Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


12. kapitola - Oslava narozenin

7. 1. 2012

 

Heslo viam bonam vyslovil Harry hlasitěji, než měl ve zvyku, aby ho bylo slyšet i uvnitř, kde jak doufal, bylo všechno připraveno. Jeho přání se vyplnilo, uvnitř byla naprostá tma, ale než stihla Hermiona něco říct, tak se začal ozývat zpěv známé narozeninové písně Happy Birthday to you a pomalu se začaly rozsvěcovat svíce, které společenskou místnost obvykle osvětlovaly. Jinak ovšem ve společenské místnosti nebylo nic obvyklého. Stolečky, které obvykle byly chaoticky roztroušeny po celé místnosti, byly teď srovnány vedle sebe a tvořily tak něco na způsob velkého barového stolu. Křesílka byla srovnána podél zdí, a tak uprostřed místnosti vznikl velký taneční parket. Všichni studenti Nebelvíru stáli namačkaní za barem a zpívali. Před nimi byly vyrovnané dárky a narozeninový dort.

Hermiona napřed nebyla vůbec schopná slova a vypadalo to, že se nejspíš rozbrečí dojetím. Po chvilce se ovšem vzpamatovala a objala studenta, kterého měla u sebe nejblíže. Byl to samozřejmě Harry, který ještě nestihl přejít k ostatním, protože chtěl být nablízku, kdyby to náhodou s Hermionou seklo, podle Harryho na omdlení chvíli vypadala. Přišlo mu, že objetí trvalo jen malou chviličku a vyvrcholilo jen naprosto nevinným polibkem. Ovšem podle pohledu ostatních studentů nabyl dojmu, že to vypadalo úplně jinak, naprostou jistotu získal při pohled na Cho, která stála mezi ostatními a tvářila se, jako by nejradši někoho proklela. Harry proto radši rychle popřál Hermioně všechno nejlepší i slovy a rychle se vydal to nějak vyžehlit u Cho. Ne že by mu nějak hodně záleželo na tom, co jsi Cho myslí, ale nechtěl pokazit oslavu narozenin žárlivou scénou nebo dokonce kouzelnickým soubojem.

Mezitím co Harry mluvil s Cho, tak všichni studenti postupně popřáli Hermioně všechno nejlepší, hodně štěstí, lásky, studijních úspěchů a bůh ví, co všechno jí ještě přáli, protože všichni chtěli být originální, ale byli spíše trapní. Hermiona si skutečně oddychla, když jí už popřáli všichni. Fred s Georgem se jí pokusili popřát ještě jednou, ale byli odhalení Hermioninou skvělou pamětí.

U rozbalování dárků, už stála Cho těsně vedle Harryho a majetnicky si ho držela kolem pasu. Nikdo si ji ovšem moc nevšímal a svou pozornost soustředili na hromadu dárků, která čekala na to, až je jejich majitelka rozbalí.

Po půl hodině, kterou Hermiona strávila opatrným rozbalováním všech dárků a odhazováním již nepotřebných balících papírů, byla podlaha v metrovém průměru pokryta slušnou vrstvou papírů a na stole stála slušná sbírka nejrůznějších dárků - nejrůznější sladkosti z Medového ráje, velká krabice plná nejrůznějších věcí z dílny dvojčat Weasleyových, nad kterými se Hermiona tvářila dost pochybovačně, kouzelnické rádio, nějaká kouzelnická kosmetika, která se alespoň podle Harryho názoru moc nelišila od té mudlovské, kouzelnické záložky od Harryho a spousta jiných dárků, mezi nimiž nechyběly ani knihy, ale bylo jich míň než Harry očekával. Vlastně očekával, že dostane samé knihy.

Seamus se opět postavil za bar a začal rozlévat ohnivou whisky na přípitek. Angelina se už ani nepokoušela protestovat. Po přípitku a tudíž i po skončení té oficiálnější části oslavy se někteří studenti vytratily pryč, většinou to byli studenti prvních tří ročníků, ale i někteří studenti sedmého ročníku, kteří měli hodně nedokončených úkolů.

Sotva Harry stačil odložit prázdnou skleničku, tak zjistil, že začala hrát hudba a předním stojící Hermiona mu něco říká.

„Co jsi to prosím tě říkala, nějak jsem tě neposlouchal“ řekl s omluvným úsměvem Harry.

„Jen jsem se tě ptala, jestli bys oslavenkyni nevěnoval jeden tanec?“ řekla klidně Hermiona.

„Proč ne.“ Řekl nahlas Harry a šeptem ještě dodal, „Když jsi mě to všechno naučila.“

Druhá skladba, kterou spolu tancovali, byl pomalý ploužák. Harrymu nepřipadalo, že by se na Hermionu nějak přehnaně lepil a i ruce nechal slušně vysoko na jejích zádech, přesto je přibližně v půlce přerušila Cho a slušně, přesto naprosto nekompromisně, si vyžádala Hermionin odchod z parketu. Nalepila se na Harryho tak, že mezi nimi neprosvítal jediný paprsek světla a jeho ruce stáhla až na svůj zadek. Harry postřehl, že se na něj několik studentů tajně kouká, taky si všiml, že Hermiona se posadila do křesla vedle Ginny a Rona.

S Cho tancoval skoro půl hodiny, a tancovali by ještě asi hodně dlouho, kdyby se nevymluvil na to, že má už opravdu velkou žízeň. Cho se tedy nabídla, že jim dojde pro něco k pití. Harry za to byl vděčný, alespoň měl chvilku čas promluvit si se svými kamarády. Když došel k místu, kde seděli jeho přátelé, přitáhl si jedno křeslo tak, aby s nimi mohl pohodlně mluvit.

„Kde máš Cho?“ zeptal se poměrně útočně Ron.

„Ale, na baru, šla nám pro něco k pití“ mávnul rukou Harry.

„Nedělej, že nejsi v sedmém nebi, když se k tobě lepí taková krásná holka.“ Zabručel nakvašeně Ron.

Harry párkrát překvapeně zamrkal, než se pokusil promluvit. „Co, já, to, cože?“ mumlal nesouvisle, než ho zachránila Ginny.

„Myslím, že Harry se ti snaží říct, že se jí o to neprosil.“ Promluvila naprosto klidně Ginny.

„Ne, jen že jsem se jí o to neprosil, byl bych radši, kdyby toho nechala, alespoň tady přede všema, a neměl bych vůbec nic proti tomu, abys ji vyzval k tanci ty, když mi jí tak závidíš.“  Konečně ze sebe dostal smysluplnou větu Harry. Naklonil se k Ginny a pošeptal jí. „Chtěl bych tě poprosit, že kdyby mě vytáhla zase na parket, tak jestli bys mě nemohla vysvobodit, nebo někoho pošli, ať mě vysvobodí.“

Ginny se celkem úspěšně pokusila potlačit smích a přikývla. V ten okamžik k nim dorazila Cho s dvěma lahvemi máslového ležáku, a dvěma skleničkami Ohnivé whisky. Jednu z nich podala Harrymu a druhou do sebe obrátila stylem zkušeného pijana. Harry, tedy taky upil svou whisky a zabral se do hovoru se všemi, kteří se kolem něj střídali. Několikrát okolo prošla dvojčata a rozlévala svůj nový vynález - údajně neodhalitelný alkohol. Neodhalitelný, pokud se z něj nezboříte, jak se smíchem dodával Lee Jordan. I Harry si od nich, pokaždé když šli okolo, vzal jejich Pálivý Punč, jak tomu říkali a dál se bavil se spolužáky, hlavně se členy týmu, se kterými rozebíral tréninkový program a herní taktiku. Byl tak zabraný do hovoru se svými spolužáky, že úplně zapomněl na to, že je tu taky Cho. Rozhlédl se a zjistil, že není nikdo kolem. Trošku ho to překvapilo, než si ovšem uvědomil, že z té jedné skleničky whisky pije nějak dlouho a je pořád plná. Když jsi to uvědomil, šel jí hledat. Šlo se mu trošku hůř, ale pořád se tomu dalo říkat chůze. Našel jí na baru, jak popíjí másloví ležák.

„Už jste všechno probrali?“ zeptala se s kapkou ironie v hlase Cho.

„Dalo by se říct, že ano. Ani jsem si nevšiml, že jsi odešla, kdybych to byl věděl, přišel bych za tebou dřív.“ Pokoušel se hájit Harry. Dopil svou whisky a u Seamuse objednal dvě Mrazivé Vodky.

„Mrazivá vodka, co to je? Zase nějaký vynález Freda a George?“ ptala se Cho.

„Ne to je nové kouzelnické pití, co jsem slyšel tak to byl hit tohoto léta. Ale i to Fredovo a Georgovo pití je fajn, nebo tobě nechutná?“

„Není špatný, ale Ohnivá whisky mi chutná víc.“

„Tak ochutnej ještě tohle.“ Řekl Harry a podal jí orosenou sklenku, kterou dostal od Seamuse.

Cho jí do sebe obrátila, zalapala po dechu a pak se úplně rozzářila. „ Tak tohle je ještě lepší než whisky. A teď pojď ještě tancovat.“

Harrymu nezbylo než se jí podřídit a následovat ji na parket. Hudba už se začala pomalu měnit s původní, kouzelnické klasiky na moderní hudbu a Harry měl dojem, že zaslechl už i pár skladeb, které by mohli klidně znít na mudlovské diskotéce. Cho se i teď na Harryho přitiskla, jak nejvíce mohla. U Harryho vypitý alkohol odboural nějaké zábrany a už mu to ani nevadilo, naopak jeho ruce klouzaly přes nejrůznější křivky na těle jeho partnerky a oba trsali jak diví.

Najednou si všiml, že Angelina, Alice a Hermiona stojí u schodišť do obou ložnic a mají v ruce hůlky, trošku ho to vyděsilo, tak přestal tancovat, vydali se k nim a cestou Harry vytáhl i svou hůlku s pouzdra, které si zvykl nosit připevněné za pasem na levé straně kalhot. Většinou bylo schované hábitem, takže nebylo vidět a hůlka byla rychle přístupná.

„Klid, Harry. Nic se neděje. Jen jsem vyhnala nižší ročníky spát a teď budujeme zvukové bariéry, aby mohli v klidu spát a mi mohli dál slavit, koukám, že tobě to celkem jde.“ Uklidnila ho Alice a celkem slušně vystihla Harryho situaci, alespoň co se slavení týče.

„Bariery jsou hotový, tak se s námi pojď taky napít, Hermiono. Jsou to tvoje narozeniny.“  Přemlouvala ji Alice, až Hermiona nakonec souhlasila. Na baru se k nim připojili ještě dvojčata, Ginny, Ron a Dean. Seamus měl co dělat, když se mu tam sešlo najednou deset lidí, kteří se navzájem objednávali pití, po pár skleničkách. Dean navrhl, jestli nepůjdou podpořit Nevilla, Katie, Parvati a Jimmyho na parket. Zbyli tam jenom oni. Zbytek koleje už jen posedával v křeslech a popíjel nebo poklimbával. Všichni souhlasili, a když jich deset vtrhlo na parket, tak se k nim připojilo i pár ostatních studentů a mejdan, ve který se oslava zvrhla, mohl klidně pokračovat v plném tempu.

Cho chytla Harryho za ruku a táhla ho k východu ze společenské místnosti.

„Harry, já už budu muset jít, profesor Kratiknot mi povolil být u vás jen do půlnoci a to je za deset minut.“

„Aha, mám tě doprovodit?“ zeptal se Harry a doufal, že odmítne, protože se mu nechtělo jít přes půl hradu a zase zpátky a navíc si nebyl jistý, jestli by dokázal předstírat střízlivost, kdyby potkal Filche nebo Sneapa.

„Ne nemusíš, když se tady tak dobře bavíš, můžeš se se mnou rozloučit už tady.“ Odpovědět už Harry nestihl, protože se Cho přisála na jeho rty a za zlomek sekundy se už vášnivě líbali.

Cho odešla a Harry se nejistým krokem vydal k baru. Ostatní byli ještě stále na parketu a trsali, tak se dal do řeči se Seamusem, který celý večer dělal barmana.

„Nevadí ti, že celý večer děláš barmana a nemůžeš se bavit jako ostatní?“ zajímal se Harry.

„Ani ne, mě tancovaní nebaví a nevěřil bys, kolik zajímavých věcí se člověk za barem dozví.“

„Například?“ zajímal se Harry.

„To se ale neříká, to je něco jako zpovědní tajemství.“ Odmítl jeho zvědavost Seamus a nalil mu další sklenku Mrazivé vodky.

Harry dopil i tuto vodku, otočil zrak na parket, kde byla většina jeho přátel a spoluhráčů z týmu. Rozhodl se, že půjde za nimi na parket. Sotva se ale zvedl ze židle, zatočil se s ním celý svět, rozhodil rukama ve snaze najít rovnováhu, ale i tak skončil rozplácnutý na zemi pod barem.

Seamus se rozesmál a mezi jednotlivými záchvaty smíchu ze sebe dokázal dostat, „teda Harry ty jí máš jak z praku.“

Harry měl co dělat, aby se dokázal postavit. Nakonec byl rád, že dokáže stát, když se jednou rukou drží baru a druhou se opírá o židli, na které ještě před okamžikem seděl. Seamus, mezitím co Harry hledal stabilní polohu, něco zašeptal Angelině, která procházela kolem. Ta se na Harryho zvědavě podívala a přikývla. Přišla k Harrymu, vzala ho kolem ramen, „pojď, půjdeme do postele, dneska si toho měl už dost.“ Harry se zkoumavě podíval Angelině do tváře, ale ta si toho ani nevšimla, protože už ho táhla ke schodům do chlapeckých ložnic. Společně se vypotáceli do schodů a Angelina otevřela dveře do pokoje pátého ročníku. V pokoji se Harry najednou jakoby probudil a táhnul Angelinu ke své posteli. Než se Angelina probrala z toho šoku, které jí způsobilo Harryho náhlé obživnutí, tak už stála u jeho postele, Harry se jí díval do očí a nakláněl hlavu na stranu. Sotva jí došlo co se děje, tak jí Harry líbal a pokoušel se jazykem probít mezi jejími sevřenými rty. To už se ale Angelina probrala, odstrčila ho od sebe a dala mu pořádnou facku, až spadl na postel, otočila se na patě a odkráčela z pokoje. Harrymu hučelo v hlavě od té rány a točil se s ním celý svět.

Ráno probudil Harryho hluk, úporná bolest hlavy a žaludek, který se mu začal zvedat. Pomalu se začal zvedat s postele, oběma rukama se držel za hlavu a v předklonu se, jak nejrychleji dokázal, vydal do koupelny. Dorazil na poslední chvíli, sotva za sebou zavřel dveře, tak se mu obrátil žaludek naruby a on padl na kolena a rukama objímal záchodovou mísu. Když už neměl co zvracet, tak se mu ještě několikrát obrátil žaludek na prázdno. Šel rovnou do vedlejší místnosti, kde byly sprchy. Tak jak byl, vešel do sprchy, pustil studenou vodu a strčil pod ní hlavu. Když ho studená voda alespoň trochu probrala, tak se svlékl a normálně se osprchoval. Z koupelny odcházel již v čistém hábitu, ale pořád mu bylo příšerně, měl problémy chodit rovně a bolest hlavy se spíš zhoršovala. Dopotácel se zpátky do svého pokoje. Nikdo tam už nebyl, tak padl na postel a usnul. Už podruhé ho probudil hluk a bolest hlavy. Otevřel oči a otočil se směrem, odkud se ozýval ten příšerný rámus. Ten vydával Ron, který se přehraboval ve školní brašně a něco hledal.

„Rone, jestli trváš na tom dělat hluk, dělej ho potichu.“ Zahuhlal Harry a chtěl se k němu otočit zády, ale to se Ron strašně rozesmál. Harry se na něj vyčítavě podíval a chytil se za hlavu.

„Fred měl pravdu, když říkal, že budeš ještě úplně mimo. Mimochodem tohle ti posílá.“ A podal Harrymu lahvičku s namodralým lektvarem a popiskem PPP od KKK. Harry neváhal, lahvičku otevřel a na ex ji vypil. „Díky. Nevíš náhodou, jak jsem se dostal do postele?“

„To opravdu nevím, ale slyšel jsem něco o Angelině, tak tě sem možná transportovala ona.“

Harry se jen nešťastně ušklíbl. Začalo se mu dělat líp, tak se zvednul s postele a vydal se do společenské místnosti. Hned pod schody se rozhlédl a našel dvojčata s Lee Jordanem u jednoho stolu. Hned se vydal za mimy, aby jim poděkoval za lektvar. „Frede, Georgi, Lee rád bych vám poděkoval za lektvar, dneska jsem ho potřeboval ještě víc než minule.“

Dvojčata se rozesmála, tak se slova ujal Lee. „My jsme slyšeli, že jsi ráno hned běžel krmit rybičky na záchod, taky jsme zaslechli něco o Angelině u vás v pokoji.“

„Takže Ron měl asi pravdu v tom, že mě na pokoj dopravila Angelina.“

„Co? Ty jsi, nic nepamatuješ?“ Dostal ze sebe konečně Fred, když se přestal dusit smíchy.

„Nevím, jestli nic, ale určitě si nepamatuje všechno. Poslední, co si pamatuju, je snad to, jak odešla Cho a že se mi moc nechtělo jít s ní.“

„Tak to máš ještě dobrý, to ti vypadly jen necelý dvě hodiny.“ Znovu se rozesmál Georg.

 Harry se od nich otočil, že půjde pryč. Jeho pohled zamrzl na Angelině, která právě vcházela dovnitř. Harryho překvapil ten zvláštní zkoumavý pohled, který vyslala jeho směrem, tak se vydal za ní. „Angelino, mohla bych s tebou mluvit.“

„Já s tebou chci taky mluvit, ale někdo v soukromí to bude lepší.“

„Dobře, tak kam půjdeme?“ Řekl Harry a přemýšlel, proč to má být v soukromí.

„Pojď ven, něco najdeme.“ Rázně řekla Angelina a ihned vyrazila ven, Harry jí následoval, do nejbližší místnosti na jednom konci chodby, nikdy před tím tu nebyl, byla to malá temná špinavá místnůstka, něco jako malí sklad na čisticí prostředky.

„Angelino, chtěl bych ti poděkovat, že jsi mě dopravila do postele, teda za předpokladu, že jsi to byla skutečně ty.“ Začal ihned Harry.

„Jak to myslíš za předpokladu. Ty si to nepamatuješ?“

„Ne, nevzpomínám si na nic, co se stalo potom, co odešla Cho, což bylo někdy těsně před půlnocí.“

„A nic dalšího si skutečně nepamatuješ?“ vyzvídala Angelina a nutila tím Harryho, aby si vzpomenul, tomu to ale nešlo.

„Ne, měl bych si na něco vzpomenout?“ zeptal se radši Harry.

„No já nevím, možná bude lepší, když si nevzpomeneš. Řeknu jen, že jsem tě v tichosti dopravila do postele. Je pravda, že se přece jenom pár lidí dozvědělo, v jakém jsi byl stavu, ale nikdo z nich to na tebe nikomu z učitelů neřekne. Já po tobě budu jenom chtít, aby se to už neopakovalo, jinak to jako Primuska budu muset hlásit a to nechci.“

„Jo to beru, další ráno jako to dnešní se mi opravdu zažít nechce. Přesto mám pocit, že jsi mi neřekla všechno, co se stalo.“

„Neřekla a nevím, jestli ti to řeknu, ale asi bych měla, jinak by sis mohl vzpomenout jen na část toho, co se stalo a mohlo, by tě to mást.“

„Tak povídej, po dnešním ránu přežiju všechno.“

„No,“ začala váhavě Angelina, „možná sis špatně vyložil, když jsem ti dole na baru řekla, jdeme do postele, ale když jsem tě dotáhla do ložnice, tak jsi mě okamžitě zatáhl ke svojí posteli a začal mě líbat“.

Harry nad touhle zprávou jen vytřeštil oči a otevřel pusu. Když se konečně alespoň trošku vzpamatoval, tak ze sebe dostal, „a stalo se mezi námi něco?“ zeptal se nejistě.

„No něco určitě, odstrčila jsem tě a dala ti facku, až sis ustlal na posteli, tak sem tě tam tak nechala a šla pryč.“

„No tak facka mi patří, doufám, že přijmeš moji omluvu, za moje naprosto nevhodné chování a nebudeš se na mě dál zlobit.“

Angelina se usmála, „Omluva přijata a nezlobím se, jen mi to už prosím tě nedělej, ano?“

„Samozřejmě, že ti to už dělat nebudu.“ Odechl si Harry a taky se trošku usmál.

Zbytek dne strávil Harry samostudiem vlastností hůlek a hůlkové magie. Narazil při tom na velice zajímavý odstavec v kapitole o soužití hůlky a kouzelníka.

Správně zhotovená a udržovaná hůlka, po splynutí s magií kouzelníka, je schopna do sebe ukládat jeho přebytečnou magickou energii, která jí prochází během provádění kouzelných úkonů a není nutná k provedení tohoto magického úkonu. Takto lze uložit velké množství magické energie, jak velké záleží na síle kouzelníka a splynutí jeho magie s magií hůlky. Na tom, jak často kouzelník danou hůlku používá, v podstatě nezáleží. Nezáleží také ani na množství provedených kouzelných úkonů jako spíše na době jejich soužití. Tuto energii hůlka uvolní při kolísání toku magii ze zdroje do hůlky. To může nastat ve dvou případech, za prvé při krátkodobém magickém úkonu s velkou spotřebou energie nebo při dlouhotrvajícím magickém úkonu, když zdroj ztratí soustředění na tok energie.

Harry si tento odstavec přečetl už po třetí, přesto si nebyl jistý, jestli ho dobře chápe. Zvedl oči od knihy a ujistil se, že Hermiona sedí pořád naproti němu taky začtená do nějaké knihy.

„Hermiono, myslíš, že by ses mohla podívat na tohle a říci mi jestli to chápu dobře?“ Zeptal se poněkud nejistě Harry, protože věděl, že Hermiona nesnáší, když jí někdo ruší od čtení a dneska na něj byla nějaká obzvlášť nabroušená. Hermiona zvedla oči od své knihy, beze slova, otočila k sobě tu Harryho a začetla se. Po prvním přečtení vyvalila oči a začala číst znovu.

„Já to chápu tak, že hůlka do sebe časem absorbuje tebou uvolněnou magii, když jí nepotřebuješ použít do kouzla a když jí ke kouzlu potřebuješ a neuvolníš jí tolik tak rychle, jak potřebuješ, tak se uvolní z hůlky. Je to sice takhle na první přečtení neuvěřitelné, ale vlastně logické. Spousta kouzelníků říká, že potřebuješ nějaký čas na zacvičení nové hůlku, takže vlastně potřebuješ čas, než do ní uložíš dost energie, aby mohla fungovat, tak jak potřebuješ.“

„Jo, to máš pravdu, s tím vysvětlením to zní opravdu logicky, děkuju ti.“

„Harry, slyšela jsem, co si včera vyváděl“ řekla Hermiona jako by mimochodem a otevřela zase svojí knihu.

„Aha, takže jsi na mě naštvaná, protože jsem se na tvých narozeninách zpil do němoty.“ Konstatoval Harry ponurým tónem.

„Za to ani ne, spíš kvůli tomu, co jsi prováděl s Angelinou.“

„Jak ses tohle dozvěděla? Myslel jsem, že o tom ví jen Angelina a ta to nikomu neřekne.“ Řekl překvapeně a celí zčervenal.

„Řekla to jen mě a já to nikomu neřeknu. Já jen, že to děláš nějak často. Taky jsem slyšela, co jsi říkal Ginny a Ronovi o Cho. Nic mi do toho není, ale myslím, že by sis měl ujasnit, co k ní cítíš.“ Než Harry stačil dát do hromady smysluplnou odpověď, Hermiona si už četla, tak se rozhodl, že nebude říkat radši nic a důkladně si to promyslí později a dal se taky znovu do čtení.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

No nazdar...

Mája,7. 1. 2012 17:17

Tedy... V patnácti se takhle zlinkovat! A dokonce už po druhé! To první jsem brala jako nutný experiment, aby poznal svoje hranice, ale tohle už bylo drsný... Koukám, že naše mládež je pěkně zkažená :-D Já se poprvé zpila do ztráty paměti v devatenácti na maturitním večírku a pak už se mi to snad nikdy nestalo...
Ale jinak... Kapitola zábavná, Cho mě štve čím dál tím víc a myslím, že Angelina si to malé extempore měla radši nechat pro sebe. Teorie o hromadění magie v hůlkách je zajímavá a docela novátorská...
Díky :-)

Re: No nazdar...

Bella,8. 1. 2012 21:24

Co se dá dělat...Já jsem se v patnácti taky celkem dost zlinkovala...Od té doby sice už ne, ale řekla bych, že každý si jednou musí projít takovou zkušeností. A ta první Harryho zkušenost s alkoholem... taková některé osoby utvrdí v tom, že když jim nebylo na umření, že je nic nezkolí... Znám pár takových lidí... Hold je to někdy děs.
Ale jinak děj oslavy se mi moc líbil....:-)

Re: Re: No nazdar...

Kristyna,5. 2. 2012 17:04

no ja pro jistotu na tohle tema budu mlčet...:D ale dopřejme mu to...kdyz si nezkusí jaký to je mít pořádnou kocovinu a vokno jak výkladní skříň tak příde o kus mládí...:D :D ale už by to chtělo dalšíkapitolku...doufám že se s Cho rozejde co nejdřív...:D jinak moc pěkná kapitolka...:D

Re: Re: Re: No nazdar...

Solzo,5. 2. 2012 20:13

Z další kapitolou ti vyhovím hned jak odchytnu Katren, už jí mám připravenou, tekže mylsím že nejpozději zítra by se tu měla objevit.