Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


17. kapitola - Vánoční ples

9. 4. 2012

 Byly tam dvě osoby ve velmi těsném objetí, tu vyšší, která stála čelem k němu, bezpečně poznal podle světlých vlasů, do obličeje jí ovšem neviděl, protože ten měla schovaný za černými vlasy druhé osoby, kterou Harry ne a ne poznat. Harry byl vykolejený už tím, že jí tu přistihl při tak vášnivém líbání, možná proto mu dlouho nedocházelo, že osoba, které k němu stála zády má spíš dívčí než chlapecké rysy. Uvědomil si to až v okamžiku, kdy se jejich rty oddělily a z úst oné dívky se vydral téměř zvířecí zvuk. Kdo to je, poznal o několik okamžiků později, když se dívky přesouvaly k jedné ze školních lavic, které tu byly uskladněny. Byla to jedna z kamarádek Cho Changové, která se s největší pravděpodobností jmenovala Marrieta Edgecombeová. Harry z toho byl úplně mimo, potichounku přivřel dveře a vydal se zpátky do Nebelvírské věže. Bez jakékoliv reakce na pozdravy od jeho spolužáků z koleje prošel společenskou místností do ložnice, padl na postel, mávnutím hůlky zatáhl závěsy a pořád se ještě vzpamatovával z toho, co viděl. Na jednu stranu to dávalo smysl, proto se nikdy k Harrymu nijak neměla, na druhou stranu to bylo tak neočekávané, že pořád měl problém tomu uvěřit.

Ten večer už se ve společenské místnosti neobjevil, úkol na přeměňování a lektvary napsal až ráno místo cvičení, a to s vydatnou pomocí Hermiony a měl co dělat, aby stihl snídani a začátek vyučování. Až při snídani mu díky Hermioně otázce došlo, že má další problém a to ten, že má příští pátek zahajovat bradavický vánoční ples, nemá partnerku a dívka, kterou chtěl pozvat, je ze hry.

Celý týden byl Harry roztěkaný a nepozorný, v domácích úkolech dělal nesmyslné chyby, ale ani Hermioně se nepodařilo z Harryho dostat, co se v neděli stalo. Nepochybně si všimla, že za Teou přestal chodit a dala si dohromady, že se mezi nimi něco stalo, ale její otázky přecházel Harry mlčením nebo podrážděným vrčením. Na sobotní lekci zvěromagie odcházel duchem nepřítomný, možná proto se pod schody srazil s Katií Bellovou.

„Promiň Katií, neviděl jsem tě,“ omlouval se okamžitě Harry a pomáhal Katií na nohy, protože na rozdíl od Harryho srážku neustála.

„Všimla jsem si, že jsi duchem nepřítomný,“ usmála se na něj černovláska. „Stalo se ti něco?“ ptala se se zájmem.

„Ale, nic podstatného se neděje, jen ten ples, pořád ještě nemám doprovod,“ pokrčil Harry rameny.

„Cože, ty nemáš doprovod,“ vytřeštila na něj nevěřícně oči. „S tebou by šla skoro každá holka na škole. Myslela jsem, že chodíš s tou sedmačkou z Mrzimoru.“

„Ne, nechodím, vlastně jsme spolu ani nikdy nechodili, jen si dobře rozumíme.“ Harryho najednou něco napadlo, tak pokračoval: „a ty už s někým jdeš?“

„Ne, zatím mě nikdo nepozval.“

„A nechtěla bys jít se mnou, jen jako kamarádka?“

„Ach Harry, půjdu s tebou ráda.“

Harry se vděčně usmál. Samotného ho překvapilo, jak se mu ulevilo, když Katií jeho pozvání přijala.

„Dobře, teď už budu muset jít.“ Dodal omluvným tónem při pohledu na hodinky.

Do kabinetu profesorky McGonagallové vcházel o minutu později, zato však s dobrou náladou a nadšením. Dneska měl Harry začít s vytvářením svého zvěromágského magického já. Nedělalo mu žádný problém vstoupit do svého magického jádra ke svému Já, pozdravil se s ním jako se starým známým a podle pokynů profesorky McGonagallové začal s jeho vytvářením. Musel si naprosto přesně a podrobně vybavit každičký kousek Pandumarova těla, začal od hlavy a postupně pokračoval až k ocasu, nesměl zapomenout na žádný detail, protože pak by chyběl i jeho podobě. Nevěděl, jak dlouho mu to trvalo, ale když skončil, tak byl hrozně unavený, a to měl za sebou jen první fázi, vytvořil Pandumarovo tělo, ale musel vytvořit ještě duši, kdyby teď svoje magické jádro opustil, tak by se jeho tělo zase rozplynulo, protože tělo bez duše nemůže existovat. Postupně si v duchu zopakoval všechno, co se o Pandumarovi dočetl, kde žije, kdy loví, jak loví, co jí a podobně. Profesorka mu napovídala, aby na žádnou důležitou věc nezapomněl. Nebylo to sice tak důležité jako u těla, protože se Pandumarova osobnost bude dotvářet při soužití s jeho magickým já v magickém jádru, ale musel mu vtisknout většinu důležitých povahových rysů, nejen aby se jeho existence udržela, ale i proto, aby se třeba nebál ohně, když ho má chrlit.

Své magické jádro opouštěl naprosto vyčerpaný a při plavbě po magických proudech zpět skoro usnul vyčerpáním, když otevřel oči a začal znovu ovládat své tělo, tak se neudržel         vsedě na polštáři a rozvalil se na podlaze. Profesorka McGonagallová hbitě vstala, aby zkontrolovala jeho stav, když zjistila, že je jen unavený, tak si trošku oddechla s vysvětlením.

„Zřídka kdy, ale může se stát, že vás vaše zvěromágská magická podoba napadne, když jste v magickém jádru a může vás vážně zranit a tím nepřímo způsobit i nezdar vašeho tréninku. Teď si odpočiňte, tu nejnáročnější část máte za sebou, jsem ráda, že jste to stihl před vánočními svátky, vaše zvěromágská podoba potřebuje čas na dotvoření osobnosti, bude k tomu používat vaše vědomosti a vaší povahu. Proto vám doporučuji přečíst si co nejvíce informací o kočkovitých šelmách, dravcích, nočních lovcích, prostě všechno, co se nějak týká Pandumara, možná by neškodilo i pár informací o dracích, když máte chrlit oheň. Po vánočních svátcích bychom mohli začít s jeho výcvikem, musí vás na slovo poslechnout ve vašem magickém jádru, jedině tak budete mít jistotu, že vás neovládne, když se do něj přeměníte, to by mohlo být stejně nebezpečné, jako kdyby po škole pobíhal skutečný Pandumar.“

Harry moc profesorčin proslov nevnímal, jak byl unavený, ale pochytil alespoň ty nejdůležitější věci a posbíral dostatek sil, aby se posadil a následně i postavil.

„Už se cítíte lépe?“ zeptala se profesorka.

„Ano, myslím, že ano,“ odvětil Harry unaveným hlasem, který mu zněl cize.

„Dobrá, pro dnešek je to všechno, znovu se tu sejdeme po Novém roce, nezapomínejte občas navštívit své magické jádro, aby se vaše proměna zvykla na obě vaše já a aby jste si i vy zvykl na ní a lépe ji poznal.“

Harry se tedy rozloučil s profesorkou a pomalu se vydal do nebelvírské věže, kde zamířil rovnou do postele, ani se nesvlékal a tak jak byl, padl vyčerpaný na postel. Probudila ho hrozná rána, vyskočil a okamžitě sahal po hůlce na levém předloktí, zjistil, že je v ložnici naprostá tma, najednou se rozjasnilo jako ve dne a vzápětí následovala další hrozivá rána. Přímo nad Bradavickým hradem zuřila sněhová bouře. Harry se postupně uklidnil a začal se zmateně rozhlížet po pokoji, ostatní postele měly zatažená nebesa a jeho spolužáci nejspíš klidně spali. Pohled na hodinky mu prozradil, že jsou čtyři hodiny ráno, věděl, že v tomhle rámusu nemá šanci zase usnout. Otevřel kufr vyndal hygienické potřeby a vydal se do koupelny. Horká sprcha mu pročistila hlavu a zbavila ho posledních zbytků ospalosti, uvědomil si, že mu musel někdo sundat boty, protože si nepamatoval, že by si je sundával sám, a když se probudil tak je neměl. Další věc co si uvědomil, když se osušil, bylo, že šel do normální koupelny a nevzal si sebou čisté oblečení. Oblékl si tedy jeden z erárních nebelvírských županů, které v koupelně vysely, a šel zpátky do ložnice. Chvíli se rozmýšlel, jestli se má obléknout, ale nakonec si to rozmyslel, oblékl si jen spodní prádlo. Popadl svou školní brašnu a sešel do společenské místnosti, hůlkou rozsvítil několik svíček u jednoho ze stolků u krbu, který také pomocí hůlky zapálil. Rozložil si na stolku pergameny s rozpracovanými domácími úkoly a potřebné učebnice, natáhl nohy ke krbu a dal se do práce.

O několik minut později ho z práce vyrušily kroky a tiché hlasy vycházející z chlapeckých ložnic. Harry natáhl pravou ruku pro hůlku s úmyslem zhasnout svíčky, ale ty zhasly dřív, než sevřel hůlku mezi prsty, tak s ní alespoň ztlumil světlo vycházející s krbu. Šuškavé hlasy se ozývaly už z posledních schodů, když je Harry identifikoval jako dívčí. Dvě holky  před pátou ráno v chlapeckých ložnicích mohly znamenat jen jednu věc a Harry si rozpomněl na svojí funkci prefekta, kterou ještě v podstatě nepoužil a rozhodl se jim to pěkně spočítat.

Postavil se čelem ke schodišti, tak aby ho osvětlovalo mírné světlo z krbu, založil si ruce na prsou a nasadil přísný výraz, stihl to těsně před tím, než se na schodech objevila dvě děvčata, jedno z nich sebou překvapeně trhlo a upozornilo na něj i tu druhou.

„Harry? Jsi to ty, co tu děláš?“ Harry poznal hlas bradavické primusky Angeliny Johnsonové.

„Angelino? Spíš já bych se měl ptát, co vy dvě jste dělaly tam nahoře.“

„No já, teda my jsme.“ Vykoktala druhá dívka, jejíž hlas patřil pro změnu nebelvírské kapitánce Alici Spinnetové.

„Myslím, že si to dokážu představit a myslím, že i vím s kým. Otázkou zůstává, jak to vyřešíme, přece jenom jsem prefekt a vy jste tam neměly být.“

Alice trochu znejistěla a malinko zrůžověla, což v červené záři krbu mělo stejný efekt, jako by jí polil sytě rudou barvu, naproti tomu Angelina zůstala naprosto v klidu.

„A já jsem primuska a mám plné právo chodit do chlapeckých ložnic i po večerce a taky jsem tě nehlásila, když ses tu dvakrát indisponoval.“ Teď znejistěl a lehce zčervenal Harry, ale Angelina pokračovala: „takže se dohodneme, že se o ničem z toho nemusí nikdo dozvědět a my si budeme dávat větší pozor, aby nás příště nikdo neviděl.“

„Dobrá jen jednu otázku,“ nezabránil své zvědavosti Harry. „Jak to děláte? Přeci jenom nejsou v ložnici samy.“

Alice teď už regulérně zčervenala i v reálu a Angelina se rozchichotala, tak se vysvětlení musela ujmout Alice. „Zastírací kouzlo aby nás nikdo neviděl přicházet, zatáhnout nebesa a nechat je ještě víc ztmavnout a použít na ně kouzlo proti vyrušení, aby nás nikdo neslyšel.“

 „Tak se příště zastřete, i když budete odcházet a svoje zážitky si sdělujte až v ložnici.“ Uličnicky se ušklíbl Harry a otočil se zpátky ke stolu s úkoly. Než se stihl posadit a hůlkou rozsvítit svíčky, obě děvčata zmizela.

Už se na práci nemohl pořádně soustředit a spíš spadl do denního snění, ze kterého ho vyrušila až Hermiona, která seběhla dolů oblečená ve cvičebním. Při pohledu na Harryho, který právě zvedal hlavu od pergamenů na stole, se zarazila, Harry seděl čelem k ní a župan, který se během jeho psaní uvolnil, mu odhaloval hruď. Hermiona se ovšem vzpamatovala celkem rychle, několikrát zamrkala, lehce zrůžověla a zeptala se.

„Dneska nepůjdeme cvičit? Nebo mám zpoždění a ty už jsi byl?“ Zeptala se trošku zmateně Hermiona a nervózně se podívala na hodinky.

„Ne nebyl, probudila mě bouřka a už jsem nemohl usnout, tak jsem si dal sprchu a šel jsem psát úkoly, poslední dobou nějak nestíhám, když mi dáš minutku, tak se převlíknu a můžeme vyrazit.“

Rychle naházel věci do brašny a vydal se do ložnice, aby se převlékl do cvičebního a mohl jít s Hermionou cvičit.

Při snídani si sedl naproti dvojčatům Weasleyovým a po celou snídani se bavil tím, že se na ně culil se vševědoucím úsměvem, ještě víc ho bavilo, jak tím jindy tak klidná a vyrovnaná dvojčata naprosto vyváděl z míry. I Hermiona se tím, jak byla dvojčata nejistá, celkem bavila a těšilo ji i to, že má Harry konečně dobrou náladu a není duchem nepřítomný jako minulý týden. Jediný, kdo si ještě všiml nezvyklého chování Freda a George, byl jejich bratr Ron, ale ten jenom několikrát přeletěl pohledem z nich na Harryho a zase zpět, a potom se věnoval jenom své snídani a nenechal se ničím rozptylovat.

Neděli a vlastně i celý týden strávil Harry tím, že psal úkoly, učitelé jim zadali několik dlouhých a obtížných esejí na prázdniny, ale on si je chtěl napsat ještě ve škole, protože měl v plánu svoje první vánoční svátky mimo Bradavice strávit jinak a Hermiona ho v tom k jeho nemalému překvapení podpořila. Ron, který s nimi pořád ještě psal úkoly, ale svůj volný čas trávil především ve společnosti Deana, Parvati a Levandule, se k tomu nijak nevyjadřoval a jen se ušklíbl, zabalil si věci a odešel k Levanduli, která si mu okamžitě sedla na klín.

V pátek jim vyučování skončilo už po lektvarech, takže měli dost času připravit se na ples a ti kdo odjížděli po plese domů i na to, aby si zabalili.

Ples začínal v šest hodin a večeře měla být letos na stolech podél jedné zdi, které se prohýbaly pod množství nejrůznějších dobrot. Harry už od půl šesté seděl oblečený do svého nového společenského hábitu ve společenské místnosti, kde čekal na Katií a bavil se tím, že pozoroval, kdo s kým jde, ti kdo opouštěli společenskou místnost sami, nejspíš šli s někým z jiné koleje, jako Nevill. Georg a Fred odešli ve společnosti Alice a Angeliny spíš jako jedno kvarteto, než dva páry, Ron se polibkem přivítal s Levandulí a také ruku v ruce odešli, podobně jako Dean s Parvati. Nižší ročníky se nejspíš s doprovodem nijak nezatěžovaly a šly nejspíš samy, což jim Harry záviděl, přesně do okamžiku kdy se na schodech z dívčích ložnic objevila Katií, byla oblečená do těsných ne příliš dlouhých světle fialových šatů, měla rozpuštěné vlasy a pomocí kouzelnického make-upu zvýrazněné rty a oční linky. Harry se s ní přivítal letmým polibkem, když jí nabídl rámě, aby spolu mohli odejít, všiml si, že přišla i Hermiona oblečená do blankytně modrých šatů, ne tak těsných a trošku delších než měla Katií, ale vypadala snad ještě kouzelněji. Harry jí přivítal úsměvem, donutil se od ní odrhnout oči a odejít.

Prefekti měli zůstat ve vstupní síni a na Brumbálův pokyn zahájit ples. Harry s Katií dorazili spolu s Hermionou a Leem jako poslední, Harry jen zběžně přelétl ostatní prefekty a jejich doprovody, Malfoy oblečený v černém sametu šel s Parkinsonovou v lahvově zelených šatech, Cho v dlouhých žlutých šatech šla s Rogerem Daviesem, který byl v černém. Hannah Abbotová v bílém šla s  Ernie MacMillanem, který byl taky v černém hábitu, který dost nápadně připomínal mudlovský frak a v tom se Harrymu vybavil mudlovský svatební pár a musel se odvrátit, aby si někdo špatně nevyložil jeho smích, toho si pochopitelně všimla Katií a jeho vysvětlení slyšeli i vedle nich stojící Hermiona a Lee. Katií a Lee se taky začali chichotat, jen Hermiona se ovládla, ale jako důkaz jejího pobavení jí zacukaly koutky.

Jejich smích uklidnily až otevírající se dveře do velké síně, což byl signál, aby zahájili ples. Harry si ani nestačil pořádně prohlídnout, jak je letos Velká síň upravena pro účely plesu. Musel se maximálně soustředit na to, aby nezakopl a po té na taneční kroky, uvolnil se až v okamžiku, kdy se k prefektům připojil Brumbál s McGonagallovou, hned za nimi se připojil Kratiknot se Sinistrovou a poté i studenti. Z tance je vyrušil až Harryho prázdný žaludek, který se mu připomněl tak hlasitě, že si toho všimla i Katií, kterou měl k sobě přitisknutou, protože hrála pomalá hudba, tak se na něj jen pobaveně podívala a odvedla si ho ke švédským stolům, kde mezi jinými potkali i Rona s plným talířkem a ne příliš šťastně se tvářící Levandulí. Katií vzala jeden z čistých talířků, nabrala na něj několik dobrot a začala Harryho krmit, ten se pokoušel bránit, protože mu to bylo krajně nepříjemné a ještě víc ho rozčílilo, jak se Ron při pohledu na ně rozesmál tak, že poprskal Levanduli šaty. Katií se na smějícího se Rona otočila zrovna v okamžiku, kdy mu značně rozčílená Levandule vlepila takovou facku, že neudržel rovnováhu a spadl na stůl plný jídla a dost jadrně zaklel zrovna v okamžiku, kdy celý sál jakoby ztichl. Levandule na nic nečekala a rychlým krokem opustila sál, Ron se zvedl ze stolu a pohlédl na svůj nový společenský hábit původně tmavě modré barvy, který byl teď pokryt vrstvou jídla, něco nesrozumitelného zabručel a pomalu se vydal ohromeným davem pryč ze sálu.

Zábava se začala pomalu rozbíhat, první se vzpamatoval Brumbál, dal pokyn kapele, která začala zase hrát a páry na parketu tančit. Harryho vzpamatovala až Katií, která mu do pootevřených úst vložila nějakou dobrotu, a on začal reflexivně žvýkat, až zpětně si uvědomil, že ho Katií krmí, ale už neprotestoval a začal si to užívat.

Postupně se zvědaví studenti začali nenápadně trousit ke švédským stolům pro informace, jak že ta úžasně zábavné scéna vznikla. Všechny verze, které Harry slyšel, byly zatím až překvapivě přesné, jen důvody Ronova vyprsknutí se různily, asi jen Harry věděl pravdu, ale necítil potřebu jí komukoliv sdělovat.  K tomu se ho pokoušeli přinutit až dvojčata se svým doprovodem, ke kterým se přidal Lee s Hermionou a Ginny doprovázená Seamusem. Harry by rád věděl, jestli ti dva spolu něco mají a jestli ano, co tomu říká Ron, pokud o tom ovšem vůbec ví, ale touto otázkou se teď zabývat nemohl, protože musel odolávat verbálnímu útoku převážně ze strany dvojčat, dívky z tohoto kvarteta zaútočily pro změnu na Katií. Ta se snad ani nepokoušela bránit a všechno vyklopila, Harry teda alespoň uvedl na pravou míru důvod Ronova smíchu. Trio Weasleyových se smálo nejvíc a Harry je podezíral, že se smějí i jemu, ale byl to jen pocit, nejmíň se asi smála Hermiona, svým shovívavým úsměvem, který asi měl patřit jak Ronovi tak Harrymu. Nakonec se všichni s úsměvem na tváři rozešli a u stolu zůstali jen Harry s Katií a Lee s Hermionou, Harry si všiml, jak Lee kouká po Katií, která zase začala Harryho krmit. Harry si připadal, jako kdyby Katií Leeho s Harrym podváděla a nebylo mu to vůbec příjemné, tak radši požádal Hermionu o tanec a odešli spolu na parket nechávajíc ty dva o samotě.

„Tak nakonec jsi šel s Katií, nech mě hádat, dohodl ses s ní v sobotu cestou za profesorkou McGonagallovou?“ zeptala se Hermiona, když začali tančit.

Harry jí překvapeně pohlédl do tváře, „jak to víš?“

„Poměrně jednoduchá dedukce, celý minulý týden jsi byl úplně mimo a v neděli jsi to byl zase ty, i když trošku rozvernější než obvykle a pár minut po tom, co jsi odešel, přišla Katií s úsměvem na tváři a to se od rozchodu s Leem taky moc neusmívala.“

„Teda čeho všeho si ty nevšimneš,“ žasl Harry.

Hermiona zrůžověla pod tou chválou a svraštila čelo přemýšlením, „jen pořád nevím, co tě tak rozhodilo.“

Harryho přešel úsměv, měl by jí to říct, nebo ne. Nakonec se rozhodl trošku vyzkoušet její pozorovací talent v praxi. „Všimla sis s kým je tady dneska Tea?“ Harry to sám nevěděl a bylo mu to jedno, Hermioně to ale mělo sloužit jako vodítko.

„Myslím, že je tady sama a to mě právě mate, původně jsem si myslela, že jsi jí přistihl s někým jiným, ale to by tu s ním snad byla.“

„Možná že je, ale nechtějí, aby o nich někdo věděl.“ Na to se Hermiona soustředěně zadívala někam za Harryho levé rameno, předpokládal, že právě tam sedí Tea.

„No je trošku divný, že sedí s havraspárskými šesťáky, přesněji řečeno s Cho, Rogerem a její kamarádkou, která asi taky nemá doprovod.“ Harry se nad tím usmál, a když Hermiona pohlédla na něj a čekala, co řekne, tak jen spiklenecky mrkl.

„Ne, snad nechceš říct, že ona, tedy ony, ty dvě spolu jako.“ Harry měl co dělat, aby se nerozesmál nad tím, jak jindy tak výřečné a přesné Hermioně najednou docházely slova.

Ona se na něj zamračila a jedovatě poznamenala. „Moc se nesměj, tobě trvalo týden, než ses z toho vzpamatoval.“

Harry se tedy rozhodl pokukují.“ A pootočil se s Hermionou tak, aby přes jeho pravé rameno viděla ke švédským stolům, kde ti dva pořád ještě stáli.

„Asi ano, ale neměli bychom se mezi ty dva míchat.“

„To máš asi pravdu, ale připadá mi, že Katií ode mě čeká víc než jen kamarádství a Lee žárlí.“

„To má ale jednoduché řešení, po dnešním plese dej Katií jasně najevo, že to bylo všechno, já to alespoň s Leem tak udělám a možná se ti dva dají zase dohromady.“ Harry se ušklíbl, jasně hlavně se mezi ně nemíchat, ale nahlas neřekl nic.

Tancovali spolu ještě hodnou chvíli a byli by pokračovali ještě déle, kdyby si pro Hermionu nepřišel Lee. Harry se vrátil ke Katií, která seděla u jednoho ze stolů s dvěma sklenicemi máslového ležáku a několika chlebíčky na talířku, tentokrát se Harryho nepokoušela krmit a on se dnes večer poprvé pustil s chutí do jídla. S hrůzou si uvědomil, že se chová jako Ron, ale Katií si ho nevšímala, upírala zrak na taneční parket, přesněji řečeno na Hermionu a Leeho, ten se při pomalé hudbě pokoušel Hermionu držet hodně nízko, ale pouze pokoušel, protože ona mu jeho ruce vždycky jemně, ale rázně posunula zpátky tam, kde by měly být. Když začala hrát zase rychlejší hudba, tak si ti dva šli sednout k vedlejšímu stolku, cestou si vzali něco k jídlu a pití, aby se taky mohli občerstvit. Najednou se u jejich stolu objevila profesorka McGonagallová, Harryho na malý okamžik napadla děsivá myšlenka, že s ním chce tančit, ale ona jen jeho a Hermionu přišla upozornit, že za několik minut bude deset hodin a oni by měli odvelet první a druhé ročníky do ložnic. Hermioně při tom vtiskla do ruky seznam studentů nebelvírské koleje a kdy mají jít spát.

S odesláním prvních a druhých ročníků do ložnic neměli žádný problém, většina z nich už stejně usínala na stolech a spíš se zajímali, jestli už skutečně můžou odejít, odešla s nimi i většina třetího ročníku. Harry si všiml, že některá jména studentů z prvních dvou ročníků začínají šednout, stejně jako bylo šedivé Ronovo jméno, Hermiona si toho taky všimla a když viděla jeho překvapený výraz, tak poznamenala.

„To musí být polohu hlídací kouzlo, zešednou ti, kteří už jsou v ložnici, a kdyby tu někdo zůstal déle, tak jeho jméno zčervená. Koukni, šednou další.“

Když zase začala hrát pomalá hudba, tak Katií očima uprosila Harryho, aby s ní šel tancovat, tomu se moc nechtělo, protože správně předpokládal, co se bude dít a věděl, že se tomu neubrání a stane se pouhou loutkou v holčičí pomstě, ale nakonec zatnul zuby a vyzval ji k tanci. Nemýlil se, Katií si jeho ruce posunula tam, kde je chtěla mít, takže Harry přes jemnou látku šatů svíral její pevný zadeček, s hrůzou si uvědomil, že pod šaty necítí její spodní prádlo, když se k němu navíc přitiskla tak, že měl dojem, jako by jím chtěla projít, tak ho to značně vzrušilo a neměl pochyby, že ona o tom ví.

Tancovali spolu dlouho, dokud se Harry nevymluvil, že musí na záchod, při odchodu navázal oční kontakt s Hermionou, která pořád ještě seděla vedle Leeho, který se netvářil zrovna moc šťastně. Na záchodě Harry strávil dost času, protože musel počkat, až se uklidní, takže když odcházel, už na něj čekala Hermiona.

„Musíme to nějak zarazit, tohle už se nedá vydržet,“ stěžoval si Harry.

„Vidíš, já si myslela, že se krásně bavíš,“ smála se Hermiona.

„Ty jsi ale pitomá viď,“ obořil se na ní a ještě víc se zamračil.

Hermiona se přestala smát a nasadila soustředěný výraz, „já se pokoušela promluvit si s Leem, ale když jste tancovali, tak mě vůbec nevnímal a jen zíral na vás a zatínal pěsti.“

„Myslím, že je čas na další fázi našeho plánu,“ usoudil Harry.

„A ta je?“ zajímala se hnědovláska.

„Donutit je, aby toho nechali a vrátili se k sobě, ty máš na starosti Leeho, já se postarám o Katií,“ uzavřel jejich diskuzi Harry, nasadil úsměv a vydal se zpátky do sálu.

Katií už na něj netrpělivě u jejich stolu čekala, neštěstí měl Harry další výmluvu, aby ten rozhovor mohl oddálit. Bylo pár minut před jedenáctou a třetí ročníky měly večerku, počkal na Hermionu, protože seznam měla ona a obešli těch pár třeťáků, kteří tu zatím zůstali. Všiml si, že zešedlo několik dalších jmen z vyšších ročníků.

Harry nevěděl jak začít, naštěstí mu nahrála sama Katií.

„Půjdeš zítra taky cvičit?“ zajímala se.

„Myslím, že ne, dneska jsem měl pohybu až dost a musím si ještě dobalit, když po snídani odjíždím.“

„Ty jedeš na Vánoce k těm mudlům, u kterých přes prázdniny bydlíš a které tak nenávidíš?“ divila se Katií.

„Ne, k těm ne,“ odpověděl bez rozmyslu Harry.

„Tak kam jedeš? Vždyť jsi tu vždycky přes Vánoce zůstával a já myslela, že na sebe budeme mít spoustu času a soukromí.“ Harryho při tom skoro zamrazilo.

„Nemůžu ti říct kam jedu, to je tajný.“

„Ano, jistě slavný Harry Potter má zase nějaké tajné poslání, které spasí celý svět. Není v tom náhodou ta mudlovská šprtka, nechceš mi snad tvrdit, že ta jede jinam, nebo že tady dokonce zůstává.“ Katií značně zvyšovala hlas, které přecházel až v hysterický vřískot hodný Smrtonošky.

„Ne, nechci,“ hlesl Harry.

„Co nechceš,“ dožadovala se hlasem, jemuž chybělo málo, aby tříštil sklo.

„Nechci ti nic tvrdit.“

Katií se nadechla, jako by chtěla pokračovat ve vřískotu, ale zaskočilo ji, že Harry neodporuje. Nakonec se jí po tváři skutálela jediná slza a rozeběhla se ke dveřím. Celá síň byla pochopitelně již nějakou dobu naprosto ztichlá a sledovala dnes již druhou scénu, napřed sledovali Katií, jak odchází a když se za ní zavřely dveře, tak obrátili svou pozornost k Harrymu, který pořád ještě seděl na místě a pokoušel se tvářit, jako že se nic nestalo. Najednou od vedlejšího stolu rychle odkráčel Lee. Když Harry pořád nereagoval, tak znovu začala hrát hudba a zábava se opět pomalu rozbíhala.

Od vedlejšího stolu se k němu naklonila Hermiona a zašeptala mu do ucha, „zrovna takovou scénu si vyprovokovat nemusel, ale dost si mi to tím ulehčil, stačilo, abych mu pokynula rukou.“ Harry se jen zašklebil.

O půlnoci spolu obešli nebelvírské čtvrťáky a páťáky a vydali se s nimi taky do věže, Harry měl už dnešní noci plné zuby, ale to ještě nebylo všemu konec.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

kap.17

Lada,13. 4. 2012 18:46

Tak ti nevím, ale doufám, že nenecháš Harryho projít celou dívčí polovinu vyšších ročníků. To by už dělalo povídku trochu nudnou. Jinak moc dobrá kapitola s učením v Komnatě nejvyšší potřeby, útok v Prasinkách a zajímavé téma cvičení na zvěromága. Velmi slibně je naťuknutá záhada o čem mluvili Snape a Draco. Nezdá se mi, že by tuhle záhadu Harry a Hermiona jen tak pominuli. Ale jinak moc dobré a určitě zase přijdu. Doufám, že se za kritiku nezlobíš.

Re: kap.17

Solzo,13. 4. 2012 19:54

Zakritiku se určitě nezlobím a bude potěšen když zase přijdeš. Za pololetí Harry "vystřídal" celkem tři holky stím že s jednou si nedal ani pusu a s druhou byl jen jeden večer. Neočekávám že by to pod vlívem léta bylo nějak horší. Rozhovor Draka a Snape Harry určitě nezapoměl, ale nic dalšího se zatím neoběvilo, ale mělo to svůj význam.

Re: had

Solzo,13. 4. 2012 11:12

To budu rád když tu necháš alespon "byl jsem tu Fantomas=D". Jinak povídky od Amrena znám, prvních cca 12 kapitol mi dělal Betu.

heh

coconut,9. 4. 2012 21:45

Kapitola tak trochu o ničem, ale chápu, že to k povídkám patří. Těším se, kolik holek po boku Harryho ještě protočíš. Doufám, že jich bude dost a že to budou zajímavá jména.

Re: heh

Solzo,12. 4. 2012 18:57

Je mi líto že ti přišla o ničem, a cenní si tvé upřímnosti. Kolik holek u něj ještě protočím já záludná otázka já sám nevím a jsem otevřen možným návrhům=D. Taky mi vrtá hlavou myšlenka, jestil pro 2-3 lidi má cenu otravovat Betu a povýdku vůbec vydávat;-)

Re: Re: heh

Lucy,12. 4. 2012 20:24

má cenu, takže koukej psát :D povídka pěkná a vyvíjí se pěkně :D jsem zvědavá na další pokračování :D

Re: Re: heh

coconut,13. 4. 2012 8:40

Jasně, piš dál. Byla by to škoda kdybys nechal svou povídku ležet nedokončenou. Zajímavý nápad, slohově se mi to líbí a hlavně necpeš Harryho do vztahu s Ginny. Nemám rád ten pár. Co se týče těch holek, líbil se mi ten románek se Susan. A jako ty jsi otevřen všem návrhům, já jsem zase otevřen jakékoli dívce která se vyskytla v originálu.

Re: Re: Re: heh

Solzo,13. 4. 2012 9:10

Tak první vec já bych jí nejspiš dokončil i tak, jen by se tu už neoběvovala, ale to už je ted pasé a pokračování určitě bude. za druhé Susan sní nic neměl(asi myslíš Katií), ale je to zajímaví nápad. A co se týče Ginny počkej si na pokračování. PS: Já osobně jí taky nemám moc rád a podle mě se k Harrymu nehodí.

Re: Re: Re: Re: heh

coconut,13. 4. 2012 10:15

Heh, máš pravdu. Čtu tolik povídek, že mi to občas splývá, jasně, že jsem měl na mysli Katií. No, aspoň jsem ti se Susan třeba trochu pomohl, nebo k něčemu inspiroval. Dokázal bych si to představit. Pro mě je Ginny jedna z nejmíň oblíbených postav. To dej klidně Harryho dohromady s Pansy a překousnul bych to líp, než kdyby byl nakonec s Ginny.

Re: heh

Solzo,12. 4. 2012 20:31

Dle rozkazu=D přiznám se že jsem od velikonoc nic nenapsal, protože jsem četl jednu dlouho očekávanou knížku a navíc jsem měl trošku depku že mojí povídku nikdo nečte. Ale slibuju že se do toho ted zase pustím, ale další bude tak ze 14 dni. (čím víc tu bude kementů dím dřív bude)

Re: Re: heh

had,12. 4. 2012 20:56

tak me napada, komentare nikdy nepisu. Asi to budu muset porusit, bo 2 povidkam, na ktere se chodim divat kazdy den, hrozi zanik. Byla by urcite skoda, kdybys prestal publikovat. Kazdopadne cekam, kdy Harry skonci s Hermionou :) diky za to, ze pises :)

Re: Re: Re: heh

Solzo ,12. 4. 2012 21:14

no byl bych rád, kdybys to porušil, ono ani tak nejde o komentář který vyjadřuje pochvalu, nebo díky (stejně potěší a jakákoliv kritika, nebo konstruktivní nápad), mě osobně jde spíš o to abych věděl že to alespon někdo čte (pokud by se mu to nelíbilo tak by to nečetl;-). ) Když ted zjistuji že to čte víc lidí než jsem si myslel, tak mě trošku zaráží, že se nikdo nepozastavil na původu jména Tea Zeleňková ve spojitosti s jejími rodiči. Něco podobný chystám pro každou novou postavu. Druhá otázka co je to za druhou povídku co čteě a hrozí jí zanik (že bych taky podpořil zoufalehé autora)

Re: Re: Re: Re: heh

had,13. 4. 2012 9:52

:) ok, od pristi kapitoly budu sepisovat par radku :) jinak de o podidky od amrena

moc pěkné

Annie,9. 4. 2012 11:50

Moc pěkná kapitola :)....