Katren

 Noc měla pro Harryho ještě působivější průběh než ta předešlá, už nebyl tak ztracený a stejně vyzkoušeli něco nového.

U snídaně se ale Dora omluvila, že má v Londýně něco na práci. Po snídani odešla do města a Harry se vrátil ke svému zápisníku a pergamenům s poznámkami. Na oběd byla už Tonksová zpátky, ale hned po něm se beze slova vypařila k sobě do pokoje.

Harry ji viděl zase až u večeře, po které všichni čekali na novou učitelku a možná na budoucího člena Fénixova řádu.

První vešel Brumbál a hned za ním postava v černém těžkém vlněném plášti až na podlahu a s kápí, přes kterou dotyčné nebylo vidět do obličeje. Svým vzhledem mohla někomu nahnat strach, co si Harry všiml, tak Ron a Ginny vypadali polekaně, ale nemohla vystrašit někoho, kdo se setkal v tváří tvář s Voldemortem a jeho Smrtijedy. Stejně jí ale nemohl odepřít, že její příchod byl efektivní a elegantní, pomalu dokráčela ke stolu a sundala si kápi. Pod ní se objevil obličej krásné mladé ženy s do hněda opálenou pletí a jasně rudými vlasy, když zatřásla hlavou, tak jí impozantně zavlály. Pomalu si rozepnula plášť, pod ním měla velice těsný obleček z černé lesklé kůže s velkým výstřihem, velmi těsné kalhoty ze stejného materiálu a vysoké kožené boty s vysokou podrážkou. Harry musel uznat, že vypadá docela hezky, ale rozhodně na něj nepůsobila jako na ostatní chlapce, dvojčata ji pozorovala takřka bez mrknutí a Ron  nespustil oči z jejího výstřihu a téměř slintal.

„Představuji vám Catherine Hadleyovou,“ představil ji Brumbál, který se objevil po jejím boku.

Sirius vstal, podal jí ruku a představil se, následoval ho Remus a po něm všichni ostatní, Harry šel poslední. Podal jí ruku a představil se, Catherine na jeho jméno reagovala jako na jména všech ostatních, což ho překvapilo a potěšilo, proto ji odměnil tím, že si její ručku přizvedl a lehce ji políbil. Když si sedl zpátky na své místo vedle Dory, ta mu zašeptala do ouška.

„Nepřeháníš to s tím gentlemanstvím?“ její hlas zněl pohoršeně, ale když se na ni Harry otočil, tak se šibalsky umívala.

„Ani ne, tebe jsem taky políbil na hřbet ruky, když nás Remus představil,“ vysvětloval s přehnanou pokorou Harry.

Slyšela je i Hermiona, která seděla vedle Dory. „Mě si na ruku nepolíbil, když jsme se poznali,“ řekla pohoršeně Hermiona, ale taky se usmívala.

Harry přesunul pohled na ni. „A pamatuješ si, jak jsme se poznali? Vtrhla jsi k nám do kupé pod záminkou, že hledáš ropuchu, Ron měl v ruce hůlku, tak sis zvědavě přisedla, pak jsi mi opravila brýle, a když jsi viděla mou jizvu, tak jsi vyhrkla, že jsem Harry Potter a že jsi o mně četla všechno, někde mezi tím ses představila, pak jsi zase odešla a mezi tím jsi nás ani nepustila ke slovu, natož abys mi dala šanci tě chytit za ruku.“

Když to Dora slyšela, tak se neudržela a téměř se rozesmála, Hermiona se zatvářila trošku dotčeně, ale nakonec se taky usmála, zvlášť když se podívala zpátky na Catherine, ta se totiž ohnula a rovnala si nohavici u kalhot, a jistě náhodou se k tomu postavila tak, aby si všichni mohli důkladně prohlédnout její pozadí.

„Ta se ale předvádí,“ řekla pobaveně Tonksová.

„To ty umíš i líp, když chceš,“ konstatoval šeptem Doře a políbil ji na ucho, ta se k němu otočila a spiklenecky mrkla. „Nemáte na to vy holky nějaký speciální kurz?“ zeptal se pořád šeptem Harry.

Dora zakroutila hlavou a polibek mu vrátila, ale pro změnu na rty. Pak se Harry rozhlédl po ostatních, Hermiona vypadala spíš znechuceně, paní Weasleyová byla pohoršená a Harry měl dojem, že se musí hodně ovládat, aby nezasáhla, Ginny jen nechápavě kroutila hlavou. Ron už skutečně slintal, dvojčata sice neslintala, ale byla duchem nepřítomná, Harry si všiml, že i dospělí koukají dost intenzivně.

„Řekneš nám něco o sobě?“ zeptal se jí Bill, který se vzpamatoval nejdříve.

Asi má dobrý trénink od Fleur pomyslel si Harry, Dora mu včera říkala, že zaslechla, že ti dva spolu něco mají.

Catherine se posadila ke stolu a sebevědomě začala, „Jak už víte, jmenuji se Catherine Hadleyová, chodila jsem do školy Whitehill na severu Kanady, kde jsem složila zkoušky z Obrany proti černé magii, Odeklínání, Přeměňování a Artefaktologie s nejlepším hodnocením. Po studiu jsem absolvovala kurz speciálních technik odeklínání v Gíze, kde jsem se potkala s Billem,“ kývla na  jmenovaného člena Weasleyovic rodiny, „potom jsem byla na kurzu pedagogiky v Amsterdamu, kurzu bojových technik v Coloradu a půlroční stáži u mnichů v Tibetu.“

Hermiona se naklonila k Tonksový a Harry z druhé strany taky, aby ji slyšel. „Ta se docela činila, kolik jí vůbec je?“

„Jednadvacet! Narozeniny mám 8. března. 173cm, 59kg, ještě něco tě zajímá?“ šlehla po Hermioně pohledem.

Ta se ale nedala zastrašit a klidně odpověděla. „Ne děkuji, poskytla jsi mi více informací, než momentálně potřebuji.“  A upřela na ni svůj pohled.

Dost dlouho se obě měřily pohledem, Harry by si nevsadil, kdo tenhle souboj vůlí vyhraje, ale dneska se to neměl dozvědět. Yuki totiž přemístila talíř s večeří přímo mezi ně, i když se ani jedna nelekla, tak obě přesunuly pohled na talíř a Catherine potom začala očima pátrat po původci.

„To byla Yuki,“ vysvětlil Harry, když si uvědomil, koho hledá.

„Kdo?“ nechápala Catherine.

„Yuki,“ zavolal Harry. „Tohle je Yuki,“ představil ji, když se objevila vedle něj.

„Domácí skřítka,“ přikývla.

„Mohla by pro vás Yuki něco udělat? Pokoj už jsem vám připravila, jestli budete ještě něco potřebovat, stačí říct.“

Catherine znovu jenom přikývla, a když nic neřekla, tak Yuki zase zmizela. Harry se nervózně podíval po Hermioně, protože se obával, že by mohla nevhodně reagovat. Hermiona ovšem zachovala klid, asi se nechtěla hádat se svou novou profesorkou a zbytečně způsobovat rozruch.

I když už jedla jen Catherine, nikdo ještě neodešel z kuchyně. Konverzace trošku vázla, Harryho to už přestávalo bavit, tak se zeptal Rona.

„Už máš napsaný úkoly z Obrany?“

Ron se nervózně podíval na Catherine a pomalu odpověděl. „Ne, ještě nemám, proč chceš mi s nimi pomoct?“

„To ani ne,“ ušklíbl se Harry, „ale napadlo mě, že by ses mohl zeptat naší nové profesorky, jestli je musíš dělat?“

Catherine jedla velmi kultivovaně, a třebaže její oči prozradily zájem, počkala, až Harry domluví, mezi tím si otřela ústa do ubrousku a až poté promluvila.

„Myslím, že by nebylo spravedlivé, kdybys je nenapsal, počítám s tím, že všichni ostatní je napíší.“ Znovu uchopila příbor a pokračovala v jídle.

Ron si jen zklamaně povzdechl.

„Mohu se vás zeptat, jakou formu výuky preferujete?“ zeptal se Harry nové profesorky.

Ta znova provedla proceduru s příborem a ubrouskem, než pomalu odpověděla. „Preferuji praktickou formu výuky, nezbytnou teorii budete studovat za domácí úkol a o její pochopení mě budete přesvědčovat pomocí esejí.“

Harry spokojeně přikývl.

„Máš práci i po večeři, nebo jsi to stihla před večeří?“ otočil se Harry pro změnu na Doru, protože ostatní u stolu pořád mlčeli.

„To co dělám je na dlouho, ráda bych to ovšem stihla, než odjedeš. Dneska bych se k tomu ještě na chviličku vrátila. Budeš u sebe, nebo tady dole?“

„Já nevím, asi dole,“ pokrčil rameny Harry.

Dora se zvedla a odešla jako první, po ní pak paní Weasleyová a Ginny. Když se vytratil i Lupin, začali se k odchodu zvedat i všichni ostatní, dvojčata a Ron se přesunuli do knihovny a začali psát úkoly. V kuchyni zůstal jen Sirius, aby Catherine ukázal dům a její pokoj, když Harry odcházel tak věnoval svému kmotrovi významný pohled, ale Sirius jen téměř znechuceně zakroutil hlavou. Harry pochopil, ušklíbl se a přikývl.

V obýváku bylo plno, Harry dokončoval přepis svých poznámek a dělal si rejstřík, Hermiona si taky psala poznámky, Remus s Billem hráli šachy, Molly pletla a ostatní jen tak seděli a četli si, nebo si povídali. Když Catherine vešla, všichni se ohlídli, ale brzy se vraceli ke svým předešlým činnostem. Catherine přešla až do knihovny, kde se nechali vyrušit na delší dobu a obzvlášť Ron ji sledoval celou dobu, co přecházela mezi regály a pečlivě si prohlížela všechny tituly. Potom se vrátila do obýváku, sedla si do křesla vedle Harryho a Hermiony a schovala se za knihu, kterou si vybrala. Když si ovšem všimla, co má Harry na pergamenech za poznámky, tak jí to nedalo.

„To máš všechno do školy?“ zeptala se na ni nezvykle překvapeně.

Harry reagoval zpožděně, protože si myslel, že se ptá Hermiony, až když si všiml směru jejího pohledu, tak odpověděl: „Ne to je pro moje samostudium.“

„Mohu?“ natáhla ruku pro pergameny, Harry je měl s sebou všechny a kontroloval, jestli si je správně přepsal.

Přikývl a čekal, jestli bude nějak reagovat na to, co tam má.

„Trošku zvláštní kombinace kouzel,“ prohlásila Catherine, když prolistovala několik pergamenů, “máš tu matoucí kouzla, štítová, zneškodňující, to bych ještě pochopila, všechno jsou to kouzla pro souboje, ale proč tu u Merlina máš kouzla pro domácnost,“ prolistovala posledních několik pergamenů, „kouzla na odhalení a zneškodnění nebezpečných kouzelných tvorů a spoustu poznámek, kterým nerozumím. Ty se v tom vyznáš?“

Harrymu to připadalo trošku drzé, že mu jeho osobní poznámky takhle zkritizovala, ale on jí to dovolil, tak se přinutil k neutrálnímu úsměvu, než promluvil. „Už jsem s tím začínal mít potíže, proto jsem se rozhodl si je utřídit a přepsat.“

„Většina těch kouzel byla soubojová, zajímáš se o souboje?“ ptala se dál Catherine.

„Ne, ani bych neřekl, ale v dnešní době se člověk musí umět bránit co nejlépe.“

„Nejenom v dnešní době, člověk by se měl umět bránit co nejlépe vždy. Jak ti jdou souboje?“

„Já ani nevím, neměl jsem moc příležitostí si to vyzkoušet naostro,“ odpověděl lehce zmateně Harry.

„V Bradavicích není klub bojovníků nebo něco podobného?“

„No, není,“ odpověděla nečekaně Hermiona, která jejich rozhovor od začátku sledovala.

Catherine to evidentně věděla, protože ji to nijak nepřekvapilo. „A myslíte, že by o to byl zájem, kdybych něco takového založila?“

Harry přikývl a Hermiona odpověděla za ně za oba, „pokud bude dobře zorganizovaný, tak myslím, že zájem bude veliký.“

To už ale do obýváku vešla Tonksová, sedla si k Harrymu na opěrku jeho křesla a začala mu něco šeptat do ucha, Hermiona se začala zase věnovat svým poznámkám a Catherine se znovu zamaskovala knihou, aby mohla všechny nenápadně pozorovat, sledovala především Harryho a Tonksovou. Harry o tom věděl, ale nijak mu to nebránilo, aby si dál s Dorou šeptal do ouška a občas jí políbil na krk.

31.přešel pan Weasley z práce až těsně před půlnocí, všichni ale byli vzhůru, protože se chtěli rozloučit s koncem roku.

„Tak konečně máme nového ministra,“ řekl a zhroutil se na židli ke stolu, kam mu Yuki okamžitě naservírovala večeři.

„Amose Diggoryho,“ odpověděl na nevyřčenou otázku.

„Amose, no to nedopadlo tak špatně, vím že Brumbál by byl radši, kdyby to dostal Kingsley, nebo Elfias Dóže, ale pořád lepší, než kdyby to byl Malfoy,“ zhodnotila to ve zkratce Dora.

Všichni s ní mlčky souhlasili a přikyvovali.

„Amos by mohl jít tvrdě po neusvědčených Smrtijedech, co jsou na svobodě, věřím ale, že bude spravedlivý,“ doplnil její hodnocení Kingsley.

I s ním všichni mlčky souhlasili, a protože momentálně nebylo co říct, dokud nepodnikne nějaké kroky, tak jsou všechno pouze spekulace. Každý se velmi rychle dostal zpátky do uvolněné nálady, která před příchodem Artura panovala, a očekávali půlnoc.

Konec roku a příchod toho nového přivítali na zahradě rodinného domu Blacků působivým ohňostrojem dvojčat, ti se Harrymu přiznali, že vyplýtvali všechny svoje zásoby, na kterých pracovali od září, ale ve škole je nemohli vyzkoušet, aniž by tím nevyvolali nežádoucí rozruch. I Catherine s obtížemi zakrývala svůj obdiv nad jejich uměním. Celý svůj krátký pobyt v domě na Harryho, ale i Hermionu a Doru, se kterými to probíral, působila nafoukaně a chodila zbytečně vyzývavě oblečená, Harry dokonce vyslovil myšlenku, že jiné oblečení než ten svůj kožený sexy obleček ani nemá, tomu se obě děvčata s chutí zasmála.

Do Bradavic se měl Harry přemístit pomocí přenášedla, kvůli bezpečnosti, jak Harryho, tak ostatních studentů, ostatní měli na výběr, ale nakonec vlakem nejel nikdo. Tím že se přenášel až večer měl Harry předchozího večera čas se pořádně rozloučit s Dorou. Ráno ho trošku překvapila, když si ranní cvičení odbyli v posteli a následně i ve vaně. Pak ho naprosto nesmlouvavě téměř vyhodila z jeho vlastního pokoje se zdůvodněním, že pro něj chystá překvapení. Napřed mu vyprázdnila, poté kouzelně upravila a následně znovu zabalila jeho školní kufr. Zakázala mu ho otevřít dřív, než bude v Bradavicích.

Do Bradavic se všichni přenesli pomocí velkého mosazného svícnu, Tonksová se přenášela s nimi jako bezpečnostní doprovod, i když všem bylo jasné, že chce využít příležitosti na poslední polibek s Harrym. Přistáli na Famfrpálovém hřišti, čekali tam na ně dva domácí skřítci a ihned jim přemístili kufry do jejich ložnic. Harry s Tonksovou šli jako poslední a úmyslně nepospíchali, došli až do vstupní síně, kde si chtěli dát poslední dlouhý polibek, vyrušil je ale úlisný hlas Draca Malfoye.

„Copak Potter si našel další hloupoučkou holčičku, kterou ohromily jeho svaly a jeho škaredá jizva.“ Dora k němu stála zády, takže nemohl vědět, o koho jde.

„A pan Malfoy mladší, mám něco vyřídit vašemu otci a matce, nejspíš už na mě čekají v zadržovací cele na ministerstvu,“ pronesla klidně Tonksová a otočila se na Draca.

Ten jenom zbledl, několikrát na prázdno polkl a rychle zmizel do velké síně.

„Fakt jsou Malfoyovi v cele na ministerstvu?“ zajímal se pobaveně Harry.

„Jo, jsou, Amosovi zřejmě došlo, že po první válce zůstala spoustu Smrtijedů na svobodě a teď všichni, kdo byli podezřelí, jsou znovu vyslýcháni, bohužel na ně nemůžeme použít Veritasérum, protože nemáme konkrétní obvinění, ani žádné důkazy. Takže z toho asi nic nebude, Amos to moc dobře ví, ale myslím, že doufá, že je tím malinko vystraší a odradí nové,“ vysvětlila Dora.

„A ty je budeš vyslýchat?“ nepřestával žasnout Harry.

„No možná jsi na to přes prázdniny pozapomněl, ale jsem plnohodnotnou členkou vyšetřovatelského sboru bystrozorů, sice ještě nevelím jako Kingsley, ale taky jsem mladší.“ Ohradila se s hranou dotčeností Tonksová.

„Já jsem to tak nemyslel, já jen…“ doříct to nestihl, protože mu Nym ucpala pusu svými rty a jeho jazyk zaměstnala svým.

Když se konečně rozloučili, tak mu Dora vtiskla do ruky lísteček pergamenu a než se Harry stihl na cokoliv zeptat, aktivovala přenášedlo a zmizela. Zmatený Harry rozložil vzkaz a četl.

Poklepej na svůj kufr hůlkou a prones zaklínadlo Vestium. Je to můj dárek k Novému roku a doufám, že ti to zpříjemní tvůj pobyt ve škole. Zpátky to vrátíš poklepáním hůlky a zaklínadlem Causa.

Dora „Nym“ Tonksová

Harry se těšil jako malý kluk na to, až se dostane k sobě do ložnice a dozví se, co mu to Dora do kufru dala za překvapení, ale už bylo pozdě, tak napřed musel do velké síně na večeři. I tak přišel poslední a jeho příchod se neobešel bez zkoumavých pohledů, zřejmě Draco nebyl jediný, kdo si všimnul jeho a Dory ve vstupní síni a tato informace se už stihla rozšířit. Ron a dvojčata mu věnovali jen všeříkající úsměv, Hermiona se chystala něco říct, ale nestihla to, protože povstal Brumbál, uvítal je ve škole po prázdninách a představil novou profesorku Obrany proti černé magii. Catherine měla dneska na sobě svůj obvyklý kožený sexy obleček, avšak přes něj měla černý sametový plášť, své červené vlasy měla volně rozpuštěné a kolem krku zlatý šátek.

„Ještě že sedí za stolem, jinak by polovina studentů slintala,“ podotkl šeptem Harry tak, aby ho slyšela jen Hermiona, ta se podívala kolem sebe a nezbylo jí než souhlasit.

Harry se nemohl dočkat konce večeře, aby se konečně dozvěděl, co na něj v kufru čeká. Sotva mu to slušnost dovolila, tak opustil velkou síň a rychle vyběhl do ložnice pátých ročníků. Vytrhl svou hůlku z pouzdra na levém předloktí, klepl na kufr a téměř křikl zaklínadlo Vestium. Víko se samo odklopilo, chvíli se nic nedělo, Harry se už začal pomalu sklánět ke kufru, když z něj pomalu začala vyjíždět velká vkusně vypadající skříň s mahagonového dřeva. Harry otevřel dveře a všiml si, že na jeho pečlivě srovnaných tričkách v poličce přímo proti očím leží ještě něco jiného. Byl to obraz vyobrazující Harryho a Doru, jak se drží za ruce u bradavického jezera a v pozadí měli bradavický hrad osvětlený zapadajícím sluncem. Za rámem byl zastrčený další pergamen se vzkazem.

Na nápad, zkusit znovu něco nakreslit, si mě přivedl ty, tak si myslím, že bys měl můj první nový pokus dostat ty, snad se ti bude líbit.

Dora „Nym“ Tonksová

Harrymu se obraz velice líbil, proto si ho okamžitě kouzlem připevnil na zeď vedle postele. Celkem se divil, že to nikdo z chlapců, kteří potupně přicházeli do ložnice, nijak nekomentoval, jen Ron si téměř neslyšeně odfrkl.

Harryho život v Bradavicích byl stejný jako před prázdninami. Jen se trošku obával soukromého sezení s profesorkou McGonagallovou, protože se svému tréninku nevěnoval tak pilně, jak chtěl, přece jenom měl před spaním jinou práci. Naštěstí měl jít na další sezení zase až v neděli, takže měl téměř celý týden, aby to alespoň částečně dohnal. Obrana proti černé magii byla nejočekávanější hodina všech starších chlapců na škole. Jaké ale bylo jejich zklamaní, když profesorka přišla do třídy komplet zahalená v lesklém saténovém plášti.

„Dobrý den třído, z vašich předešlých profesorů jsem mohla mluvit pouze s profesorem Lupinem. Takže nemám žádnou představu, jak na tom jste s teorií, nebo praktickým používáním kouzel a kleteb. Navíc letos skládáte zkoušky, takže musíte pracovat o to usilovněji. Proto budete na každou hodinu psát domácí úkol, dneska máme dvouhodinovku, kterou bych vyhradila pro praktický nácvik kouzel a zaklínadel pátého ročníku, ve čtvrtek máme pouze jednu hodinu, která by byla pro otázky ohledně látky jakéhokoliv ročníku. Teorii se budete učit sami a budete z ní zpracovávat eseje. Nepožaduji žádné dlouhé romány, stručně a jasně vlastními slovy vysvětlit dané téma. Nějaká otázky?“

Otázky nebyly, možná proto, že si profesorka Hadleyová sundala svůj plášť, pod kterým měla svůj typický sexy obleček. Postupně si vyvolávala dvojice studentů, aby předvedli cvičný souboj, jejich počínání nijak nekomentovala, jen si dělala poznámky. Harry šel jako poslední ve dvojici s Hermionou. Ona na něj měla útočit a on se měl pouze bránit. Hermiona začala mírně, první vyslala verbálně odzbrojující kouzlo, s tím neměl Harry sebemenší problém a pomocí Protega ho odrazil. Jako další na něj poslala Mdloby, ty taky pomocí Protega odrazil. Hermiona začínala kouzla sesílat čím dál rychleji, Harry už nezůstával stát na místě a začal se pohybovat, aby Hermioně ztížil přesné zaměření.

„Můžete útočit oba,“ vykřikla mezi zaklínadly profesorka a pomocí své hůlky rozprostřela obrané bariéry mezi bojující dvojicí a ostatními studenty.

Harry i Hermiona se pokoušeli držet kouzel, které se učili při vyučování a ani jeden z nich se nepokoušel o neverbální útoky, ale jinak to byl impozantní souboj, který skončil po více než deseti minutách intenzivního boje, něčím co by se dalo nazvat remízou, Harry místo štítu vyslal na Hermionu odzbrojující kouzlo a sám se pokusil uhnout jejímu kouzlu úplného spoutání. Podařilo se mu Hermionu překvapit a odzbrojit ji, ale už úplně nestihl uhnout jejímu kouzlu a to ho trefilo do levé ruky, i když ho nezasáhlo naplno, bylo dost silné na to, aby mu spoutala ruce a cuklo mu nohama tak, že ztratil rovnováhu, upustil hůlku, spadl na obličej a rozbil si brýle.

 Profesorka Hadleyová spustila obrané bariery, mávnutím hůlky odčarovala Harryho a opravila mu brýle, Hermiona si mezitím došla pro svoji hůlku, která přistála až na druhém konci učebny.

„Výborně, takhle nějak si představuji znalosti studentů pátého ročníku. Oba jste dokázali, že máte slušnou zásobu zaklínadel, ale je vidět, že nemáte žádné zkušenosti se souboji,“ zhodnotila jejich počínání profesorka.

„Na příští hodinu si zopakujete nebezpečné kouzelné tvory 4. kategorie a obranu proti nim, napíšete mi dvě stopy dlouhý pergamen. Studenti, kteří svůj souboj prohráli, navíc napíší krátkou esej, kde udělali chybu, popřípadě chyby a jak se jim příště hodlají vyvarovat.“ Tím hodinu ukončila a ještě před koncem hodiny poslala studenty na oběd.

Hodnocení nové profesorky bylo velmi rozdílné, kluci nešetřili chválou a používali výrazy jako kóča, šťabajzna, apod. Děvčata nemohla popřít její schopnosti, ale k jejímu stylu oblékání a vyzývavému chování měla jisté připomínky a používala výrazy jako nádhera, coura apod.

Hermiona ani Harry se k její osobě nijak nevyjadřovali. Oba si už na její chování udělali názor a na hodnocení jejího přístupu k učení bylo ještě brzo, tak se alespoň bavili tím, jak se jejich spolužáci hádají. Bylo štěstí, že do velké síně přišel profesor Sneape společně s profesorkou Vektorovou, jinak by se asi studenti začali prát. Jejich přítomnost, ale všechny vášně zklidnila a Nebelvírští se téměř mlčky věnovali už jen jídlu.