Katren

 Druhý den ráno Harry vstal jako vždy a šel ven cvičit. Bylo na běh krásné ráno a tak ještě než stačil začít, všiml si, že se k němu přidala Hermiona. Popřáli si vzájemně dobré ráno a mlčky pokračovali. Když po běhání začali s posilováním, ukázal jí Harry nějaké cviky speciálně pro ženy, které si předchozího dne nastudoval. Nemohli ale bohužel cvičit tak dlouho, jak chtěl, protože byl na desátou hodinu domluvený s Tonksovou, že mu bude dělat doprovod a módní poradkyni.

 Ve tři čtvrtě na deset scházel vysprchovaný a oblečený na snídani, Tonksová už na něj čekala, tak rychle do sebe hodil několik toustů a mohli vyrazit. Pomocí letaxu se přemístili do Děravého kotle a vyšli do mudlovského Londýna, Tonksová byla viditelně nervózní a Harry tušil, že se bojí útoku.

Jako první se vydali do sportovních pomůcek, kde si Harry koupil kvalitní běžeckou obuv, která byla sice nehorázně drahá, ale věděl, že ji bude potřebovat. Ještě si vybral nějaké sportovní oblečení a doplňky a jeho finance se dost ztenčily. Vyšli ven a začali hledat nějaký obchod s normálními šaty, které by mohl nosit o víkendech, kdy není nutné nosit školní hábit nebo v zimě pod hábit samotný.

Našli docela hezký obchůdek, kde měli všechno, co Harry chtěl a věci zde nebyly ani moc drahé. Tonksová se najednou ocitla ve svém živlu, nervozita z ní úplně spadla, zahnala Harryho do zkušební kabinky a začala ho zásobovat neuvěřitelnou spoustou nejrůznějšího oblečení.

 Harry se z počátku cítil trochu nesvůj, ale když si zkoušel asi třetí kalhoty a páté tričko, tak ho to přešlo a musel uznat, že Tonksová má opravdu vkus. Asi po hodině zkoušení se ho Tonksová zeptala: „Kolik tu máš vlastně peněz?“

 „Ještě skoro tisíc liber,“ odpověděl na což se Tonksová jen usmála.

 „A kolik tady chceš utratit?“

 „Já ani nevím, nenapadá mě nic mudlovského co bych ještě chtěl a ve škole mi libry k ničemu nebudou.“

 „Dobře,“ rozzářila se Tonksová. „Tak to můžeme ještě pokračovat, vybereme taky nějaký boty, ty jdou sice koupit i u nás, ale mudlové mají větší výběr a hezčí kousky.“

V tu chvíli Harryho něco napadlo. „Když už mi takhle pomáháš, nechceš, jsi také něco vybrat?“

 Tonksová se zarazila a trošku se začervenala. „No…objevila jsem něco, co by se mi líbilo, ale to od tebe nemůžu přijmout a sama jsem si žádné libry nevzala.“

 „Já ti to koupím jako poděkovaní a nechci slyšet žádné námitky,“ řekl a ona mu ještě vybrala nějaké košile a boty, než si nakonec Tonksová sama vzala pár kousků a vlezla sama do kabinky. Harry mezitím oddělil věci, které si skutečně vezme a které prodavačce vrátí zpátky. Za chvilku když dal prodavačce pokyn, co mohou vrátit, tak se zaškaredila, že toho tolik vrací, ale když viděla, že si minimálně stejnou hromadu vezme, tak se tvářila spokojeně. Tonksová rozevřela závěsy a Harry měl co dělat, aby přestal zírat v přiměřeném čase, Tonksová malinko pozměnila barvu svých vlasů a tričko, které měla na sobě, jí perfektně pasovalo, bylo o hodně těsnější, než to které měla na sobě normálně a teď bylo vidět, jakou má postavu a Harry musel uznat, že má postavu opravdu výbornou.

Tonksová se pozorovala v zrcadle a ihned se zeptala: „Tak co jak mi to sluší?“

 Harry doufal, že se mu podaří normálně promluvit.  „Opravdu ti moc sluší,“ vypravil ze sebe skoro normálně. „Počkej, teď ti něco zkusím vybrat já.“ Harry rychle odběhl a donesl Tonksové pár kousků oblečení a potom rychle přepočítal, kolik ho bude stát jeho nákup. Došel k částce, která ho překvapila tím, jak byla nízká, bál se, že na to nebude mít.

 Při počítání zachytil prodavaččin pohled a tak se zeptal: „Mohla byste mi tohle zatím naúčtovat? Abych věděl, co ještě můžu u vás koupit.“

 Prodavačka se trošku zamračila a zeptala se. „Kolik u sebe máte?“

 Harry se ještě jednou podíval do kapsy. „Devět set padesát liber.“

Prodavačka se usmála. „To vám na tohle bude myslím stačit, když se budete blížit k hranici, tak vás upozorním, určitě byste ale měl něco koupit i přítelkyni.“

 Harry zrudnul, ale neměl příležitost k tomu, aby začal vysvětlovat, jak to skutečně je, protože závěsy se znovu roztáhly. Tonksová měla na sobě krátké tričko, které ji odhalovalo část plochého bříška a velice těsné kalhoty. Harry který byl už celý rudý z předchozího rozhovoru s prodavačkou, jen párkrát na sucho polkl a pak ze sebe vypravil. „Opravdu ti to velice sluší.“

 Tonksová se jen usmála, když viděla Harryho jak je celý rudý. „No je to na mě trošku odvážné, normálně nosím decentnější věci, už tak mi připadá, že na sebe vážu až moc pozornosti, tím jaká jsem nešika,“ otočila se a zase za sebou zatáhla závěsy. Harry přemýšlel, co tím přesně myslela, nebo to jen řekla kvůli tomu, jak na ní zíral? Najednou se ozvala rána a závěsem vypadla Tonksová jen ve spodním prádle a s kalhoty u kotníků, evidentně ztratila rovnováhu, když si sundávala kalhoty a nestačila se už ničeho pořádně zachytit. Velice nepříjemně zaklela, čímž na sebe upoutala i pozornost prodavačky, nikdo jiný v krámě naštěstí nebyl. Harry k ní v rychlosti přiskočil a začal jí pomáhat na nohy, až když ji držel za ruku, si uvědomil, že je Tonksová prakticky nahá a když jí pomohl na nohy, tak si to uvědomila i ona a uspořádali menší soutěž v rudnutí. Harry hanbou sklopil oči, čímž to moc nevylepšil, protože skončil pohledem na jejich ňadrech, který krajkovaná podprsenka spíše odhalovala, než zakrývala.

 Tonksová se otočila, čímž Harrymu odhalila celé své krásné pozadí, které bíla tanga, které měla na sobě taky nezakrývala, Harrymu trvalo skoro dvě minuty, než si uvědomil, že stojí na místě a pořád zírá na již zatažený závěs. Vzal věci, které si Tonksová vybrala a dal je prodavačce, aby je taky zaúčtovala, zaplatil téměř osmset liber. Tonksová vyšla ve svém volném oblečení stále ještě celá rudá, Harry věděl, že na tom není o moc lépe, tak vzal rychle tašky s nákupem a otočil se k východu.

Oba vyšli ze dveří a chvíli na sebe tiše koukali, pak Harry prolomil ticho. „Napadá tě ještě něco, co by se mi mohlo hodit?“

 Tonksová se podívala na hodinky. „Říkala jsem Molly, aby na nás s obědem nečekala, takže oběd v Doupěti už nestihneme.“

 „Kolik je vůbec hodin?“ zeptal se Harry.

 „Skoro tři,“ odpověděla Tonksová. „Ty nemáš hodinky?“

 „Ne nemám, měl jsem starý natahovací, ale nechal jsem si je na ruce loni při druhém úkolu a to nepřežily a nějak nevím, jaké si koupit, natahovací už nechci, stejně jsem je zapomínal natahovat a hodinky s baterií by v Bradavicích stejně nefungovaly.“

 „To máš pravdu, ale jsou i kouzelnické hodinky, fungují pomocí kouzla, ty lepší mají i spoustu různých funkcí, čas ale ukazují samozřejmě jako mudlovské.“

 „Dobře, tak co kdybychom se vrátili do Děravého kotle na pozdější oběd a pak se vydali ke Gringottům, kde si vyberu peníze na celý školní rok, ať zítra nezdržuju ostatní a pak se můžeme podívat na Příčné ulici po hodinkách a po dárku pro Hermionu, má v září narozeniny a zítra by mohl být problém to před ní utajit.“

„Dobře,“ kývla Tonksová.

 Obtěžkáni taškami se vydali zpátky k Děravému kotly, když vešli dovnitř zamířili k malému stolečku v rohu hostince, posadili se ke stolu a tiše na sebe zírali, ticho přerušil až hostinský Tom, který k nim přišel pro jejich objednávku. Oba si objednali džus a steak s brambory.

Když hostinský odešel, Tonksová začala. „Když už jsme tu, mohli bychom tašky s nákupem poslat do Doupěte se vzkazem, že se ještě zdržíme.“ Harry trochu zdráhavě souhlasil a tak Tonksová vstala. „Ještě zapečetím tašky tak, abych je otevřela jen já, aby se do nich nikdo nemohl podívat, nemyslím si, že by to někdo v Doupěti udělal, ale jistota je jistota.“

 „To je dobrý nápad,“ souhlasil Harry a už nic nenamítal, Tonksová zamířila hůlkou postupně na všechny tašky a potom je pomocí letaxu poslala do Doupěte se vzkazem, že jsou v pořádku, ale že ještě něco musí nakoupit a že na večeři budou určitě zpátky, když se vrátili ke stolu, už na ně čekalo jídlo a tak se v tichosti najedli.

 Po jídle ještě chvíli seděli, než ticho přerušila Tonksová, která začala být zase celá nesvá.  „Byla bych ráda, kdyby ses o tom, co se stalo v obchodě, nikomu nezmiňoval, vím, že to bylo velice zábavné, ale nemusí to vědět všichni, už takhle se mi všichni smějí, protože se mi podobné nehody stávají skoro pořád, jsem prostě strašně nešikovná.“

 Harry si vzpomněl na převržené hrnky včera při snídani a věděl co tím Tonksová myslí, ale nějak si nevzpomínal, že by se jí někdo smál. „Neboj se, nikomu to neřeknu a ani mi to nepřipadalo směšné, bylo to spíš…“ Harry najednou nevěděl jak pokračovat.

 Tonksová znovu zrudla. „Vím, co chceš říct, asi jsi nikdy předtím neviděl ženu ve spodním prádle, co mlaďochu?“ rozesmála se Tonksová a rudá barva se jako kouzlem přenesla na Harryho, který jenom kývnul hlavou. „Tak to by chtělo malou oslavu,“ řekla mezi záchvaty smíchu Tonksová a vstala od stolu. Harry nechápal, co tím myslela, ale za chvíli se vrátila s dvěma skleničkami ohnivě rudé tekutiny. „Tak teď když už víš, jak vypadají ženy, tak bys měl vědět, jak chutná alkohol,“ řekla Tonksová a docela marně potlačovala smích.

 Harry jen přijal sklenici, Tonksová si s ním ťukla a sklenici jedním lokem vyprázdnila, Harry to udělal po ní a cítil, jak mu ohnivá whisky spálila hrdlo a pálí ho ještě v žaludku.

„Tak teď můžeme vyrazit,“ řekla Tonksová a otočila se k východu na Příčnou ulici.

 „Musím ještě zaplatit,“ řekl Harry, ale ona jen zavrtěla hlavou.

 „Už se stalo, pojď,“ když procházeli, tak ještě dodala. „O tomhle se taky nikomu zmiňovat nemusíš, trochu jsem se nechala unést tak promiň, jestli jsem tě tím zaskočila.“

Vešli na Příčnou ulici a zamířili rovnou do banky, kde si Harry vybral dost zlata na nákupy i na drobné výdaje během školního roku, například v Prasinkách, kam měli o vybraných víkendech možnost chodit. Když vyšli z banky Tonksová ho zavedla do jedné nenápadné uličky, které si nikdy předtím nevšiml, byla tam různá hodinářství, v jednom byli jen nástěnné hodiny, ve druhém jen stojací a oni zamířili do toho největšího, ve kterém měli kapesní a náramkové hodinky.

 Pozdravil je postarší pán, které měl přes draze vypadající hábit něco, co připomínalo pracovní zástěru, slova se ujala Tonksová. „Tady mladý pán by chtěl nějaké hodinky.“ Harry se na ní otočil a chtěl říct, že za něj mluvit nemusí, ale to už ho starší pán táhl před půlkruhové zrcadlo a drmolil. „Jaké hodinky by si pán přál? Máme kapesní nebo náramkové či zlaté, stříbrné, zdobené?“

 Harry se zastavil před zrcadlem. „Rozhodně chci náramkové,“ promluvil Harry, ale za ním se ozvala Tonksová.

„Myslím, že bílé zlato zdobené smaragdy by bylo fajn,“ řekla směrem k prodavači. „Smaragdy ti půjdou k očím,“ otočila se k němu a zase se otočila k prodavači. „Se standartními ochrannými kouzly a pokročilou řadu funkcí.“

Harry si připadal trochu navíc, ale podle toho co stihl vypozorovat, tak pochopil, že sám by tu byl ještě zítra, Tonksová prodavače zřejmě znala, tak se ho snažila pokud možno nepustit ke slovu a skutečně za chvíli měl v ruce velice hezké hodinky, které se podle něj hodily jak ke sportu, tak i ke společenskému hábitu, prostě byly vhodným doplněk a přitom nepůsobily tak nápadně, jak jsi představil, když slyšel o smaragdech.  Nasadil si je na ruku a už ho ani nepřekvapilo, jak se řemínek automaticky přizpůsobil velikosti jeho ruky.

 „Jak se pánovi líbí?“ zeptal se prodavač, a když Harry už taky věděl, že by nebylo dobré ho pustit ke slovu, rychle zareagoval.

„Velice se mi líbí, jsem naprosto spokojen,“ prohlásil Harry a přešel k pultu s pokladnou. Prodavač byl trošku vyveden z míry tím, jak ani jeden z nich ho evidentně nechce poslouchat a ani se neptá na vlastnosti jeho hodinek, přesto si řekl o dvacet galeonů. Harry zaplatil a spolu s Tonksovou vyšli ven. „Budeš mi o nich muset něco říct,“ řekl Harry, když stáli venku.

 „Neboj se, řeknu ti všechno sama, mám stejný typ a myslím, že budeš naprosto spokojen i ty, ale nemohla jsem ho nechat, aby začal mluvit, když jsem si tam já kupovala ty svoje, tak jsem tam strávila celé odpoledne,“ usmála se a pak dodala. „Tak půjdeme pro ten dárek, hodinky ti popíšu cestou.“

 „No já ani pořádně nevím, co bych jí chtěl dát, no tak se jen tak projdeme po Příčné, třeba na něco narazíme,“ tak vyšli a po cestě mu Tonksová popsala jeho nové hodinky.

 „Mají standartní ochranu před krádeží, to znamená, že ti je nikdo nesundá bez tvého souhlasu, nikdy tě nebudou škrtit nebo dřít, dá se s nimi naprosto normálně spát, i když na to nejsi zvyklí, samozřejmě jim neublíží voda ani nic podobného, nedají se rozbít běžným způsobem i několika slabším kletbám by měli odolat, ale to jsem zatím nezkoušela. Co se týká funkcí, tak mají všechny funkce mudlovských hodinek jako čas, datum, budík, více časové stopky, ale i diář. Všechny tyto funkce se dají ovládat hlasem nebo myšlenkou, stejně tak budík a diář ti může nahlas mluvit nebo ti promluvit přímo do hlavy. Myslím, že to všechno chce pomalu vyzkoušet a poznáš to sám.“

 Pomalu došli až ke knihkupectví Krucánky a kaňoury a Harry si povzdechl. „To jsem pro Hermionu nechtěl žádnou knihu, protože si myslím, že jich má dost.“

 „Tady ale nemají jen knihy,“ řekla Tonksová a vešla dovnitř, Harry vešel za ní dovnitř a následoval ji do oddělení, kde nikdy předtím nebyl a kde nebyly ani knihy, ale byly zde různé brky, různě barevné inkousty i ty neviditelné, odhalovače a tak podobně, ale i pomůcky pro čtení knih jako kouzelné záložky, které automaticky označily stránku, řádek a slovo, které čtenář naposledy přečetl.

 To se Harrymu líbilo, alespoň bude moct Hermionu vyrušit ze čtení, aniž by zapomněla, kde přestala číst, koupil jí hned dvě, jednu se zlatým griffinem, který je ve znaku Nebelvíru a druhou s hipogryfem. Nechal si je rovnou zabalit do dárkového papíru, zaplatil a vydal se s Tonksovou zpátky do Děravého kotle. Už se pomalu přiblížil čas večeře a Harry nechtěl, aby paní Weasleyová a ostatní měli zbytečně strach. Pomocí letaxu se přemístili do Doupěte, kde už je paní Weasleyová čekala.

 „Přišly dopisy z Bradavic…sotva pár minut poté, co jste odešli, ten svůj máš na stole,“ řekla a ukázala prstem ke stolu, Harry tam okamžitě přešel a bezmyšlenkovitě ho otevřel, vytáhl dva svitky pergamenu a lístek na spěšný vlak do Bradavic a ani si nevšiml, že z obálky něco vypadlo na podlahu. Na prvním pergamenu byl seznam učebnic a školních pomůcek, nic zvláštního, snad až na to, že na něm byl stejně jako loni společenský hábit, druhý pergamen ho ovšem úplně zaskočil, bylo na něm jeho jmenování jako prefekta za pátý ročník Nebelvírské koleje.

 Když vzhlédl, uviděl, že paní Weasleyová ukazuje k jeho nohám a říká: „Něco ti vypadlo drahoušku,“ pohlédl dolů a opravdu uviděl, že mu z obálky vypadl jeho prefektský odznak, sehnul se pro něj a v ten moment se otevřely dveře a vešla Hermiona a za ní Ron.

 Hermiona se ihned usmála a dívala se přitom Harrymu do ruky. „Měl bys ho nosit připnutý, ať si zvykneš ho nosit,“ řekla a Harry si všimnul, že má svůj prefektský odznak už připnutý na své hrudi, pohledem ale hledal Rona, který se také usmíval, asi to na rozdíl od Harryho čekal. On sám na to úplně zapomněl, ale měl pochopitelně radost z toho, že je prefekt a ještě větší radost měl z toho, že mu to Ron nezávidí.

 Harry sebral svůj dopis a vyzval Tonksovou aby šla za ním, vyšli do jeho a Ronova pokoje, Tonksová odčarovala tašky z nákupů, Harry si vybalil všechny svoje věci a věci, které koupil Tonksové dali do jedné tašky, kterou si odnesla. Harry se ještě rychle převlékl do nových věcí a do kuchyně vešel právě v okamžiku, kdy se podávala večeře. Při ní nikdo moc nenamluvil, až po večeři to přišlo, když si Ginny všimla, že jednu tašku, kterou nesl nahoru má Tonksová sebou u stolu a hned se ptala, co to má.

 Tonksová začala vysvětlovat, že jí Harry tohle koupil jako poděkování za doprovod a pomoc při výběru, samozřejmě vynechala to, jak vypadla z kabinky. Hermiona pochválila Tonksové její výběr, Harrymu to opravdu slušelo a tak chtěla vidět, co si sama vybrala.

Dál slyšel, jak Tonksová říká, že něco jí vybral i on ale nechtěl se účastnit další módní přehlídky a tak se omluvil s tím, že si musí ještě nové věci přendat do školního kufru a starý věci přebrat a vyházet.

 Když vešel do pokoje vyndal celý obsah svého kufru, roztřídil knihy, školní hábity a oblečení, které by mohl ještě nosit, zvlášť toho posledního moc nebylo, takže když skončil, měl kufr zabalený lépe, než kdykoliv předtím. Venku si nechal jen knihy, co dostal od Brumbála, díky nim se rozhodl, že zpátky dolů už nepůjde a radši začne se studiem, jak ovládat svou magickou energii. Zjistil, že by to nemělo být zase tak moc složité, jak říkala Hermiona, hůlka tok energie ovládá sama, tak stačí, když si to s ní nacvičí. Problém možná nastane, když bude chtít čarovat bez hůlky, ale to zatím nebude potřebovat. Měl pročtenou už skoro celou knihu, protože nebyla nijak zvlášť silná, když vešel Ron se slovy: „My mysleli, že pořád ještě balíš a ty si tu čteš.“

 Harry se pokusil knížku rychle schovat, aby si Ron nevšiml, co čte, vyvolalo by to jen nepříjemné otázky, kterým se chtěl Harry vyvarovat, vstal a pověděl: „Jdu do koupelny a spát,“ a když se odtud vrátil, zjistil, že si zapomněl koupit nové pyžamo a to staré už nechala paní Weasleyová zmizet spolu se všemi věcmi, které nechal na hromadě k vyhození. Harry jen zakroutil hlavou a rozhodl se, že by mohl vyzkoušet spát jen v boxerkách, stejně ho pyžamo občas rozčilovalo. Ron jen pozdvihl obočí, když jsi Harry lehnul jen tak, ale nijak to nekomentoval.

Druhý den ráno Harryho vzbudily hodinky, ale nevydaly při tom žádný slyšitelný zvuk, zvonilo mu to jen jakoby v hlavě. Když se probudil, hluk okamžitě přestal, Harry se tomu jen pousmál, oblékl si své nové oblečení a boty na cvičení a šel ven. Na schodech potkal Hermionu, popřáli si dobré ráno a bez dalších zbytečných rozhovorů začali cvičit. Když Harry sešel osprchovaný do kuchyně, všichni už tam seděli, jediná Hermiona ještě snídala, protože ji pustil do koupelny první, v rychlosti se najedl, aby mohli vyrazit na Příčnou ulici, měli s nimi jít kromě paní Weasleyové ještě Lupin, Tonksová a Bill.

Když jeden po druhém vcházeli do krbu, aby se přenesli do Děravého kotle, tak Harry zůstal s Tonksovou poslední a tak než vešel do krbu, ještě rozpustile prohodil: „Dneska si radši žádné hábity nezkoušej, nebudeme tam sami,“ a rychle se přenesl, aby neslyšel co Tonksová odpoví.

Nákup na Příčné proběhl v poklidu, paní Weasleyová jim obstarala všechny školní pomůcky, a oni si mohli dojít koupit nové hábity, Harry a Hermiona potřebovali i nový společenský hábit, dvojčata už nové měli a Ronovy ho koupili také, jak se domluvili s Harrym za peníze, které jim dal. Za chvíli měli všichni všechny hábity, které chtěli, Harry si vybral jeden moc hezký společenský černý s rudým vzorem a zlatým lemováním, Hermiona ten svůj odmítla komukoliv ukázat a tašku s ním zapečetila stejně jako Tonksová včera ty jejich.

 Další zastávkou byly Krucánky a Kaňoury, chtěla tam hlavně Hermiona, ale i Harry se chtěl podívat po několika tématech, ostatní radši zamířili do cukrárny Floreana Fortescuea jen Fred a George se od nich odpojili se šibalským úsměvem a zamířili do prvotřídních potřeb pro famfrpál, Harry v knihkupectví našel dvě knihy o bezhůlkové magii, jednu o neverbálních kouzlech a ještě náhodou našel příručku o tvorbě vlastních kouzel, která ho velmi zaujala a tak si ji taky zakoupil.

 Poté co přišli k Floreanu Fortescueovi, tak pořád chyběli dvojčata, ale byla tam už paní Weasleyová s jejich povinnými knihami a jinými školními pomůckami, jako byli pergameny, inkoust, přísady do lektvarů a podobně, všichni si od ní převzali tašky, které jim byly určeny, a čekali na dvojčata, kteří se po pár minutách objevili a nesli čtyři podlouhlé štíhle balíčky zabalené do hnědého papíru, po jednom podali Ronovi a Ginny. Ron ihned strhl část papíru z jednoho konce a objevila se násada koštěte s nápisem Nimbus 2001, Ron vyvalil oči a vyhrkl: „Děkuju, ale kde jste na to u Merlina vzali zlato?“

 „To víš, pro náš obchod Kratochvilných kouzelnických kejklí jsme našli anonymního sponzora a rozhodli jsme se část zlata investovat do naší rodiny,“ řekl Fred a obě dvojčata se usmála.

 „Jakého sponzora?“ vyhrkla paní Weasleyová.

 „Říkali jsme přeci, že je anonymní,“ ušklíbl se George.

 „To mi neříkej, koho jste okradli?!“ Harry se zakuckal, protože se pokoušel zamaskovat svůj úšklebek tím, že se napil džusu.

 „Nikoho neokradli,“ zastal se jich Harry, když přestal kašlat.

 „Jak to víš zase ty?“ zeptal se pro změnu Lupin.

 Harry si povzdechl. „Protože ten sponzor jsem tak trochu já, nebo spíš já a Cedrik Diggory, dal jsem jim výhru z Poháru tří kouzelníků, já bych to zlato nemohl použít a Diggoryovi ho taky nechtěli, tak jsem ho vnutil dvojčatům,“ Harry se obával, že paní Weasleyová vybouchne, ale naopak se malinko usmála, asi byla ráda, že dvojčata to zlato přeci jen neukradla. Přes krb v Děravém kotly se všichni vrátili zpátky do Doupěte, bylo už odpoledne, ale protože si něco málo dali u Floreana Fortescuea neměli hlad.

 Paní Weasleyová ihned začala připravovat něco k večeři, Tonksová s Lupinem a Billem šli do obýváku a studenti šli do svých pokojů, uložit si všechny své nové věci, Harry se divil, jak se mu to všechno může do kufru vejít, pak si ale uvědomil, že je možná začarovaný, aby se do něj vešlo všechno, co chtěl. Když dobalil vše, tak sešel dolů za ostatními do obývacího pokoje, Harry si sebou vzal knihu o kontrole síly, narazil v ní totiž na pasáž, jak kontrolovat sílu při neverbálních kouzlech, tím našel výmluvu, proč ji čte, takže ji mohl pohodlně studovat ve společnosti.

Druhý den měli vyhrazený především na balení, paní Weasleyová jim všem vyprala všechno oblečení a školní habity. Harry toho naštěstí moc neměl, školní hábity, které si nechal, měl čisté ještě od školních skřítků z minulého roku a ani je moc nepomačkal. Navíc měl zbaleno už z předchozích dnů, takže pro něj den probíhal velice klidně a tak jako každé ráno si šel s Hermionou zacvičit, zbytek dne si četl v knize od Hermiony, knihu „Jak stvořit vlastní kouzlo,“ kterou si včera koupil, si vzal sebou taky, aby mohl porovnat, v čem se liší. Každá nepřekvapivě byla od někoho jiného a každý doporučoval trošku jiný postup, Harry se tedy rozhodl, že si důkladně prostuduje obě a vyzkouší oba postupy.

Večer si do kufru uložil poslední kousky oblečení, které dal paní Weasleyové vyprat, což bylo především to sportovní, které ji dal, když s Hermionou docvičili, trochu toho litoval, protože si chtěl ještě v podvečer trochu zacvičit, ale nechtělo se mu zbytečně zpotit další oblečení, tak to neudělal.  Navrch kufru dal knihy, které si ještě nechal venku, a šli s Ronem spát.