Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


28. kapitola - Dora, Catherine a fúrie

25. 2. 2013

 „Tak už se konečně vymáčkni!“ obořila se na něj Hermiona.

Harry zavřel oči a pomalu začal: „ať to byl kdokoliv, dal si sakra záležet. Měla brčálově zelené vlasy, velké bradavice po celém obličeji a možná i po celém těle, velký zahnutý nos trošku připomínající Snapea. Hluboké vrásky, hnisem zalité oči a nějak divný uši. Taky si trošku pohráli s její postavou, narostl jí pořádně velký zadek a až moc velká prsa, měla na sobě sice jen něco jako župan, ale řekl bych, že i ten si musela zvětšit, jinak by se do něj nemohla vejít.“

„Myslím, že má kvůli té své přednosti i problém se normálně najíst,“ nahlas se zamyslel Fred.

„Jo, taky jí z nich asi pořádně bolí záda, protože byla dost shrbená, asi jako ta ježibaba, kterou jsme viděli naposledy v Prasinkách,“ doplnil ho George.

„Takže, náš předpoklad, že jí to udělaly nějaké žárlivé holky je vysoce pravděpodobný?“ položila spíše řečnickou otázku Hermiona.

„To ano,“ přisvědčil s pokýváním hlavou Harry, „ale které přesně to byly, se už asi nikdy nedozvíme. Obzvlášť, když se to nebude oficiálně vyšetřovat.“

„Stejně bych se vsadil, že na to Catherine přijde a pěkně jim zatopí,pronesl napůl zamyšleně a napůl zasněně Fred.

„Možné to je,“ potvrdila jeho domněnku Hermiona a začala si skládat knížky do brašny.

„Asi taky proto nechtěla, aby to někdo vyšetřoval, takhle se o tom určitě bude víc mluvit a má mnohem větší šanci se něco dozvědět,“ zauvažoval George.

„Za tohle by mohly dostat podmínečné vyloučení, ale ještě jsem nezažil, že by za Brumbála někoho z Bradavic skutečně vyloučili, sice se o tom pořád mluví, ale neznám nikoho, kdo by toho byl svědkem a existují mnohem horší varianty, jak se jim může pomstít,“ doplnil svého bratra Fred.

„Myslíš, že by se jim skutečně pomstila?“ zapochybovala Hermiona.

„Možné je všechno, ale dneska to určitě nevyřešíme a já bych šel spát,“ prohlásil Harry a své tvrzení podepřel hlubokým zívnutím.

„Máš pravdu,“ přisvědčil Fred a se svým bratrem unisono popřáli dobrou noc.

Harry s Hermionou šli hned za nimi, ráno je čekala dvouhodinovka bylinkářství a tam se mohla chvilka nepozornosti ošklivě vymstít.

Profesorka se objevila v pondělí na snídani, a i když na první pohled vypadala stejně jako dřív, při důkladnějším pozorování Harry zjistil, že je malinko nervóznější a díky tomu, co se jí přihodilo, se tolik nevystavuje.

Pátý ročník Nebelvíru měl hodinu obrany až v úterý po obědě, ale i tam si Harry všimnul, že se profesorka chová ostražitěji u děvčat a i na chlapce je chladnější, svým postojem spíš připomínala profesorku McGonagallovou nebo Snapea, ale Harrymu takhle připadala daleko přitažlivější, než když se chovala jako profesionálka, jak to jednou nazval Dean při jenom společném rozhovoru

Koncem týdne musel Harry uznat, že plán fúrií měl požadovaný účinek. Když se profesorka chovala normálně, tak jí nikdo nevěnoval zvláštní pozornost, možná to taky bylo tím, že změnila rovněž svoje oblečení, i když se určitě nevzdala svého oblečku, pokud měl vlastnosti, jaké Hermiona předestřela, tak by si ho klidně oblékl i Harry. Přes něj nosila volné profesorské hábity stejně jako všichni ostatní, jediné, čím se ještě odvážila lišit, byl světle modrý šátek, který nosila kolem krku a který zvláštně podtrhoval její červené vlasy.

„Harry, Harry, vnímáš mě?“ Harry zjistil, že se mu George už nejspíš hodnou chvíli snaží něco říct.

„Jo, poslouchám tě,“ zabručel a vrátil se ke svému talíři již téměř studené polévky. Aspoň posledních patnáct minut soustředěně zíral na profesorku obrany.

„Co se to s tebou děje?“ zajímal se Fred, který si sedl vedle svého dvojčete.

„Nic, co by se mělo dít?“ pokoušel se tvářit Harry nevině.

„Byl jsi jeden z mála, kdo na profesorce málem nenechal oči a teď když si jí nikdo moc nevšímá, jakmile je v místnosti, tak málem nevnímáš nic jiného,“ odpověděl mu Fred.

„Jo tohle, když se přestala oblíkat a chovat jako štětka, tak mi přijde daleko přitažlivější,popravdě řekl Harry, stejně nemělo cenu před dvojčaty zapírat.

Oba se potutelně usmívali, ale nic neřekli.

„Ale něco jste mi snad chtěli ne?“ odvedl pozornost jinam.

„Jasně, pokoušeli jsme se zjistit, kdo by s tím mohl mít něco společného, ale mám dojem, že na to asi nikdy nepřijdem,“ vzpomněl si George.

„Jak to?“ neudržel se Harry.

„No, Padma mi řekla, že to probírala s Parvati a Levandulí,“ pokračoval George.

Jasně a dál?“ zeptal se netrpělivě.

„Dál je to trošku složitější, ty dvě tvrdí, že se o tom s nikým jiným nebavily, ale zároveň nevyloučily, že je při tom neslyšel nikdo jiný, v úvahu připadá spoustu lidí,dořekl George.

„Takže složení našich perníčků může znát půlka Bradavic a kterákoliv skupina je mohla modifikovat a podstrčit jí to, třeba jako zákusek, ani to nemusel být perníček,“ shrnul to Fred.

Jediný způsob, jak se ve vyšetřování posunout dál, je zeptat se přímo jí,“ kývnul Harry směrem k profesorce, která právě odcházela, „kdo jí těsně před tím mohl něco dát.“

„Jo, ale ona to přece nechce řešit.“

„To nechce, ale to neznamená, že mi to neřekne, když naznačím, co vím,“ oponoval Harry.

Hmm, jestli tě nezabije, když se dozví, že víš, jak vypadala.“ Usmál se Fred.

„Taky fakt,“ zamumlal zamyšleně Harry a pokračoval v jídle již studené polévky.

Následujících čtrnáct dní proběhlo pro Harryho v naprostém stereotypu. Páté ročníky měly před NKÚ a profesoři jim to připomínali častěji, než bylo podle jeho názoru zdrávo, jako by nestačilo, že jim dávali tolik domácích úkolů, že nestíhal nic jiného než je, famfrpálové tréninky a schůzky SBD.

Alice sice skládala OVCE, ale to jí nebránilo, aby je třikrát týdně minimálně dvě hodiny proháněla po famfrpálovém hřišti a na Harryho stížnosti pořád dokola odpovídala, že kvůli zkouškám Nebelvír nikdy tréninky nezanedbával a ona s tím rozhodně nehodlá začínat a ještě dodávala, že občasná přestávka od učení jim jen prospěje. Harry s ní v koutku duše souhlasil, ale to nic neměnilo na tom, že neměl žádný volný čas.

Schůzky SBD sice navštěvovat nemusela, ale připadaly mu velice užitečné, profesorka se i přes svoji odtažitost věnovala studentům více než pečlivě, obzvlášť Harrymu, Hermioně, Ginny, Ronovi a k Harryho nechuti i Malfoyovi, ti totiž byli z této skupiny bezkonkurečně nejlepší a profesorka s nimi zkoušela pokročilejší věci než s těmi ostatními, ty spíše připravovala na zkoušky.

Na dnešní schůzi je učila pokročilejší štíty, které jsou schopné pokrýt i více lidí najednou, ale protože je zkoušeli poprvé, tak měli za úkol s nimi pokrýt jen sami sebe. Protože jich bylo jen pět, tak se k nim většinou připojovala i profesorka sama a zároveň toho s kým byla v páru, dočasně jmenovala za svého asistenta či asistentku.

Dneska jí dělal asistenta Harry, Ron byl v páru se svojí sestrou a Hermiona s Malfoyem, ten se každou chvíli prolétl prostorem a rozplácl se o zeď, nejednou Harry zalitoval, že polštářová kouzla na zdech jsou tak kvalitní, i on sám, když byl minule s Dracem v páru, dával do kouzel víc síly, než proti někomu jinému. Hermiona mu tak určitě vracela ty roky urážek a ponižování, sice se při tom tvářila naprosto nevinně, ale Harry poznal, že ji to těší.

Harry právě dokončil obchůzku kolem procvičujících studentů, zrovna procvičovali Pouta na tebe, už jim to celkem šlo, tak se do toho ani nemíchal a spěšně se vrátil na své místo a čekal, až se vrátí i profesorka, a začne po něm metat nejrůznější kouzla a on je bude muset pomocí Protego collectivum, které dnes nacvičovali, všechny odrazit. Teorii měl nastudovanou už z minulého pololetí, když měl čas zabývat se i mimoškolními záležitostmi. Nejdůležitější ze všeho byla snaha ochránit ostatní, nezáleželo na tom, že zrovna teď nikoho jiného nechránil. Hermiona před lekcí naznačila něco v tom smyslu, že na tohle kouzlo je Harryho záchranářský komplex přímo ideální.

Zato Malfoyovi to vůbec nešlo a ke konci lekce to už Hermionu přestalo bavit, nebyl ani schopen prorazit Hermionin štít, což ho přivádělo téměř k nepříčetnosti. Ron a Ginny na tom byli přibližně stejně, stejně špatně, jen výjimečně se jim podařilo nějaké kouzlo odrazit.

„Pane Pottere, mohl byste se tu chvilku zdržet?“ zeptala se profesorka, když ukončila dnešní schůzku.

„Jistě, paní profesorko,“ odvětil Harry.

„Nemohla jsem si nevšimnout, že vy a slečna Grangerová jste daleko za všemi ostatními a vy jste ještě k tomu daleko magicky silnější než kdokoliv na této škole, s možnou výjimkou ředitele.“

„Jak, jak jste na to přišla,“ zakoktal se Harry.

„Svoji magickou moc ovládáte celkem slušně, když na někoho útočíte, ale když někdo útočí na vás, tak už je to zřejmější, studenti si toho nevšimnou, svoji neschopnost prorazit vaše krytí mohou dávat za vinu nedostatku své síly, navíc nemají takový cit pro magii jako já.“

Harrymu nepřipadalo vhodné zmiňovat, že nepoužil všechnu svou sílu, ani když odrážel její nejsilnější kletby. Některé z nich by dokonce měly štítem projít, ale neprošly a Harryho už před tím mělo napadnout, že ho tím zkouší.

„Tak proto jste použila kletby, které by měly projít skrz,“ zmínil nahlas Harry.

„Vy jste si všimnul?“ zeptala se mírně překvapeně Catherine.

„Všiml, ale až teď mi to došlo.“

„Ano, jistě, jste velmi nadaný kouzelník, vybavený neobvyklou silou a na svůj věk i velmi vyspělý a co jsem slyšela, tak jste toho i spoustu prožil, ale ani tak stále neumíte racionálně myslet, když na vás někdo sesílá kouzla, někdo to nezvládne nikdy, ani všichni bystrozoři to nedokáží, ale pokud chcete být v soubojích skutečně dobrý, tak byste se to měl naučit.“ Když řekla slovo souboj, tak divně mrkla okem, že Harry pochopil, že tím nemyslí jen běžné kouzelnické souboje.

„Mohla byste mě to naučit?“ zeptal se Harry bez přemýšlení, „ale já na to teď nemám absolutně čas,“ dodal poněkud sklesle, když mu to došlo.

Ano, pochopitelně bych mohla, zabralo by vám to tak hodinu minimálně dvakrát týdně a nejsem si jistá, jak vás to unaví,“ odpověděla naprosto klidně profesorka, i když ji vnitřně těšilo, jak horlivý projevil zájem.

„Já si to budu muset ještě rozmyslet, chtěl bych to umět, moc chtěl, ale myslím, že pro všechny úkoly na to prostě nenajdu čas.“ Harry byl proti tomu zklamaný.

„No kdybyste našel chvilku, tak to můžete zkusit, stačí někdo, kdo na vás bude sesílat kouzla, pro začátek bych doporučila nějaká bezpečná a zároveň vám, nejspíš někdo další, bude pokládat otázky, ze začátku to mohou být jakékoliv, pochopitelně doporučuju začít s těmi nejjednoduššími, třeba jména přátel, nebo profesorů.“ Vysvětlila mu princip cvičení.

„Teď už běžte, myslím, že zrovna vy jste zvyklý po lekcích ještě psát úkoly.“ Usmála se na něj profesorka.

Harry se s popřáním dobrého večera pomalu odebral do Nebelvírské věže, až když byl před Buclatou dámou, tak si uvědomil, že měl téměř ideální možnost se jí zeptat, kdo jí před její proměnou měl šanci něco podstrčit, ale z jejího úsměvu a později i z její nabídky byl tak mimo, že na to úplně zapomněl.

I když měl Harry skutečně ve zvyku ještě psát úkoly, řekl si, že to pro dnešek vynechá a šel rovnou do ložnice, nechtělo se mu tak úplně spát, ale nemohl z hlavy dostat profesorku obrany proti černé magii a tak by se stejně nedokázal na učení soustředit.

Je to moje profesorka. Já mám Doru. Je to moje učitelka. Já chodím s Tonksovou. Opakoval si pořád dokola Harry už alespoň hodinu.

Nakonec se rozhodl, že Doře napíše, od té doby co odjela do Francie si toho moc nenapsali. Měla spoustu práce s učením jejich právního systému, se základy francouzštiny, překladatelské kouzlo je sice fajn, ale alespoň základy se hodí. Harry to chápal, konec konců sám neměl moc času, ale už mu pomalu začínala chybět a měl dojem, že Hermionina poznámka byla pravdivá víc, než si sama dívka nejspíš myslela.

Vytáhl Arch rychlý kurýr a sotva namočil brk do inkoustu, tak mu přišla zpráva.

Dora:  Ahoj Harry, mohl bys mi prosím napsat, až budeš mít chvilku čas.

Harry: Ahoj Nym, zrovna sem se k tomu chystal. Nějak se mi po tobě stýská.

Harry tentokrát musel čekat o dost déle, než byl zvyklý z jejich předešlé komunikace.

Dora:  To je mi líto, ale já jsem s tebou chtěla něco probrat.

A jéje pomyslel si Harry.

Harry: Myslím, že tuším, co mi chceš, ale povídej.

Dora:  No víš, seznámila jsem se tady s jedním kolegou a začali jsme spolu tak nějak chodit, doufám, že se na mě nezlobíš, ale pamatuješ přece na naši dohodu, že?

Harry: Pamatuju a nezlobím. Jen asi budu potřebovat čas, abych se s tím smířil.

Dora:  Já vím. Není to lehké, ale věřím, že brzy najdeš tu Pravou. Dávej na sebe pozor Harry.

Harry: Ty taky. Teď už budu muset jít, mám spoustu učení. Měj se hezky a buď šťastná.

Dora:  Dík, ty taky.

Harry odložil pergamen, ale do učení se nepustil. Jestli měl problémy se soustředit před rozhovorem s Dorou, tak teď nebyl schopen ničeho jiného, než jen ležet na zádech a zírat do nebes nad svou postelí.

Dlouho nemohl usnout, ze začátku přemýšlel nad tím, co mu Dora udělala. Nakonec si ale musel přiznat, že mu vlastně nic neprovedla, nemohl jí bránit ve štěstí a vlastně ani nechtěl. Konec konců kdyby potkal tu pravou, musel by se s ní rozejít on a taky by to určitě udělal.

V neděli měl schůzku s profesorkou McGonagallovou. Jeho zvěromágský výcvik byl už téměř u konce, vlastně spíš dospěl do fáze, kdy mu profesorka povolila přeměnu i mimo jeho výcvik. Několikrát se během mrknutí oka přeměnil tam i zpět, pak roztáhl křídla a popolétl, na skutečný let neměl dost místa. Chrlit oheň mu také ještě tak úplně nešlo, ty ubohé plaménky, co vycházely z jeho nozder, se těžko daly nazývat ohněm.

„Dobře, myslím, že už byste se mohl přeměňovat i bez dozoru, ale doporučila bych vám trénovat mimo dosah lidí, a to hned ze dvou důvodů, za prvé nechceme, aby se to dostalo do veřejného povědomí a za druhé pořád je tu nebezpečí, že se neovládnete a někoho napadnete, přece jenom se proměňujete v dost nebezpečnou šelmu. Příští neděli se sejdeme až po večeři a půjdeme ven, vyzkoušíte si, jak vám půjde létání v otevřeném prostoru.“ Ukončila tím jejich dnešní lekci profesorka.

„Děkuji za důvěru paní profesorko a přeji hezký zbytek neděle.“ Rozloučil se vesele Harry a odebral se do knihovny pro potřebné knížky a potom do společenské místnosti, kde si sedl ke stolku u krbu.

Tím že včerejší večer strávil hloubáním nad jinými věcmi, než jsou domácí úkoly, měl toho dneska spoustu a k večeru už byl dost otrávený. Hermiona, už měla dávno všechno hotové a teď si četla jeden ze svých oblíbených tlustopisů.

Konečně skončil se všemi úkoly na pondělí, ještě mu sice zbývaly dva na úterý a dva na středu, ale ty budou muset počkat na zítra.

„Už jsi skončil?“ zeptala se Hermiona, když již delší dobu neslyšela škrábání brku na pergamenu.

„Pro dnešek ano,“ přisvědčil Harry.

„Dobře, chtěla jsem s tebou něco probrat a nechtěla jsem tě rušit od úkolů, když jsi včera nic nenapsal.“ Začala svoji zřejmě nacvičenou řeč, ale z tónu jejího hlasu Harry poznal, že je to něco naléhavého.

„Tak mluv, než ti tady usnu.“ Zabručel s hraným nezájmem Harry, svoji únavu hrát ani nemusel.

„Dobře, co se včera stalo?“ přešla rovnou k věci hnědovláska.

„Co, co by se mělo stát?“ napřímil se Harry a jeho nechápavý výraz nebylo potřeba ani hrát.

„No napřed ses zdržel přes půl hodiny na schůzce SBD a pak jsi téměř duchem nepřítomný zapadl k sobě do ložnice a to ani nemluvím o tom, že poslední dobou můžeš téměř oči nechat na profesorce Hadleyové,začala vysvětlovat, i když Harrymu výrazu tak úplně nevěřila.

No ono mě Hadleyová nachytala, používala na mě kouzla, co by tím štítem, co jsme nacvičovali, měly projít, ale já většinu zablokoval, takže alespoň částečné poodhalila můj magický potenciál,přiznal potichu Harry, ale ve společenské místnosti už nikdo nebyl, takže to bylo vcelku jedno.

„To je tak první část, co ta druhá?“ nenechala se odbýt Hermiona.

„Navrhla mi taky doučování, jak racionálně myslet, když jsem pod intenzivním útokem,pokračoval Harry.

„Jo zjistila jsem, že s tím mám taky problém. Ale to ještě není všechno, co jsem chtěla slyšet.“

Ta je dneska fakt nějak neodbytná. Pomyslel si Harry, ale s povzdechem pokračoval. „Jo máš pravdu, po tom co se začala chovat normálně, se mi tak trošku líbí,“ přiznal Harry a se sklopeným pohledem začal rudnout.

Hermiona mlčela, asi nečekala, že se jí takhle přizná, ale nějak věděla, že mluví pravdu.

„Co Tonksová?“ zeptala se nakonec.

„Coby?“ odsekl víc ostře, než chtěl.

„Přece chodíš s ní, ne?“ zeptala se, i když poznala, že tne do živého, ale její touha po informacích byla silnější.

„Ne, už s ní nechodím, včera jsme se rozešli, ve Francii potkala někoho jiného,odpověděl Harry víc v klidu, než si původně myslel, že by byl schopen.

„To bylo asi dost tvrdý, co?“ její hlas zněl lítostivě, ale Harry nějak poznal, že to spíš hraje, než že by jí to skutečně mrzelo.

„Ani ne, měli jsme dohodu, že když potkáme někoho jiného, tak se v klidu rozejdeme, věděla to,řekl už v naprostém klidu Harry.

„Co přesně věděla?“ zeptala se jedovatě dívka.

„Věděla, že spolu nezůstaneme napořád,zamluvil to úspěšně Harry, když už udělal tak hloupou chybu, pochopitelně by jí rád řekl pravdu, ale to nemohl.

„Aha a ty si věděl a přes to?“ Teď už tu nevěřícnost nemusela ani hrát.

„Ano, věděli jsme to oba, no a? Jaký v tom byl rozdíl od jiných randících studentů na této škole, většina z nich se rozejde ještě v tomto školním roce.“ Odsekl Harry, v rychlosti sesbíral všechny svoje věci a beze slova odběhl do ložnice.

Bylo mu líto, že se s Hermionou pohádal, ona byla jediná, komu bezmezně věřil, ale za svoje jednání se nehodlal omlouvat, ani jí ne. Při pohledu na hodinky se zhrozil, bylo půl dvanácté a on se už víc jak dva dny pořádně nevyspal, měl tak rozvířené myšlenky, že jedinou nadějí na rychlé usnutí byla meditace.

Příštího dne se k tomu v tiché shodě už nevraceli a dělali, jako by se nic nestalo, přes všechny ty úkoly to ani nebyl zase až tak velký problém. V hodinách k Harryho úlevě už začali látku opakovat, ale to neznamenalo, že by toho měli méně, spíš naopak. Harry se už nemohl dočkat zápasu se Zmijozelem, alespoň by mu odpadly tréninky, které byly třikrát týdně přes dvě hodiny.

V neděli večer se s profesorkou McGonagallovou sešel ve Vstupní siní, aby mohl jít trénovat létání na části bradavických pozemků, kam vede co nejméně oken z hradu. Profesorka bez zaváhaní zamířila k odvrácenému břehu jezera, bylo to tam, kde se ve třetím ročníku schovával, aby viděl svého domnělého otce a nakonec tam vyvolal patrona, aby tak zachránil Siriuse a své druhé já.

„Tak se přeměn a zkus se proletět, ale zatím jen nízko a ne nad vodou.“ Pobídla ho profesorka.

Harry neváhal a proměnil se. Rozeběhl se, vyskočil a začal mávat křídly. Předvedl něco, co spíš než let vypadalo jako dlouhý skok. Až na pátý pokus skutečně kousek popolétl a na další pokus už skutečně letěl. Pokusil se naklonit a ve velkém půlkruhu otočit, ale nějak při tom ztratil vztlak a rozplácl se o zem. Bolest ho přiměla se proměnit zpět. Jako Pandumar si nejspíš zlomil křídlo, jako Harryho ho příšerně bolela lopatka. Profesorka k němu přiběhla během pár okamžiků. Kdyby mu bolestí neběhaly mžitky před očima, tak by musel obdivovat, jak rychlého pohybu je ta jinak upjatá profesorka schopna a ani se při tom nezadýchala.

Sklonila se k němu a několikrát nad ním mávla hůlkou. „Toho jsem se bála, zlomil jste si křídlo a ohledně toho, že jste se přeměnil zpět, než bylo zhojeno, tak máte zlomenou kost, která se v křídlo mění, to je vždycky problém a je to příšerně bolestivé.“ Nedokázala potlačit svoji učitelskou náturu, než jí došlo, že jí Harry asi těžko může vnímat.

Znovu mávla hůlkou a Harryho to přestalo bolet.

„Nehýbejte se,zarazila ho prudce, když se chtěl zvednout, „jen jsem vám to umrtvila, s tímto si já neporadím a obávám se, že bych vám mohla spíš ještě více ublížit, budete potřebovat odbornou pomoc madame Pomfreyové.

Mávnutím hůlky přivolala nosítka a druhým ho na ně přenesla, Harry musel uznat, že nosítka mají smysl, z toho, jak ho na ně levitovala, se mu udělalo zle a to byl jen krátký pohyb. Pocit, že vás nadnáší vaše vnitřnosti, je vskutku nepříjemný. Kdyby ho takhle levitovala až do hradu, tak by si nepochybně vyzvracel žaludek a to by se zlomenou lopatkou nebylo moc vhodné.

Ošetřovatelka se na nic neptala, asi jí Minerva předem upozornila, několikrát mávla hůlkou mezitím, co ho profesorka přesouvala na postel. Ještě se mu ani neuklidnil žaludek, když do něj lila několik lektvarů, mezi nimiž poznal Kostirost a uspávací lektvar, ještě než stihl namítnout, že o něj budou mít spolužáci starost, tak usnul.

Ráno se vzbudil příjemně odpočinutý, už dlouho se takhle dobře nevyspal, zcela automaticky se podíval na hodinky, bylo skoro sedm. Když ještě chodil cvičit, tak by ho před půl hodinou vzbudil budík, ale pro nedostatek času s tím musel přestat už koncem ledna. K jeho posteli právě přispěchala ošetřovatelka a provedla několik diagnostických kouzel.

„Dobře, můžete jít na snídani, normálně bych si vás tady nechala minimálně do večera, ale profesorka McGonagallová mi vysvětlila, že by vaše nepřítomnost vyvolala nepříjemnou pozornost a otázky. Večer se tu ale zastavte na kontrolu a dneska žádnou námahu.“ Propustila ho s nesouhlasným výrazem ošetřovatelka.

  Před ošetřovnou ho čekala profesorka přeměňování.

„Vašim spolužákům jsem řekla, že jste včera cestou z knihovny spadnul ze schodů a madame Pomfreyová trvala na tom, že zůstanete přes noc na ošetřovně,sdělila mu jejich krycí verzi.

„No bezva.“ Povzdechl si Harry při představě, jak se mu bude Malfoy posmívat, až se to dozví.

Profesorka zřejmě pochopila jeho obavy a s povzbuzujícím úsměvem se rozloučila. Harry se svěšenými rameny odešel do Velké síně na snídani. Jeho příchod si Malfoy skutečně nenechal ujít a něčím vyvolal bouři smíchu u zmijozelského stolu. K Harryho překvapení se nikdo z jeho spolužáků na nic neptal, díky tomu smíchu asi pochopili, že se mu o tom nebude chtít mluvit.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

28. kpt!!!

sisi,27. 6. 2015 21:15

to je všechno moc hezké a zajímavé, co se Harry musí učit a s kým, kolik má holek a podobně, ale pořád to není o jádru věci. I u té nejnudnější Snarry - slash má Harry ve 12. kapitole po svatbě a pilně se připravuje na závěrečný souboj s hadím ksichtem. :-) a tady zcela v souladu s názvem díla furt jenom hledá. No budu to muset dočíst, abych nekritizovala nekonstruktivně. Furt nevím, kdo je ta PL pro HP...

:)

Káťa,13. 4. 2013 20:31

Kdepak se nám sekla další kapitola? :) btw, přiblížíš nám, o čem bude ta nová, netradiční povídka?

Re: :)

Solzo,13. 4. 2013 22:14

Další kapitola se nám sekla u Bety, má toho hodně a opravovat něco po mě je fakt zážitek, který bych nikomu nepřál. Nicméně by se tu měla ukázat do pondělí. Nevím jak hodně netradiční povýdka to bude, ale zatím by měla navazovat na konec pátého dílu. Něco bude pochopitelně stejné jako v jiných povýdkách, něco bude jiné, něco snad bude originální, ale více méně to bude taková moziaka z toho co jsem do své původní povýdky nechtěl, nebo z různých důvodů nemohl, použít. Zatím nevím kdy se tu, nebo někde jinde začne oběvovat, než vydám první kapitolu, tak bych chtěl mít napsaný alespon 4. V tom úvodu člověk přád něco mění a nechci si zbytečně svazovat nápady tím, že zveřejním něco co bych potřeboval změnit.

Pokud chcete bližší info, tak vyhlásím soutež, že první komentující čtenář následující kapitoli (oběví se tu zítra, nebo v pondělí), se může zeptat na cokoliv z nové povýdky a já mu pravdivě a nevyhýbavě odpovím.

:)

Hanka,2. 4. 2013 18:20

Wau.. konečně jsem se dočetla až tady. Ta povídka je skvělá, velmi dobře napsaná, libí se mi děj a i styl vyprávění, nějak zvlášť se mi nelíbí, jak Harrymu přidáváš starší partnerky, je to zvláštní, ale nemám s tím zas tak velký problém. :) A navíc mám ráda povídky, kdy se Harry rozhodne víc se učit a zdokonalovat se, jak v kouzlech tak ve fyzičce. :) Těším se na další díl :)

Re: :)

Solzo,2. 4. 2013 18:36

V první řadě děkuji za komentář, ty starší partnerky jsem tu už někde trošku vysvětlil, prostě je to mnou, protože jsem taky na starší holky. POkračování už je u Bety, takže je možná že během týdne se tu objevý. Taky bych se mohl zmínit, že jsem pomalu začal s další trošku netradiční povýdkou (ještě nevím jestli se bude objevovat na těhlech stránkách, nebo jinde, případnou změnu bych určitě nahlásíl). Jo a Taky už se pomalu připravuje druhej díl k této povýdce, protže už se pomalu ale jistě blížíme ke konci.

Zhodnocení

Arwenka,14. 3. 2013 13:33

Konečně jsem přečetla celou tvou povídku, je zvláštní a líbí se mi. Sice mě se osobně nelíbí, že Harry je chytrý, učí se ale když přijde k akci tak je jako strašpytel. Myslím, že obyčejně se Harry chová více impulsivně a hrne se do všecho. Nakonec na co tedy studuje kouzla a cvičí. Také mám problém s tím, že mu stále dáváš partnerky jen starší, ale to je tím, že mám k tomu averzi. Pro mě jen doufám, že jeho Pravá láska bude Hermiona, v tvém podání si myslím, že se k němu hodí nejvíce. Nebo potom nějaká smyšlená, kterou nám představíš. Těším se někdy v budoucnu napokračování.

Re: Zhodnocení

Solzo,14. 3. 2013 15:36

V první řadě chci moc poděkovat za zhodnocení. Harry je možná chytrý, nebo spíše více sečtěný, ale to mu právě paradoxně brání v jeho neuvážených hrdinských kouscích, při kterých ho na té intelektuálnější stránce zachranujě Hermiona. Ne nadarmo se říká "zlatá nevědomost". Dával jsem k němu starší dívky, to uznávám, ale je to čistě mnou, protože já jsem taky na starší. Kdo bude ona pravá, si pochopitelně nechám pro sebe.

dalsi dil

gembler,12. 3. 2013 3:25

na kdy máš naplanovaný další díl své povidky??dík za odpověd

Re: dalsi dil

Solzo,12. 3. 2013 3:29

Já v tomhle ohledu žádné plány už radši nemám. Ta snažší polovina kapitoli je již napsaná, takže bych řekl, že nejpozději do konce měsíce, možná dříve, záleží na mnoho okolnostech, které většinou ani moc neovlivním.

Re: Re: dalsi dil

gembler,12. 3. 2013 4:08

dík za odpověd...takže asi co 30 dnu přidavas své díly k povídkám

Re: Re: Re: dalsi dil

Solzo,12. 3. 2013 8:48

To není vůbec přesné, přidávám je jakmile jsou čtitelné, což závisí na mé náladě a chuti psát a na množství volného času, jak u mě, tak u Kate (také známé jako Magic-lady)

Super povidka

Kleopat,4. 3. 2013 12:45

Ahoj uzasna povidka je jedna z mich nejoblibenejsich super napad skvele napsanej uz se nemuzu dockat dalsich kapitol....

Krasa

Armok,4. 3. 2013 1:12

Jako vzdy super kapca uz se tesim na dalsi :)

:-)

deli,27. 2. 2013 21:08

super povidka. Dekuji za dalsi kapitolu.

(:)

Annie,25. 2. 2013 21:31

Super kapitola, už jsem se jí nemohla dočkat :). jen jestli bych mohla jednu poznámku, tak Harry vyčaroval patrona ve třetím ročníku. Je to věta:
Profesorka bez zaváhaní zamířila k odvrácenému břehu jezera, bylo to tam, kde se ve druhém ročníku schovával, aby viděl svého domnělého otce a nakonec tam vyvolal patrona, aby tak zachránil Siriuse a své druhé já.
Jinak fakt skvělá :).

Re: (:)

Solzo,25. 2. 2013 21:43

Děkuji za to chválu, na další kapitolu sna nebudete čekat tak dlouho. Děkuji za upozornění a co nejdřív ji opravíme

Re: Re: (:)

Annie,26. 2. 2013 15:49

Není vůbec za co :).