Jdi na obsah Jdi na menu
 


4. kapitola - Konečně celá pravda

 Po výborném obědě paní Weasleyové všichni zůstali sedět u stolu a čekali na Brumbála, který měl každou chvíli přijít.

 Někdo zaklepal a tak Bill, Lupin a Harry okamžitě vytáhli hůlky, Bill šel jako první otevřít dveře a venku stál vysoký stařík, s dlouhým hustým bílím plnovousem.

 „Dobré odpoledne,“ pronesl klidně stařík a Harry znovu pozvedl hůlku, kterou už pomalu skláněl, protože si vzpomněl na to, co mu říkal Bill o mluvení venku, stařík si ho však nevšímal a vešel klidně dovnitř. Harry byl poněkud nervózní, když ho Bill pustil dovnitř a i Lupin už schoval hůlku, on ale nevěděl pořádně co dělat, ani co si myslet, stařík na něj až teď upřel oči, ve kterých mu zajiskřilo.

 „Opravdu si se změnil Harry, jsi dospělejší, což dosvědčují tvé začínající vousy a už se ani tak nepodobáš svému otci, i když zapřít ho ještě pořád nemůžeš.“

 Harry si nervózně přejel rukou po tvářích a skutečně mu začínaly růst jemné chloupky spíš, než skutečné vousy. Harry ještě pořád nesklonil hůlku, i když jeho pozornost už nebyla tak vysoká.

 „Albusi,“ oslovil staříka Lupin. „Pokud skutečně jsi Albus Brumbál-“

 Brumbál se podíval na Lupina a řekl: „Kdo bych podle tebe měl být?“

 Lupin se nedal zaskočit. „Třeba nějaký Smrtijed, když pozdravíš ještě venku.“

 Brumbál se zamračil a řekl: „To je to moje slušné vychování, nemohu vstoupit někomu do domu, aniž bych slušně pozdravil.“

 Bill a Harry se rozesmáli. Harry ani nevěděl, jestli se víc směje tomu, co Brumbál řekl, nebo tomu jak se Lupin tváří.

Najednou ale smích ustal, když Brumbál řekl: „Mohli bychom být s Harrym někde o samotě? Mám toho tolik, co mu musím povědět a nechtěl bych být rušen.“

 Lupin se trošku zamračil, očekával, že bude moct být u toho, ale Bill je gestem uvedl do malé místnosti, ve které Harry nikdy nebyl a nebyl si ani jistý, jestli tam kdy dřív byla. Ve skutečnosti to byl malý salónek s pohodlnými křesly a konferenčním stolkem uprostřed, Harry tedy s Brumbálem vešel dovnitř a Bill za nimi zavřel dveře.

 Brumbál si jako první sedl do jednoho křesla proti dveřím a vytáhl hůlku se slovy. „To co ti teď povím, je převážně jen pro tvé uši,“ potom jí mávnul a dodal. „To nám zaručí, že nás nikdo neuslyší ani nikdo nebude vyrušovat.“ Poté Brumbál svou hůlku schoval a pokračoval. „Posaď se Harry, je toho skutečně hodně, co ti chci povědět, a bylo by dobré, kdyby si mě nepřerušoval, vím, že máš spoustu otázek, ale jsem přesvědčen, že na spoustu jich odpovím tím, že ti povím to, co chci.“

„Nejspíš bych měl začít tím, že už v první válce proti Voldemortovi vznikla tajná organizace, kterou jsem se svými tehdejšími přáteli založil, k jejímu úplnému obnovení jsem vyzval ihned poté, co jsi mi vypověděl, co se vlastně stalo na tom hřbitově, kde Voldemort získal zpět své tělo. Od té doby především získáváme nové lidi, obnovujeme vedení, upravujeme ústředí a v neposlední řadě získáváme informace co Voldemort chystá. Tato tajné organizace je mezi jejími členy, ale bohužel i mezi Smrtijedy, kteří se o ní bohužel dozvěděli, známá jako Fénixův řád. Členové řádu mají také na starosti tvojí bezpečnost, pan Weasley, Remus Lupin i Nymfadora Tonksová, které už znáš, jsou přímými členy řádu, víc jich zatím znát nemusíš. Taktéž by si měl možná vědět, že Rada Řádu, která o všem rozhoduje, se skládá z pěti členů, tři z nás v ní byli už i v minulé válce, jsem to já, Alastor Moody a Minerva McGonagallová, shodou náhod jsme všichni profesoři v Bradavicích,“ odmlčel se na chvíli pan ředitel.

 „Novými členy jsou Kingsley Pastorek, který je vedoucím odboru bystrozorů a posledním členem rady je tvůj kmotr Sirius Black. Rada se zbytkem členů Řádu na schůzích diskutuje o tom, co se děje a co je potřeba udělat. Mezi členy řádu se ale přijímají jen dostudovaní kouzelníci a čarodějky, kteří prokázali svou oddanost. Ostatní, kteří vědí o existenci Řádu, a o jeho činnosti považujeme za vnější členy, protože nemají povoleno navštěvovat schůze a neznají ani všechny členy Řádu, těmto vnějším členům jsou vydávány jen ty informace, které se jim rada rozhodne poskytnout. Členové Řádu také měli na starosti tvoji ochranu během prázdnin, kterou jsi jim moc neulehčoval tím, že jsi běhal po celém Kvikálkově,“ pousmál se dobrácky Brumbál a Harry se tomu jenom ušklíbl, ale nic neřekl.

„Správně jsi uhodl, že na dům tvého strýčka byla použita ochranná kouzla, většina těchto kouzel byla vztyčena v den, kdy zemřeli tvoji rodiče a kdy jsem tě u nich nechal, tyto kouzla byla před letošními prázdninami ještě upravena a během prázdniny jim byla rozšířena pole jejich působnosti, aby si to správně pochopil, původní ochrany byly založeny na pokrevní linii tvojí matky, která tě chránila do doby než Voldemort použil tvou krev na získání svého těla. Když teď v něm koluje tvá krev je jen otázkou času, než se mu tyto ochrany podaří překonat. Energie potřebná k udržení těchto kouzel byla odebírána od tebe, aniž bys to věděl, takže když po skončení těchto prázdnin tyto kouzla zruším, měli by tvé schopnosti mnohonásobně vzrůst. K tomu kde jsi získal takovou kouzelnickou sílu, se dostanu později,“ dodal Brumbál, když se už nadechoval k otázce.

 „A co se týče bezpečnosti tvého strýce, tety a bratrance, pokud budou souhlasit, budou bezpečně ukryti členy Řádu a pokud souhlasit nebudou, bude jim v krajním případě upravena paměť a budou ukryti proti své vůli. Já vím, že to je kruté, ale nemůžeme riskovat to, že by je Smrtijedi zajali a pomocí nich tě vydírali. Mimochodem pro tvou představu kolik kouzelnické síly máš, je jí tolik, že ji budeš muset po příjezdu do Bradavic mírnit, jinak by to bylo moc podezřelé, jak to dělat, by ti měla pomoci kniha, kterou ti dám později. Ochrany kolem doupěte zahrnují pouze pozemky Weasleyových a jsou provázány se všemi dospělými Weasleyovými, to je Molly, Artur, Bill, Charlie a Percy, nikomu z nich nemůžeme vzít tolik energie jako tobě, kdybychom to udělali, nemohli by vůbec kouzlit, už takhle mají problémy s kouzly, které jsou náročné na energii. Tvou energií byl chráněn do tvých patnáctých narozenin téměř celý Kvikálkov, až v den tvého odjezdu to bylo staženo na polovinu. Někdo měl obavy, abys v případě, útoku mohl vůbec kouzlit, ale podle toho co jsem slyšel, tyto obavy byly celkem oprávněné, vzhledem k tomu že jste byli napadeni. Podle názoru Lupina, jsi měl víc magické energie, než ostatní předpokládali, i když ty si to asi vůbec neuvědomuješ.“

 „Dále bych ti měl povědět, proč po tobě vlastně Voldemort tak jde, když se Tom Raddle poprvé představil jako Pán Zla v dobách první války, bylo vyřknuto proroctví, které doslova zní: ‚Pán Zla, může být poražen pouze potomkem Pravé lásky s Pravou láskou po svém boku.‘ Tví rodiče byli párem Pravé lásky, sami se mi s tím svěřili poté, co zjistili obsah tohoto proroctví, ale musím říct, že jsem to o nich tušil. V úvahu ještě připadal jeden pár, o obou se Voldemort dozvěděl, ale tebe se rozhodl zlikvidovat jako prvního, protože měl jistotu, že tvoji rodiče jsou skutečně párem Pravé lásky. To mu prozradil Petr Pettigrew, druhý pár potom dostali Smrtijedi ke Sv. Mungovi, aniž by tušili, že jejich pán šel po jejich synovi, ano jedná se o Longbottomovy, ale jestli skutečně jsou nebo nejsou párem Pravé lásky, se nikdy asi nedozvíme, tím že ty jsi přežil Voldemortův útok, ho utvrdilo v tom, že ty ho můžeš porazit, ale nedokážeš to sám, musíš najít svou Pravou lásku,“ odmlčel se ředitel znovu.

 „Musím ti ale dopředu říct, že to ale není vůbec lehký úkol, za těch čtrnáct let, co vím o její existenci, protože tví rodiče mi o tom řekli těsně před tím, než byli zabiti, sem se o tom snažil zjistit co nejvíce, ale není to vůbec jednoduché, i když mi dali jednu knihu, kterou ti předám později. Jenže naneštěstí jsem si ji bohužel nemohl přečíst z důvodu, že to co v ní je napsané, může přečíst pár Pravé lásky nebo její potomek a nesmí o tom s nikým jiným mluvit. Jediné, co se mi podařilo zjistit, bylo to, že pár Pravé lásky by se měl poznat, když se potká a také, že jako pár mají až neuvěřitelné schopnosti, což taky myslím tobě zachránilo život. Nejsem si jistý, co se přesně v den smrti tvých rodičů stalo, ale z toho co jsem zjistil, jsem dospěl k názoru, že pár pravé lásky dokáže komunikovat telepaticky, to znamená, že si dokáží v podstatě na dálku číst myšlenky, asi to jde i nějak blokovat, ale to by mělo být vše napsané v té knize.“

„Také si podle mého mohou předávat magickou energii, která tímto spojením několikanásobně vzroste, takže k tomu co se podle mě stalo toho osudného dne. Voldemort vás zastihl nepřipravené, tvůj otec se ho pokusil zdržet, ale neměl svoji hůlku, takže těsně před tím než zemřel, předal všechnu svou magickou energii tvé matce, ta všechnu svou i otcovu energii předala tobě a provedla starobylé kouzlo na ochranu potomka Pravé lásky za pomoci oběti, takže když se tě Voldemort pokusil zabít, kouzlo se od této ochrany odrazilo a téměř ho zahubilo, bohužel ho to nezabilo skutečně a navíc tě to s ním propojilo jakousi zvrácenou verzí telepatie, kterou používají páry Pravé lásky.“

 „Jak už jsem zmiňoval, najít svou Pravou lásku není vůbec lehké, protože je jen jedna jediná na celém světě, a i když jsem někde zaslechl, že by měl být pár nějak osudově propojen, tak podle dostupných informací byli za posledních pět set let jen čtyři páry Pravé lásky s tím, že jeden z nich byli tvoji rodiče. To je přibližně jeden na generaci, což je velice, velice málo. Je mi velice líto, že ti to musím říct takhle naplno, ale jsem si jist, že už jsi s tím určitě více méně počítal a že to určitě zvládneš. Musíš tedy najít svou pravou lásku a to co nejdříve, není možné říct, jestli studuje touto dobou v Bradavicích, nebo jestli vůbec žije v Anglii, dokonce si ani nejsem jist, že musí být ženského pohlaví, jediné co je jisté, tak to, že by vám mělo být osudem umožněno se poznat včas na zabití Voldemorta. Poté, co ji najdeš, se musíte postavit Voldemortovi,“ dal si zase na chvíli Brumbál pauzu.

 „Ještě poslední věc, kterou jsem slíbil tvým rodičům, že ti když tak řeknu místo nich, pokud zemřou, je to informace, kterou ses měl dozvědět v den svých patnáctých narozenin, bohužel touto dobou jsem měl jiné starosti, tak mi doufám odpustíš, když ti to prozradím nyní. Ty jsi jediný přímý žijící potomek Godrika Nebelvíra, abys věděl, přímý potomek je jen ten, jehož otec byl taktéž přímý potomkem, jinak řečeno, přímý potomci jsou jen muži a jsou dědici kouzelnické moci Godrika Nebelvíra a jeho rodového pečetního prstenu,“ Brumbál si sáhl do vnitřní kapsy hábitu a vytáhl velký zlatý prsten s velkým rudým drahokamenem. „Ten prsten si může nasadit pouze přímý potomek a dědic rodu, nikdo mu ho nemůže sundat bez jeho vědomí, nebo proti jeho vůli, taky pokud budeš chtít, ho můžeš zneviditelnit pouhou myšlenkou a nikdo komu to neřekneš, neuvidí Nebelvírův erb. Pokud budeš chtít použit pečeť, stačí na to jen pomyslet, vlastně obecně se prsten ovládá jednoduchou bezhůlkovou magii vlastníka, nebo pokud to chceš jednodušeji, tak ho ovládáš pouze myšlenkou, stačí si pomyslet, že nechceš, abych ho viděl, a já ho neuvidím, nasaď si ho a můžeš si to vyzkoušet.

 Skutečně Harry si ho ihned nasadil, pomyslel na to, že je mu moc velký a on se lehce přizpůsobil jeho prstu, pak pomyslel na to, že je ještě možná až moc velký a on se zmenšil na velikost, jakou si představoval, pak zvednul ruku Brumbálovi před oči a pomyslel si, ať prsten není vidět.

 Brumbál se na něj usmál. „Vidím, že už víš jak na to.“

 Harry přikývl. „Nechám ho zatím neviditelný, nemusí každý vědět, kdo opravdu jsem.“

 „Nezapomeň, že erb neuvidí nikdo komu neřekneš kdo jsi, takže s ním můžeš normálně chodit a nechat ho vidět, ale je to jen na tobě. Prsten by tě neměl ani nijak oslabovat, protože energii na své proměny by měl mít uloženou v sobě. Taktéž jsem ti měl předat dvě knihy, jednu mohou číst pouze přímí potomci Godrika Nebelvíra a tak sám nevím, co v ní je a tvůj otec mi to odmítl prozradit, takže asi to můžou vědět jen členové rodu,“ Brumbál vytáhl poměrně malou rudou knížku, na které stálo „Členové rodu Nebelvírů“.

 Harry ji otevřel, chvilku viděl jen prázdné strany, ale poté na ně vystoupila slova psaná rudým inkoustem, Harry se podíval na Brumbála a řekl: „Vy v ní skutečně nic nevidíte?“

 „Ne, vidím jen prázdné stránky, dokonce ani nevím, co je napsáno na obálce, i když vím, že tam něco je.“

 Druhá kniha, kterou mu podal, byla červeno zlatá s hnědým nápisem „Pravá láska“ s vyobrazeným Fénixem, ta hnědá barva mu byla něčím divně povědomá, Harry si pomyslel, že taková kombinace barev je divná, ale nějak si tam neuměl představit jinou barvu.

 „Dozvěděl jsem se, že tyto knihy Pravé lásky, jak se jim říká, mění barvu podle toho, kdo na ně kouká a mají symbolizovat to, co miluje a možná i jeho pravou lásku.“

 „A jakou barvu má když na ní koukáte vy?“ Harry to vyslovil dřív, než se stačil zastavit, až teď si uvědomil, že to je příliš osobní otázka.

 Brumbál se jen ale usmál a odpověděl: „Černobílou v nepravidelných vzorech a žluté okraje a přísahal bych, že ten vzor už jsem někde viděl. Harry zrudnul, že mu Brumbál bez jakýchkoliv okolků prozradil tak osobní informaci, ale to už Brumbál tahal poslední knihu, tohle bys sis měl přečíst co nejdříve, pokud možno ještě před odjezdem do Bradavic, na knize stálo „Jak regulovat svou magickou moc“. Lupin mi řekl, že z tebe Pan Weasley sejmul Hlídáček, tak bys možná mohl trénovat intenzitu kouzel už tady v Doupěti, ale nikdo o tom nesmí vědět.“

 „Teď ještě poslední věc, než se rozloučíme, už jsem se zmiňoval, jak velkou kouzelnickou moc budeš mít, ale měl bych ti to připomenout a upřesnit najednou, máš běžnou kouzelnickou moc tvého otce a tvé matky, která se v den tvých patnáctých narozenin začala násobit vlivem jejich Pravé lásky, je to jako by žili uvnitř tebe, navíc máš svou osobní moc potomka Pravé lásky a dědice moci Godrika Nebelvíra, tyto dvě se taky projeví až po patnáctých narozeninách. Taktéž jsem měl podezření, které se mi potvrdilo, máš tolik magické energie, že ji aniž by sis to uvědomil, používáš i k fyzické námaze, dalo by se říct, že to je jakési bezhůlkové náhodné kouzlo. Také je možnost, že nevědomky formuješ své tělo pomocí této energie, ale to jsou jen dohady a rozhodně by to nemělo být nebezpečné. Podívej se na Tonksovou u té to dohady určitě nejsou a nebezpečné to taktéž není, nebo jako druhý důkaz, že to není nebezpečné, si vezmi zvěromágy. Tak to by bylo ode mě asi všechno, máš teď ty nějaké otázky?“

 „Několik bych jich měl, pane řediteli,“ řekl Harry. „Za prvé myslíte si, že by se ze mě mohl stát zvěromág?“

 Brumbál se jen usmál. „Myslím, že by to neměl být problém, řeknu profesorce McGonagallové, ta se ráda ujme tvé výuky.“

 „Děkuji,“ řekl Harry. „Za druhé, co všechno můžu říct Ronovy, Hermioně, dvojčatům a Ginny?“

 „O tom co jsme tu celé odpoledne probírali? O Řádu všichni Weasleyovi vědí a slečně Grangerové to říci určitě můžeš, jen bych tě měl upozornit, že slečně Weasleyové ještě nebylo patnáct, takže kolik podrobností se dozví, rozhodují její rodiče, takže v její přítomnosti opatrně. Po patnáctých narozeninách o podrobnostech rozhoduje Rada a paní Weasleyová nakonec souhlasila, že její děti budou do plánů zasvěcovány, ale musím ti říct, že na každé poradě se snaží co nejvíce informací zakázat. Komu řekneš, že jsi Nebelvírův přímý potomek je jen a jen na tobě, ale cítím se povinen tě upozornit, že obzvlášť v této době není moudré, aby se o tom dozvěděla široká veřejnost a především by to neměl vědět Voldemort. O existenci Pravé lásky je až na výjimky mluvit zakázáno prastarým kouzelnickým zákonem, takže bys to ani nedokázal.“

 „Dále bych se chtěl zeptat, když ochrany kolem domu číslo 4, budou rušeny a Dursleyovi budou taky pryč, kde budu trávit příští prázdniny?“

 Brumbál se na něj podíval a řekl: „Tobě to ještě nedošlo? Tvůj kmotr ti to nabídl už před více než rokem, budeš bydlet s ním, jeho dům momentálně prochází rekonstrukcí, která se neuvěřitelně táhne, protože rodina Blacků byla čistokrevná rodina něco jako Malfoyovi, takže mají v domě různé nebezpečné věci a starobylá kouzla, která nám dost komplikují práci, ale během dvou měsíců bude všechno hotovo a budeš tam moct přijet už na Vánoce, pokud budeš ovšem chtít. Navíc bys mohl možná vědět, že v tom domě bude velitelství Fénixova řádu.“

 Harry se jen usmál. „Mám jen poslední otázku, kdy přijdou dopisy z Bradavic? Hermiona už byla celá nesvá, že dlouho nejdou.“

 Brumbálovi se pobaveně zajiskřilo v očích. „Myslím, že během zítřka by měli přiletět sovy, mám dojem, že se slečnou Grangerovou budete příjemně překvapeni. Pokud je to všechno Harry, tak mě omluv, musím ještě dneska něco zařídit. Pokud bys měl další otázky, tak budou muset počkat do září,“ s těmito slovy Brumbál znovu mávl hůlkou, aby odblokoval dveře a odešel z místnosti přes kuchyň rovnou ven a pryč z pozemků Doupěte, aby se mohl přemístit.

Harry také opustil pokoj a až teď si uvědomil, že už je čas večeře, byli s Brumbálem skoro šest hodin, takže si sedl k jídelnímu stolu a paní Weasleyová mu ihned začala nakládat na talíř nějaké to jídlo. Ron se ho ihned začal vyptávat, co že mu Brumbál takovou dobu vlastně vyprávěl, ale Harry měl opravdu pořádný hlad a navíc nevěděl, jestli jim hned řekne, že je Nebelvírův přímý dědic, tak jen mávl rukou a řekl: „Teď ne, až večer.“

 Když dojedl tak si chtěl ještě napsat seznam věcí, které si chce zítra koupit v mudlovském Londýně, ale Ron s Hermionou po něm pořád házeli zvědavé pohledy, že se nemohl soustředit, tak toho brzo nechal a vyšel nahoru do pokoje, který sdílel s Ronem a jen co si dosedl na postel, dveře se otevřely a vstoupili Ron s Hermionou.

 „Tak povíš nám už co ti Brumbál tak dlouho vyprávěl?“ dlouho nečekali s otázkou.

 Harry se rozhodl zatím neříct, že je Nebelvírův dědic, ale nechal prsten na ruce viditelný, akorát ho nechal bez erbu. Okamžitě začal líčit, co mu Brumbál všechno řekl, pověděl všechno o Řádu, i o tom kde bude mít sídlo, spoustu toho už oni dva věděli, ale Harry měl moc zaměstnaný mozek, než aby se na ně mohl ještě zlobit, že mu nic neřekli, taktéž řekl všechno o ochraně Kvikálkova, jen zatajil, že byla napájena od něj.

 „Ale od koho se sebralo tolik energie?“ zeptala se Hermiona.

 Musel rychle přijít s malou lží, nebylo mu to příjemné, ale musel to udělat, alespoň dočasně, uklidňoval se.

 „No,“ začal vysvětlovat Harry. „Původní ochrana bylo nějaké starobylé kouzlo, které spustila má matka tím, že se obětovala, Brumbál říkal něco v tom smyslu, že vložila veškerou svou energii do toho kouzla, aby vydrželo co nejdéle, bohužel to, že má Voldemort mojí krev, znamená možnost překonání i tohoto kouzla, proto prý byly ochrany upraveny a chrání mě Fénixův řád.

 „Takže energie se bere od členů řádu?“ Zeptal se Ron, Harry mu nechtěl lhát, ale nevyvracel mu tuto domněnku.

Dál jim Harry řekl, že mu jeho otec přes Brumbála poslal dědičný prsten a knížku s rodokmenem, kterou ale může číst jen člen rodu, obě věci jim ukázal, prsten vypadal přesně, jak Harry chtěl, byl to prostý zlatý kroužek bez jakéhokoliv erbu, drahokamu či nápisu.

 Ron se podivil, že na prstenu nic není, ale Harry už měl připravenou odpověď. „Copak jste někdy slyšeli o erbu Potterů? Je to jen rodinné dědictví.“

 Harry potřeboval změnit rychle téma, protože mu došlo, že se vyskytuje více a více otázek a on by musel stále více lhát a první co ho napadlo, byly Bradavice a jeho kouzelné ochrany, tak se otočil na Hermionu. „Nevíš náhodou, kde se bere energie na ochranná kouzla kolem Bradavic? Bradavické pozemky jsou rozsáhlé, a i kdyby se na jejich udržení, podíleli všichni učitelé, tak by asi sami nebyli schopni moc kouzlit.“

 Hermiona se zamyslela. „To mě nikdy nenapadlo, v Dějinách Bradavické školy se o to nic nepíše, leda tak možná v té části, kde se vysvětluje, proč v Bradavicích nefunguje elektřina a tak podobně, tam se totiž píše, že zdi hradu jsou plné magické energie, která se neustále obnovuje, takže je možné, že energie na ochrany se bere se samotného hradu.“

 „Je to možné?“ Zeptal se Ron. „Chci říct, je možné, aby se magická energie uchovávala v něčem neživém?“

 „Samozřejmě,“ odpověděl bezmyšlenkovitě Harry, který si okamžitě vzpomněl na svůj prsten.

 „Jak to víš Harry?“ zeptala se Hermiona.

 „Ale někde jsem to četl,“ snažil se to zamluvit Harry, na Hermioně ale poznal, že mu to moc nevěří, ale nic dál neříkala.

 „Myslím, že to je jedna z věcí, na kterou se zeptám Brumbála, až k tomu budu mít příležitost. Jo a Hermiono, ptal jsem se Brumbála na dopisy a mají přiletět zítra po ránu.“

 „To jsi neměl říkat,“ zaúpěl Ron. „Teď se ani jeden z nás nevyspí z toho, jak bude natěšená.“

 Harry se rozesmál, ale když po něm Hermiona šlehla pohledem, který byl schopný zabíjet, tak okamžitě přestal a radši se jí zeptal. „Neslyšela jsi někdy o bezhůlkové magii a o kouzlení bez mluvení?“

 Hermiona svraštila čelo. „Samozřejmě že slyšela a bezhůlkovou magii používáš obzvlášť ty každou chvíli.“ Harry vytřeštil oči leknutím. „Samozřejmě nebo na koště používáš hůlku, aby letělo? Nebo jsi, myslíš, že by na něm mohli létat mudlové?“

Harry se plácnul do čela. „Že mě to nenapadlo.“ Hermiona se na to jen ušklíbla. „A je možné používat i jiná kouzla bez hůlky?“

 „Samozřejmě, například k přemísťování hůlku taky nepotřebuješ, vlastně jsem někde četla, že se dá teoreticky bez hůlky kouzlit úplně normálně, je to jen otázka magické energie, hůlka slouží ke koncentraci a usměrnění této energie, proto si taky hůlka vybírá kouzelníka, každý má tuto energie malinko jinou a jinak v něm proudí a tak podobně.“

 „Takže,“ začal Harry. „Pokud máš dost energie na to, abys nemusela používat hůlku, tak jí používat nemusíš?“

 „Není to tak jednoduché,“ odpověděla Hermiona. „Bez hůlky je prakticky nemožné kouzlo zaměřit na větší vzdálenost, nebo na věc, kterou dokonale neznáš, proto se bezhůlková magie v Bradavicích nevyučuje a nejsem si jistá, jestli se vůbec někde učí.“

 „Dobře,“ řekl trochu zklamaně Harry. „A knížky o ní asi také moc nejsou, když není tak rozšířená že?“

 „Pár jich bude, ale máš pravdu, že asi moc ne, proč tě to najednou tak zajímá?“

 „Jen tak, viděl jsem Brumbála jak kouzlí bez hůlky a napadlo mě, jak to s tím je a připadalo mi divné, se ho začít najednou vyptávat zvlášť, když tak pospíchal, asi taky nepočítal s tím, že se zdrží tak dlouho. A co ty kouzla bez mluvení?“

 „Na bezhůlkovou magii zaklínadla nejsou, to je jen otázka soustředění, aby věci dělali, co chceš, ale dá se kouzlit za pomoci hůlky bez vyslovení zaklínadla, říká se tomu neverbální kouzlení, je to vlastně jednodušší obdoba bezhůlkové magii, musíš se soustředit na zaklínadlo, které chceš použít, a hůlka ti pomůže kouzlo zaměřit a samozřejmě ti pomůže s tokem energie.“

 Takže místo toho abych to kouzlo vyslovil nahlas, si ho jen pomyslím?“ zeptal se najednou Ron, který je většinou jen poslouchal.

 „V podstatě ano, samozřejmě to chce trénink, ale když je zvládneš tak ano, stačí na to pomyslet. Tohle se učí v Bradavicích, ale až na OVCE, to znamená až příští rok.“

 „To je škoda,“ řekl Ron a Harry myslel na to samé.

 „Je to obrovská výhoda hlavně v boji, kdy nikdo neví, co použiješ za kletbu a je to asi i rychlejší, když to nemusíš vyslovovat, některé kletby jsou docela dlouhé,“ vyslovil svou myšlenku Harry.

 „Máš naprostou pravdu,“ řekla Hermina, podívala se na hodinky a vyhrkla: „Už je skoro deset hodin, měli bychom jít spát.“

 Ron protočil oči v sloup, ale Harry souhlasil, ráno se chystal zase cvičit, pak do Londýna na nákupy a nevěděl, kdy se mu povede usnout, když má plnou hlavu informací, které musí strávit.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:)

AsDeen,15. 8. 2014 14:44

Momentálně jsem úplně napjatá :) Souhlasím s Májou, že ta teorie ohledně Pravé lásky je skvěle vymyšlená.
První uchazečka o Harryho bude zřejmě Hermiona :D Ale kdo se přidá dál? Ginny? Nebo se objeví i Cho jako v originále? A nebo to bude úplně nová postava? :D
A navíc když teď čtu komentáře tak to vypadá, že Brumbál taky nezůstane v pozadí....no nic radši místo spekulování jdu číst dál :D

:-)

Jirka ,24. 9. 2011 14:19

zajímavé pokračování a těším se na další. doufám že druhý do páru Pravé lásky nebude chlap ale nějaká moc zajímavá dívka. jinak děkuju za pokračování

Re: :-)

Amren,24. 9. 2011 22:31

Další vyjde povětšinou vždy, až ji opravím, takže prosím buďte trpělivý, nejsem profesor češtiny, abych v sobě dokázal pokaždé najít chuť opravovat a předělávat to tak, aby se to především vám lépe četlo...

:-)

Mája,19. 9. 2011 13:54

Zajímavá teorie Pravé lásky. I to proroctví hezky sedí. Tak to bude opravdu napínavé, jak bude Harry hledat pravou lásku. Podle barvy knihy se nabízí hnědovláska Hermiona, ale připadá mi divné, že to mezi nimi ještě nezačalo jiskřit. Třeba se to začne teprve pomalu projevovat, když bylo Harrymu patnáct teprve nedávno, nebo nám připravíš nějakou jinou hnědovlásku?
Moc se těším na pokračování a na to, jak si Harry poradí se svou velkou mocí.

Re: :-)

Solzo,19. 9. 2011 18:56

Děkuji za podporu. A doufám že mi odpustíte, že mi odpustíš, když se k tvým dalším spekulacím nebudu vyjadřovat, ale jsem rád že čteš opravdu pozorně, neočekával jsem že tu narážku na barvu písma někdo zaregistruje, ale nikdy jsem netvrdil že hnědá barva automaticky znamená hnědou barvu vlasů. V tom případě mě zajímá co jsi myslíš o barvě která se objevila pro Brumbála.

Re: Re: :-)

Mája,19. 9. 2011 22:59

U Brumbála, v jeho věku, bych odhadla, že je to barva jeho oblíbeného balení citrónových bonbónů :-D

Re: Re: Re: :-)

Solzo,20. 9. 2011 9:43

Ta žlutá byla opravdu myšlena jako barva citronových bombónů, ale ta černo bílá má taky svůj význam, protože láska kvete v každém věku.

:-)

Bella,19. 9. 2011 21:27

Moc pěkná kapitola....začíná to být víc zajímavý:-)

ahoj

artur,18. 9. 2011 20:53

jo pekna kapitola jsem moc zjedavej na pokračování jak to dal rozvedeš

Re: ahoj

artur,18. 9. 2011 20:58

zapomel jsem napsat že tvoje přidávání kapitol je až z "luxusní rychlostí a pravidelností" jen tak dal :-) a neboj jen to na nas " vychrli my to snesem"