‚Pošuk‘ Moody zatím moc nepřekvapil. Hodiny se překvapivě podobaly loňským hodinám, kdy je učil smrtijed převlečený za Moodyho. Profesor se k tomu vyjádřil pouze jednou na začátku první hodiny. Od té doby se choval naprosto normálně, tedy normálně na Moodyho tak jak si mysleli, že ho znají.

V pátek ráno když se Harry probudil, zjistil, že je mimořádně teplo, jako by se sluníčko pokoušelo řádně rozloučit z Bradavickými pozemky. Potom co se oblékl a sešel do společenské místnosti, zjistil, že nikde nevidí Hermionu, běžně zde byla první, nebo přišli zároveň, ještě se nestalo, aby na ni čekal. Po pár minutách už začínal mít strach, jestli se jí něco nestalo a přemýšlel, jak se k ní dostat, nebo jak jí dát vědět. Když dokončoval páté kolečko kolem společenské místnosti, napadlo ho, že by mohl použít patrona se zprávou, ještě to kouzlo sice nezkoušel, ale neměl pochyby, že se mu to povede. Za malou chviličku poté co poslal Patrona se zprávou Hermioně se na schodišti objevila rozespalá Parvati Patilová a zavazovala si župan.

„Hermiona ti vzkazuje, že dneska cvičit nejde, má jisté problémy a není jí moc dobře.“

„A neměla by jít na ošetřovnu, když jí není dobře, nebo tak něco?“ strachoval se ihned Harry.

Parvati se malinko zahihňala, ale dokázala to potlačit dřív, než to Harryho podráždilo. „Ne, není to nic vážného, jen obvyklé holčičí problémy.“

Harry se musel poněkud ovládat, aby nezačal rudnout, nakonec se mu to povedlo. Nakonec přikývl, rozloučil s Padmou, poděkoval jí za vzkaz a odešel cvičit sám.

Během běhání si svlékl tričko, normálně to nedělal, protože se styděl, ale dneska tady nikdo nebyl. Když docvičil, tak se vydal rychle do hradu, protože měl zpoždění oproti plánu, navíc Péče o kouzelné tvory byla mimo hrad a dneska jim měl Hagrid představit to svoje překvapení, tak nechtěl přijít pozdě. Jak spěchal do hradu, nedošlo mu, že si zapomněl obléct tričko. Uvědomil si to, až když vešel do Vstupní síně a strhl svým příchodem celou řadu drobných nehod. Dívky, které ho viděly, se jako první zastavily na místě s otevřenou pusou a vyvalenýma očima, ti kteří šli za nimi a nevšimli si ho, do nich naráželi a všichni postupně padali za schodů, několik chlapců to ustálo a pokoušeli se dívky kolem sebe zachytit. Harry si všimnul, že jediné dívky, které na něj nezíraly, jsou Hermiona, která se objevila na schodišti od Nebelvírské věže společně s Ronem, který se naopak mračil víc než ostatní chlapci, i když žádný se netvářil nadšeně, druhá dívka které nezírala, ale vysílala zářící úsměv, byla Cho Changová, která se objevila v chodbě vedoucí do Sovince. Harry se zarazil, ale uvědomil si, že kdyby si teď oblékl tričko, které nesl v ruce, vůbec by situaci nepomohl, spíše naopak, tak se sebevědomím krokem vydal do prefektských umýváren a pokoušel se nikoho nevnímat. Když stál pod horkou vodou, uvědomil si, že měl poměrně štěstí, že nepotkal Draca Malfoye, jeho jízlivé poznámky by asi neustál a musel by ho proklít.

Když došel na snídani, tak na něj čekala sova s dopisem pro něj, odvázal jí dopis a rychle si ho přečetl:

Milý Harry,

Byla bych ráda, kdyby sis na mě udělal zítra čas, obvyklé místo, obvyklý čas. Odpovídat nemusíš, stejně na tebe budu čekat.

                                                                                  Cho

Harry rychle pohledem našel Cho u vedlejšího stolu a usmál se na ní.

„Harry,“ klepala ho na rameno Hermiona

„Ano?“

„Profesorka McGonagallová ti vzkazuje, že jestli ještě jednou byť nepřímo způsobíš tolik úrazů, tak ti sebere prefektský odznak. Můžu ti říct, že madam Pomfreyová byla hodně nabručená, říkala, že tolik zlomenin a pohmožděnin takhle ráno ještě neviděla.“

Ron se začal smát. „Tak to vypadá, že jsi způsobil nový školní rekord.“

Hermiona si této poznámky vůbec nevšímala. „Rozhodně bys měl příště radši chodit plně oblečený. Ten dopis byl od Cho?“

Harry byl zaskočen, jak rychle dokázala přejít od výčitek k otázkám. „Jo, je od ní, zítra se zase sejdeme. Všiml jsem si, že byla ráno v Sovinci, možná proto neskončila jako většina ostatních u madam Pomfreyové a co jsem viděl, tak se docela bavila.“

Ron se šklebil, ale nijak to nekomentoval. Harry přemýšlel, jestli se má Hermiony přeptat jak jí je, ale chtěl to udělat nějak nenápadně, nemusí všichni vědět co má za dny.

„Hermiono, je to lepší?“

Hermiona přikývla. „Jo je, normálně to snáším normálně, ten dnešek je spíš vzácný případ, myslím, že zítra už budu moct jít s tebou.“

Harry jen přikývl a rychle se pustil do ovesné kaše, aby se nemusel zapojovat do případného hovoru, očekával, že Ron bude zvědavý a bude se vyptávat co s Hermionou je a on nechtěl odpovídat. Rychle dojedl, zvedl se od stolu, že by měli jít na hodinu. Chtěl tím změnit téma hovoru, protože Ron se pořád Hermiony vyptával, co s ní je a i přes jasné náznaky to pořád nepochopil.

Když došli před Hagridovu hájenku, byli mezi prvními, ale Hagrid už na ně čekal a srdečně je zdravil. Když přišli i ostatní studenti. Péči o kouzelné tvory měli jako obvykle se zmijozelskými, tak je Hagrid přivítal na hodině a vysvětlil jim, co se bude dít.

„Tak během prázdnin se mi povedlo získat samce a samičku kouzelného tvora, který dosud nebyl prozkoumán, profesor Brumbál mi pomohl je ubytovat nedaleko Zapovězeného lesa, budeme je cvičit, aby poslouchali, studovat jak rostou a jaký mají kouzelnický vlastnosti.“

„Vy jste se snad zbláznil, nepřiblížím se k žádné potvoře!“ ozvalo se z hloučku zmijozelských studentů a nebylo pochyb o tom, že to byl právě Malfoy.

Hagrid se nepatrně zatrhl ve výkladu, ale rozhodl se zatím tuto připomínku radši zatím ignorovat.

„Tak se nyní odebereme k ohradě,“ zavelel Hagrid a všichni se za ním vydali, dokonce i studenti Zmijozelu.

V ohradě, která byla zcela jistě magicky upravena, se procházeli dva tvorové, jeden byl zářivě bílý a druhý tmavě hnědý, až na barvu byli oba naprosto stejní. Vypadali jako něco mezi jednorožcem a kočkou, byli velcí jako hříbata jednorožce, po kočce měli tlapy a ocas, ale na rozdíl od těchto tvorů měla ještě křídla. Hříbata nevypadala, že by zatím uměla lítat a Harry začal přemýšlet, jestli se létat naučí nebo jestli ty křídla jsou zakrnělá a jsou používána k jinému účelu, než však stihl svůj tok myšlenek dokončit, tak si vzal slovo opět Hagrid.

„Tak tohle jsou Abraxanský koně, jediné co se o nich ví je to, že žijí na Balkánském poloostrově a kouzelníci je řadí mezi kouzelnické tvory, ale nikdo neví, čím jsou kouzelné a žádné jejich části se nepoužívají do lektvarů. A na vás je abyste zjistili, jaké mají vlastnosti, možná byste mohli najít uplatnění jejich částí v lektvarech.“

Harrymu přišlo, že tento nápad je na Hagrida až překvapivě dobrý, ne že by Hagrid byl hloupý, nebo tak něco, měl hrozně rád zvířata a rozuměl jim, ale jako učitel nebyl příliš dobrý, ale letos to vypadalo, že se loni poučil těmi Třaskavými škvorejši a nechal si pro letošní rok poradit buď od Brumbála, nebo profesorky Červotočkové, která loni místo něj chvíli učila.

Zbytek hodiny zkoušeli, co všechno mohou Abraxanský koně jíst a dělali si poznámky, vypadalo to, že by se dokonce i žáci Zmijozelu s kyselými obličeji zapojili do hodiny, kdyby tam nebyl Malfoy a nebránil jim v tom. Zato všichni žáci Nebelvíru se zapojili do hodiny s nadšením.

Lektvary ten den dopadly k Harrymu překvapení až podezřele dobře, Snape sice ze začátku pokoušel Harryho opět vyprovokovat, ale zase se mu to nepovedlo a Harry se tím začínal i bavit. Harry si včera stihl opět přečíst pár užitečných rad pro přípravy lektvarů obecně, třeba jak si uspořádat přísady, aby je nepomíchal, nebo jak nepoplést směr a dobu míchání. Čirou náhodou se včera těsně předtím než šel spát, podíval na rady pro přípravu lektvaru, který dneska připravovali, z těchto důvodů dokončil lektvar ještě před koncem hodiny. Nebyl sice první, to byla opět Hermiona a jeho lektvar nebyl ani úplně dokonalý. Na rozdíl od toho, co popisovala učebnice, měl lehká jakoby mastná oka, podle toho co si pamatoval z rad, co četl včera, to bylo způsobeno málo oschlými ledvinkami škvrkek a nemělo to mít na samotný lektvar řádný vliv. Harry odlil vzorek a udělal, s ním to samé, co minule, aby ho nikdo nemohl rozbít, nebo zaměnit a spokojený sám se sebou, společně se zazvoněním opouštěl s Hermionou učebnu.

Večer ve společenské místnosti si všichni tři udělali všechny domácí úkoly, Ron sice z počátku hudroval, že na to mají celý víkend, ale nakonec souhlasil s Hermionou, že když si je udělají dneska, tak budou mít celý víkend volný. Protože si dělali úkoly všichni hned, jak je dostali, tak to stihli ještě před desátou hodinou.

Sotva Harry odhodil brk do brašny, tak požádal Hermionu, jestli by mu to nepřekontrolovala, letos sice trval na tom, že si všechny úkoly bude dělat sám, překvapivě mu to nedělalo zase až tak velké problémy, jak z počátku očekával, ale neměl nic proti tomu, když mu to Hermiona zkontroluje a opraví případné chyby, ale chtěl, aby ho na ně upozornila, a když tomu nerozuměl, aby mu to případně ihned vysvětlila. Hermiona mu ochotně pomáhala a byla takřka nadšená tím, že mu může pomoct a že jí je za to vděčný.

Když Harry opravil i poslední chybu, zjistil, že dneska jich udělal víc, než obvykle a Ron to se smíchem přisuzoval zítřejší schůzce s Cho. Uklidil tedy všechny věci do brašny a vytáhl další knížku o lektvarech, nebylo mu ale přáno, aby se začetl, vyrušila ho Alice, která se plná radosti vřítila do společenské místnosti s kapitánským odznakem na hábitu a téměř křičela, že McGonagallová odsouhlasila její zvolení za kapitánku. Okamžitě začala plánovat konkurs na brankáře, Harry jí pošeptal, že by možná nebylo na škodu najít alespoň jednoho náhradníka na post střelce a odrážeče, protože tu příští rok nebudou a další kapitán by to měl zbytečně složité. Alice přikývla a Harry se šel posadit zpátky do svého křesla, ale na čtení neměl klid, Ron s Ginny se posadili k němu a pořád se s ním, chtěli bavit na téma famfrpálového konkurzu. Harry sice chtěl je zpočátku odbýt a číst si, ale když se do hovoru čím dál tím víc zapojovala i Ginny, tak jí nedokázal odbýt a bavili se spolu až do pozdních hodin.