Katren

 Co přesně myslela Tonksová tím bezpečnějším způsobem komunikace se Harry dozvěděl v sobotu při snídani, když opět přiletěla Triss s velkou obálkou od Tonksové. V obálce byl dopis a něco jako desky s nápisem v pro Harryho neznáme řeči. Harry nejdříve otevřel dopis.

Milovaný Harry,

konečně se mi to podařilo sehnat, u nás to není tak snadné, jak sem si původně myslela. V překladu se to jmenuje Arch rychlý kurýr a hojně se to používá v Evropě. Jsou to vlastně dva archy pergamenu, které se vzájemně ovlivňují, jeden mám já a druhý máš teď ty. Když něco napíšeš na pravou polovinu svého archu a přejedeš prsty po symbolu v pravém horním rohu, tak text zmizí a objeví se na levé polovině pergamenu, stejně tak já, když něco napíšu na pravou část svého pergamenu a odešlu, tak se to zobrazí na levé polovině pergamenu, ta je společná pro oba. Je to mnohem rychlejší než sovy a taky bezpečnější, podle všeho zatím není způsob, jak to „odposlouchávat“.

Pokud budeš mít dnes večer čas, tak napiš, už se nemůžu dočkat, až ti prozradím, co jsem všechno zjistila.

S láskou tvoje Nym

PS: Zajisti si soukromí, až mi budeš psát. XXX

Když Harry desky otevřel, pořád mu na tom nepřipadalo nic neobvyklého, na obou stranách byl přilepený pergamen, který se jevil naprosto obyčejně a v pravém horním rohu desek byl obrázek obálky.

„Co to máš?“ neudržela se tentokrát Hermiona.

„To mi poslala Dora, je to začarovaný pergamen, přes který si můžeme psát,“ vysvětloval Harry tiše.

Po večeři na schůzce SBD je profesorka Hadleyová rozdělila podle jejich výsledků z minulého týdne. Ve skupině společně s Harrym byli Hermiona, Ron, Ginny, Malfoy, Lenka Láskorádová a ještě dva studenti z Havraspáru, které Harry znal jen od vidění. Ostatní se věnovali kouzlům, které jim minule nešly, zatímco je profesorka vyzkoušela v používání štítů. Harry byl dneska ve dvojici s Lenkou, Hermiona byla s Ginny, Ron si viditelně oddechl, že neskončil ve dvojici s Malfoyem, ale s jedním ze studentů havraspárské koleje. Cvičení probíhalo tak, že napřed jeden z dvojice sesílal postupně kouzla, která zkoušeli minule a ten druhý se je pokoušel pomocí Protega vykrýt, potom se vyměnili. Harry s přehledem odrazil všechno, co na něj Lenka poslala, stejně tak se dařilo Hermioně, jejich společný trénink z minulého pololetí se projevoval. Ginny se taky celkem vedlo, ale neodrazila Hermionino kouzlo úplného spoutání. Malfoy se tvářil samolibě, když se mu prvními třemi kouzly podařilo prorazit štít svého protivníka, ale potom se jeho sok oklepal a zbytek kleteb odrazil. Ronovi se dařilo asi tak stejně, jako jeho protivníkovi. Profesorka si opět dělala poznámky a výkonem Harryho a Hermiony byla nadšena, i když to nedávala moc najevo. S ostatními tak spokojená nebyla a viditelně ji zklamalo, že se od minule skoro vůbec nezlepšili.

„Musíte se víc snažit, můžete trénovat i mimo tyto schůzky, ale dohodněte se staršími studenty. Všichni, kteří sem chodí, tyto kouzla zvládají i s nápravnými kouzli a choďte trénovat sem, tato klubovna je přístupná pořád a je tu polštářové kouzlo a  alarm na ošetřovnu, kdyby byl někdo vážněji zraněn. Příště budeme pokračovat tam, kde jsme dneska skončili. Vy,“ ukázala na osmici studentů, kteří dnes cvičili štíty,“ na další lekci vyzkoušíte i jiné štíty než protego. Pro dnešek je to všechno. Můžete jít.“

Harry se dneska sice cítil unavenější než minule, ale pořád na tom byl o mnoho líp než ostatní s výjimkou Hermiony, která na tom byla asi tak stejně jako on. Malfoy se to sice pokoušel skrývat, ale i tak na něm bylo vidět, že mu to dalo celkem zabrat.

Všichni se ihned odebrali do ložnice, Harry šel s nimi. Unavenost jeho spolubydlících se mu hodila, počkal, až všichni usnou, což bylo otázkou pár minut. Zatáhl nebesa a zabezpečil je kouzlem proti vyrušení, v posteli si vykouzlil Fiat Lux dost silný na to, aby u něj mohl psát. Vytáhl Arch rychlý kurýr a zjistil, že na deskách  pod názvem v neznámé řeči je ještě něco v téže řeči. Když desky otevřel, tak zjistil, že mu Dora už psala.

Dora: Ahoj Harry, doufám, že ti to dneska vyjde.

Aha, takže tu bude oznámení, že mám zprávu, řekl si Harry. A napsal.

Ahoj Nym, do teď jsme měli kroužek soubojů, což má svoji výhodu, protože ostatní už spí.

Po napsání prstem pohladil symbol obálky v rohu, text zmizel z pravé strany pergamenu a vlevo se pod první zprávou objevila druhá

Harry: Ahoj Nym, do teď jsme měli kroužek soubojů, což má svojí výhodu, protože ostatní už spí.

Po chvilce čekání se pod Harryho zprávou objevila zpráva od Nym.

Dora:  Ahoj Harry, už jsem se začínala bát, že se tu dneska neobjevíš.

Tak tohle je super pomyslel si Harry a sám pro sebe se usmál.

Dora: Kroužek soubojů, nová profesorka se do toho musela pořádně vložit, vždyť tam není ještě ani měsíc a je mladší než kdokoliv, kdo v Bradavicích kdy učil. Pořád chodí oblečená jako holka od tyče?

Harry: Ty kroužky jsou celkem fajn, máme je jednou týdně v sobotu, dneska jsme měli druhý, já jsem se zatím nic nového nenaučil, dosud nás zkouší jen ze základních kouzel, které bychom měli umět, ale většina ostatních je neumí. Dneska jsme cvičili Protego. Nevím, jak chodí oblečený holky u tyče, ale teď přes ten svůj obleček nosí černý učitelský hábit, kolují fámy, že jí ho McGonagallová vnutila.

Dora: Jo, to jsem si myslela, hihi.

Harry: Tak co jsi zjistila?

Dora: Z toho co jsi mi říkal, mi došlo, že jsi mi něco nemohl prozradit a dost obratně si to obcházel. Tak jsem začala hledat. Jestli se ošklivě nepletu, tak hledáš svoji Pravou lásku, moc se mi o tom nepovedlo zjistit, snad jen to, že je to osoba, která je s tebou nějak svázaná osudem a spolu dokážete neuvěřitelné věci, takže byste měli porazit i Voldemorta. Taky to vysvětluje, proč jsi tak proháněl bradavický holky.

Harry: Nevím, jak se ti to povedlo zjistit, když mi Brumbál tvrdil, že se informace o Pravé lásce shánějí hodně těžce, ale máš pravdu.

Dora: Taky jsem asi zjistila, jak to, že jsi viděl znak Řádu, i když v něm nejsi. Je to jen můj odhad a nemůžu to nijak dokázat, ale myslím si, že mám pravdu. Schválně jestli mi potvrdíš domněnky, ze kterých vycházím.

1)      Tvoji rodiče byli taky párem Pravé lásky a ty jako jejich potomek si s nimi měl také jistý stupeň spojení.

2)      Zachránili tě tím, že ti před svou smrtí předali všechnu svou magickou moc, proto jsi dokázal odrazit i kletbu smrti.

Harry: Zatím máš pravdu, nebo alespoň tohle mi říkal Brumbál, když jsme spolu v srpnu mluvili.

Dora: Dobře, takže jsem vycházela ze správných předpokladů. Oba tvoji rodiče byli v Řádu a podle mě, když ti předali svou magii, tak se na tebe přeneslo i fénixovo kouzlo, tetování ti pochopitelně předat nemohli, ale podle mě bys měl projít všemi kouzelnými prověrkami Řádu.

Harry: Jestli tě dobře chápu, tak já jsem v podstatě členem, ale nemám tetování a nikdo kromě tebe o tom neví?

Dora: Tak nějak ano.

Harry: Fajn, tak si to prosím nech pro sebe, nechci, aby to kdokoliv jiný věděl, alespoň zatím. Mohlo by se to hodit.

Dora: Neboj, nikomu to vyprávět nebudu. Začínáš uvažovat jako bystrozor, své výhody si nechat pro sebe. Jak se ti vůbec líbí tenhle způsob komunikace?

Harry: Je to super.

Dora: To jsem ráda, že se ti to líbí, trvalo mi celkem dlouho, než jsem to sehnala. Byla jsem tak natěšená, abych ti řekla, co všechno jsem zjistila, že jsem se ani nezeptala, jak ses měl?

Harry: Kromě zlomené ruky minulou neděli dost stereotyp, škola, úkoly a famfrpál, jo a zítra bych si měl poprvé zkusit přeměnu v Pandumara.

Dora: Zlomenou ruku, to jsi spadnul z koštěte? Zítra mi řekneš, jak se ti přeměna vedla.

Harry: Ne, bylo to ještě před tréninkem, šel jsem ti poslat dopis do sovince a na schodech spolužačka uklouzla a sjela si je po zadku dolu, no a já jí stál v cestě, tak mě vzala sebou.

Dora: Víš Harry, tenhle pergamen má nad sovami ještě jednu výhodu. Seš sám?

Harry: Jo, jsem.

Odepsal mírně zmatený Harry a pohledem zkontroloval závěsy kolem své postele.

Dora: Fajn, co máš na sobě?

Harry: Školní hábit.

Dora: Nechceš si ho sundat?

Harrymu došlo, kam to směřuje a přistoupil na její hru, zvědavý, kam až to zajde.

Harry: Dobře sundám si ho, ale řekni mi, co máš na sobě ty.

Dora: Já jen župánek a to prádýlko od tebe. Už jsi svlečený?

Harry: Pracuju na tom, ale normálně v posteli nesvlíkám sám sebe, takže mi to moc nejde. Sundáš si ten župánek?

Dora: Ty už jsi v posteli jo? Tak já půjdu taky do postýlky. Já bych ti s tím svlíkáním ráda pomohla.

Harry: Jsem v posteli, zatáhl jsem závěsy a zabezpečil je proti vyrušení, co jsem slyšel, tak to tak dělají milenci, ale sám jsem to ještě nezkoušel.

Dora: Jo taky jsem o tom slyšela, ale nikdy jsem to nezkoušela. Tak dneska, alespoň na dálku. Už jsem taky v postýlce, řekni, co by si se mnou rád dělal. Já bych ti hrozně ráda masírovala bradavky a žužlala ušní lalůček.

Harry: Já bych…

Harry se ráno probudil úplně nahý a lehce zmatený, protože poslední, co udělal, bylo, že odčaroval Fiat Lux, takže měl v posteli naprostou tmu, když se pokusil roztáhnout závěsy, tak mu to pochopitelně nešlo. Natáhl na sebe trenýrky a tričko, odčaroval závěsy a vstal z postele. V ložnici už nikdo nebyl, když se podíval na hodinky, zjistil, že už je půl desáté, zmeškal snídani, ale hlad neměl, takže mu to ani moc nevadilo. Do koupelny prefektů to měl daleko, tak použil tu pro normální studenty, kterou měli na patře. Tentokrát si nezapomněl vzít potřebné propriety a čisté prádlo. Ve sprše vzpomínal na to, co v noci s Nym zkoušeli, ze začátku mu to moc nešlo, ale potom se do toho nějak ponořil a tato nová zkušenost se mu celkem zamlouvala, o prázdninách to sice bylo příjemnější, ale zase to bylo lepší než ty dva týdny ničeho.

Když konečně scházel dolu do společenské místnosti, tak se nemohl ubránit úsměvu.

„Co jsi to provedl s nebesy?“ ptal se Ron, hned jak se k nim Harry posadil. Ron si psal úkoly, Hermiona už je měla hotové, tak si jen pročítala Denního věštce.

„Začaroval jsem je kouzlem proti vyrušení, vy už jste všichni spali a já potřeboval klidné místo, kde bych mohl něco dodělat a nechtěl jsem vás zbytečně rušit světlem a tak, proto jsem je začaroval, akorát jsem se u toho nějak zasekl a skončil hodně po půlnoci.“ Rychle si vymýšlel Harry.

Ronovi to stačilo, ale Hermiona jeho lež nejspíš prohlédla a Harry měl silné podezření, že tuší, co v noci vyváděl, ale přešla to jen pobaveným úsměvem.

Famfrpálový trénink měli až v neděli těsně po obědě, byl to jediný volný termín v neděli, sezóna se přehoupla do své druhé a rozhodující fáze, tudíž všechny týmy trénovaly, jak jen mohly, a víkend byl k tomuto účelu nejlepší.

Dopoledne tedy strávili v ospalé náladě společenské místnosti, Harry si dodělal poslední domácí úkol a zbytek času si znovu pročítal postup fyzické přeměny do zvěromágské podoby. S Ronem nebyla pořádná řeč, protože byl po včerejším tréninku unavený a ještě k tomu musel psát úkoly. Hermiona si pročítala Denního věštce, nic zajímavého tam zřejmě nebylo, když na první straně byl titulek Zůstanou mozkomoři v Azkabanu? S fotografií azkabanské pevnosti a dvěma mozkomory.

Když Harry už potřetí dočetl postup přeměny, tak se zaměřil právě na fotografii mozkomorů, nevypadali tak hrůzostrašně jako ve skutečnosti, byli spíše odporní. Počkal až Hermiona dočte článek a zeptal se jí na titulní stránku.

„Starostolec se nemůže dohodnout, jedni argumentují tím, že se k Voldemortovi přidají hned, jak je zavolá, propustí všechny Smrtijedy a těm, kteří se k nim nepřidají, dají polibek. Druzí proti tomu argumentují, že bez nich by tam vězni měli pohodu a pokoušeli by se o vzpouru, nebo o útěk. Ministerstvo nemá dostatek kouzelníků, aby Azkaban hlídali sami.“ Shrnula článek stručně Hermiona.

„Obě stany mají asi pravdu, to máme tedy na výběr, tygr, nebo tygr.“ Zamumlal zachmuřele Harry.

Už na oběd se oblékli do tréninkových dresů a vzali si svá košťata. Alice musela Rona několikrát napomínat, aby se tolik necpal, ale žádného úspěchu se nedočkala. Fred o několik míst dál zašeptal něco svému dvojčeti a oba se potutelně zasmáli. Harry neměl ani tušení co, ale něco mu říkalo, že to nebude nic hezkého.

Ještě cestou na famfrpálové hřiště Harryho mrazilo v zádech, možná to bylo tím, že dvojčata šla za ním a něco si šuškala. Sklepal to ze sebe, až když si sedl na koště a rozletěl se k protější tribuně.

Na čem se dvojčata domlouvala, vyšlo najevo přibližně po patnácti minutách tréninku, když přesně mířeným potloukem přinutili Rona k prudké otočce, o několik sekund později se musel rychle otočit hlavou dolů a sotva se narovnal, byl přinucen k dalšímu úhybnému manévru, když ho takhle cvičili asi půl druhé minuty, tak zezelenal a spustil se prudce k zemi a sotva přistál, začal zvracet. Potom už se začalo trénovat normálně a nakonec Rona alespoň trošku přešla zlost na své bratry.

Před večeří se Harry stihl jenom osprchovat a hned po jídle pospíchal do kabinetu profesorky McGonagallové, kde se měl poprvé pokusit se plně přeměnit. Byl dost nervózní, když klepal na její dveře. Profesorka ho ale uvítala povzbudivým úsměvem a zavedla ho dál.

„Harry si měl pořádně nastudovat postup fyzické přeměny, taky se ukáže, jak si vycvičil Pandumara uvnitř sebe. Proč přesně to cvičení bylo tak důležité, nejlépe pochopíš, až když se přeměníš. Tak si to zkus a pěkně pomalu, nikam nepospíchej.“ Zahájila jejich hodinu monologem profesorka.

Harry si poodstoupil do středu místnosti, zůstal stát, ale zavřel oči a během mžiku byl ve svém magickém jádru. Tentokrát ale nechtěl, aby ho Pandumar poslouchal, ale aby splynuli v jedno tělo. Během chvíle pocítil velice zvláštní pocit po celém těle, jak se mu měnily všechny kosti a svaly v těle, trošku se mu ulevilo, že to nebyla tak velká bolest, jak si představoval.

Když otevřel oči, viděl profesorku McGonagallovou stojící co nejdál od něj s hůlkou v pohotovosti. Cítil se trošku zmateně, protože se díval z nižší perspektivy, než byl zvyklý a zároveň všechny barvy byly jiné, celá místnost byla jakoby zářivější a ani přímý pohled do ohně pochodně ho neoslnil a on jasně viděl obrys každé cihly na stěně za ní. Pandumar Harry nadzvedl hlavu a zavětřil, i pachy byly zřetelnější a snadně odlišitelné, ucítil jemný parfém profesorky přeměňování, který nikdy předtím nedokázal jasně určit, až teď rozpoznal vůni cedrového dřeva. Z pootevřeného okna ucítil nezaměnitelnou vůni lesa a bylinek ze skleníků. Do této chvíle se Pandumarovy reflexy v Harrym vůbec neprojevily, když ovšem v pozadí ucítil vůni jehněčího od večeře, tak se začaly ozývat a Harry musel odolávat. O této situaci toho bylo v knize napsáno vůbec nejvíc a i profesorka ho na to v předešlých hodinách několikrát upozorňovala. Bylo téměř životně důležité, aby se kouzelník nenechal ovládnout zvířecími reflexy, jinak by to bylo stejné, jako kdyby byl normální zvíře, u kouzelných tvorů to bylo ještě těžší, protože je prokázané, že mají mnohem vyšší inteligenci a silnější zvířecí pudy. To byl také důvod, proč McGonagallová pořád ještě stála s hůlkou v pohotovosti, připravená Harryho kouzlem přinutit k zpětné proměně, kdyby měla pocit, že to nezvládá.

Harry podstupoval to, co v knížkách popisovali jako mentální souboj. Z počátku trošku zaváhal, protože jej čekal ihned po přeměně, a když se nic nestalo, tak se nechal ukolébat. Stačilo ale jakoby zablokovat tělo a vysunout celé svoje vědomí mimo tělo, cítil touhu lovit. Z počátku se Harry bál že to nevládne, ale když se trošku uklidnil, tak to potlačil a mohl se vrátit zpátky do těla.

Mezitím se mu profesorka něco pokoušela říct, ale on byl tak zaměstnán mentálním soubojem, že ji nevnímal. Až když své vědomí vrátil zpátky, tak uslyšel, že na měj mluví, chvilku mu trvalo, než se přizpůsobil Pandumarovu sluchu a porozuměl, co mu profesorka povídá.

„Harry, Harry, vnímáš mě? Proměn se už zpátky.“

Harry poslech, znovu se ponořil do magického jádra, dostavil se onen nepříjemný pocit. Otevřel oči, několikrát zamrkal, než si zvykl na lidský zrak.

„To nebylo špatné, ale pokud se nepletu, tak si měl v určitém okamžiku problém se udržet pod kontrolou?“ zeptala se Profesorka s pochvalným úsměvem.

„Máte pravdu, ucítil jsem maso a chtěl začít lovit, z počátku mě to překvapilo a trošku jsem zpanikařil,“ zastyděl se Harry a rychle zachraňoval, “ pak jsem se ale uklidnil a podařilo se mi to zvládnout.“

„Jestli to dobře chápu, tak si se izoloval?“ ujišťovala se Profesorka.

Harry jen přikývl.

„Pro začátečníka je to bezpečnější, obzvlášť vezmeme-li v úvahu, v co se proměňuješ, ale takhle se nikdy nenaučíš chrlit oheň a i létat by ses učil strašně dlouho. Musíš se naučit využívat jeho instinkty, ale nikdy se jimi nesmíš nechat ani na okamžik ovládnout. Já když jsem se přeměňovala v kočku, taky to bylo ještě tady v Bradavicích, tak jsem se skamarádila s místními kočkami a jednou sem se s nimi vydala na noční lov, nechala jsem se tím trošku unést, protože bez kočičích instinktů mi to pořád nešlo a v ten nejméně vhodný okamžik mě to ovládlo úplně a já nejen že jsem tu myš chytila a zakousla, ale následně i snědla.“ Profesorka se nad tou vzpomínkou i po těch letech znechuceně otřásla.

Harry naproti tomu měl co dělat, aby se nerozesmál, ale nepřišlo mu to teď příliš vhodné. Profesorka si toho nejspíš všimla, protože se taky lehce usmála a pokračovala.

„Pochopitelně je nejlepší, když ovládneš všechny zvířecí instinkty, protože jsou velice užitečné, a když se zkombinují s lidskou inteligencí, tak se zvěromág, který se přeměňuje do predátora, navíc takové velikosti jako ty, stává i pro kouzelníky smrtelným nepřítelem. Problém je, že když tomu podlehne, tak může být smrtelně nebezpečný i nevinným lidem.“

„Takže chcete říct, že já se nemám stát Pandumarem, ale on se má stát mnou?“ těžce hledal vysvětlení Harry.

„Ne tak úplně, musíš být vždy sám sebou, ale pokud chceš plně využít svých možností, musíš si nechat poradit co a jak.“

Harry přikývl, jako že rozumí, i když si tím nebyl tak úplně jistý.

„Dobře, ještě jednou se proměň a zkus se trošku projít.“ Vybídla ho profesorka a znovu se s hůlkou v ruce postavila co nejdál od něj.

Harry se během chvilky proměnil, pocit, který proměnu doprovázel, byl pořád nepříjemný, ale už o něco méně bolestivý. Podíval se na profesorku.

„V pořádku Harry, zkus udělat pár kroků.“ Vybídla ho profesorka.

Harry přikývl hlavou Pandumara a opatrně dal pravou přední nohu dopředu, pak levou zadní a pak obráceně. Posunul se sotva o deset centimetrů, ale měl dojem, že rychleji to zatím nezvládne.

„Neboj se a zkus to rychleji, nech si napovědět, jak se to správně dělá.“

Harry se trošku bál, že to na něj bude zase moc, ale uklidnilo ho vědomí, že ho profesorka hlídá, tak si nechal napovědět a udělal vetší krok a o poznání rychleji, pak další a další a najednou chodil po místnosti zcela přirozeně, rychleji už jít ale nemohl, to by musel běžet.

„Dobře Harry, to by ti šlo, pro dnešek už toho necháme, proměň se zpátky.“

Proměnil se zpátky s úsměvem od ucha k uchu, ale cítil se dost unaveně, pohledem na hodinky zjistil, že je po deváté hodině.

Profesorka si jeho pohledu všimla, „dneska už můžeš jít, jen se prozatím nepokoušej o přeměnu bez dozoru.

Harry se cítil spokojený sám se sebou, že mu to na poprvé tak šlo. Chtěl se někomu pochlubit, ale když přišel na kolej, tak tam Ron, ani Hermiona už nebyli. Ron už pravidelně oddechoval, tak vytáhl Arch rychlý kurýr a napsal zprávu Doře, odpovědi se ale nedočkal, protože usnul dřív, než přišla.