Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


26. kapitola - Valentýn

21. 11. 2012

 První únorovou sobotu se konalo famfrpálové utkání mezi Nebelvírem a Mrzimorem. Nebelvírští trénovali dvakrát týdně, ale už se spíš připravovali na poslední zápas sezóny proti Zmijozelu. Rozhodli se použít staré signály, které měli natrénované v zápase proti Havraspáru a ty nové, které společně vymysleli a natrénovali, hrát až proti nim, aby se na ně nemohli připravit.

Na tribunách měli tentokrát převahu fanoušci Mrzimoru, protože jim fandili, jak studenti Mrzimoru, tak studenti Zmijozelu, kteří by Nebelvíru nefandili nikdy, a ještě studenti Havraspáru, protože kdyby Nebelvír prohrál, měli by alespoň teoretickou šanci na zisk poháru.

 

Fanoušci toho ovšem dneska moc neviděli, protože už od rána zuřila poměrně silná sněhová vánice, někteří studenti dokonce spekulovali o tom, jestli zápas neodloží, ale famfrpálové zápasy se nikdy kvůli počasí neodkládaly a ani s tím ředitel, nebo madam Hoochová  nechtěli začít.

 

Harry i všichni jeho spoluhráči si začarovali své famfrpálové brýle kouzlem Repellentus, aby alespoň něco málo viděli. Při nástupu týmů se vítr trošku utišil, takže hvizd madam Hoochové slyšeli všichni hráči. Harry byl po pár minutách létání sem a tam nad hrou úplně promrzlý a začal litovat, že si kouzlem neošetřil i plášť. V tomto počasí víc než na kvalitách chytače záleželo na štěstí a Harry tajně doufal, že jeho tým využije individuálních kvalit a nastřílí co nejvíc branek, aby na chycení zlatonky až tolik nezáleželo.

 

I když Harry napínal svůj sluch sebevíc, neslyšel ani slovo z komentáře Leeho Jordana, a tak neměl sebemenší pojem o tom, jestli vyhrávají, nebo prohrávají. Když se začal podivovat, že na něj ještě neletěl žádný potlouk, tak mu jeden prosvištěl těsně kolem rukou, kterými držel násadu koštěte. Vlastně jen díky tomu potlouku uviděl zlatonku, protože když se vzpamatoval z toho šoku, tak se podíval za potloukem, kudy se vrací a místo něj uviděl ji. Ihned se za ní rozlétl, přes všechen ten sníh měl obrovské problémy ji udržet v zorném poli, i když moc nemanévrovala a prudce zrychlila, sotva se k ní přiblížil, už si myslel, že mu uletí, ale v tu správnou chvíli mu pomohl prudký poryv větru, který ho popostrčil dopředu, takže jen sevřev prsty kolem zlatého míčku s křidélky.

 

Harry automaticky zvedl ruku se zlatonkou nad hlavu, než si však stačil uvědomit, že ho nikdo v té vánici nemůže vidět, zahalila ho zlatavá záře, která jakoby prosvítila padající mraky sněhových vloček kolem něj, a tak ho mohli vidět nejen hráči, ale i všichni fanoušci na tribunách. Píšťalka madam Hoochové sice slyšet nebyla, ale ta podivná záře k ukončení zápasu stačila. Během okamžiku se k Harrymu přidali všichni jeho spoluhráči a užili si vítězné kolečko kolem stadionu, při kterém je osvětlovala chycená zlatonka.

 

„Kolik to vůbec skončilo,“ ptal se Harry Katií, když vedle sebe přistáli v prostředku stadionu.

 

„Víš, že ani pořádně nevím, já dala tři góly, Alice myslím taky tři a Angelina čtyři, to by mělo být deset.“

 

„Já dostal pět gólů, teda alespoň myslím,“ vmísil se do jejich rozhovoru Ron.

 

„Tak to by mělo být 250:50.“ Uzavřel jejich rozhovor Harry a odevzdal zlatonku madam Hoochové.

 

„Konečné skóre po překontrolování obručí je 260:40, Mrzimor si jeden gól dali podle všeho sami.“ Poopravila Harryho Madam Hoochová, když jí předával zlatonku.

 

Harry se v šatně při pohledu do zrcadla poněkud vyděsil, na rozdíl od spoluhráčů si kouzlem Repellentus zapomněl ošetřit vlasy. Sněhem namočené, větrem rozcuchané a mrazem zpevněné mu na hlavě vytvořily téměř umělecké dílo.

 

„Jak dlouho ti trvalo zhotovit tento úchvatný účes?“ zajímal se se smíchem George.

 

Harry jen něco zabručel a odešel do sprchy, aby ho pod horkou vodou rozpustil.

 

„Já jen abych věděl, o kolik dřív mám ráno vstát,“ křikl za ním ještě George.

 

Oslava tentokrát probíhala mnohem klidněji, i tentokrát se tancovalo, ale muzika hrála tišeji a většinou byly slyšet pomalejší skladby. Přípitek i tentokrát proběhl za pomoci ohnivé whisky, ale pro většinu to byl jediný alkohol, který ten večer pili. Harry brzo zmizel nahoru do pokoje, kde si zajistil soukromí a vytáhl Arch rychlý kurýr, aby se dnešním vítězstvím pochlubil i jinde. Na deskách už bylo oznámení, že má zprávu.

 

Dora: Tak co, kolik jste vyhráli?

 

Harry: 260:40. Nemusí ti být líto, že jsi nemohla přijít, tady řádí taková vichřice, že stejně nebylo nic vidět.

 

Dora:  Stejně mě mrzí, že jsem se s tebou nemohla vidět. prozradím ti tajemství, ale nesmíš to vůbec nikomu říct.

 

Harry: Tak už mě nenapínej a povídej.

 

Dora:  Brumbál se rozhodl vás na svatého Valentýna pustit do Prasinek, celý Řád tam má být. Brumbál to plánuje jako vyzrazenou past. Chce tím podpořit důvěryhodnost našich agentů a zároveň tím zajistit klidnou návštěvu Prasinek.

 

Harry: Takže jestli to dobře chápu, tak Brumbál nás pustí do Prasinek pod ochranou celého Řádu a skutečnost že nás hlídají, prozradí Voldemortovi, aby na nás neútočil, protože nechce, aby nás napadl.

 

Dora: Jo tak nějak, podstatné ale je, že já tam budu, tak se tam můžeme sejít, už jsem si rezervovala pokoj u madam Pacínkové.

 

Harry: Kde?

 

Dora: Kavárna madam Pacínkvé je útočiště pro bradavické páry, kteří si neumějí zajistit dostatek soukromí na hradě.

 

Harry: A co tam budeme dělat my, když nejsme bradavický pár?

 

Dora:  Chceš to důkladně popsat?

 

Harry: Ano chci.

 

Dora: …

 

Tentokrát Harry zrušil kouzla kolem své postele uprostřed noci, když ho vzbudila potřeba. Doufal, že si toho nikdo nevšiml, ale pro jistotu si předem připravil výmluvu, než znovu usnul.

 

Ráno se ho nikdo na nic neptal, takže ji ani nepotřeboval a téměř celý den strávil v teple krbu, kde střídavě psal úkoly a poslouchal Rona, jak jemu a Hermioně líčí průběh zápasu ze svého pohledu.

 

Přibližující se zkoušky stresovaly víc učitele než žáky, snad kromě Hermiony. Začali jim zadávat dvakrát až třikrát více domácích úkolů. Dokonce i Hermiona měla co dělat, aby je všechny v pohodě stihla, Harry na tom byl ještě o něco hůř, za prvé ještě ani zdaleka nedosáhl Hermioniny rychlosti v psaní úkolů, za druhé měl dvakrát týdně famfrpálový trénink a za třetí se dosud pořád věnoval svému výcviku zvěromága. Minulou lekci se mu už podařilo roztáhnout křídla a pomalu s nimi mávnout, profesorka říkala, že když už se mu povedlo ovládnout křídelní svaly, naučit se létat už nebude tak složité. Chrlit oheň bude až poslední krok.

 

V sobotu 14. února při snídani povstal Brumbál se svým prohlášením. „Milí studenti této školy, rozhodl jsem se vám v tento šťastný den umožnit návštěvu nedaleké vesnice Prasinky. Kvůli bezpečnosti jsem vás o tom neinformoval předem jako obvykle.“

 

Většina starších studentů začala nadšeně jásat, Harry se jen spokojeně usmíval a Hermiona ho probodávala pohledem.

 

„Ty tam ale nepůjdeš, že ne?!“ Obořila se na něj ostře.

 

„Proč bych tam jako neměl chodit?“ zeptal se skoro uraženě Harry.

 

„Protože je to zvlášť pro tebe nebezpečné.“

 

„Myslíš si, že by nás Brumbál pustil, kdyby se nedomníval, že je to naprosto bezpečné i pro mě?“ To už Hermioniny námitky ukončilo.

 

„Takže půjdeme všichni?“ zeptal se Ron, který doposud svou pozornost soustředil výhradně na svou snídani.

 

„No víte,“ začal, nesměle Harry, „já už mám v Prasinkách domluvený nějaký program.“

 

„Jak můžeš mít domluvený program, když o tom, že tam můžeme jít, nevíš ani pět minut?“ zajímal se Ron a pro změnu úplně zapomněl na snídani.

 

„Protože Harry o tom ví déle než pět minut. Nemám pravdu?“ odpověděla místo Harryho Hermiona.

 

„Pst.“ Přiložil si Harry na pusu prst.

 

„Takže nás bude hlídat Řád?“ přerušil ho neomaleně Ron, ale Harry mu byl tentokrát vděčný, protože nevěděl, co má odpovědět.

 

„Je to malinko složitější, ale Řád tam určitě bude, a pokud vyjde Brumbálův plán, tak nebude ani potřeba,“ ukončil tuto debatu Harry.

 

Do Prasinek šli všichni studenti pohromadě, nikdo jim to sice nenařídil, ale i když si to nechtěli přiznat, všichni měli obavy. Až ve vesnici se rozdělili do několika skupinek, někdo pokračoval dál po ulicích a prohlížel si výlohy obchodů, několik studentů šlo k Taškářovi, další do Medového ráje, nebo do hostince madam Rosmerty. Jen několik spárovaných studentů šlo k madam Pacínkové. Harry s Hermionou a Ronem šli společně na jeden máslový ležák, Harry měl původně v úmyslu jít hned do podniku madam Pacínkové, ale když viděl všechny ty páry, tak se mu nechtělo jít sám spolu s nimi, tak si řekl, že si dá předem jeden ležák a pak tam půjde.

 

Už měl skoro dopito, když se ve dveřích objevila Dora s Remusem, kteří se hned vydali k jejich stolu. Harry uvolnil místo Remusovi, který byl asi o všem informován, protože se bez pobízení posadil.

 

„Můžeme jít?“ zeptala se Dora tak, aby jí slyšel jen Harry.

 

Harry přikývl a ruku v ruce odešli na druhou stranu vesnice k madam Pacínkové. Když vešli dovnitř, tak Tonksová zcela suverénně zamířila rovnou ke schodišti a po schodech nahoru až do třetího patra k pokoji 314.

 

„Remusi, jak dlouho víte, že nás Brumbál dneska chtěl pustit do Prasinek?“ tahala mezitím Hermiona z Lupina informace u druhé láhve máslového ležáku.

 

„Týden, rozhodlo se to minulý pátek při poradě.“

 

„A víš, proč nám sem dovolil jít?“ nenechala toho hnědovláska.

 

 „Neměl bych vám to říkat, je to přísně tajná informace.“

 

„No tak Remusi, jsem si totiž téměř jistá, že Harry věděl, že sem dneska půjdeme.“

 

„Seš si jistá?“ vyhrkl na ní vlkodlak.

 

„Já bych řekla, že zcela,“ odpověděla trošku zaraženě polekaná dívka.

 

„Děje se něco?“ zeptala se, když Remus dlouho nepromluvil.

 

„Ne, neděje,“ nepřesvědčivě zalhal Lupin.

 

Hermiona by se nejspíš pokoušela vyzvídat dál, ale přerušil je příchod profesorky Hadleyové. Přišla sice sama, ale za ní se plížilo asi pět chlapců, mezi nimi i Dean Thomas a Zachariáš Smith. Už jenom to doprovodila Hermiona pohrdavým odfrknutím, profesorka měla totiž na sobě svůj obvyklý model velmi těsného oblečení s velkým výstřihem. Hermionino odfrknutí sice probralo Remuse, který svůj pohled na mladou profesorku dosti prodloužil, ale na Rona to nezabralo, a proto mu ušel začátek hádky mezi Deanem a Zachariášem. Začal to vnímat až v okamžiku, když Zachariáš vytáhl na Deana hůlku, ten se ovšem prvnímu kouzlu vyhnul, sám vytáhl hůlku a odpuzovacím kouzlem prohodil svého soka skrz výlohu ven na zasněženou ulici.

 

„Co to sakra,“ zaklel Remus, hbitě se zvedl ze židle a jedním mávnutím hůlky vykouzlil bariéru mezi oběma výtržníky tak, aby nemohli pokračovat v souboji.

 

Profesor Kratiknot se mezitím prosmýkl mezi přihlížejícími studenty a opravil rozbitou výlohu.

 

„Pane Thomasi, můžete mi vysvětlit, proč jste na pana Smithe použil odpuzovací kouzlo?“ zeptal se klidně profesor, když došel až k jmenovanému studentovi, který už sklopil svou hůlku.

 

„Pane profesore, on na mě jako první a bez varování seslal bolákové kouzlo, kterému jsem se vyhnul a poté jsem se jen bránil,“ obhajoval se se sklopenou hlavou Dean.

 

„To mohu potvrdit, pane profesore,“ zastala se Deana pohotově Hermiona.

 

„Já také, Filiusi.“ Obrátil se na maličkého profesora Lupin

 

„Dobrá, můžete mi alespoň objasnit, proč vás napadl?“ pokračoval ve vyslýchání Kratiknot.

 

Dean se nervózně podíval napřed na profesora před sebou, potom na Hermionu stojící jen kousek za ním a potom obrátil svůj zrak ke stolu, kde klidně upíjela svůj nápoj profesorka obrany proti černé magii. Vypadala, že si toho, co se začalo dít těsně po jejím příchodu, vůbec nevšímá, ale Dean by vsadil všechno co má, že poslouchá.

 

„Dobře, to tady řešit nebudeme. Okamžitě se odeberete na hrad a budete se hlásit u řiditelky své koleje. Doprovodí…“ Kdo ho měl na hrad doprovodit, se ale nedozvěděl, protože vešla profesorka McGonagallová, před sebou postrkujíc Zachariáše.

 

„Filiusi, můžete mi objasnit, proč jsem našla pana Smithe, jak leží na chodníku pod rozbitou výlohou?“

 

„Ani mně není zatím všechno jasné, Minervo, ale myslím, že bude nejlepší, když tento spor dořešíme na hradě za pomoci Pomony. Případné svědky můžeme předvolat i tam, ale myslím, že to nebude nutné.“

 

„Souhlasím Filiusi, půjdeme ihned?“

 

„Pojďme tedy.“

 

Oba studenti v doprovodu dvou profesorů opustili hostinec a vydali se zasněženou cestou zpět k hradu.

 

„Nevíš náhodou, o co šlo?“ zeptal se Remus Hermiony hned, jak se za nimi zavřely dveře.

 

„Mám jisté tušení, ale nejsem si jistá a tady to nechci rozebírat,“ odpověděla Hermiona a pohodila hlavou k profesorce Hadleyové.

 

Remus jen chápavě přikývl a objednal další máslový ležák.

 

Zatímco v pokoji 314 u madam Pacínkové ležel Harry na velké posteli se starší dívkou v náručí a spokojeně odpočíval. Dívka, nebo spíš mladá žena k němu tiskla své nahé tělo a prstem mu dělala kroužky na břiše.

 

„Musím s tebou něco probrat, Harry,“ začala opatrně Tonksová.

 

„Myslíš, že je vhodné o tom teď mluvit, myslím po sexu,“ zeptal se s náznakem humoru Harry.

 

„Byla jsem si jistá, že to nechci projednávat před sexem. Ale to jsem nemyslela,“ odvětila se smíchem Dora.

 

„Dostala jsem nabídku od samotného ministra kouzel, musíš pochopit, že taková nabídka se neodmítá.“ Přepnula do vážného režimu Nym.

 

„Od tohoto ministra asi ne, od Popletala bych ti řekl, že ji skoro musíš odmítnout.“ Pokusil se zavtipkovat Harry, ale pochopil, že to teď není úplně vhodné. „Co je to za nabídku, doufám, že ne k sňatku?“ neubránil se vtipu Harry.

 

„Ne, k sňatku opravdu ne. Mezi Anglií a Francií už několik desítek let probíhá celkem rozsáhlá mezinárodní spolupráce, především na bázi výměnných pobytů. A protože i ve Francii je hrozba Voldemorta a jeho smrtijedů více než reálná, tak se obě vlády rozhodly, že si teď vymění svoje bystrozory.“

 

„Mám hádat?“ přerušil ji Harry. „Vybrali tebe.“

 

„Ano, jako mladou a perspektivní bystrozorku.“ Potvrdila mu to Dora. „Normálně bych váhala déle, ale má to ještě druhou stranu věci, jsem jediná z Řádu, komu to bylo nabídnuto.“

 

„Mám zase hádat, Brumbál chce, abys tam získávala další lidi pro Fénixův řád.“

 

„Máš pravdu.“

 

„V tom případě musíš jet, jen mi řekni kdy a na jak dlouho.“

 

„Příští týden, máme týden na zaškolení a od prvního března se máme plně zapojit do jejich řad a je to na rok.“

 

„Na rok,“ zhrozil se Harry.

 

„O dovolené bych se mohla podívat do Anglie a budeme si pochopitelně psát,“ pokoušela se ho utěšit Dora.

 

„Já vím, ale i tak je to dlouhá doba.“

 

„Máš pravdu, chceš se teda rozejít?“ zeptala se úplně v klidu Dora.

 

„Ne! To ne! Teda spíš zatím ne, já vlastně nevím.“ Prudce se posadil, ale potom zcela znejistěl Harry.

 

„Platí pořád naše domluva, ne?“ zeptala se zcela pragmaticky Dora.

 

„Jistě, ale taková situace ještě nenastala, nebo snad ano?“ odvětil Harry.

 

„Máš pravdu, zatím ne, a pokud nenastane ani do doby mé návštěvy Anglie, tak si dnešek můžeme zopakovat.“ Navrhla s pokrčením ramen.

 

„Dobře, jsme domluveni,“ souhlasil po chvilce uvažování Harry.

 

„V kolik se musíš vrátit zpátky na hrad?“ změnila téma hovoru Nym.

 

„Nejspíš jako obvykle, na večeři.“

 

„Tak to máme ještě spoustu času, máš v Prasinkách něco na práci, nebo můžeme pokračovat?“ zeptala se s plamínky vášně v očích a přesunula svoje prsty, kterými doposud dělala kroužky na Harryho břiše, o něco níž.

 

„Na práci nemám nic, ale začínám mít hlad. Ten kdo mi říkal, že po tom vyhládne, měl pravdu.“

 

„Dobře, ale jen lehkou svačinku, abys mohl odvést perfektní výkon jako vždycky.“ Usmála se Tonksová, gestem ruky si bezhůlkovou magií přivolala hůlku a dalším neverbálním kouzlem přivolala tác s obloženými chleby.

 

Na hrad se vracel jako jeden z posledních, Dora se ho rozhodla doprovodit, ale tentokrát s ním šla pouze k hranici pozemků, přesto neunikli zvědavým pohledům těch několika studentů, se kterými se potkali. U polibku na rozloučenou měli několik čumilů, ale to ani Doře ani Harrymu nijak nevadilo, Harry si za ta léta v kouzelnickém světě už na nechtěnou pozornost zvykl a naučil se ji ignorovat a Dora vypadala, že si to vyloženě užívá. Tonksová se přemístila hned, jakmile Harry prošel hradní branou, když mu zmizela z očí, tak se rychlým tempem vydal k hradu, nevadilo mu ani tak, že na něj pořad všichni koukají, kluci trošku závistivě a holky možná trošku uraženě. Lehce ho pobavilo, když si všimlže se jeden pár kousíček od cesty hádá, podle toho co zaslechl, se chlapec, alespoň podle dívčiných slov, příliš dlouze a toužebně zadíval na Nym.

 

Ke stolu dorazil, když Hermiona způsobně odložila příbor, Ron se ještě pořád cpal rebarborovým koláčem, ale podle frekvence žvýkání usoudil, že už taky s jídlem pomalu končí. Harry měl skutečně hlad jako vlk a jen tak tak odolal Ronovým stravovacím návykům. Byl si jistý, že pokud už to všichni nevědí, co a s kým dneska celý den dělal, tak se to nejpozději během zítřka dozví, ale přece jenom nechtěl svým chováním u stolu zavdávat důvod k dalším drbům.

 

„Co jste proboha s Dorou celý den dělali?“ zeptal se Ron, když konečně usoudil, že má dost.

 

„Rone!“ zasyčela pohoršeně Hermiona, která ovšem Harryho od té doby co přišel, velmi důkladně sledovala.

 

„Coby, dlouho jsme se neviděli, tak jsme museli spoustu věcí probrat,“ odpověděl klidně Harry, potom co způsobně rozžvýkal a polkl pečené brambory.

 

„Například?“ nenechal se odbýt Ron.

 

„Například to, že příští týden odjíždí na roční stáž do Francie,“ odvětil Harry a dal si další sousto do úst.

 

„Do Francie?“ neudržela se tentokrát Hermiona.

 

„Ano, v rámci mezinárodní kouzelnické spolupráce, navrhl jí to sám ministr kouzel Amos Diggory,“ řekl s náznakem pýchy.

 

„Když už jsme u toho. Jak si věděl, že dneska půjdeme do Prasinek?“ využila Harryho otevřenosti a dobré nálady Hermiona.

 

Harry tentokrát žvýkal o poznání déle, jak přemýšlel, co odpoví. „Dora to věděla, je přece členka.“

 

„To vím, taky jsem se neptala, jak to věděla Tonksová, ale jak jsi to věděl ty, přece ti to neprozradila, podle toho, co jsem o prázdninách vytáhla ze Siriuse a Remuse, tak snad ani nemohla,“ uvažovala nahlas Hermiona.

 

„Odpověděla sis v podstatě sama, nemůžu ti to říct,“ odvětil klidně Harry, ale přesto bylo poznat, že se na toto téma už nehodlá bavit.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

super

had,22. 11. 2012 12:16

super, Tonksova je z cesty. Zajimavy zpusob "odklizeni". Ikdyz cekal sem neco peprnejsiho, ale nevadi. Tak ci tak, jeden z dulezitych bodu v deji. Tesim se na pokracovani :)

Re: super

Solzo,22. 11. 2012 12:40

Teda ty si na chudinku Nym pěkně ošklivej a to zasvětila Harryho do tají lidské sexuality=D. Peprnější to mezi být nemohlo ani kdybych chtěl, protože spolu uzavřeli předstykovou dohodu ;). Navíc se ještě výslovně nerozešli, ale ani to není daleko.

Re: Re: super

had,22. 11. 2012 21:26

Tak na zauceni dobre, spis sem cekal, ze se Harry trosku pripije a vyjede po jine :) Par facek nikdy neuskodi, ikdyz mezi nima to je friends with benefits. Nevadi, jedeme dal. Ale moh bys ty dva jeste skombinovat treba s nekym jinym, o tom sem jeste necet :)

(:)

Annie,22. 11. 2012 16:37

Moc pěkná kapitola, už jsem se jí nemohla dočkat. Tonks mám sice ráda, ale k Harrymu mi taky moc nesedí... Doufám, že pokračování bude brzy:).