Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


34. kapitola - Cesta do Londýna

21. 8. 2014

 N/A: Sice to nemám ve zvyku, ale tuhle kapitolu bych rád věnoval AsDeen. Díky které je tahle kapitola takhle brzo. Asi byste měli být vděční i vy :-D.

Ráno Harryho vzbudil divný pocit, sám měl všechno sbaleno a byl stoprocentně připraven k odjezdu, ale přesto měl dojem, že si nestihne zabalit.

„Hermiono nešil!“ zasténal v duchu chlapec, když mu došlo, co, nebo spíš kdo, je zdrojem jeho rozrušení.

„Harry, ty už jsi vzhůru?“ zeptala se překvapeně dívka.

Harry se podíval na hodinky, ale musel se kouknout ještě jednou, aby uvěřil, kolik ukazují, bylo totiž půl páté ráno. „Hermiono, proboha kdy jsi vstávala?“

„Před chvilkou, když mi došlo, že za chvíli odjíždíme a já nemám sbaleno.“ K tomu mu poslala obrázek, podle Harryho mínění, dokonale složeného kufru. Sám měl sbaleno jen díky kufru, co dostal k Vánocům od Tonksové. Když mu tohle projelo hlavou, tak se jejich spojení přerušilo, Harry byl příliš ospalý, než aby nad tím přemýšlel a okamžitě znovu usnul.

Zase se probudil už sám od sebe. Zkusil poslat přání dobrého rána své dívce, ale ta nijak nereagovala. „Asi spí,“ pomyslel si Harry a šel do koupelny. Teprve, když dokončil svou ranní očistu, přišlo mu přání dobrého rána od té, na kterou celou tu dobu myslel.

„Půjdeš na snídani?“ zeptal se jí.

„Určitě, ale až se trošku upravím.“ Poslala mu odpověď, ze které poznal, že je pořádně rozespalá.

„Tak to se uvidíme až tam, protože kdybych na tebe měl čekat, tak bych asi umřel hlady.“

„Tak běž ty můj chudáčku,“ tentokrát poznal, že je Hermiona pobavená. „Stejně bude lepší, když nebudeme všude chodit spolu.“

Velká síň už byla celkem slušně zaplněná, když Harry dorazil na snídani, ale pořád měl dost času, aby se v klidu a do sytosti najedl, dnes naposledy jako student pátého ročníku. Hermiona, která přispěchala o dost později, už zdaleka tolik klidu neměla a svůj ranní čaj dopíjela ještě za pochodu ven z hradu.

Do kočáru taženého testrály si k Hermioně a Harrymu přisedli ještě Ginny s Nevillem, Ron jel se Seamusem a s dvojčaty Patilovými. Až teď Harrymu došlo, jak se mu Ron tenhle školní rok vzdálil, Hermiona pochopitelně jeho pocity zachytila a taky se podívala jejich směrem, toho si všimla už i Ginny a trošku pohrdavě si odfrkla.

„Ten můj brácha úplně zpitoměl, napřed ho pobláznila Levandule, a když ta pak dala přednost méně stydlivému Seamusovi, tak se pokoušel sbalit snad úplně každou sukni. Nakonec posloužil Padmě k odreagování od zkoušek. Jsem zvědavá, jak dlouho jim to vydrží.“

Harry si nebyl jistý, kolik pravdy je na tom odreagovávání a taky věděl, že i Ginny tento rok střídala partnery jako kalhotky. S trochou zděšení mu došlo, že on je ten poslední, který by je měl soudit, sám to měl letos dost rušné. Cho, která s ním chtěla mít dítě ještě na škole, i když za to možná mohl alkohol. Tea, u které neměl nejmenší šanci, ale to žádný muž. Katie i když jen jako doprovod na ples, Ginny, kterou odmítl dřív, než něco začalo. Nym. Nym, která z něj udělala skutečného muže. V okamžiku kdy jeho myšlenkový proces dospěl k poslední ženě na jeho milostném seznamu letošního roku, se začal cítit z nepochopitelných důvodů trošku nervózně.

„Jak dlouho jste spolu vlastně vy dva, na oslavě Katiiných  narozenin jsi chodila s Colinem, ne?“ zeptala se hnědovlasá dívka sedící po jeho boku a při tom se pokoušela rozhýbat jakoby ztuhlá ramena.

„Asi měsíc,“ odpověděl jinak zamlklý Neville jako že mimochodem.

Harry se až vyděsil, jak ho ten měsíc s Ginny změnil, vypadal teď o dost sebevědomější možná za to mohl i soubojnický kroužek Spolek bojového ducha, kde se Nevillovi výkony zlepšovaly týden po týdnu. Harry jen doufal, že mu to vydrží, i když se s ním Ginny rozejde.

Z jeho myšlenek ho probralo až škubnutí, kterým se kočáry rozjely k vlakovému nádraží v Prasinkách.

Harry a Hermiona se jako prefekti museli postarat o pořádek při nastupování, kufry však jako obvykle měli na starost domácí skřítci. Přemisťovali je z ložnic jednotlivých studentů přímo do kupé, do kterých si sedli. Harry se nikdy předtím nepozastavil nad tím, jak se jeho kufr dostal tam, kam si sedl. Jasně v Londýně si ho tam musel dotáhnout sám, ale v Bradavicích se o zavazadla nikdy nestaral. V prvním ročníku byl kouzly tak uchvácen, že se přestal podivovat nad neznámými věcmi. Trochu očekával, že jeho myšlenky zachytí Hermiona, vysměje se jeho omezenosti a přidá ještě pár slov o otrocké práci, ale ta byla momentálně poněkud zaneprázdněna skupinkou studentů prvního ročníku, která se hádala, kdo s kým pojede v kupé.

Když se konečně dostali do vlaku, tak nemohli najít volné místo. Nakonec si přisedli k Leemu Jordanovi a Katií Bellové. Moc se jim do toho nechtělo, zvláště po tom, co na ně na vánočním plesu ušili. Sice si to s nimi Harry vysvětlil hned ten večer a Hermiona o tom pochopitelně věděla, ale i tak. Nebylo ale zbytí, jinde dvě volná sedadla prostě nebyla.

Cesta byla zprvu poněkud nepříjemná, poněvadž se odehrávala v trapném tichu, které prolomil až Hermionin kocour Křivonožka, když zadrápal na přepravní bednu.

„Klidně ho pusť, já mám kočky ráda a tahle je obzvlášť chytrá,“ usmála se na něj Katie.

Hermiona tedy dlouho neváhala a ručně otevřela klec. Kocour majestátně vykráčel, otřel se všem o nohy a pak si uraženě nesedl Hermioně na klín, ale mezi druhou dvojici a hlavu si opřel o Katie. Ta ho začala drbat za ušima.

„To je jako kdyby rozuměl tomu, co říkala,“ podivil se jeho chování Lee a začal kocoura hladit a bedlivě si ho prohlížet.

„Možný to je,“ pokrčil rameny Harry, „mám dojem, že buď má nějaké kouzelnické schopnosti, nebo je to kříženec kočky a nějakého magického zvířete.“

„Hmm, to je zajímavý. Hermiono kdyby ses dozvěděla, že by měl náhodou koťata a potřebovala bys je udat, tak na mě prosím mysli,“ promluvila opět Katie a přesunula svůj pohled z kocoura na hnědovlásku.

Po tomhle jejich hovor už nevázl, Hermiona se ptala na Leeho plány do budoucna.

„No, dvojčata chtěla, abych jim pomáhal s tím jejich obchodem, ale to mě tak úplně naláká, jasně ve škole to byla sranda a pár těch věcí je i dost užitečných,“ Harry si při jeho slovech vzpomněl na Pomejdanovou první pomoc, „ale na to abych něco sám vymyslel, nejsem dost kreativní a prodávat někde za pultem by mě nebavilo. Takže bych jim tam byl úplně k ničemu, tak když mi to vyjde, chtěl bych dělat v kouzelnickém rádiu, sportovního reportéra, nebo ještě líp komentátora famfrpálových zápasů. Ten, co tam je teď, je už dost starý, oposlouchaný a nemá pochopení pro dnešní moderní pojetí hry.“

„No já ti nevím,“ zamračila se Hermiona, “já famfrpálu moc nerozumím, ale myslím, že jsi dobrý komentátor.“ A podívala se na Harryho.

„Já jsem na tom o trochu líp,“ řekl Harry a usmál se, „ale nemám srovnání, nikdy jsem jiného komentátora neslyšel.“ A podíval se pro změnu na Katií.

Ta se jen usmála. „Podle mě je prostě úžasný, ale vím, že nejsem objektivní.“ A dala Leemu pořádného francouzáka.

Harry od nich odvrátil diskrétně zrak a podíval se na Hermionu, ta ovšem hleděla z okna a byla nepřístupná.

Harry si po chvilce odkašlal, „Takže vy jste spolu od plesu?“

Líbající pár se od sebe pomalu jakoby neochotně odlepil. Mírně červený Lee odpověděl: „ No chodili jsme spolu už předtím, ale od té vaší malé lsti jsme se už nerozcházeli.“

Tentokrát zrozpačitěl Harry i Hermiona.

„Byl to od vás sice podraz, ale jsme vám za něj vděční,“ řekla usmívající se Katie.

„Jak dlouho jste to vlastně plánovali?“ neudržel svoji zvědavost Lee.

„My jsme to neplánovali, Katií jsem pozval čistě náhodou a k tomu ještě ze zoufalství. Nikdy to nemělo být nic víc a Hermiona si všimla, že to mezi vámi tak úplně nevyhaslo, tak jsem jí dal jasně najevo, jak to je a sám vidíš, jak šťastně to dopadlo.“ Ušklíbl se spiklenecky Harry.

„Tak mě napadá,“ pokračoval Harry, „že jste asi nejstálejší pár letošního roku.“

„Jak to myslíš?“ podivila se Katie.

„No nevím o nikom, kdo by od Vánoc minimálně jednou nezměnil partnera,“ upřesnil Harry.

Lee se zamyslel, „no možná máš pravdu.“

Když už vyčerpali témata k hovoru, tak začali hrát Řachavého Petra, Tchoříčky Katii odmítala, z toho smradu se jí zvedal žaludek. Lee to se smíchem potvrdil a dal k lepšímu příhodu, která se Katii stala, když byla v prvním ročníku a poprvé hrála Tchoříčky, stříkla jí smradlavá tekutina do obličeje a nešťastnou náhodou přímo do úst.

„No mně to tak směšný nepřipadalo,“ řekla naoko ublíženě Katie, „problila jsem půl večera a týden jsem se pořádně nenajedla.“

„Přitom s polykáním tekutin problémy nemá,“ dostal ze sebe pořád smějící se Lee.

Co řekl, si uvědomili všichni najednou a ztichli. První se probrala Katie a trapnou chvíli zahnala tím, že úmyslně zahrála kartu, aby to řachlo a po leknutí začali hrát dál.

Pojednou se Harry podíval na hodinky a zjistil, že za chvilku budou v Londýně, asi by se měli převléct. Nebyl si jistý, jak ho chtějí dostat domů, ale pokud pojedou podzemkou, tak by rozhodně neměl jet v kouzelnickém, dost na tom, že sebou mají dva kufry, kočku a sovu, Hermiona jede totiž s ním, její rodiče jsou už od začátku tohoto týdne ubytováni na štábu. Řečená dívka po dlouhé době zachytila jeho myšlenky.

„Máš pravdu, měli bychom se převléct, řekneš Leemu, jestli půjde ven, nebo mám já,“ sdělila mu Hermiona.

„Proboha proč by měl chodit pryč, si hodláš převlíkat i spodní prádlo, nebo ho na sobě vůbec nemáš?“ neodpustil si Harry uličnickou poznámku.

„Neměli bychom se převléct?“ zeptal se do prostoru Harry a znovu významně zkontroloval čas.

„Máš pravdu,“ přisvědčil Lee při pohledu na své kapesní hodinky.

Oba chlapci se zvedli a začali v kufrech lovit mudlovské šaty, Harry je měl rychleji, díky  kouzelnému kufru, který mu ve svém kufrovém stavu vždy dal na vrch to, co potřeboval. Když pak šaty položil na sedačku, už se ve svém kufru hrabala i Katie, jen Hermiona tak nějak nerozhodně stála a nic nedělala.

„No tak Hermiono, přece se nebudeš stydět.“ Hermiona mu neodpověděla, ale otevřela svůj kufr.

Harry si už zapínal mudlovské kraťasy, Lee si zády k nim právě oblíkal tričko, jen Hermiona pořád nerozhodně postávala, až když si Katie zcela samozřejmě svlékla hábit a halenku, začala si rozepínat svůj hábit. Pak se ale začala převlíkat tak blesku rychle, že i když začala jako poslední, tak skončila jako první.

Harry nad tím jen mírně zakroutil hlavou a byl rád, že pořád blokuje přenos myšlenek, až když si hábit uklidil do kufru, se podíval, co že si to vůbec vzala. Nezklamala, měla na sobě standardní modré džínsy a volné tričko, naproti tomu Katie zvolila taky volnější, ale zato o dost kratší šaty. Harry si k černým kraťasům, které odhalovaly jeho svalnaté nohy, oblékl tmavě modré tílko, které dávalo na odiv i jeho dost vyrýsované ruce, nic z toho pod hábitem nikdy nebylo vidět, proto se ani moc nedivil, že Katie na něj neustále pomrkává, což, jak Harry vycítil, přivádí Hermionu do varu. Ani Harry se neubránil pohledům na Katie, jejíž šaty nabízely taky několik zajímavých pohledů. Lee byl oblečen jako Harry do černých kraťasů a černého trička, ale na rozdíl od Harryho neměl tak vypracované svaly.

Ani Lee nebyl očividně nadšen, jak se ti dva okukují a tak byla atmosféra poněkud hustá, naštěstí bradavický express začal brzo brzdit na londýnském nádraží King's Cross a oni začali vystupovat. Harry bez větších potíží sundal svůj i Hermionin kufr z přihrádky nad jejich hlavami, Lee měl co dělat už s vlastním zavazadlem, ale jal se sundávat i Katiin kufr, který byl ale poněkud těžší, jako správná holka toho vozila o hodně víc než Lee, a kdyby mu Harry pohotově nepomohl, tak by ho její kufr srazil na zem mezi sedadla. Ještě víc ho ztrapnilo, když Harry bez zjevného problému nesl svůj i Hermionin kufr, Katie nesla ten svůj, taky zcela normálně, jen Lee s tím svým měl co dělat, na Hermionu zbyly jen klece s Hedvikou a Křivonožkou.

Na nástupišti se rozloučili a rozešli, na Harryho s Hermionou čekal Lupin s velkým černým psem, který se na Harryho vrhl a málem ho povalil na zem. Remus je přivítal rozverným ahoj a podáním ruky.

Na Grimmauldovo náměstí skutečně jeli podzemní dráhou. Cesta proběhla bez nesnází, ale hlavně v tichosti, Hermiona byla pořád naštvaná, Sirius byl rozladěn, protože je zřízenec nechtěl do metra pustit dřív, než mu dají náhubek a vodítko, to sice Remus za nejbližším rohem bez problému vyčaroval, ale Sirius to nesnášel. Harry trošku zpytoval svědomí a litoval svého kmotra. Jen Remus se potutelně usmíval. Cestující je považovali za nějaké cvoky, nebo pouliční umělce, když sebou mají dva obrovské kufry, kočku, sovu a velkého psa.

Remus si situaci se Siriusem značně užíval a nebýt Harryho, tak by mu náhubek ani vodítko nejspíš nesundal, díky svému kmotřenci si ale mohl ty dva bloky cesty užít. Když dorazili na Grimmauldovo náměstí, tak Harry uviděl celkem velký, přesto nenápadný dům s číslem 12. Harry ho teď z ulice viděl poprvé, minule se přemisťovali na zahradu, a když se vraceli z nákupů, tak šli pro změnu krbem. Remus zachytil jeho překvapený pohled.

„Neuvěřitelné, když víš, jak vypadá uvnitř, že? Pro mudli a nezasvěcené kouzelníky je neviditelný, jak jistě víš. Ale i pro nás je zvenku maskovanej. Jsem si celkem jist, že je začarovanej i zevnitř. Myslím, že dneska už nikdy neví, jak by vypadal bez kouzel.

Vešli dovnitř, dali se do východního křídla a po schodech k pokojům, Harry předpokládal, že se Hermiona nastěhuje k němu do bytu, ale v prvním patře ho zastavila.

„Pořád máš i můj kufr, Harry.“ A ukázala k pokoji, kde bydlela s Ginny o vánočních prázdninách. „Moji rodiče prý mají pokoj hned vedle, když Weasleyovi už s pomocí řádu dostatečně zabezpečili Doupě.“

Harry zaskočeně donesl dívčin kufr do jejího pokoje, vzal si prázdnou klec, Hedviku pustil ještě před domem, a vydal se do svého bytu. Když otevřel dveře, tak ucítil známou vůni. V ložnici postavil na vhodné místo svůj kufr a přeměnil ho ve skříň. Vyndal z něj těch pár kousků mudlovského oblečení, co tam měl a dal to do mudlovské skříně, jak jí říkal. Pak měl ještě kouzelnickou skříň, kde měl kouzelnické hábity a teď vlastně i školní skříň. Na druhé straně jeho velkého letiště byly dvě prázdné skříně. V jedné z nich měla pár věcí Dora, teď byla sice prázdná, ale Harry z ní pořád cítil lehký závan jejího parfému.

Harry se vydal na krátkou inspekci svého bytu, když zjistil, že je všechno tam, kde bylo, když v lednu odjížděl, pak se převlékl do jednoho z pohodlných, ale přesto luxusních hábitů, co dostal od svého kmotra, nějak si na ně zvykl. Sedl si do obývacího pokoje a začal přemýšlet o Hermioniným podivném chování. Když ani po půl hodině na nic nepřišel, tak otevřel bar a nalil si ohnivou whisky, co dostal od Dory. Ani po třetí sklence na nic nepřišel, po páté usnul na pohovce.

­­-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Toto byla poslední kapitola k prvnímu dílu, od začátku je to plánované jako trilogie, ale mezitím se mi nakupily nápady nepoužitelné pro tuto ságu, a tak vznikl nápad psát jinou povídku. Obě najednou ale psát nezvládnu, tak bych chtěl dát hlasovat, napište prosím do komentáře, jestli mám psát druhý díl, nebo novou povídku s názvem "Harry Potter jak ho neznáme".

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

pokracovanie

Fanda,12. 9. 2014 20:51

kedy bude pokračovanie tejto serie?

Pokračování

Tomáš,7. 9. 2014 1:55

Já osobně bych byl rád za pokračování, upřímně povídky typu Harry/Herminona zbožňuji a je zde i skvělý příběh podle mě, takže bych rád viděl jak to bude pokračovat. Takže doufám že budeš pokračovat v psaní a napíšeš i pokračování. Jen tak dál :)

Podobne poviedky

NeATTe,2. 9. 2014 14:27

Neviete niekto a nejakych poviedkach par harry / hermiona ?

Pokracovanie

NeATTe,2. 9. 2014 14:26

Myslim ze urcite pokracovat, ale kapitoly by mohly byt aj castejesie ;)

Autor

Solzo,1. 9. 2014 18:45

Už se začala psát druhá část s názvem Harry Potter a Pravá láska. během tohoto týdne se tu snad zřídí úvod a první kapitola až se opraví.

určité pokračování

AsDeen,1. 9. 2014 15:20

Děkuju moc :) Kapitolka je moc hezká a určitě by stálo za to, dokončit celou povídku :) Každopádně až začneš s tou novou máš u mě věrného čtenáře,protože ten název vypadá velmi lákavě

tak určitě

sir matyas,27. 8. 2014 16:43

tak určitě dokonči tuhle povídku ;-)

Bomba :)

Sisi,25. 8. 2014 16:47

Určitě tuhle. Moc mě zajímá jak to skončí. :) Určitě by byla super i ta druhá povídka, ale nesnáším nedokončené povídky. :D Moc se těším na další díl. :) Snad se ho brzo dočkáme :)

Autor

Solzo,23. 8. 2014 11:30

Už se pokračuje v této povídce. a co se týče Posledního střípku rodiny, to psala Katren a ne já a ta už dlouho nic nenapsala a pokud vím, zatím to ani nemá v plánu.

povidka

prapol,22. 8. 2014 22:50

Pokračuj v této povídce ;)

:-)

XXX,22. 8. 2014 20:32

Prosím, budeš pokračovat někdy v povídce Poslední střípek rodiny? tato povídka je dobrá, ale byla by škoda, kdyby PSR zůstala nedokončená.

:)

Jirka,22. 8. 2014 19:35

Ja si mysli, ze bys mel pokracovat v teto povidce. Ale je to jen muj nazor.