Katren

 Jen Hermiona se k tomu večer ve společenské místnosti vrátila. „Ty jsi nespadl ze schodů, ale byl jsi včera s profesorkou McGonagallovou létat, že ano?“

Harryho tím ani moc nezaskočila, už poněkolikáté měl pocit, jako by mu Hermiona četla myšlenky. „I kdybych to zkoušel popřít, tak bys mi nevěřila, takže se o to nebudu ani pokoušet,“ opověděl s úsměvem.

Opět se musel vrhnout na tu záplavu domácích úkolů. Do ložnice se dostal až kolem půlnoci úplně vyčerpaný, tak to šlo ještě dva týdny, než se konečně přiblížil den, na který se celá škola těšila jak malé dítě na citronový drops.

Zítra měli konečně hrát poslední zápas sezony, proti Zmijozelu. O pohár by přišli pouze v případě, že by prohráli, a to o více než 50 bodů. Měli tedy dobrou výchozí pozici, ale mohli o titul ještě pohodlně přijít, proto posledních čtrnáct dní trénovali prakticky obden. Naštěstí profesoři pochopili, že minimálně hráči dají stejně přednost tréninku před úkoly, a tak jim jich už moc nedávali. Alice všechny členy vyhnala spát hned po večeři. Ron usnul okamžitě a jeho hlasité chrápání Harryho rušilo, ten usnul jen díky meditaci.

Ráno se Harry probudil snad ještě unavenější, než šel večer spát. Ron ještě hlasitě zařezával, „možná právě tohle mě probudilo, zní to jako umírající slon“, pomyslel si Harry. Nechal Rona Ronem a odšoural se do Velké síně na snídani. Neměl ani hlad, ani chuť, ale bylo mu naprosto jasné, že něco sníst musí, navíc po předešlých zkušenostech věděl, že když si dá kávu na lačno, tak mu nebude moc dobře a to je to poslední, co by teď potřeboval.

Než dojedl misku ovesné kaše, tak mu úplně vystydla, zato usrkával už druhý hrnek horké kávy. Mezitím přišly Alice, Angelina a Katií, kapitánka vyhlížela dost nervózně a ani ostatní děvčata nevypadala, že by byla schopna ji z toho dostat. Harry to chtěl alespoň zkusit, už se nadechl, že něco řekne, ale nemohl na nic přijít, tak zase vydechl. Výsledek spíš působil jako povzdech, což atmosféru ještě víc zhustilo. Děvčata si jen nalila čaj a spíš, než aby ho pila, si o něj ohřívala ruce.

Dvojčata přišla s Ronem v závěsu o pár minut později, Fred ani George nevypadali, že by něco snědli, tak si jen nalili kávu a statečně ji usrkávali, jen Ron si začal na talíř nandávat slaninu s vejci.

Když se začali trousit první fanoušci, tak Alice zvednula svůj tým a vyhnala je do šatny. Cestou přes školní pozemky ke stadionu se dost šourali, jejich průvod spíš připomínal odsouzence na smrt, než hráče famfrpálu.

V šatně všechno probíhalo mlčky. Až téměř apaticky, když už se všichni převlékli do hábitů a vzali si všechny nezbytnosti ke hře, tak se z kapitánské místnosti vynořila Alice. Nadechla se k proslovu, ale nakonec jen zakroutila hlavou a gestem je pobídla k odchodu na hřiště.

Zmijozelský tým tam ještě nebyl, Harry si až teď uvědomil, že je neviděl ani na snídani, ani při cestě na stadion. Už, už začínal doufat, že nedorazí a oni kontumačně vyhrají, když se ve dveřích jejich kabiny objevil Flint a hned za ním Montague, Malfoy šel až jako poslední a přes hory masa, kterým se říkalo Crabbe a Goyle, nebyl do poslední chvíle vidět.

Madam Hoochová rozdávala poslední pokyny. A už vhodila míč do hry. Harry s mocným odrazem vystřelil k nebi a nechal všechny hluboko pod sebou, jako vždy nechal veškerou svoji nervozitu na zemi. Udělal několik přemetů a v široké spirále se vracel zpět do herní výšky, rychlým pohledem na tabuli zjistil, že už prohrávají 10:0. Camrál měl zrovna Zabini, ale jeho nahrávku na Flinta skvěle vystihla Angelina, i ona vypadala, že svoji nervozitu nechala na zemi. S camrálem v ruce postoupila až na polovinu soupeře, než přihrála Katií, která přilétala z pravé strany, obě děvčata si vyměnila pozice, Montague přepokládal, že Katií nahraje zpátky Angelině, ale ta tak neučinila, obratně se vyhnula potlouku a vhodila camrál do volného prostoru, na první pohled se to jevilo, jako nepodařená přihrávka, ale nejblíž k volnému míči měla Alice, i když to z počátku nevypadalo. Alice oproti secvičenému signálu musela pro camrál víc klesnout, ale možná právě proto se dostala do brankového prostoru naprosto nerušeně a nedělalo jí žádný problém skórovat.

Tento povedený signál probral k životu i dvojčata Weasleyovi, která začala konečně narušovat kombinace soupeře dobře mířenými potlouky. Pro tento zápas Alice vymyslela jinou strategii používání potlouků, většinou se jimi útočilo přímo na hráče, který měl camrál v držení, protože na jiného hráče je posílat nemohli, ale dnes je měla dvojčata používat jako zdi, přesněji řečeno, je měla odpalovat tak, aby to vypadalo jako nepřesný útok na hráče s camrálem, ale zároveň to přinutilo jeho spoluhráče změnit dráhu letu a znemožnit tak přihrávku. Bylo jim jasné, že jim to vydrží jen několik úvodních minut, ale každá byť chvilková výhoda se dnes počítala.

Po několika lehčích zásazích to vypadalo, že i z Rona spadla ta nervozita a rozchytal se do výborné formy.

Po hodině hry bylo skóre 30:40 pro Nebelvír. Což svědčilo o kvalitní defenzivní hře obou týmů podporovanou vynikajícími zákroky obou brankářů.

Možná proto se Zmijozel začal uchylovat k nefér hře. Flint zabránil Angelině ve vstřelení gólu do prázdné obruče tím, že ji udeřil loktem do obličeje, až jí zlomil nos.

Madam Hoochová odpískala trestné střílení pro Nebelvír a Flintovi dlouho spílala, madam Pomfreyová mezitím napravila Angelinin nos a očistila i její tvář od krve. Trestné střílení letěla Katií a s přispěním štěstí ho proměnila.

Zmijozel byl čím dál tím víc nervóznější, což se projevovalo zvýšeným počtem trestných střílení na straně Nebelvíru a s tím souvisejícím nárůstem skóre.

Po dvou hodinách hry vedl Nebelvír 50:110 a zdálo se, že Zmijozel ztrácí poslední zbytky zábran. První pohroma postihla Katie, potlouk jí trefil zezadu do koštěte, což mělo za následek ztrátu kontroly a následný náraz do komentátorské věže. Madam Hoochová

odpískala oddechový čas ještě dřív, než o něj stihla Alice požádat. Když Harry přistál, tak už byla Katie na nosítkách.

„Musí na ošetřovnu, má lehký otřes mozku, zlomené zápěstí, klíční kost a vyvrknutý kotník,“ hlásila všem přítomným ošetřovatelka.

Tím přišel Nebelvír o jednoho střelce a i když Alice horečně protestovala, madame Hoochová nenařídila ani trestné střílení.

Obraz hry se změnil, Zmijozel využíval svou početní převahu a brzy srovnal skóre na 120:120. Pozornost obou zmijozelských odrážečů se teď soustředila na Harryho, ten doposud občas prolétl před zmijozelskými střelci za imaginární zlatonkou a zablokoval jim tím tak cestu, ale teď toho radši nechal v bezpečné výšce nad hrou.

Konečně se však objevila skutečná zlatonka. Pro Harryho bylo štěstí, že zanechal svých blokovacích pokusů a zároveň, že je prováděl, protože zlatavý záblesk zahlédl u nebelvírských brankových obručí, Malfoy byl blíž, jelikož se právě pokoušel rozptýlit Rona, poletoval nad ním a vysmíval se jemu a jeho rodině. Ron ho však zdařile ignoroval. Harry se zase spustil prudce dolů, jako by chtěl zablokovat Zabiniho, ten se úhybným manévrem dostal do ještě výhodnější pozice, protože Harry svým náletem zablokoval i Angelinu, která se chystala Zabiniho bránit. Takže Zabini s úsměvem úspěšně zavěsil do pravé obruče, mezitím Harry vyrovnal svůj let až těsně nad trávníkem a místo toho, aby zase nabral výšku, se nízko nad zemí vydal za svou kořistí, která letěla podél tribun a druhou stranu hřiště. Teprve když byl u půlící čáry, tak se Malfoy přestal vysmívat Ronovi, že pustil další gól a začal se shánět po Harrym. Když zjistil, kde je a spatřil i zlatonku necelý metr před ním, tak se zděsil a dal se do pronásledování. Skutečně se mu ho podařilo dostihnout, ovšem zrovna v momentě, kdy okřídlený míček i Harry uhnuli do středu hřiště, ta se tím dostal do Harryho dosahu a ten po ní úspěšně hmátnul, zároveň se tím však dostal do dráhy letu druhého chytače. Ještě že byli pořád nízko nad zemí, protože jejich srážka byla už tak dost nepříjemná.

Bylo velkým štěstím, že se násada Malfoyva koštěte trefila přesně mezi Harryho tělo a koště, tudíž mu do hlavy narazilo jen jeho tělo a oba skončili na zemi. Harry i tam vypadal, že letí, jen byl zalehnut Malfoyem, jehož koště bylo zapíchnuto v zemi a on sám se o ni pořádně udeřil hlavou.

Madame Hoochová je dobře pozorovala, takže jí neuniklo, že Harry chytil zlatonku a s radostí odpískala konec zápasu se skórem 160:270 pro Nebelvír, což znamenalo, že obhájil titul a stal se po druhé v řadě vítězem školního famfrpálového poháru.

Malfoy hlasitě naříkal a odmítal se zvednout, Harry ho ze sebe znechuceně sesunul a pomalu se zvednul na nohy se zlatonkou vítězně nad hlavou. Stadion teprve teď hlasitě vybuchl v jásot nejspíš si fanoušci nebyli jisti, kdo chytil zlatonku.

Malfoy byl na nosítkách přenesen na ošetřovnu za Katie, zatímco Harryho madame Pomfreyová jen zběžně kouzlem vyšetřila přímo na stadionu a konstatovala, že mu nic není a v případě jakýkoliv potíží se má okamžitě dostavit na ošetřovnu.

Harry usedl zpátky na svoje koště a společně s týmem si užíval vítězný let nad stadionem za bouřících tribun nejen nebevírských, ale i mrzimorských a havraspárských studentů, zatímco ti zmijozelští už pomalu odcházeli.

Cestou do nebevírské věže se ještě celý tým zastavil na ošetřovně, zkontrolovat jak je na tom Katie Bellová. Ta jim z postele už vesele mávala, ale ošetřovatelka ji odmítla propustit, zatímco Malfoy s grimasou nesmírného utrpení nehnutě ležel na druhé straně ošetřovny.

Během odpoledne byl ve věži pěkný mumraj, vrcholily přípravy na oslavu vítězství. Alice si dokonce vyprosila u profesorky McGonagallové, aby jim alespoň na chvilku půjčila pohár do společenské místnosti, normálně putoval ze stadionu rovnou do kabinetu ředitele vítězné koleje, kde byl až do příštího finále.

Mejdan začínal těsně po osmé hodině, hned jak bylo všechno hotovo. Dvojčata jako obvykle sehnala nějaký ten alkohol a zákusky v kuchyni, Dean Thomas, Seamus Finnigan a děvčata z pátého ročníku se postarali o výzdobu. Colin s vydatnou pomocí Hermiony zařídil obrovskou fotografii Katie Bellové s pohárem nad hlavou, která alespoň takhle mohla být s nimi, když ji madame Pomfreyová stále odmítala pustit z ošetřovny. Padma a Levandule přispěly svým kouzelnickým rádiem.

Hráči do místnosti postupně vcházeli s pohárem nad hlavou, první šla Alice jako kapitánka, když prošla průchodem za buclatou dámou, tak zvedla pohár nad hlavu ve vítězném gestu a poté ho podala za sebe Angelině, která udělala to samé, takhle se prostřídali všichni. Jako poslední šel Harry, tak mu pohár zůstal v ruce, zatímco ostatní mu do něj lili máslový ležák. Pohár potom putoval celou společenskou místností a každý si mohl připít na vítězství.

Sotva skončili, přišla si pro něj profesorka McGonagallová, Hermiona ho ještě stihla pohotovým kouzlem vyčistit. Profesorka měla zřejmě strach, aby se mu něco nestalo, protože po předešlých zkušenostech očekávala divoký večírek. Při odchodu si ještě zavolala Angelinu, aby jí připomenula, že má dohled nad nezletilými studenty, aby nepili alkohol a zároveň aby to ani ti starší nepřehnali. Ve dveřích se ještě otočila a kouzlem odhlučnila společenskou místnost od zbytku ložnic i zbytku hradu.

Sotva co se za ředitelkou nebevírské koleje zavřel portrét, začala hrát hlasité hudba z kouzelnického rádia. Harry si začal nevědomky pobrukovat s ním, až po chvíli si uvědomil, že skladbu zná.

„Nevěděl jsem, že i kouzelníci hrají mudlovskou hudbu,“ zakřičel Hermioně do ucha.

„Hrají a víc než by sis myslel, kouzelnických kapel, co hrají vlastní hudbu, je jen pár,“ zakřičela mu rozesmátá dívka zpátky, chytla ho za ruku a táhla na parket.

Asi za dvě hodiny přišla jedna ze spolužaček Katií Bellové s brilantním nápadem. Pro něco odběhla do ložnice a vrátila se s obyčejně vypadajícím pergamenem, udělala pár důmyslných kouzel na rádio, která ho propojila s pergamenem, ještě vykouzlit stojánek a mohla začít karaoke párty. Mladší studenti už šli spát a u těch starších alkohol odboural většinu zábran.

O ten zbytek zábran se postarala dvojčata, když se k tomu postavila jako první a bez sebemenší známky studu začala vyřvávat We Are The Champions, postupně se k nim přidávali i ostatní a refrén už sborově řvala celá kolej, nebýt zvukové izolace profesorky McGonagallové, tak by je slyšela i profesorka Trelawneyová ve své věži. We Are The Champions vystřídala We Will Rock You. Queeny postupně vystřídali Beatles, Michael Jackson i jiné známé songy. Ginny se to moc líbilo a tak navrhla soutěž dvojic.

Její nadšení sice nebylo sdíleno, tak jak si přála, přesto se přihlásilo několik párů. S Ginny měl zpívat Colin Creevey, druhá se přihlásila Padma s Levandulí, pak Alice s Fredem, Angelina s Georgem, Dean ji nechtěl zklamat, tak přemluvil Seamuse a Hermiona pro změnu přesvědčila Harryho. Díky tomu šlo jeho předsevzetí dneska moc nepít k čertu, protože si dal dva velký panáky ohnivé whisky, aby byl schopen s Hermionou zpívat. Ostatní se alespoň uvolili dělat porotu.

Chvilku trvalo, než se páry dohodly, co budou zpívat a než si alespoň zběžně prošly písně. Fred s Alicí se dokonce v rychlosti pokusili nacvičit taneční vystoupení.

„Doufám, že si něco vybrala, když už jsi mě k tomu přemluvila.“ Povzdechl si Harry.

„Jasně,“ vyhrkla nadšeně Hermiona. „Vybrala jsem Hotel California,“ pokračovala a mávla hůlkou směrem k očarovanému pergamenu, z toho jako by se oddělily dva kousky a přiletěly jí do ruky. Jeden z nich podala Harrymu, který se na něj pozorně zahleděl.

„To ale není duet,“ podotknul s nadějí v hlase Harry.

„To není,“ připustila dívka, „ale existují dvě verze, jednu zpívá žena a druhou muž, když to zkombinujeme, mohlo by to jít.“ Nedala se odradit a při tom mu ukazovala svůj pergamen, kde byla tatáž píseň, ale text byl přepsán pro ženu.

„Dobře, ale kdo bude zpívat co?“ zeptal se odevzdaně.

„No asi by bylo nejlepší, kdybys ty odzpíval první část a první refrén a já druhou část s druhým refrénem. Tu třetí můžeme klidně vynechat, anebo ji zpívat společně, ale každý ve svém rodě.“ Podala obsáhlé vysvětlení nadšená dívka.

„Já myslím,“ začal s povzdechem chlapec, “že když už, tak už.“ Usmál se smířen s vlastním osudem.

Ještě si rychle domluvili nějaké společné pohyby, ale kvůli neznalosti textu a nedostatku času je museli omezit na minimum.

Jako první se k tomu postavili Fred s Alicí s písní I've Had A Time Of My Life. Alice znala text evidentně z paměti a dokonce k tomu měli i pokus o choreografii, což Fred úspěšně kazil, ale pobavili tím všechny a zaslouženě sklidili bouřlivý potlesk.

„Ona ten film snad zná nazpaměť,“ zakřičela Hermiona Harrymu do ucha.

„Film?“ podivil se Harry.

„Jo, je to ústřední píseň k filmu Hříšný tanec,“ vysvětlovala dívka s výrazem jak to že to někdo neví.

„Aha, no já se na televizi nikdy moc nekoukal a v kině jsem zatím nebyl,“ dodal na svou obhajobu Harry.

Víc už se hájit nemohl, protože na provizorním podiu už stálo Fredovo dvojče s Angelinou, tentokrát nebylo tak jasné, kdo píseň Summer Nights vybíral, text evidentně dobře znali oba, takže si mohli dovolit i bohatší a názornější taneční kreace.

Obecenstvo se smálo už od poloviny písně, zadýchaná a zpocená dvojce odcházela za bouřlivého aplausu.

Harry se jen podíval po Hermioně, která pochopila a do ucha mu sdělila „Muzikál Pomáda.“ Harry jen přikývl

Po nich se na plac téměř doslova vyškrábal Seamus s Deanem, oba značně pod parou. Píseň Barcelona od Freddiho Mercuryho stoprocentně vybíral velký fotbalový fanoušek Dean. Tentokrát to jako hymnu nejvyšší evropské fotbalové soutěže poznal i Harry, přece jenom to už v televizi párkrát slyšel.

Ti dva měli smůlu, že šli po dvou úžasných párech a jejich značně podnapilý výkon zůstal v jejich stínu, přesto neodcházeli bez potlesku.

Teď se na podium dostal i Harry s Hermionou, Harry ještě před tím než šel, dopil v rychlosti třetí sklenici Ohnivé whisky, přesto byl daleko střízlivější, než by chtěl. Během první sloky se však uklidnil a refrén si už skutečně užíval. Když pak svoji část zpívala Hermiona, doprovázel text, alespoň mírnými gesty. Společnou část už zpívali čelem k sobě, sice oba měli v rukou pergamen, kde se jim zvýrazňoval text, co měli zrovna zpívat, ale to celkový dojem narušilo míň, než by se mohlo zdát.

Potlesk, co je vyprovázel z podia Harry ani moc nevnímal, v hlavě mu pořád zněl text písně, převážně ten co zpívala Hermiona sama a před očima měl jen její rozesmátou tvář se soustředěně nakrčeným nosíkem.

Probral se, až když byly Parvati a Levandule v polovině písně Mamma Mia. Ani ony neměly na první dva páry. Harry měl silný dojem, že to bude doslova bratrovražedný souboj, mezi dvojčaty a jejich partnerkami.

Na podium se ovšem dostavil Colin ruku v ruce s Ginny a píseň Something Stupid předvedli s takovou divokou vášní, že by jim to mohli závidět i Robbie Williams s Nicol Kidman.

Pravda měli nejvíc času na přípravu, říkal si v duchu Harry, když je se zatajeným dechem sledoval.

Na Deana toho asi už bylo moc, protože jejich poslední Miluji tě narušil svým vpádem na podium. Napřed Colina odstrčil od Ginny tak, že nebýt zdi za jeho zády o kterou se opřel,

jistě by upadl a pak na něj ještě vytáhl hůlku. Ginny se ho pokusila zklidnit, ale on ji jenom odpuzovacím kouzlem odstrčil mezi naprosto konsternované publikum se slovy: s tebou si to ještě vyřídím, děvko. První z diváků se probral Ron, který rudý vzteky a se slovy tohle si k mojí sestře nedovoluj, absolutně zapomněl na kouzla a vrhl se na Deana. Ten by ho jistě kouzlem zastavil, kdyby na něj Harry ve stejný okamžik nevyslal totéž kouzlo.

Jejich kouzla se střetla a mnoho násobnou silou udeřila do zvětšené fotografie Katie Bellové, kterou úplně zničila.

To už ale Ron porazil Deana na zem a než stačil kdokoliv cokoliv udělat, tak mu pěstí zlomil nos. Druhou ránu už však dát nestihl, protože ho za ruku chytla Ginny, která se ho pokoušela odtrhnout a pak konečně zareagovala Angelina a rozprostřela mezi rváče překážecí kouzlo, které Rona odhodilo na záda.

„Tak a končíme, všichni do ložnic a spát!“ zazněl její autoritativní hlas primusky a začala všechny zahánět do ložnic.

„Coline, jsi v pořádku?“ probudila se k činnosti prefektky i Hermiona a kontrolovala jeho stav.

„Jo dobrý, jen mi trochu vyrazil dech,“ přikývl starší z bratří Creeveyových.

„Fajn tak běž taky spát,“ vložila se do jejich hovoru Angelina.

Harry mezitím hlídal ty dva výtržníky, aby nechtěli zmizet po anglicku.

Během pár minut zůstali ve společenské místnosti jen primuska, prefekti za pátý ročník, ti za šestý se měli postarat o klid v ložnicích, protože ty byly ještě pořád odhlučněné barierou profesorky McGonagallové, a oba výtržníci.

„Nevím, co to do vás dvou vjelo a po pravdě řečeno se mi po tom ani nechce pátrat, taky se mi to nechce hlásit, protože by nám jen zbytečně strhli body a ještě by se pátralo, co se tu všechno dělo a na podobný akce bychom si mohli nechat zajít chuť,“ řekla dost důrazně Angelina

Ronovu námitku, že jen bránil Ginny, ignorovala.

„Navíc spolu máte ložnici, takže na vás Harry bude muset dohlídnout, jestli se na sebe jen křivě podíváte, tak si to ještě rozmyslím a napařím vám školní trest s Filchem. Je vám to jasný?“ Poslední větu řekla s hlavou nakloněnou až těsně k nim a s nebezpečným, až výhružným výrazem ve tváři.

Oba provinilci jen přikývli a primuska je gestem poslala spát.

„Doufám, že nemáte nic proti?“ Obrátila se teď na prefekty.

Tentokrát jí bylo odpovědí jen kroucení hlavou, i když u Hermiony trošku nesouhlasné, ale odporovat autoritě se jí přece jenom nechtělo. „Myslím, že vím, proč Dean tak reagoval,“ řekla alespoň.

„Jo, já taky.“ Potvrdila Angelina už o dost přátelštějším tónem. „A Ronovi se taky divit nemůžeme, kdybych nechytla George a Alice zase Freda, tak z něj máme jen mastný flek,“ doplnila to ještě.

„No kdybych nedopatřením nevyblokoval Deanovo kouzlo, tak by se nic nestalo,“ promluvil konečně smutně Harry. Zatím měl jeho intoxikovaný mozek čas pochopit, o čem to ty dvě krásné dívky mluví.

„No to už je teď jedno, říká se, že bez rvačky není žádný pořádný mejdan,“ prohodila s úsměvem Angelina a následně smutně mávla hůlkou na zničenou fotografii a nechala ji zmizet.

„Jinak o tomhle ani slovo a připomeň to i ostatním, jinak nám podobný akce zakážou a teď pojďme už taky spát.“

V klukovské ložnici pátého ročníku byl klid, všichni už pravidelně oddechovali za zataženými nebesy, tak i Harry potichu zalezl do postele a téměř ihned usnul.

Ráno bylo i tentokrát pro Harryho malinko náročnější a vůbec nelitoval, že zaspal snídani, ale PPP od KKK tentokrát nepotřeboval. Společenskou místnost dali za těch pár hodin bradavičtí skřítci do původního stavu, takže tu po včerejší akci nebyla ani stopa. Jediné, co prozrazovalo včerejší neobvyklou noc, byly kruhy pod očima a rozespalé tváře většiny přítomných. Všichni si taky vzali k srdci Angelinin rozkaz nikomu nic neříkat, takže to možná nikdo, kromě těch co tam byli, opravdu nevěděl, nebo se tak alespoň tvářili.

Harry u jednoho stolku zahlédl tu, kterou vlastně hledal, i když mu to došlo až teď, přisedl si k ní a zeptal se na to, co si nebyl jistý, jestli v noci správně vydedukoval.

***

Jak jsem slíbil, první komentující čtenář se může zeptat na cokoliv z mé plánované povídky, na které už se usilovně pracuje.