Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


27. kapitola - Útok fúrií

24. 12. 2012

Že se Dean se Zachariášem v Prasinkách poprali, věděli do konce víkendu všichni, proč se však poprali, věděli jen oni dva. Spekulace, proč se poprali, se ovšem rojily jako vosy na medu. Harry nechtěl věřit ani jedné, kterou doposud slyšel. Proto se šel zeptat jediné osoby v Bradavicích, která mohla znát správnou odpověď a které bezmezně věřil. Přisedl si ke stolu, který téměř celý pokrývaly její rukou popsané svitky pergamenu, nebo učebnice. Doposud si ani pořádně neuvědomil, o kolik víc úkolů dostávají, ale většinou jí stačila polovina stolu. Rozhodl se pro malinko formálnější přístup. Od jejich rozhovoru ve Velké síni spolu prakticky nemluvili a Harry cítil ve vzduchu podivné napětí.

„Ahoj, může se k tobě připojit?“ zeptal se Harry tichým odměřeným hlasem, přece jenom nechtěl, aby je někdo jiný slyšel.

„Jo jistě, jen tu trošku poklidím,“ zamumlala Hermiona, jako by se mezi nimi nic nestalo.

Harry si přisedl a začal si vyndávat učebnice a svitky pergamenu, aby mohl napsat domácí úkoly.

„Chtěl jsem se tě na něco zeptat, nevíš náhodou, proč se ti dva v Prasinkách poprali?“

Chvilku to vypadalo, že mu Hermiona řekne něco opravdu neslušného, ale nakonec odpověděla velice klidně.

„Nejsem si úplně jistá, ale myslím, že to bylo kvůli profesorce Hadleyové .“

„Tomu nerozumím.“

„Snad sis všiml, jak naše nová profesorka vypadá a jak vyzývavě se chová?“ zeptala se Hermiona tónem, jako by byl malé dítě.

„Jo, všiml, nechceš tím říct, že se Dean a Zachariáš poprali o ni?“

„Přesně to chci říct,“ potvrdila mu to dívka.

„Vždyť je to absurdní,“ odporoval ji Harry.

„Jo to je, ale pochybuju, že jsou jediní, kteří by ji chtěli. Možná kdyby ses občas místo na ni podíval, jak se v její přítomnosti chovají ostatní kluci, uvěřil bys mi snáz.“ Neubránila se jízlivé poznámce Hermiona.

Harry radši nic nenamítal, nemohl popřít, že i jemu se Catherine líbí, ano byla to skutečně dobře vypadající mladá žena, ale přece jenom to byla jeho profesorka a navíc se chovala na jeho vkus moc provokativně. Musel se zamyslet na delší dobu, než se původně domníval, protože Hermiona už se vrátila k psaní.

„Máš pravdu, je přitažlivá a slabší povahy jí mohou podlehnout,“ potvrdil Harry.

„Nebo ti kdo nemají pravidelný sex,“ rýpla si tentokrát pořádně.

Harry zrudnul, ani si nebyl jistý proč, s Nym mu nedělalo problémy o tom psát, nebo mluvit a teď ho Hermionina poznámka uvede do takových rozpaků.

„Co ti na tom vlastně vadí?“ zeptal se s troškou strachu v hlase Harry.

„Mně to zase tolik nevadí, ale kdyby ses zeptal kterékoliv jiné holky, tak ti odpoví něco ve smyslu, že dělá z kluků nesvéprávné slintající trosky,“ řekla s ledovým klidem.

Až z toho Harryho zamrazilo, “za to ale spíš můžou sami kluci, ne?“ pokoušel se jí opatrně odporovat Harry.

„Jak už jsem řekla, mají to těžší než ty.“

„Možná, ale když vám to tolik vadí, proč nám v tom nepomůžete?“ pokusil se jí to vrátit Harry.

„Tsss.“ Ucedila Hermiona a vrátila se k psaní úkolů takovým způsobem, který jasně napovídal, že se o tom dál nehodlá bavit.

Harry to akceptoval a pustil se taky do psaní úkolů. Během následujících dní se skutečně soustředil, aby se v přítomnosti profesorky Hadleyové nekoukal na ni, ale na ostatní přítomné chlapce. Teprve teď si uvědomil, že předtím se skutečně spíš soustředil na studium křivek jejího těla. Když se teď rozhlédl, tak skutečně zjistil, jak všichni, dokonce i ti, u nichž si byl jistý, že mají přítelkyni, vypadali jako slintající trosky. Jednou se mu dokonce nabídla možnost vidět při tom Snapea, ten nevypadal jako ostatní, ale Harry si všiml, že se velice pečlivě rozhlédl, jestli si ho nikdo nevšímá, Harryho však přehlédl, protože byl schovaný za jedním z brnění, a teprve potom svůj špionský zrak zaměřil na studium jejího těla.

Život v Bradavicích se během několika dní vrátil do starých dobrých kolejí Harry čím dál víc pozoroval, jak dívkám vadí chování chlapců v přítomnosti profesorky Hadleyové a začínají si něco šuškat.

Stalo se to začátkem března, Brumbál při snídani povstal s důležitým oznámením. „Profesorka Hadleyová mě dnes v brzkých ranních hodinách informovala o tom, že je ze zdravotních důvodů nucena zrušit schůzky Sdružení bojového ducha pro tento víkend.“

Mezi studenty to po ředitelově proslovu začalo vzrušeně šumět, i u nebelvírského stolu se diskutovalo o tom, co se profesorce mohlo stát, bylo jen málo nemocí, se kterými by si madame Pomfreyová neporadila během několika minut za pomoci svých ne zrovna chutných lektvarů. Proto bylo nadmíru podezřelé, že bude profesorka mimo celý víkend. Harry najednou pojal silné podezření, že za jejími zdravotními potížemi někdo stojí. To by ledasco vysvětlovalo, vyléčení prokletí většinou chvilku trvá a navíc je po nich oběť magicky vyčerpaná, což z ní dělá snadný cíl pro další útok. Kdo by ale zvládl uřknout profesorku obrany proti černé magii a sám nejspíš vyváznout bez jakýkoliv následků?

„Potřeboval bych se dostat na ošetřovnu, abych se podíval, co jí udělaly,“ zašeptal Harry směrem k Hermioně.

„Harry, nepleť se do toho,“ zarazila ho nekompromisně Angelina, která ho náhodou slyšela.

„Navíc na ošetřovně není,“ vmísila se do jejich rozhovoru Parvati.

„Jak to můžeš vědět?“ zeptal se tentokrát Ron.

„Byla jsem před snídaní na ošetřovně pro lektvar,“ odpověděla Parvati a celá zčervenala.

„Musím zjistit, co se jí stalo a hlavně kdo za tím stojí.“ Vybuchl náhle Harry, když později toho dne psali domácí úkoly.

„Taky bych to ráda věděla, ale nevím, jak to zjistit.“

„Já bych možná věděl,“ zamumlal Harry a začal se přehrabovat ve své školní brašně.

„Co to pro Merlina hledáš?“

„Pšt,“ zasyčel Harry a vytáhl starý pergamen, který zřejmě hledal.

„Slavnostně přísahám, že jsem připraven ke každé špatnosti.“ Zamumlal a namířil hůlkou na pergamen.

Objevil se kouzelný plánek bradavického hradu i se školními pozemky a částí Zapovězeného lesa. Harry chvilku jezdil hůlkou po pergamenu, než našel to, co hledal. Soukromé komnaty profesorky Hadleyové.

„Teď mi řekni, co jí je, když se normálně pohybuje po svých komnatách?“ zeptal se podezřívavě Harry.

„Cože, ledaže, to snad ne.“ Mumlala zamyšleně Hermiona, bylo vidět, že nad něčím usilovně přemýšlí.

„Můžeš mi prosím říct, nad čím dumáš?“ zabručel podrážděně Harry.

Hermiona si povzdechla, než začala, „před pár týdny jsem byla zrovna v kabince, když na umývárnu přišly nějaké další holky, nevím přesně, kdo to byl, ale určitě nebyly z Nebelvíru a myslím, že ani z našeho ročníku ne, ty bych myslím po hlase poznala...“

„Dobře, ale co říkaly?“ nevydržel její pomlku Harry a skočil jí do řeči.

„To právě netuším, protože přišly uprostřed rozhovoru, ale z toho co jsem pochytila, mám teď dojem, že se jí chtěly pomstít za to, že jim oblbuje kluky.“

„Počkej, počkej, chceš říct, že jí něco udělala parta žárlivých holek?“ zeptal se s pochybnostmi v hlase Harry.

„Přesně tak,“ potvrdila dost důrazně Hermiona.

„Dobře, dejme tomu, že máš pravdu, ale co jí to přesně provedli, a jak to dokázali, dost silně pochybuju, že by jí zvládli jen tak proklít na chodbě.“ Pořád pochyboval Harry.

„To asi ne, sice jsem o ní z počátku pochybovala, ale zdá se, že toho o obraně ví dost a umí se o sebe postarat, navíc jsem nabyla silné podezření, že ten svůj sexy obleček nenosí jen tak z plezíru.“

„Jo toho jsem si taky všimnul, dokonale využívá svůj vzhled pro svoje potřeby, ať už jsou jakékoliv a ten její obleček jí v tom dost napomáhá.“

„To taky, ale to jsem teď na mysli neměla, přemýšlela jsem, proč jí to Brumbál nezakázal, nebo proč to pořád nosí, když přes to musí mít standardní učitelský hábit.“

„A na co jsi přišla?“

„Podle mě je to kůže Drsnochvosta černého.“

„Drsnochvost, počkej, to si pamatuju,“ skočil jí do řeči Harry. „To je ten prasečí démon, co se vplíží do prasečince mezi ostatní prasata a sesílá na farmu prokletí.“

„Je vidět, že děláš pokroky, před rokem bych nikdy neřekla, že tě někdy uslyším téměř citovat pasáže z knihy, ale nemáš tak úplně pravdu. Já řekla Drsnochvost černý, to je méně známý druh, který je podle většiny odborníků vyhynulý, má, nebo spíš tedy měl téměř neuvěřitelné schopnosti odrazit jakoukoliv kletbu či kouzlo, pochopitelně to není tak úplně pravda, proto ho také kouzelníci vyhubili, když zkoušeli, jaká kouzla na něj působí a jaká ne,“ poopravila jeho tvrzení dívka.

„Aha, takže ho nosí proto, že většina kouzel přes ten její obleček nepronikne.“

„To já přesně nevím, podle mě to byla spíš schopnost samotného démona, než jen jeho kůže, i když ta na tom měla jistě většinový podíl.“ Mračila se intenzivním přemýšlením.

„Možná při těch svých pokusech přišli na to, jak vlastnosti té kůže zachovat i takto,“ navrhl Harry.

„Možné to je,“ souhlasila nakonec.

„Dobře, ale to pořád nevysvětluje, co a jak jí provedli“ vrátil se k původnímu problému Harry.

„Já si myslím, že jí podstrčili lektvar, nebo něco podobného, určitě nechtěli, aby umřela, nebyl to impulzivní čin, ale promyšlený a dost pochybuju, že by riskovali vyloučení. Spíš bych řekla, že jí to způsobilo něco, čím se rozhodně nebude chtít chlubit, a proto bude trvat na tom, aby se to nevyšetřovalo. Brumbál řekl, že je nemocná, nejspíš proto, že se nechce ukazovat ve Velké síni, nebo na chodbách.“ Shrnula svoje úvahy hnědovláska.

„Jo to máš asi pravdu, nejspíš jí daly lektvar, aby už nevypadala tak přitažlivě. Kdo by to ale svedl, ne všechny holky jsou v lektvarech tak schopné jako ty, Hermiono a navíc musel být dost nenápadný, když si ho vzala.“

„Já taky nevím, kdo Harry,“ zamumlala zamyšleně.

Chvilku bylo ticho, jak oba mlčky přemýšleli, kdo by přicházel v úvahu, když v tom oba vyhrkli.

„DVOJČATA!“

Harry si totiž vzpomněl, jak hned po Vánocích se dvojčata vrhla do prodeje svého nejnovějšího vynálezu, po záškoláckých zákuscích, které slavily úspěch v první polovině školního ruku, to tentokrát byly proměnlivé perníčky, tomu, kdo je snědl, na pět minut změnily vzhled, bylo několik variant, jedna byla takzvaná zvířecí, kdy narůstaly choboty, ocasy, uši, a podobné věci a druhá byla takzvaná lidská, přebarvovala vlasy, měnila nosy, oči, a tak podobně. Jeden si Harry chtěl vzít do Prasinek na schůzku s Tonksovou, ale někdo, nejspíš Ron mu ho snědl.

„Dobře, ale ty jejich perníčky fungovaly jen pět minut a navíc ty jejich proměny byly spíš vtipné, než odpudivé,“ nesouhlasil sám se sebou Harry.

„Jo, to máš pravdu, taky jsem minimálně čtrnáct dní žádný neviděla, ale podle mě ten jejich nápad někdo okopíroval, možná bychom se jich měli zeptat, jestli se o ten jejich zázrak někdo nezajímal.“

„Taky fakt, ale kde jsou?“ řekl Harry, marně se rozhlížejíc po společenské místnosti.

„Nejspíš někde vymýšlejí další blbinky, když už ty perníčky vyšly z módy.“ Trefila hřebík na hlavičku Hermiona.

Na ty ovšem ve společenské místnosti narazili až v neděli odpoledne, když využili odpadnuvší schůzku SBD a psali místo toho úkoly.

„Myslím, že bych za nimi měl jít sám,“ řekl Harry Hermioně, když si všiml jejího výrazu.

„A to proč jako?“ vypálila podrážděně dívka.

„Protože jestli uvidí tvůj výraz, tak všechno zapřou. Navíc mi tak trochu něco dluží.“ Nenechal se přerušit Harry a ani nečekal na odpověď.

„Frede, Georgi, na něco se vás potřebuju zeptat,“ začal opatrně Harry

„Cokoliv chceš Harry,“ odpověděl vesele Fred.

„Nezajímal se někdo o ty vaše perníčky nějak víc než ostatní?“

„Zajímala se o ně spousta lidí, někdo víc, někdo míň, ale nikomu jsme nic neřekli. Proč tě to vůbec zajímá?“ odpověděl George.

„Protože máme silné podezření, že někdo použil váš nápad, trochu ho upravil a podstrčil to profesorce obrany.“

„Počkej, já myslel, že je jenom nemocná.“

„Jo, to jsem si myslel původně taky, ale řekni mi, se kterými nemocemi si madame Pomfreyová neporadí během pár minut, navíc jsem už včera při snídani zjistil, že není na ošetřovně. Pak jsem pomocí plánku vypátral, že pochoduje po vlastních komnatách. Navíc Hermiona něco zaslechla na dívčích toaletách, před tím nevěděla, co si o tom má myslet, ale teď jsme z toho vydedukovali to, že jí podstrčily nějak upravené perníčky, aby vypadala méně přitažlivě a evidentně to má delší trvání.“

Chvilku bylo ticho, jak oba Weasleyovic chlapci zpracovávali získané informace.

„Téda, vy jste dvojka, ale asi máte pravdu,“ pokýval hlavou Fred, „jen pořád nevím, kdo by byl schopen upravit perníčky, tak jak popisuješ, ani my nevíme, jak to udělat s neomezenou trvanlivostí, nejdál jsme to dotáhli na dvě, nebo tři hodiny.“ Přemýšlel nahlas Fred.

„Jedině že by v tom jela Padma,“ řekl zamyšleně George.

„Proč Padma?“ zajímal se nechápavě Harry.

„George s ní tak trošku spí, že jo brácha?“ rýpnul si do svého dvojčete Fred.

George sice trošku zrudnul, ale to mu nebránilo zcela bezstarostně pokračovat, tam kde přestal, „v jedné slabší chvilce jsem jí prozradil složení a jaké přísady co dělají, ale určitě v tom nejede sama, je sice v Havraspáru, ale na lektvary je fakt tupá jak poleno.“

„Určitě za tím není sama, ale myslím, že nemáme šanci bez její pomoci zjistit, kdo za tím všechno je, ledaže….“ zarazil se uprostřed věty Harry.

„Ledaže by brácha našel zase slabší Padminu chvilku a vytáhnul to z ní.“ Dokončil Harryho větu Fred.

„Počkej, ale já nechci, aby z toho měla průšvih,“ obával se George.

„To myslím nebude, tím že to zatím Brumbál, ani nikdo jiný neřeší, myslíme, že to Hadleyová řešit nechce, aby se neprofláklo, co se jí stalo.“

„No je fakt, že je to pro profesorku obrany proti černé magii trošku ostuda,“ přitakal Fred

„O to myslím ani nejde, já jsem spíš toho názoru, že nechce, aby se vědělo, jak teď vypadá,“ odporoval mu Harry.

„To bychom ale měli zjistit, ne?“ přispěl do rozhovoru George.

„Jo, to by mě taky docela zajímalo, ale nevím jak. Navíc bychom asi měli jednat rychle, než někdo přijde, jak ji vrátit zpátky do normálu,“ pochyboval Harry.

„Já možná vím, jak by to šlo. Ten plánek pořád máš, že jo Harry?“ zeptal se zamyšleně George, jako by v hlavě už spřádal plán.

„Jo mám,“ odpověděl zmateně Harry.

„Tam je aktualizované heslo do profesorského křídla, takže tam se dostaneme snadno, jen musíme dávat pozor, aby nás nikdo neviděl,“ plánoval George.

„To jo, ale ještě se musíme dostat do jejích komnat.“ Pochyboval o celém plánu Harry.

„Já bych možná jeden nápad měl,“ řekl Fred, „nemusíme se dostat až k ní, pokud si dobře pamatuju, tak učitelé mají tři místnosti, něco jako pracovnu, ložnici a pochopitelně koupelnu.“

„Jo to by souhlasilo,“ přitakal Harry.

„Touhle dobou by ještě mohla být v pracovně a pokud trefíme správnou chvíli, tak znám kouzlo, které tomu, kdo ho sešle, umožní na několik sekund vidět skrz dveře nebo zdi,“ pokračoval ve vysvětlování Fred.

„To by mohlo fungovat, pomocí plánku to můžeme dokonale načasovat, jen aby nás tam nikdo nepřekvapil,“ souhlasil George.

„Tenhle problém zase vyřeším já, jen si pro něco skočím a můžeme vyrazit,“ řekl tajemně Harry.

Za několik málo minut už všichni tři chlapci stáli těsně vedle sebe a nahlíželi do Pobertova plánku před vstupem do profesorského křídla, měli štěstí, většina profesorů byla ve svých komnatách a nejspíš opravovala domácí úkoly pátých a sedmých ročníků, ani nikde poblíž nebyl nikdo, kdo by je mohl vidět, jak vcházejí do prostor, kde nemají co dělat. Heslo locum pacis zašeptal Harry obrazu nádherné přírodní scenérie ve vstupní síni, vlastně ho nikdy dřív nenapadlo, že by za ním mělo být celé profesorské křídlo, vlastně nikdy dřív ani nepřemýšlel, kde učitelé spí. Za pomoci plánku se bezpečně dostali až ke dveřím obývané profesorkou Hadleyovou. Tam Harry beze slova vytáhl neviditelný plášť, který měl do teď schovaný pod hábitem a přehodil ho přes ně.

„Co to je?“ zeptal se zmateně Fred.

„Neviditelný plášť mého otce, nechal ho u Brumbála a ten mi ho poslal k Vánocům v prvním ročníku,“ odpověděl potichounku Harry.

Museli se sice pod pláštěm hodně zmáčknout a i malinko sklonit, aby měli jistotu, že jim nekoukají kotníky.

Trvalo to přes půl hodiny a Harryho už bolelo celé tělo, jak byl shrbený a měl z každé strany jedno z dvojčat, už se chtěl alespoň na minutku narovnat, ale když se podíval na plánek, aby si ověřil, že nikdo není poblíž, tak zjistil, že se profesorka zvedla od stolu a šla směrem ke dveřím, za kterými číhali chlapci pod neviditelným pláštěm s připravenými hůlkami. Svorně zašeptali kouzlo perlucidum ostia, které si i Harry předem vyzkoušel ještě po cestě k učitelskému křídlu, když zprůhlednil dveře do prázdné učebny. Dveře skutečně zprůhledněly a jim se ukázala profesorka v celé své kráse, Harry několikrát hlasitě polkl, George zašeptal něco o zakladatelích a Fred z toho šoku dokonce upustil hůlku.

„Kdo jí tohle u Merlina mohl udělat?“ zeptal se stále v šoku Fred.

„Pšt, tady ne,“ napomenul ho Harry, „až ve společenské místnosti, myslím, že Hermiona by to taky chtěla slyšet, i když s námi nechtěla jít, ale to že nám v tom moc nebránila, znamená, že je taky zvědavá, jestli měla pravdu a jak vypadá naše krásná profesorka.“ Dokončil s náznakem sarkasmu v hlase.

Celou cestu do společenské místnosti už mlčeli a zůstali shrbeni pod neviditelným pláštěm, sice si nebyli jistií, jestli jim tu a tam nevykukují nohy, ale v temných bradavických chodbách by si jich stejně asi nikdo nevšiml. Nikoho nepotkali, takže na tom nakonec ani nezáleželo a tento výlet jim nejspíš vyšel.

„Tak co měla jsem pravdu? A jak vypadala?“ vypálila na ně Hermiona šeptem otázky, hned jak prošli průchodem za obrazem Buclaté dámy.

„Pravdu jsme měli a vypadala jako, jako…“ nenacházel slova Harry.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Ach jo

Armok,18. 2. 2013 16:44

Ahoj clovek kazdy den se jde kouknout jestly uz nepribyla nova kapca a furt nic :( :(

Re: Ach jo

Solzo,18. 2. 2013 20:31

Velice se omlouvám, ale zkouškové obdobý je velice náročné, kapitola je už tak nějak hotová, ale potřebuju, aby se na to koukla ještě Beta, a ta má do 22, ještě 3 zkoušky, takže počítám, že začátkem března, nejpozději do 8.3. se tu něco oběví.

Re: Re: Ach jo

Armok,21. 2. 2013 9:57

Salzo tak to te lituju z tim ucenim ale ja si myslim ze to tady vsichni prezijem kdyz to zatim pridas bez opravy BETA :)

Re: Re: Re: Ach jo

Solzo,21. 2. 2013 12:50

Ostatní možná ano, ale já nejspíš ne. Jsem velmi rá, že je o mojí povíku takový zájem, ale bohužel řív jak koncem příštího týdne ji neuveřejním.

Re: Re: Re: Re: Ach jo

Kate,24. 2. 2013 22:12

Tentokrát jsem si pospíšila a je obetováno, co nevidět tu bude :)

:))

Pastime,19. 1. 2013 9:55

pěkná kapitola :) na kdy tak vidíš další?

Re: :))

Solzo,19. 1. 2013 11:25

Další kapitola pochoitelně bude, už je zkoro hotová, ale na její zveřejnění budete muset počkat, nejzazší reálnej termín, je konec února. Vím je to dlouhá doba, ale zkouškové obdobý plně zaměstnává Kate a já prostě nemám to srdce jí ještě obtěžovat betováním. Proto vás prosím o trpělivost a o pokračovaní se určitě nebojte, bude.

(:)

Annie,25. 12. 2012 14:51

Super kapitola :), jsem ráda, že přibyla...
Pomsta ze strany holek se dala čekat, ale takhle useknout konec, že člověk neví, jak vypadá.... To není vůbec pěkný :(

Re: (:)

Solzo,25. 12. 2012 15:12

No pěkný to méžná není, ale já měl alespon začátek kapitoly.

Re: Re: (:)

Annie,26. 12. 2012 17:49

Tak to ti věřím :).